Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naleznout a neztratit - 7. kapitola


Naleznout a neztratit - 7. kapitolaZapněte si pásy, vyjíždíme. Přináším další díl NN. ;) Jak zareagují Cullenovi? Zareagují vůbec nějak? Bude nakonec Nessie muset všechno udělat sama?

7. Čekání

„Kde jsi byla? Řekla jsem do dvanácti a je skoro jedna hodina,“ zeptala se mě vyděšeně máma. Vždycky, když jsem dorazila domů pozdě, měla strach. Bylo to pochopitelné.

„Byla jsem na lovu a pak jsem se stavila u táty a jeho rodiny,“ šla jsem s pravdou ven. Nemělo cenu zapírat.

„Jak to vzali?“ zeptala se s obavou.

„Když jsem opouštěla jejich dům, seděli v obýváku a vypadali jako sochy. Takže nevím. Probírat jejich mysl jsem nechtěla. Můžu jen doufat, že dobře,“ odpověděla jsem. „Můžu do pokoje? Chci být sama a přemýšlet,“ podívala jsem se na ni prosebně. Přikývla. Dala jsem jí pusu a vydala se do pokoje. Lehla jsem si do postele. Řekla jsem tátovi, že máma ho stále miluje, ale neuvědomila jsem si, že on ji třeba už ne. Co když to bylo k ničemu, jen jsem jak sobě, tak mámě, uškodila. Zaposlouchala jsem se do zvuků okolního lesa. Hledala jsem alespoň náznak toho, že by sem někdo z nich šel. Také jsem se snažila soustředit na silnici vedoucí k nám. Stálo mě to hodně sil, ale já se nemínila vzdát. Doufala jsem, že zaslechnu alespoň něco. Vyčerpávalo mě to více, než jsem čekala, nakonec jsem usnula.

Ospale jsem otevřela oči a protáhla se. Bolelo mě celé tělo. Pozůstatek včerejšího běhání. Vždy to takto dopadne. Pohledem jsem se zasekla na výhledu z okna. Stále byla noc. Podívala jsem se na budík. Spala jsem jen dvě hodiny. Proto ta ospalost. Pokusila jsem se elegantně vstát z postele a zamotala se do pokrývky. Takže jsem skončila elegantně na zemi. Vymotala jsem se z deky a došla k oknu. Povzdechla jsem si. Žádné auto tam nebylo. Vylezla jsem z pokoje a šla dolů. Máma byla v obýváku. Seděla na pohovce, využila jsem toho a přisedla si.

„Myslíš, že dneska přijdou?“ zeptala jsem se.

„Nevím. Možná, snad ano,“ šeptla máma.

„Jak dlouho tady sedíš?“ zarazila jsem se.

„Od té doby, co jsi odešla do pokoje. Proč?“ zeptala se nechápavě.

„Co kdybychom je navštívily samy?“ navrhla jsem nadšeně. Zavrtěla hlavou.

„Musíme jim dát čas,“ odpověděla automaticky.

„Jak dlouho? Dalších sto let?“ začala jsem hysterčit.

„Do zítřka, dobře? Nemusíš do školy,“ odpověděla v klidu. Přikývla jsem.

„Přijde Jacob? Co myslíš?“ zeptala jsem se.

„To si piš. Slíbil ti to,“ usmála se na mě. Oplatila jsem jí ho a doufala, že ji oklamala. Měla jsem plnou hlavu Cullenových. Hlavně táty. Bála jsem se toho, jak zareaguje, tedy pokud ještě nějak zareaguje.

„Jdu se chystat do školy,“ vstala jsem po hodině neustálého mlčení a koukání na prasklinu ve zdi.

„Nemusíš,“ řekla znovu máma.

„Chci. Možná je tam potkám,“ usmála jsem se na ni.

„Hodně štěstí,“ popřála mi. Usmála jsem se, budu jej potřebovat. Došla jsem do pokoje a začala si skládat věci do batohu. Snažila jsem se soustředit jen na to, ale i tak jsem se párkrát přistihla jak napínám uši, kdyby náhodou přijížděli. A když jsem nic neslyšela, projela mnou vlna zklamání. Pokaždé. Dobalila jsem si batoh a nasoukala na sebe první oblečení které mi padlo pod ruku. Nedívala jsem se jestli mi padne a nebo jestli ladí. To mi dnes bylo jedno. Vyšla jsem z pokoje, sešla schody, rozloučila se s mámou a šla k autu. Odemkla jsem dveře až na třetí pokus. Třásly se mi ruce, byla jsem nervózní. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechovala. Měla jsem při tom zavřené oči. Tohle vždy pomáhalo. Cítila jsem se lépe, nastoupila jsem do auta a odjela vstříc škole a možná svojí rodině.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naleznout a neztratit - 7. kapitola:

 1
1. kikuska
10.09.2011 [23:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!