Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 21. kapitola

28.04.2012 (18:15) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1755×

Taxík zastavil před domem. Vylezla jsem a došla ke dveřím. Chvíli jsem tam stála a dodávala si odvahu. Budou mě nenávidět, že jsem odešla? Odpustí mi? Byla jsem nervózní. Nádech a výdech, opakovala jsem si. Přešlapovala jsem z místa na místo. Nakonec jsem vzala za kliku a vstoupila do haly.

V tu ránu se ke mně seběhla celá rodina. Všichni se na mě vrhli, objímali mě, pusinkovali, nadávali a nevím, co všechno.

Po hodně vřelém přivítání jsem se snažila vysvětlit své chování.

„Moc mě mrzí, že jsem odešla, ale neměla jsem jinou možnost.“ Byla jsem tak šťastná, že je zase všechny vidím. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběli.

„Renesmé, uvědomuješ si, že jsme s tátou málem umřeli strachy?!“ ječela na mě po chvilce mamka.

„Mrzí mě to.“

„Zlatíčko, promiň. To já bych se měla omluvit. Byla to moje chyba. Myslela jsem si, že když Jacoba uvidíš, že se k sobě vrátíte. Byla jsem hloupá! Měla jsem tě nechat. Všechno jsem to zkazila. Promiň mi to, prosím.“ Objala jsem ji.

„Mami, já se nezlobím. Mrzí mě, že jsem odešla, ale kdybyste věděli, jak mi to pomohlo. Pomohlo mi to vyrovnat se s tím, co se mi stalo. Uvědomila jsem si spoustu věcí a konečně cítím, že můžu jít dál.“ Došli jsme do obýváku a já se posadila na sedačku. Z jedné strany mě držela mamka a z druhé táta. Cítila jsem se v bezpečí. Milovaná svou rodinou. Prostě doma.

„Kde jsi byla, Ness?“ vznesl dotaz Emmett a já začala vyprávět celý můj příběh. Příběh o mně a Caiovi. O tom, jak mě vtáhl opět do života. O tom, jak mě zachránil před smrtí.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ kroutil hlavou děda, „z tvého vyprávění Caia vůbec nepoznávám. Vždycky byl zlý a přísný. Toužil jen po moci a ničení. Nechápu to.“

„Dědo, Caius takový vůbec není. Je to můj anděl,“ rozplývala jsem se nad tím nejlepším člověkem, kterého jsem v životě poznala.

„Ness, ty ho miluješ, viď?“ zeptal se mě táta.

„Ano, tati. Miluju ho.“

„A co Jacob?“

„Jacob? Jacoba miluji, ale jinou láskou než Caia.“ Sklopila jsem oči. Nechtěla jsem vidět mamku a její výraz. Ona vždycky chtěla, abych byla s Jakem.

„Mami?“ Nakonec jsem ji oslovila a podívala se na ni.

„Mrzí mě to, ale je to tak. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by se mohl můj život ubírat jiným směrem než s Jacobem. Ale je to tak. Nebyla bych s ním šťastná. Ne teď, když znám Caia, a cítím to, co cítím.“ Podívala se dolů. Byla zklamaná. A především nešťastná, že bude Jacob zase trpět.

„Bude trpět, když bude bez tebe,“ pronesla slabě a vyčítavě se na mě podívala.

„A já budu trpět, jestli budu bez Caia,“ nedala jsem se.

„Bello, prosím, zkus ji pochopit. Je to naše dcera,“ zastavil ji táta, než stihla něco říct.

„A co chceš tedy dělat?“ Než jsem stihla odpovědět, zazvonil zvonek. Alice došla otevřít.

„Dobrý den, hledám paní Volturiovou,“ slyšela jsem z dálky mužský hlas. Alice jen stála a nebyla schopná slova. Všichni koukali směrem ke dveřím a nikdo se ani nepohnul. Myslím, že upadli do šoku. Zvedla jsem se a došla ke dveřím.

„To jsem já,“ odpověděla jsem celkem pěknému mladíkovi ve dveřích.

„Kam vám mám zanést zavazadla, paní Volturiová?“

„Nechte je, prosím, tady.“ Ukázala jsem na místo u schodů. Když jsem zavřela dveře, vrátila jsem se zpět do obýváku a všechny vyděšené oči na mě hleděly.

„Ty sis ho vzala, Ness?“ vybafla na mě babička. Táta jen stál a nebyl schopný slova. Mamka koukala a byla k smrti vyděšená.

„Ne,“ zasmála jsem se.

„A co to mělo znamenat?“ zeptal se mě děda.

„Na Sicílii jsem měla jiné jméno. Kdybyste mě náhodou hledali,“ usmála jsem se na ně.

„Tak nějak mě baví být paní Volturiová. Všichni jsou vždycky vyděšení a udělají všechno k mojí spokojenosti,“ usmála jsem se. Jediný, kdo se smál se mnou, byl Emmett.

„Ness, ty jsi číslo,“ chlemstal se.

„Tati? A jak se má Jacob?“ optala jsem se.

„Po plese se vrátil do Forks. Tvoje máma ho přemlouvala, aby zůstal. Ale když tě viděl s Caiem, měl pocit, že tě ztratil.“ Podívala jsem se dolů a pochopila, že jsem mu hodně ublížila.

„Ness, řekni mi, jak to bude dál?“

„No, teď si půjdu dát vanu a pak si vlezu do mojí postele. Jsem opravdu moc unavená.“ Zvedla jsem se a dala pusu jak tátovi, tak mamce. Došla jsem do koupelny a napustila si vanu.

Pohled Caia

Nemohl jsem to bez ní vydržet. Byly to už celé tři dny, co jsem s ní nebyl. Chodil jsem po svém pokoji jako lev v kleci. Co když ji přede mnou ukryjí? Co když mi ji budou chtít vzít? Zblázním se, jestli ode mě odejde.

„Demetri! Demetri!“ křičel jsem jako smyslů zbavenej. Přišel a ve mně se to zlomilo. Přiletěl jsem k němu a přirazil ho ke zdi.

„Nikam, rozumíš, nikam nechoď, ani se nevzdaluj. Možná tě budu potřebovat. Jasný?“

„Ano, pane.“ Vyděšeně na mě koukal. Když jsem nebyl s ní, stával se ze mě ubohej blázen, který musí být všem pro smích. Ale teď je mi to jedno. Jestli ji někam ukryjí, Demetri ji najde. A já je pak nechám všechny pozabíjet! Pomstím se jim, jestli mi ji vezmou!

Už je toho dost. Jdu za ní. Rozběhl jsem se a za chvíli jsem visel na stromě blízko jejich domu. Hledal jsem ji a našel ji v obložení celé rodiny v obýváku. Smála se. Vypadala, že je šťastná. Je tu a nic jí není. Ale proč se mi neozvala? Zapomněla na mě snad?

Visel jsem na tom stromě, dokud neodešla do svého pokoje. Po nějaké chvíli zalezla do postele a já sledoval Culleny. Vydali se na lov. Výborně! Moje šance!

Počkal jsem, až zmizí. Přeběhl jsem na její balkón. Vzpomněl jsem si na to, když jsem tu byl poprvé. S cílem zabít ji. Zničit. A teď, teď ji jdu zkontrolovat. Hrůza.

Potichu jsem vklouzl do jejího pokoje. Spala tak spokojeně. Chvíli jsem jen stál a pozoroval ji. Zdálo se mi, jako bych ji neviděl měsíce. Oddychovala tak klidně. Neměl jsem to srdce ji vzbudit. Došel jsem k ní a lehce ji políbil na čelo. Když jsem se narovnal, můj pohled padl na její noční stolek. Byl na něm položený rámeček vzhůru nohama. Vzal jsem ho a chtěl ho narovnat.

Když jsem se na něj podíval, nemohl jsem uvěřit. Byla na něm Nessie a ten čokl! Prachsprostě se jí dotýkal. Nesl ji v náručí. Málem jsem ten rámeček rozmačkal. Ale nechtěl jsem ji vzbudit. To je to, co se jí přihodilo! On! Určitě jí ublížil! Ten čokl nemá právo dál žít! Dýchat! Zničím ho! Zabiju ho! A celou jeho smečku! Co když ho miluje a opustí mě, až si to uvědomí?! Ne! To se nestane! Když nebude na světě, tak se to nestane! Naposledy jsem se podíval na tu proklatou fotku. Máš to spočítaný, čokle!

Položil jsem fotku zpátky a vydal se zpět do našeho sídla realizovat můj plán. Nikdo z Cullenů tam nebude, aby ho chránil. A já to s ním skončím.

Tak jo, je to tady. V další kapitole bude mít Alice vizi. Smrt Jacoba. Ale Nessie tohle nikdy nedovolí. Dá tím rodině, především Belle, naději, že pochopila, že miluje Jacoba. Opravdu tomu tak je??? :D Tak to zjistíte až v závěru další kapitoly. :D

MMonik. :)

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 21. kapitola: