Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Obyčejná III: Poslední tón - 1. část

affsa


(Ne)Obyčejná III: Poslední tón - 1. částKolkolem hudba nebeská se rozeznívá,
to proto, že lásky anděla smutně zpívá.
Nyní hledá lásku, kterou dříve zatratila,
pozdě jí dochází, že sama hloupá tehdy byla.

Závěrečná série příběhu o andělovi, který zbořil všechny mýty, které mu společnost nastavila. (Ne)Obyčejná se vrací s posledním zvoněním nebeských zvonů.
„Já, že nemůžu milovat?" zahleděla se z okna, směřujícího k jihu. „Jsem anděl lásky, já mohu vše!"

Brzy se dozvíte, zdali zvítězí tradice a legenda o andělu padne, nebo zdali Clare překoná vše, co jí brání a najde to, po čem celou dobu tak usilovně toužila - lásku.
Krásné čtení.
Vaše Kim ♥

 

(Ne)Obyčejná III: Poslední tón

Část první - Noc splněných přání

 

 

Úvod:

Kolkolem se rozezníval zvuk nadnebeských varhan v poklidném a tichém prostředí, které zde vládlo. Andělská dívka seděla za varhany a hrála svou skladbu. Skladbu, která jí jej tolik připomínala, která ji bolela u srdce. Plakala. Slzy jí kanuly po tvářích. Netušila, zdali přežil nebo je mrtvý. Neušila, zdali se ještě může vrátit. Možná už ji nebude chtít. Možná už ona neunese další nástrahy osudu.

Tak seděla a hrála. Hudba se nesla celým nekončícím prostorem nad nebem. Bůh ji slyšel. Všichni andělé, i archandělé. Dolehla až k nebeské bráně, odkud se snažila dostat ven. Na svět. Dívka, sedící za varhanami, byla andělsky nádherná. Sama byla andělem. Andělem lásky. Však v tuto chvíli proklínala sama sebe a svůj úděl. Přeci je psáno černé na bílém, že anděl lásky zamilovat se nemůže.

 


 

Přestala hrát.

„Musí být přeci nějaký způsob, jak se moci podívat opětovně dolů. Jak jít opět na Zem, aby mě při tom neviděli,“ přemítala polohlasem. Zvedla se. Vzedmula se v ní jiskřička naděje, že by mohla něco udělat. Že by jej mohla opětovně spatřit. Musela však zprvu za tím, kdo jí to musí povolit. Zavázala se totiž, že nebe opustí jen s jeho souhlasem a ne na dlouho. Vydala se tedy za svým otcem.

Procházela dlouhou bílou chodbou. Vybavila si to jako poprvé, když ji ještě doprovázel archanděl Gabriel. Tenkrát tady byla poprvé a dozvěděla se o svém účelu - zachránit a přetvořit dějiny Anděl. Ona měla být tou vyvolenou. V hloubi duše cítila, že poslední dobou dělá jednu chybu za druhou, ale nemohla jinak. Vlastně mohla, ale bála se. Přímo se děsila úkolu, který má udělat. Věděla, že nikdy nic nejde bez obětí. Tuto oběť však podstoupit nechtěla.

Scházela nekonečně dlouhé, točité schodiště. Vždy chtěla zjistit, co je tam dole. Vždy chtěla vědět, co se tam nachází, avšak otec jí zakázal tam chodit. Byla od přírody zvědavá, ale musela mu to slíbit. Jedinou věc, na které mu záleželo tolik, že na ni zvýšil hlas.

Dostala se k díře, která vedla do obrazárny. Zkušeně do ní skočila. Byla zvyklá. Za otcem chodila neustále. Dopadla do bílého mráčku. Vydala se obrazárnou až dozadu, k dalšímu schodišti. Zastavila se u obrazu původních Anděl a zadívala se na odraz své předchůdkyně. Vždy se při pohledu na ni zarazila. Byla jí tolik podobná a přitom tak jiná. Její oči ji sledovaly, cítila to tak pokaždé, jakoby v tom obraze stále přežívala.

 

Po hodné době se od obrazu odtrhla a vydala se ke konci chodby. Když se však otočila, nadskočila.

„Copak tady děláš, Anete?“

„Přišel jsem se podívat za mou láskou.“ Naklonil se k ní blíže. Odstrčila jej.

„Nikde nikoho nevidím, Anete. Kdepak ji máš?“ Zazubil se.

„No přeci tebe!“ Pevně ji chytil a, i přes zjevně marné protesty, ji políbil. Na to, že zprvu neměla zájem, se jí to začínalo líbit a celkově ji to vzrušovalo, avšak tak nějak jinak. Nemilovala jej. Jen měla potřebu cítit se milovaná. Na to, že nebyla v nebi déle než tři měsíce, zde měla hned několik obdivovatelů a nápadníků. Nikomu však nešlo o nic víc, než ji dostat. Smála se jim, ale když ji některý z nich políbil, měla sto chutí jim vyhovět a vyspat se s nimi. Připadala si tak sama, i když ji všichni obletovali.

Připadala si nemilovaná, protože tělesný kontakt jí velice chyběl. Když byla před dvěma lety s Edwardem, každou minutou se objímali, líbali. Neexistovala noc, kterou by společně nevyužili pro sebe. Dva roky. Bylo to tak dávno, a přeci se to zdálo jako včera, co odešla. Bez jediného slova.

Po tváři se jí opět začaly kutálet slzičky. Anete ji ihned pustil a o krok ustoupil.

„Promiň, Clare. Tohle jsem nechtěl.“ Usmála se.

„Tohle není kvůli tobě, Anete,“ sedla si na podlahu a opřela se o stěnu. „Můžu za to jen a jen já. Víš, velice ráda bych si s tebou něco začala, nebo s kýmkoli, ale když to udělám, bojím se, že potom se budu cítit ještě osaměleji, než doposud.“ Podíval se na ni tak oddaně.

„Nejsi osamělá a ani sama. Máš nás všechny.“ Pousmála se jeho snaze.

„To někdy nestačí.“ Přikývnul.

„Ale mohlo by. Nesmíš se jen poddat strachu, Clare. Vždy tady pro tebe budu. Jako přítel, nebo jako víc. Je jen na tobě, co si nakonec zvolíš.“ Políbil ji na čelo a zvednul se k odchodu. Clare se na něj dívala plna rozpolcení z jeho slov. Postavila se, když byl skoro pryč.

„Počkej,“ zavolala na něj. Otočil se. „Chci víc.“ Pomalu se k němu vydala. Obezřetně se na ni díval. Chvíli se mu jen koukala do očí, potom však vzlétla o kousek výš, aby byla na jeho výškové úrovni, a jemně, skoro jakoby se bála, že se rozbije, jej políbila. Nebo naopak se bála, co se stane, když se tomu poddá. Co když tím rozbije sebe? Zahnala tyto myšlenky a poddala se omamnému polibku, který v ní vyvolával smíšené pocity.

Líbali se hodnou chvíli. Vkládala do toho vše, co v sobě měla. I přes hlas, který kdesi hluboko v její mysli připomínal, že tímto všechnu bolest nesmaže, se rozhodla, že jej bude ignorovat.

Odtrhnula se první a přenesla je k ní do pokoje. Bydlela na patře sama, takže by tam nikdo neměl být. Svalili se do postele.

Líbal ji. Nepřestával. Točila se jí hlava ze všeho, co se tady dělo, ale nebránila se tomu.

„Potřebuji vědět, že jsem milovaná!“ To se jí ozývalo se v hlavě jako ozvěna. Nekončící ozvěna, která nechce umlknout.

Překulil se na ni a stáhnul jí triko a sukni. Nebránila se. Neměla důvod. Pomohla mu z košile a začala zápasit s páskem u kalhot. Když byly dole i ty, zadíval se jí do očí. Dělil je nyní jen poslední kus prádla. Respektive dva. Její kalhotky a jeho boxerky. Prohloubil pohled. Ona se na něj však nedívala. Oči měla zavřené. Stáhnul jí kalhotky. Zachvěla se, avšak nechtěla na sobě nechat nic znát, a tak stáhla i jeho boxerky. Otevřela oči. Sledoval ji a ona mu pohled oplácela.

„Můžu?“ Zasmála se.

„Kdybys nemohl, neleželi bychom tady,“ odvětila. Umlknul. Vše kolem nich jako by umlklo a uklidnilo se. Jakoby to čekalo na ten okamžik. Jejich pohled byl elektrizující. Dívali se navzájem do očí a ani jeden z nich v ten moment netoužil být jinde. Clare měla konečně čistou hlavu. Vnímala jen, jak se posunul níže. Poté se pohledem vrátil opět k ní a sledoval, co se s ní děje.

Nadzvedla se a přitáhla si jeho rty ke svým. Opětovně se začali zmítat ve vášni polibku. Tentokrát to bylo jiné. Plné očekávání od toho druhého. A dříve, než by kdokoli mohl čekat, Anete spojil jejich těla v jeden jediný celek.

 

Leželi v objetí. Vroucím a láskyplném objetí. Přivoněl k jejím vlasům, které voněly po jahodách.

„Chtěla jsem odejít,“ řekla zničehonic Clare.

„Proč?“

„Cítila jsem se osamocená a nechtěná. Doufala jsem, že bych na Zemi našla opětovně to, co jsem tam nechala. To, co jsem opustila před dvěma lety.“ Políbil ji do vlasů.

„Proč si tedy zůstala?“ Pokrčila rameny.

„Vlastně nevím. Ač na druhou stranu,“ odmlčela se, jak usilovně přemýšlela. „Můžeš za to ty. Nebýt tebe, chci říct, nepotkat tě, už bych tady nebyla.“ Ztuhnul.

„Můžu za to já?“ Přikývla. Nastalo ticho, které ani jeden z nich nechtěl přerušit, aby něco nepokazil. Clare se přetočila na druhý bok, aby se mu podívala do očí.

„Díky.“ Udiveně se na ni díval.

„Za co mi děkuješ?“ Usmála se.

„Za to, že jsi mi otevřel oči, díky čemuž jsem zůstala.“ Políbila jej s takovou vroucností, až ji to samotnou překvapilo.

 

Budík oznámil příchod nového dne. Clare na něj pohlédla a připadala si, jakoby ji někdo probudil ze snu, přitom oka nezamhouřila ani na malý moment. Shlédla na postel. Anete spal. Vypadal krásně. Byl tak krásný. Tak citlivý a ona mu tak moc ublížila.

Otevřela skříň a do velké tašky naházela všechno svoje oblečení, které zde s sebou měla. Nebylo toho moc, ale nevadilo jí to. Sedla ke stolku a začala psát.

 

 

Milý Anete,

velmi mě to mrzí, ale nejsi tím, koho hledám. Mám tě ráda a jsi doopravdy ten nejlepší a nejhodnější anděl na světě, jakého znám. Tato noc pro mě byla jako Noc splněných přání. Podívala jsem se na sebe a konečně jsem pochopila důvod mé existence. Tím důvodem je on, a kdybych jej neměla po mém boku, nebyl by důvod tady nadále být.

S láskou

Clare ♥

 

Dopis položila vedle jeho ruky a ještě jednou jej políbila. Tentokrát na čelo. Poté vzala tašku a odešla tam, kam mířila již včera. Když procházela okolo obrazu, na chvíli se zastavila.

„Neudělám stejnou chybu jako ty,“ pronesla směrem k původní Anděle lásky. „Jsem jiná, jsem silnější a lásku, kterou ke mně cítí, dokážu opětovat.“ S posledním pohledem na ni, se rozloučila s celým nebem a vydala se po schodech dolů, k otci.

 

„Očekával jsem tě dříve, dcero.“ Usmála se.

„Musím ti něco říci.“ Zarazil ji. Povstal a dlouze ji objal.

„Vím, že musíš jít. Celou dobu jsem doufal, že to překonáš, ale ty jsi jiná. Musíš jít za svou láskou. Jen tě ještě naposledy varuji, dítě.“ Přikývla. „On není tam, kde býval. Je jiný, po tvém odchodu se změnil a čas tady plyne velmi rychle na rozdíl od času, který funguje na Zemi.“ Zamračila se.

„Jak dlouho?“ Svěsil hlavu.

„Den jako měsíc.“ Otevřela ústa, ale neměla náladu se hádat, tak je znova zavřela.

„Jen mi pověz, zdali je matka v pořádku.“ Podíval se jí do očí.

„Tvá matka o ničem neví. Poslali jsme k ní tvou kopii. Bylo to jediné možné řešení. Až bude čas, vše jí povíš, Clare. Ale do té doby budeš muset skrývat svou pravou identitu.“ Pevně jej objala.

„Vím, otče, a velice mě to mrzí.“ Políbil ji na čelo a otevřel bránu na Zem. Otočila se a vydala se k tomu východu. Do světa, který nenáviděla za to, co jí provedl, ale na kterém se nacházela bytost, která pro ni znamenala vše.

 

„Však ty se znova vrátíš, dítě,“ pronesl její otec šeptem, když sestupovala dvanáctý schod. Tato věta se odrazila v tichu a nikdy se ke Clare nedostala.


 


 

Prosím o jakýkoliv názor.

Kim ♥


Zvláštní poděkování patří Myfate, že se nabídla a povídku opravila, bez ní bychom si nikdo tuto kapitolu nemohli přečíst.

 

Omluva patří Adminům, protože jsem se unáhlila. Myslela jsem si, že si ze mě dělají blázny, protože jsem ty chyby doopravdy neviděla. Vyšla jsem ze cviku.

Takže se omlouvám.

 


 

 

Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Obyčejná III: Poslední tón - 1. část:

 1 2   Další »
12. Mcfan
02.01.2013 [19:30]

McfanČlánek se mi líbí. Myslím, že je maličko složitý, ale to bude tím, že jsem nečetla předešlé série. Jinak jsem byla trochu překvapená reakcí Clare druhého dne, ale to je jen můj dojem. Emoticon Emoticon Vrhám se na další část a tam bych měla zanechat delší komentář. Emoticon

11. Danny
06.08.2011 [16:27]

Dokonalost..!! Miluju povídku (Ne)Obyčejná.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. 4dd4
22.07.2011 [18:49]

4dd4Bylo tam ještě pár drobností - čárky, ji/jí, překlepy, ale jen pár, příště si, prosím, dávej větší pozor a zvol si lepšího korektora, admini za nic nemůžou, jen opravují a upozorňují, takže není důvod se na ně utrhovat.

22.07.2011 [11:28]

KimberlyHele pokaždé opravuji chyby a pokaždé mi to vrátíte, jako bych to neopravovala. Možná je to pro Vás vtipné dělat ze mě vola, ale já už doopravdy netuším co s tím! Posílám to už druhé korektorce, jen abyste věděli. Emoticon

22.07.2011 [10:42]

RoxanaAhoj,
článek Ti znovu vracím a doufám, že naposledy. Stále se Ti tam vyskytují stejné chyby, které Ti byly přede mnou vypsány. Ať už to jsou čárky (!), hlavně přímá řeč (!!). Posílám Ti koncept, podle kterého si ji můžeš opravit:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Pokud PŘ nezvládáš, obrať se na Pomoc autorům (www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-zacinajucim-autorom/), kde si najdeš korektora. Vyhneme se tak opětovnému vracení a dohadům. Admini tu nejsou pro srandu králíkům, a proto bys měla dbát na předešlé komentáře.
Až si článek OPRAVÍŠ, zatrhni "Článek je hotov", dřív ne!
Děkuji... Emoticon

20.07.2011 [17:55]

TwilightkacertAhoj,
nevím, jestli sis ty chyby opravila nebo ne, ale stále tam jsou.
+ Čárky - zpravidla se nepíší nesmyslně mezi větou, ale před spojovacími znaménky, kolem oslovení, nebo když odděluješ dvě věty či větu vloženou.
+ Přímá řeč.
Když PŘ končí čárkou, následuje uvozovací věta (řekl, promluvil, špitl, zeptal se...).
Když PŘ končí tečkou, může na ni navazovat určitá činnost (smál se, sedl si, otočil se...) či úplně něco jiného (to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy slyšel...).
+ Píše se zda-li, je to slovní spojení.

Pokud ti dělá problémy gramatika, můžeš se obrátit na Pomoc autorům, tam ti jistě někdo rád pomůže.
Až si to opravíš, zaškrtni, že je článek hotov. Díky...

20.07.2011 [17:38]

TwilightkacertKimberly,
bez urážky, ale nemyslíš si, že jde o úplně něco jiného. WhiteTie ti prve odepisovala na tvou narážku. Poté článek ležel v administraci na schválení, a tak další den napsala nový.
Kdyby se to všechno psala do jedno komentáře, mohlo by se stát, že by si toho ten dotyčný někdy nevšiml. Bez urážky přímo na tebe.
A navíc, byla náhoda, že na ten článek narazila znova ona, kdyby to opravoval někdo jiný, napsal by také nový komentář, chápeš? Emoticon

18.07.2011 [16:05]

KimberlyAha, fajn to psát do dvou komentářů místo do jednoho. Jde vidět jak váš systém funguje. Bez urážky přímo na tebe.

18.07.2011 [11:06]

WhiteTieČlánek ti vracím, máš v něm spoustu chyb. Chybuješ v čárkách, přímé řeči, skloňování. V textu máš překlepy. Ještě jednou si po sobě článek projdi. Až si chyby opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

17.07.2011 [12:00]

WhiteTieNe, proto jsme tě nezamítli. Psala jsem ti, co si máš opravit, abychom ti mohli vydat tuto povídku. Nepsala jsem ti, že by byla tvoje žádost zamítnuta kvůli tomuto.

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!