Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejná... 9. kapitola

04.02.2010 (10:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3491×

(Ne)Obyčejná

Nuestra hermana!

Anglie - pohled Clare

„Nezlekněte se,“ řekla jsem a zvedla jsem hlavu, ještě nikdy mě neviděli bez čoček, dnes je to poprvé a já čekala na jejich reakci. Všichni se na mě koukali, jako by mě viděli poprvé v životě, tedy no prakticky by se to tak dalo říct, ale poprvé v životě bez čoček! To je rozdíl. Stáli tam jak sochy asi deset minut a mě to začalo být nepříjemné, jak na mě civěj jak na nějakej přírodní úkaz nebo co. „Dobře, ale snad jste na nějaká ta překvápka tak trochu zvyklí ne? Vždyť jste ti upíři. No tak mluvte se mnou někdo!“ zahulákala jsem na ně. Nikdo se nepohnul ani o píd. Byla jsem naštvaná chtěla jsem, aby se začali hýbat, byla jsem rozzuřená a pořád víc a víc a najednou, a ani nevím jak se to stalo, všichni Cullenovi byli nejdříve asi na půl sekundy ve vzduchu a potom leželi na podlaze na druhé straně pokoje. Vyjeveně jsem na ně koukala. To jsem udělala já? To ne! Rychle jsem šla k nim.

„Nestalo se vám nic?“ zeptala jsem se opatrně. Upíří rychlosti se zvedli a dívali se na mě stejně, možná i více vyděšeně nežli před tím.

„Clare, jak jsi to udělala?“ zeptal se mě Carlisle.

„Nevím, jen jsem byla naštvaná, že na mě tak civíte a byla jsem čím dál tím víc rozzuřená a rozrušená a potom jste letěli vzduchem na druhý konec místnosti. To jsem udělala já? Ale jak? Jakto, že jsem to udělala já? Vždyť jsem, no jo vždyť vlastně nevím, co jsem,“ řekla jsem sklesla a sesunula se k zemi. Najednou mě objímali něčí studené paže. Podle vůně jsem hned poznala, že je to Edward. Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se mu do těch jeho nádherných karamelových očí. Začala jsem se v nich utápět. Byly tak krásné, chtěla jsem ho políbit, mít ho jen pro sebe. Mohlo by to tak být, kdyby tady nestepoval zbytek jeho rodiny. Musela jsem se ovládnout a tak jsem sklopila pohled.

„Promiň za ten šutr,“ špitla jsem a on se tiše zasmál a políbil mě. V tu ránu jsme už nebyli na zemi a ostatní nebili v pokoji. Jako kdybych luskla všichni kromě mě a Edwarda z pokoje zmizeli a my s Edwardem byli na posteli. Edward se na mě podíval tak trochu vykolejeně, ale pak se jen usmál a pokračoval v polibcích.

Kdesi v Brazílii – pohled nikoho:

Je hluboká noc, černá noc. Jen měsíc v úplňku svítí na nebi. Není vidět ani jediná hvězda, ani jediné světýlko nesvítí, až na něco uprostřed paloučku v lese. Tři ženy stojí okolo obřadního symbolu. Tři ženy, tři mocné ženy. Na něco čekají, nebo snad, že by na někoho? Jedna vzhlédne k nebi a prolomí ticho, které trvá už nejméně půl hodiny.

„Está esto ahí. Hoy día vivificar a sí  de tiempos remotos fuerza  y de tiempos remotos vaticinio a sí abrigar.“ Pohlédne na ostatní a ty, ty se také zahledí na nebe a potom zvolají unisono.

„Está esto ahí!“ úplněk se začal měnit. Měsíc začínal mizet a nastávalo zatmění. Zatmění, na které tyto ženy trpělivě čekaly již tak dlouho. Měsíc se začínal ztrácet z oblohy a ženy začaly se svou mluvou k němu.

„El vientre de nuestra madre, nuestro padre. Siempre estaba por nosotros y estar con nosotros en. Traigan a nuestros hermanos a la larga espera. Traer aquí ktra cumple antigua profecía, que no tengo amor, que es la muerte y la vida que nos falta aquí, en cuatro. El destino que nos llevó hace dieciocho años y desde entonces trajo de vuelta,“ opakovaly to až do úplného zatmění.

Když nebyl vidět ani maličký kousek měsíce, tak každá vzala nějaký krystal, nebo něco takového a dala ho do tvaru trojúhelníku a ta co mluvila jako první svůj krystal zapálila a k nebi vyšvihl plamen, který se táhnul k dalším dvou krystalům a ony zase začaly odříkávat svou mluvu.

„El vientre de nuestra madre, nuestro padre. Siempre estaba por nosotros y estar con nosotros en. Traigan a nuestros hermanos a la larga espera. Traer aquí ktra cumple antigua profecía, que no tengo amor, que es la muerte y la vida que nos falta aquí, en cuatro. El destino que nos llevó hace dieciocho años y desde entonces trajo de vuelta.“

Během jejich odříkávání se měsíc zase vynořil ze zatmění a svítil dále, ovšem jeho svit byl jiný, byl více čarovný, jiskřivý, ne jako jindy. Ženy se chytly za ruce a začaly znovu pronášet svou mluvu.

„Nuestra hermana, a unirse a nosotros es su tiempo. Su misión aquí, entre nosotros tenemos. Nuestro ángel de la hermana de amor volver dividido entre el poder del mal de su hermana. Quédate con nosotros en nuestras batallas por el poder. Conexión a la izquierda ya es dos veces más larga, la luna llena y una noche oscura. Una vez más nos unimos a las fuerzas y el estado de su gobierno bajo la luna de nuestra madre y padre y tu. Escucha nuestra llamada, escuchar voces en su mente. Sólo dos lunas llenas y una larga y oscura noche y recibe su poder de nuevo!“

Jako by to poslaly po větru. Poté se podívaly na měsíc poklonily se a odešly.

Tou dobou v Anglii – pohled Edwarda:

Jen tak jsem ležel vedle mojí spící krásky. Clare vypadala tak krásně, když spala. Nevadí mi, že není člověk a nevadí mi, že již zná naše tajemství a za to jsem neskonale rád. Asi se jí zdálo něco hezkého, protože se celou dobu usmívá, až teď najednou její obličej jako kdyby zvážněl. Celým tělem se napřímila a začala odříkávat.

„Nuestra hermana, a unirse a nosotros es su tiempo. Su misión aquí, entre nosotros tenemos. Nuestro ángel de la hermana de amor volver dividido entre el poder del mal de su hermana. Quédate con nosotros en nuestras batallas por el poder. Conexión a la izquierda ya es dos veces más larga, la luna llena y una noche oscura. Una vez más nos unimos a las fuerzas y el estado de su gobierno bajo la luna de nuestra madre y padre y tu. Escucha nuestra llamada, escuchar voces en su mente. Sólo dos lunas llenas y una larga y oscura noche y recibe su poder de nuevo!“ bylo to španělsky. Zhrozil jsem se. Věděl jsem, co to znamená. Věděl jsem, co je. Ona je…