Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 31. kapitola

The Host


Nedobrovolně novorozená - 31. kapitolaDěkuju všem za trpělivost, podporu a nápady! Opravdu si toho vážím! :)
Edward s Bellou přijdou domů se snahou co nejrychleji zapadnout do pokoje. Ovšem ne vždy jde vše podle plánů... :D
Snaha vystihnout Belliny pocity tu byla. Ovšem do jaké míry se povedla nechám radši na posouzení každého z vás...
Přeji příjemné čtení a doufám, že se bude i tato kapitola líbit. :)

 

31. kapitola – Vzpomínky

 

Bella:

Blížili jsme se k domu. Nedýchala jsem, protože jsem měla strach, ale i tak jsem to poznala podle okolí. Bála jsem se, co mě čeká uvnitř. Nechtěla jsem tam, nebyla jsem připravená. A tak jsem začala zpomalovat, snažíc se tak oddálit okamžik návratu.

Alice to musela vidět. Možná už všichni ví, co se stalo…

Najednou jsem nemohla dál. Nohy se mi samovolně zastavily, uvnitř mě všechno drtilo na miliony kousíčků. Stačilo si představit, co cítí hlavně Rose a Esmé, když ony samy mít děti nemůžou a já před chvílí jednomu vzala život. V hlavě se mi vynořily obrazy, které jsem nechtěla vidět, ale nedokázala jsem se jich zbavit. A znovu se mezi tím vším vynořila i vzpomínka na mou maminku…

Tělem mi projela ostrá nepopsatelná bolest. Stihla jsem zareagovat jen podlamující se kolena a v ten samý okamžik pevnou náruč, která mi nedovolila sesunout se na zem.

Jediné, na co jsem se soustředila, byl můj zadrhávající dech, který jsem se snažila uklidnit. Doufala jsem, že tak vyženu z hlavy ty nesnesitelné obrazy. A taky jsem věděla, že už jsme moc blízko a kdykoliv se tady mohl někdo objevit. A proto jsem se začala soustředit i na štít.

Bylo těžší ho nyní dostat k Edwardovi, i když byl tak blízko. Jako bych se jej snažila protlačit přes nějakou neviditelnou hráz. Ale právě díky tomu jsem přestala myslet na všechno ostatní, až se mi k němu podařilo štít dotlačit.

Rozhodla jsem se proti tomu bojovat a zabránit, aby se už nikdy nic takového nestalo, za žádnou cenu. Právě teď a díky tomu, že se musím soustředit na štít a zabránit Lilith jakkoliv omámit Edwarda.

Byla jsem klidná, přesto jsem se ale musela zeptat. Sama jsem byla přesvědčená, že ustojím jakoukoliv odpověď. Musím ustát, musím se naučit tomu čelit…

„Ví to?“ zeptala jsem se a podívala se mu do očí.

Dlouho mi pohled oplácel, nejspíš se chtěl ujistit, jestli mi to může říct. „Jen Alice, měla vizi, ale nikomu jinému to neřekla. Ani Jasperovi,“ promluvil tiše. Byla jsem mu vděčná za to, že je ke mně upřímný. Ale navzdory mému odhodlání mě vyslovená pravda, která se už nedala odvrátit, sevřela bolestí. Cítila jsem, jak jsem strnula a on to poznal taky, protože mi vzal hlavu do dlaní a donutil mě se na něj podívat.

„Nevyčítá ti to. Je naštvaná na mě, ne na tebe.“ Vpíjel se mi do očí a já mu pohled oplácela. Ty jeho byly jako zlaté bezedné studánky, které mi vnukly na mysl jinou otázku.

Automaticky jsem rukou vystřelila a přiložila si konečky prstů pod oko.

„Poznají to?“ Všimla jsem si, jak nepatrně strnul, ačkoliv měl v obličeji stále stejný výraz. Chtěla jsem, aby mi řekl pravdu, ale nebyla jsem si jistá, jestli ji opravdu dostanu.

„Buď ke mně, prosím, upřímný,“ zašeptala jsem, protože jsem se bála, aby se mi nezlomil hlas. A kupodivu to znělo i tak přesvědčivě.

„Možná ano,“ řekl po chvíli váhání. Tušila jsem, že se v něm prala upřímnost, o kterou jsem ho prosila, s rozumem a vlastním uvážením, které by nejspíš dal přednost on, kdybych se neozvala.

Navzdory tomu, že jsem chtěla znát pravdu, abych s ní byla smířená ještě předtím, než přijdeme domů, jsem nezabránila všem těm pocitů, které se ve mně míchaly. Měla jsem pocit, jako bych už ani nebyla schopná vnímat další návaly tak silných emocí, ale opak byl pravdou. Znovu jsem se propadala do té šílené změti vzpomínek, výčitek a bolesti. Připadalo mi to jako bezedná studna…

Pochopila jsem, že můžu být rozhodnutá čelit tomu, ale i přesto se mi to nepodaří. Nebo alespoň ne teď. Všechno to bylo příliš živé, abych se s tím vyrovnala.

Až teď jsem si uvědomila, že mě Edward drží v náručí. Mohla jsem si jen domýšlet, že jsem nebyla schopná stát na vlastních nohách. Nic neříkal, jen čekal. Vůbec jsem mu to neulehčovala, ale já nedokázala jinak. Snažila jsem se vyhrát nad tím vším, překonat to, ale zatím se mi to nedařilo. Doufala jsem ale, že je to otázka času…

„Děkuju… za upřímnost,“ dodala jsem. Chtěla jsem, aby věděl, že to je právě to, co jsem chtěla. Aby byl upřímný.

„Nemusí si ničeho všimnout,“ snažil se to nějak napravit. Pokusila jsem se o úsměv, ale rty jsem donutila opravdu jen k malinkému pohybu.

„Jsem ráda, že to vím. Alespoň to budu čekat.“ Byla to pravda, ale i tak jsem pochybovala, že by mi jakýkoliv náznak z jejich strany nezpůsobil další bolest.

Najednou se rozběhl směrem k domu. Vyděsilo mě to, ještě jsem tam nechtěla. Ale než jsem stihla cokoliv namítat, zastavil před spadlým stromem a posadil mě na pařez vedle něj. Nechápala jsem, co to má znamenat. Nadzvedl kmen, rukou prohrábl načechranou hlínu a po zašustění sáhl pro černý sáček, který tam byl dobře schovaný.

„Co to je? A jak jsi věděl, že…“ Přerušil mě dotykem ukazováčku na mých rtech.

„Alice mi posílá myšlenky. Schovala to sem, abys nemusela domů v tomto,“ ukázal na moje tričko a já si poprvé všimla zaschlých krvavých stop smíchaných s hlínou.

„Jsme dost blízko, abych slyšel jejich myšlenky,“ vysvětlil šeptem. Nevěděla jsem, že dokáže číst myšlenky i na takovou dálku, obzvlášť když jsem ještě nikoho z domu neslyšela.

Podal mi sáček a já jej opatrně otevřela. Bylo v něm opravdu pěkné a elegantní bleděmodré tričko, ale vypadalo víc svůdně, než bych si přála. Sice ne moc, spíš tak akorát, ale já bych brala mnohem radši nějaké velké, vytahané a pohodlné.

„To je kvůli tomu, jak jsme odcházeli,“ řekl na vysvětlenou, když se mi čelo začalo krabatit. „Převleč si ho,“ pobídl mě, když jsem si jej ještě chvíli prohlížela.

Nevěřícně jsem se na něj podívala. Vážně si myslí, že se budu převlíkat před ním?

„Otočím se,“ řekl a udělal tak. Chvíli jsem váhala a přesvědčovala se, že ho nenapadne se otočit, než jsem ze sebe strhla ten kus látky, který už jsem nechtěla nikdy vidět. Až moc mi to všechno připomínal…

Hned, jakmile jsem ho přes sebe přetáhla, se otočil zpět. Chvíli se na mě upřeně díval, až mě to znervózňovalo. „Sluší ti to,“ pronesl a klekl si ke mně. Byla jsem ráda, že se nemůžu červenat, ale sklopení hlavy jsem se neubránila.

Můj zrak padl na dva nepravidelné tvary na jeho hrudi, kterých jsem si předtím vůbec nevšimla. Nemohla jsem uvěřit, že jsem mu rozdrtila košili. Opatrně jsem přiložila ruce k prázdným místům a porovnávala nerovné obrysy s mými prsty, které se dokonale podobaly.

„Promiň, netušila jsem, že jsem ti zničila košili,“ vysoukala jsem ze sebe, stále ještě omámená.

„To nic, má to i dobré stránky.“ Nechápala jsem, co tím myslel, a tak se ujal vysvětlení.

„Vypadá to tak přesvědčivěji,“ řekl s úsměvem. Jakmile mi došlo, na co naráží, podívala jsem se stranou a skousla si horní ret. Vůbec se mi nelíbila představa, jak to asi vypadá pro jiné.

Edward schoval to druhé tričko zabalené v sáčku pod hlínu a nakonec ještě vrátil zpátky i ten strom. Chtěla jsem něco namítat, ale neměla jsem sílu ani chuť.

„Alice to potom vyhodí,“ odpověděl, jako by snad tušil, že se mi jeho počínání nelíbí.

Jen jsem přikývla a přemýšlela, jak ještě oddálit návrat.

„Měli bysme jít.“ Přistoupil ke mně a natáhl ke mně ruku. Automaticky jsem ji přijala a nechala se jím vytáhnout do stoje.

„Jsi si jistý, že to zvládnu?“ Já si tím jistá nebyla. Stačilo málo, aby se mi vracely vzpomínky, a ještě míň k tomu, aby se vrátila ta sžírající bolest.

„Naprosto,“ řekl a zdůraznil každou část slova.

Hodně mi v tomto pomáhal, i když to možná nevěděl. Ale vědět, nebo alespoň doufat, že mi věří, pro mě byla neskutečná opora.

„Zaštítíš mě, prosím?“ zeptal se nejistě šeptem. To mě donutilo povytáhnout rty do úsměvu.

„Už chvilku jsi chráněný.“ Má nálada ale neskutečně rychle klesala. Neměla jsem nejmenší zájem se vracet.

Jako by to vycítil, vzal si mě do náručí.

„Neboj se, bude to dobré. A třeba se nám podaří proklouznout bez toho, aniž bychom kohokoliv potkali,“ snažil se mě utěšit, ale to mi připadalo jako naprosto nemožný úkol. Obzvlášť, jestli je u nás Lilith, která se snaží jakkoliv Edwarda dostat. Vůbec se mi nelíbilo, že ji budu muset snášet v neustálé blízkosti.

Rozběhl se a já zabránila proudění vzduchu v mých plicích. Předtím to bylo jiné, doufala jsem, že by mě někdo zastavil. Ale nyní jsem věděla, že bych tím ublížila i jemu, ačkoliv by se snažil mi zabránit.

„Můžeš klidně dýchat, nikdo tady není,“ šeptal, jak nejslaběji jen dokázal. Blížili jsme se rychle a i my slabě slyšeli některé zvuky v domě. Jen jsem zakroutila hlavou v zápornou odpověď a snažila se uvolnit, vypudit z hlavy všechny nechtěné myšlenky…

 

Zastavil před vstupními dveřmi a položil mě na zem. Propletli jsme si navzájem prsty a než otevřel dveře, naposledy se na mě povzbudivě podíval. Nebyla jsem připravená, ale neměla jsem na výběr…

Při každém dalším kroku, kdy jsme se blížili ke společnému pokoji, který jsem si vlastně pořádně ještě ani neprohlédla, jsem se modlila, abychom nikoho nepotkali. A to i když jsem si plně uvědomovala, že to není možné, protože jsem sama slyšela zvuky z obýváku a jednu osobu potkáme určitě. Vždyť ona je tu právě kvůli tomu, aby mohla strávit co nejvíc času s Edwardem…

Mé prosby nebyly vyslyšeny. Ještě jsme se nedostali ani do druhého patra, když ze schodiště ladně kráčela Lilith. Mohla být sebehezčí, ale mně připadala naprosto odporná a všechno, co dělala, to jen prohlubovalo. A kromě toho všeho mě děsily ty její rudé oči, které si mě nenávistně prohlížely mezi svůdnými pohledy mířené na Edwarda. Snažila jsem se nemyslet na to, že se ty mé podobají víc těm jejím…

Edward ji ignoroval a chtěl kolem ní projít, ale ona nám zatarasila schody.

„Jak se ti líbím?“ zeptala se, jako by si ani nevšimla, že o ni Edward nezavadil ani pohledem. Ani bych si nevšimla, že má nové oblečení. A silně pochybuju, že by si něco takového oblékl kdokoliv z této rodiny. Bylo to šíleně vyzývavé, až se mi to hnusilo.

„Myslím, že by sis měla na posouzení vybrat někoho jiného. Nebyl bych objektivní,“ řekl tak chladně a zhnuseně zároveň, že jsem nepochybovala, že na to má stejný názor jako já.

„Ale jestli to chceš opravdu vědět, vypadáš jako štětka.“ Řekl to tak odlehčeně, že jsem si byla jistá, že si to opravdu myslí. Kdyby to jen hrál, takto by to říct nedokázal.

„Byla jsem včera nakupovat v Seattlu, když tu teď u vás nějakou dobu strávím,“ pokračovala, jako by to snad ani neslyšela. „A jestli se ti toto nelíbí, stačí říct. Mám toho spoustu.“ Ten úsměv mi neskutečně drásal nervy.

„Nemusíš se namáhat. Já se rozplývám nad někým jiným.“ Otočil se ke mně s úsměvem, který jsem mu oplatila. Políbil mě na čelo a já se k němu přitiskla. Rozhodně jsem se nehodlala montovat do jejich debaty, a tak bylo toto jediné, co jsem mohla udělat. I tak jsem si ale vysloužila co chvíli nepříjemný zkoumavý pohled.

„A mimochodem, to mi připomíná, jakým způsobem sis to vynutila.“ Opět ten nepřátelský tón, ze kterého mi běhal mráz po zádech, a to ani nebyl určený mně.

„Obvykle dostanu, co chci,“ zašeptala mu u ucha tak slabě, že jsem měla problém to slyšet i já. Zhnuseně jsem pozorovala, jak se odtahovala a přitom se mu velice nenápadně otřela rty o ušní lalůček.

„Je pravda, že moc velký výběr nemají. Zato jídlo bych si vybrala,“ navázala klidně na předchozí téma, jako by vytrhávala nehodící se věty z kontextu. Vůbec se mi ale nelíbilo téma, na které přešla.

Periferním viděním jsem si všimla Alice s Jazzem, kteří k nám přicházeli. O něčem si povídali, ale já to nedokázala vnímat…

„Doufám, a to ve tvém vlastním zájmu, že sis i přesto nevybrala a hodláš se stravovat mnohem dál.“ Nebylo v mých silách nereagovat, ať už jakkoliv. Do mysli se mi cpaly obrazy, na které jsem chtěla tolik zapomenout. Cítila jsem, jak se mé tělo napjalo a ačkoliv jsem se snažila navenek vypadat klidně, uvnitř mě ovládala křeč…

Edward to taky poznal, ale nemohl mi nijak pomoct. Pevně mě sevřel a zdálo se mi, že taky strnul. To nebylo dobré…

„Nemusíš mít strach. Už jsem byla poučena Carlislem.“ Bylo poznat, jak ji to otravuje. Pak se ale z ničeho nic otočila se škodolibým úsměvem na mě. Neskutečně jsem se bála, co přijde, i když jsem se to snažila nedát najevo. Ale bezpochyby si musela všimnout mojí strnulosti. Ten úsměv mluvil za vše…

„Ale něco mi říká, že tys na vaší procházce nepřišla zkrátka. Možná to nevíš, ale tvé oči nabírají spíše červený odstín, než naopak…“

 

 

 


 

Velké dík patří Lady Sadness, která mi neskutečně pomohla, a proto bych jí ráda věnovala tuto kapitolu. Je to to nejmenší, co můžu udělat... ;)) Takže ještě jednou - DĚKUJU! :))

 

 

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 31. kapitola:

 1 2 3   Další »
22. vesper
08.07.2011 [12:38]

vesper Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon super!!!
Moc mě pobavila scéna, jak se Bella omlouvala Edovi, že mu zničila košili a jemu se to líbilo, že to aspoň bude přesvědčivější Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No, Eda je boží Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A Lilith je fakt enormní kráva, tak i když Cullenovi zjistí, že Bella zlobila, tak se snad na ni nebudou zlobit, ne? všichni si tím prošli a málokdo bez ztráty kytičky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.07.2011 [15:46]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.07.2011 [16:40]

Petronka91to je taková....grrrrrrr Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon no prostě úžasná kapitolka...je hezké vidět jak Belle edward pomáhá a chrání jí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. Andílek14
29.06.2011 [18:29]

Páni úžasná kapitolka, opravdu se ti moc povedla. No a doufám, že to Bella zvládne Emoticon

18. emm
27.06.2011 [20:57]

konečně Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon je to krásný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Hanik
27.06.2011 [18:54]

Hanik Emoticon Emoticon Emoticon těším se až se to nějak dál posune mezi Bellou a Edou Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. mary
27.06.2011 [17:32]

Belly je mi vážně líto Emoticon

27.06.2011 [17:14]

AnnieJaneVmrcha Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. ..
27.06.2011 [15:58]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2011 [15:57]

dcvstwilightWow! Tak to jsem na Bellu zvědavá! Hm, asi bych taky zdrhla! Běžela bych sprinty se někam schovat... i před Culleny. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!