Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejná... 17. kapitola

07.04.2010 (11:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3357×

17. Kapitola

->   Navždy štastná?!   <-

Když v tom se rozsvítil, neco jako prtál, kruh a z něj vyšly tři ženy, pardon Andělé. Poznávala jsem je. Měli na sobě podobné úbory jako já, až na to, že každá měla jinou barvu pláště. Lea, Anděl hříchu, měla krvavě červěný. Amber, Anděl smrti, měla plášť černý, jako noc a Bianca, Anděl života, jej měla zlatý. S pláštěm měla také každá z nich stejnou barvu šatů, andělských uniforem, a také svůj kámen měli ve stejnobarevném váčku. Vlasy měla každá jinak. Chápala jsem barvy jejich šatů. Je to podle Vlasů a podle Aspektu, kterému každá z nás vládne.

,,Pusť ji, víš že ji nemůžeš zabít," řekla Amber.

,,Fakt, to je mi novinka, Andělové," řekla jí přidrzle a toho jsem využila a vysmekla jsem se jí. Došla jsem ke svým sestrám, a aniž bych věděla co dělát, stoupla jsem si mezi Leu a Biancu a chytla je za ruce. Při tom jsme společně pronesly: ,,Gaan terug na waar jy vandaan kom," poté se objevil zářivý proud světla a Sophie zmizela...

Chvíli jsem tam jen tak stála a čdívala jsem se na místo, kde ještě před chvíli Sophie stála.

,,Jsi v pořádku?" zetala se mě Bianca a tak jsem se na ni otočila.

,,Jestli jsem v pořádku? Ty se ještě ptáš? Poprvé v mém životě jsem se proměnila v Anděla, poprvé jsem použila mou úplnou moc a poprvé jsem Vás viděla jinak, než jen ve svém snu! Nestalo se jí nic, že ne?" optala jsem se za chvíli.

,,Ne. Jen jsme jí tímto kouzlem přenesly někam doprostřed Sibiře," řekla mi Lea a já jsem otevřela pusu do kořán.

,,Můžeme se již proměnit zpět?" zeptala se Amber.

,,Ne, myslím, že je někdo, kdo by Anděly velmi rád viděl," řekla jsem a jak jsme se drželi za ruce, ta jsem nás přenesla do obývácího pokoje ke Culleům. Všichni byli uprostřed velice zajímavé debaty a tak si nás ani nevšimly.

,,Ehm, ehm, doufáme, že nerušíme, ale myslela jsem, že tohle bude chtít Carlisle vidět, ale když tak moc rušíme, že si nás ani nevšimnete, tak nashle," řekla jsem, ale to už se na nás dívali všichni vykulenýma očima.

,,Tak na mě tak nekoukejte a řekněte mi, jak moc, mi to sluší," řekla jsem jim a Alice někam odběhla. Za chvíli se vrátila a přinesla s sebou veliké zrdcadlo. Postavila ho přede mne a poprvé ve svém životě jsem si doopravdy připadala překrásná a něčím vyjímečná. Pohled do toho zrdcadla přerušil Edward, který mě zezadu a to i přes má křidélka, objal a políbil mě na krk.

,,Clare, nebudeme rušit, asi už půjdeme," řekly sestry.

,,Co blázníte? Jste moje sestry a ještě jsem Vás nepředstavila tomu, komu jsem chtěla." Teď se všechna pozornost přenesla na moje sestry a Carlisle si je začal prohlížet a tak jsem si k nim stoupla taky a zapózovaly jsme mu jako Verlore Angeles bojovnice z nebe.

,,Rodinko, tohle jsou mé sestry. Amber, Anděl Smrti. Bianca, Anděl Života a Lea, Anděl Hříchu a já, Anděl Lásky. Myslela jsem si Carlisle, že by jsi nás chtěl vidět, jako anděly a také při přeměně," řekla jsem a Carlisle přikývl. Postavili jsme se zase vedle sebe a chytly jsme se za ruce. Zavřela jsem automaticky oči.

,,Transformasie van die engel aan die mens! Moet dit nie! Sela!" řekly jsme to společně a jednohlasně. Potom jsem jen cítila, že jsme se vznesli do vzduchu a tak jsme se pustily, přeměna zpět byla něco jiného. Každá z nás se přeměnila nejprve do svého aspektu a potom jako čára světla padala k zemi a když se jí dotkla, stála každá z nás na zemi jako člověk.

Ostatní nás jen tiše pozorovali a když jsme se přeměnily tak zatlesali. Přistávali jsme ve dřepu se zavřenýma očima a tak jsme je všechny najednou otevřely a postavili jsme se. Potom Amber přerušila naše myšlenkové spojení a my se odpoutaly od dělání všech pohybů společně.

Dlouho do noci jsme si povídali a dohodli jsme se, že sestry zůstanou u mě, abych tam nebyla sama. Carlisle byl nadšený, jelikož měl doma čtyři Anděly a to pro něj bylo přesně to pravé.

Já jsem byla spokojená, protoe jsem našla svou životní lásku a mohla jsem být s ní a taky jsem našla své sestry, osoby mě nejbližší a oni chtěli zůstat se mnou a to jsem si přála.

Pohled nikoho:

Clare nikdy nebyla obyčejný člověk,

vždy byla něco více...

Každý to z jejího chování vycítil,

nikdo však nevěděl co to znamená,

teď je Clare osmnáct a to co se zdá nemožné,

...se pro ni stává možným ...

Konečně poznala lásku

a dostala to,

po čem tolik toužila,

život,

jaký si vysnila...

The End

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)obyčejná... 17. kapitola: