Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 8. kapitola

Bella 2 - New Moon by katyloveEd


Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 8. kapitolaJak vypadá upíří rozlučka se svobodou?
Díky za krásné komentáře a těším se na další :o), i když kritiku samozřejmě vítám taky. A tradičně bych chtěla poděkovat Radush za nápady.

Emmett:

Domů nás přivedly až hlasy, které nás volaly. Odpoledne se mezitím přehouplo do večera, ale nás to venku nikdy neunavilo. To zní pěkně hloupě, co? Nás přece neunavilo nikdy nic. Jsme upíři.

 

První nás vítala Irina - škádlivě: „Už jsme mysleli, že se dneska nevrátíte.“

Edward rychle posunul ruku, které se Tanya právě jako by náhodou dotkla a nervózně na mě zavrčel: „Nezapomněl jsi, doufám, že dnes je poslední noc tvojí svobody?“

To mě zaujalo. Samozřejmě jsem o tom věděl, ale co chystají?

Carlisle přikývl: „Musíš se přece důstojně rozloučit se svobodou, ne?“

Nechápavě jsem na ně zíral, dokud si s Edwardem nevyměnili poťouchlý pohled. Pak jsem se ulehčeně rozesmál:

„Doufám, že neplánujete nic příliš důstojného.“

Zdálo se, že Edwardovi můj výraz vrátil dobrou náladu. Pobaveně zavtipkoval: „Jasně, chtěli jsme, abys pronesl projev na srazu válečných veteránů.“

Rose se od chvíle, kdy zmínili rozlučku se svobodou, mračila. Nejspíš si představovala, jak se můžou chlapi bavit a vůbec se jí to nelíbilo. Na jednu stranu jsem se ani nedivil. Taky bych nechtěl, aby se před ní vlnil nějaký nahý chlap. Objal jsem ji tedy a spolu s polibkem do vlasů jsem zašeptal:

„Neboj, budu se chovat slušně.“

Asi to nebylo dost tiše, protože ostatní se rozesmáli. Rose to vehnalo úsměv do tváře taky a Carlisle ji uklidnil: „Neplánujeme žádný striptýz, neboj, Rosalie. Vymysleli jsme vlastní variantu, která se Emmettovi určitě bude líbit.“

A než stihla Rose něco říct, Esmé ji chytla za ruku: „Taky jsme pro tebe něco připravily, abys nepřišla o všechnu zábavu.“

Edward přikývl: „Prima, tak na co ještě čekáme? Noc je krátká…“

Mrkl na mě a vyběhl ven. Nemohl jsem si pomoct, ale připadalo mi to jako útěk. Pobaveně jsem se podíval na Tanyu. Na copak asi zase myslela? Carlisle s Eleazarem už byli ve dveřích, a tak jsem nechtěl zdržovat.

 

Vyběhli jsme společně na nedaleký kopec, kde nás čekal Edward. To bylo zjevně konečně dost daleko, aby neslyšel Tanyiny roztoužené myšlenky. Sotva jsme za sebou zabouchli, donutily ostatní Rose, aby jim ukázala svoje svatební šaty. Já je přirozeně vidět nesměl, ale slyšel jsem, jak nad nimi Tanya vzdychá. Vypadala, že si svatební přípravy užívá stejně jako Rose. Možná jsem se včera spletl. Možná si nechtěla jen užít, ale neodmítla by taky nějaké svatební divadélko.

Edward zasyčel – moje myšlenky ho nejspíš děsily. Aby mě udržel v realitě, rychle navrhl:

„Máme pro tebe překvapení, ale je trochu dál. Co si zatím dát závod?“

Ještě se nestalo, že bych takovou nabídku odmítl. Edward byl z nás nejrychlejší a měl navíc svůj talent. Ani to nás ale nepřinutilo dopředu se vzdát.

Vystartovali jsme všichni najednou. Rychlost mi vždycky vylepšila náladu (ačkoli jsem to obvykle nepotřeboval). Neodolal jsem a vesele houknul na Carlislea, který běžel nalevo ode mě:

„Hej, starouši, neměl bys to rovnou vzdát? Ještě tě sklátí infarkt nebo tak něco.“

Carlisle však náhle vypadal na svá lidská léta – jako mladík s jiskrou v oku: „Nestarej se, chlapečku. Na tebe mám vždycky!“

Edward na nás zepředu vesele zahalekal: „A kdyby ne, může si dát první pomoc. Je konec konců doktor, ne?“

Eleazar suše podotkl: „Nemá asi cenu připomínat vám, že nám už srdce nebije, takže infarktu se bát nemusíme, co?“

Tahle společnost mi vážně seděla. Bavil jsem se… a to byl jenom začátek.

Závod se brzy začal vyostřovat. Edward byl pořád vpředu a vedl nás zřejmě k tomu překvapení. Já rotoval ze strany na stranu jako pingpongový míček, abych křížil cestu Carlisleovi i Eleazarovi zároveň. Ti mi to však vůbec neulehčovali.

Nakonec jsem doběhl k Edwardovi jako první. Edward zastavil na úpatí hory. Ani jsem si nevšiml, jak dlouho jsme běželi. Závod mě úplně pohltit – jako ostatně vždycky. Zvědavě jsem se rozhlédl kolem a nasál vzduch. Nic zajímavého v okolí jsem nezaregistroval. Carlisle s Eleazarem dorazili vzápětí.

Edward mrkl na Carlislea a ten si vzal slovo: „Jelikož málo co oceníš, tak jako dobrý závod a trochu zábavy, rozhodli jsme se ti dopřát oboje. Závod máš za sebou, ale zábava tě ještě čeká.“

Pořád ještě jsem nevěděl, o čem je řeč. Moje napětí stoupalo tak, že jsem málem syčel jako papiňák. Edward vesele mrkl na ostatní, usmál se a trochu poodstoupil. A já konečně uviděl, co až doteď zakrýval. Obrovské medvědí stopy. Nadšeně mi zasvítily oči a já se nadechl, jako bych se chystal potápět.

Carlisle mě škádlivě poplácal po zádech:

„Ale no tak, jsem rád, že máš radost, ale přestaň se nafukovat, nebo tě za chvíli budeme muset propíchnout, abys nás neuletěl.“

Zakřenil jsem se na něj a poslechl. Eleazar zůstával stranou a jen pozoroval naše škádlení. Edward udělal zvací gesto směrem, kterým stopy vedly:

„Grizly v dárkovém balení. Čeká jen na tebe. … Teda jestli nám odpustíš tu mašli,“ dodal poťouchle.

Nadšené mnutí rukou jsem přerušil přísným pohledem, i když v očích mi jiskřilo. Když to má být dárek, tak ho chci se vším všudy. Co si myslí? Takhle mě ošidit?

Edward protočil oči, když viděl mou reakci: „No dobře, tak já mu tu mašli potom uvážu. Chyť si ho ale sám!“

Na další pobídku jsem nečekal a vyrazil po stopě. Bože, vážně mě baví takhle je prudit.


 

Dárek to byl vážně úžasný. Chvíli trvalo, než jsem medvěda dohonil. Byl to skoro třímetrový obr a náš taneček stál za to. Držel se dlouho a svůj život nedal lacino. Rose by se nejspíš zjevila, kdyby viděla, jak dopadlo moje oblečení. Naštěstí s tím ostatní počítali, a tak mi vzali náhradní. Eleazar ho po mně hodil, sotva jsem se s nasyceným zafuněním zvedl od medvěda. Ještě že mám tak dobré reflexy, jinak by se nedalo vzít na sebe.

 

Ani oni nezůstali o hladu. Využili situace. Tyhle hory jsou naštěstí plné zvířat a šelmy jsou obzvlášť chutné. Uklidili jsme po sobě, já se převlékl a šaty schoval ke zbytkům medvěda. Pak jsme se pohodlně rozvalili a užívali si noc. Muselo už být docela hluboko po půlnoci. Nebylo ale kam spěchat. Zpátky jsme mohli klidně i za dne. Cesta vedla hlavně lesem, a tak nehrozilo, že by nás někdo viděl.

Jak už jsem jednou podotkl, nejsem zrovna dobrý posluchač. Vzpomněl jsem si ale, že jsem zachytil nějakou informaci o Eleazarovi. Prý žil nějaký čas ve Volteře. To mě zaujalo. Sám jsem tam ještě nebyl. Jak asi funguje takové společenství ve městě? Vždyť oni nejsou vegetariáni jako my… a navíc ve slunečné Itálii. Musí se zřejmě chovat jako upíři z legend a vycházet jen v noci.

Elezar nevypadal z mé otázky nadšený. Že by nerad vzpomínal?

„Pro mě byl život tam ponurý. Byl jsem jedním z Gardy. To mluví za všechno.“

Evidentně jsem se nezatvářil zrovna inteligentně, protože se ušklíbl a trochu to upřesnil: „Máš maximální moc, přístup všude a v podstatě můžeš všechno, co tě napadne… pokud dodržuješ pravidla. Minimalizovat riziko prozrazení, vykonávat své rozkazy a být svým pánům vždy k dispozici. Těšil jsem se na každou výpravu jako na svátek. Zmizet na chvíli z Volterry (a od „nesvaté trojice“) bylo jako dar.“

Jo, tomu jsem rozuměl. Nechtěl bych zůstávat někde, kde mě mají jako pejska, který musí přiběhnout na zavolání. Miluju svobodu. Bez možnosti dělat si, co chci, bych brzo zešílel. A taky mám rád svoje šílené nápady.

Přece jsem se ale zeptal: „Neměl jsi tam žádnou přítelkyni?“

Elezar po mě vrhl temný pohled, ale pak se uculil stejně jako Edward. No jasně, už zase špehoval jeho myšlenky:

„Carmen se o tom nedozví! Je to jasné?“

Všichni jsme si vyměnili pobavené pohledy – to jsme dopadli. Ty ženské nás mají vážně omotané kolem prstu.

Elezar přiznal: „Ve Volteře se na partnerství příliš nehraje. Občas se někdo k někomu přidá z lásky, ale většinou jde spíš jen o užívání. Nic trvalého. Spojuje vás vášeň a spousta volného času, který musíte nějak zabít. A když se toho druhého nasytíte, jdete prostě dál. K někomu jinému.“

Přikývl jsem na znamení, že jsem pochopil a vzápětí jsem se rozhodl trochu poškádlit Edwarda. Vesele jsem na něj zamrkal: „To zní jako prima místo na strávení dovolené, co ty na to, Ede?“

Edward zúžil oči a zavrčel: „No jasně, obzvlášť pro mě. Zapomeň na to, Emme.“

Eleazar tázavě zvedl obočí a já vysvětlil: „Náš Edward se totiž rozhodl složit slib čistoty. Na vždycky nebo aspoň dokud nepotká svou osudovou lásku, víš?“

Nepokrytě jsem se mu posmíval, ale nemohl jsem si pomoct. Já toho kluka prostě nechápal.

Eleazar se zasmál: „Tak to ti tedy vážně nezávidím. Tanya se jen tak odbýt nenechá.“


 

Rosalie:

Sotva zmizela pánská část, donutily mě holky vytáhnout šaty. Původně jsem je chtěla mít jako překvapení i pro ně, ale nedokázala jsem odolat jejich ukecávání a pochlubila jsem se hned. Sklidily právě takový ohlas, v jaký jsem doufala. Jsou vážně nádherné. Už se těším, až se v nich ukážu Emmettovi.

 

Jejich překvapení spočívalo v typicky dámské jízdě. Na upírkách toho moc nezkrášlíte, takže jsme vynechaly hlouposti jako pleťové masky a věnovaly se raději lakování nehtů, kritizování hereček a drbání o šatech, účesech a mužích (jak jinak).

Bylo to vlastně docela prima. Kdy jsem naposledy byla jen mezi ženami (Esmé nepočítám)?

Celou dobu jsem ale podvědomě čekala, kdy přijde řeč na Edwarda. Tanya jím musela být zmatena. Jsem si jista, že jí ještě nikdo tak dlouho neodolával. Spokojeně jsem se pro sebe usmála, když konečně začala.

Tanya opatrně: „Možná byste mi mohly trochu poradit s Edwardem. Co to s ním je? Vůbec na mě nereaguje tak, jak jsem zvyklá. Má rád jiný typ žen, nebo proč se mi tak vyhýbá? Mám pocit, že jsem pomalu vyzkoušela snad všechno, “ dodala nespokojeně.

 

Vyměnily jsme si s Esmé pohled. Snažila se být diplomatická: „Nezlob se, Tanyo. On je ze staré školy a nemá s něžnými city zkušenosti.“

Tanya vypadala stále stejně nespokojeně, a tak jsem se rozhodla upřesnit to. Suše jsem pronesla: „Je panic!“

V očích mi zářilo škodolibé pobavení, když jsem viděla reakci sester. Byly všechny překvapené, vlastně spíš šokované.

Carmen se rozesmála: „Myslela jsem si, že v tom bude něco takového.“

Esmé mi věnovala nespokojený pohled. Nebyla jsem diplomat, když jsem se zrovna extra nesnažila, ale právě teď byla jsem na sebe pyšná.

Tanya vypadala, že tomu nemůže uvěřit: „To nechápu. Muž jako on… Tedy, s jeho vizáží…“

Pokrčila jsem rameny: „Jeho volba.“

 

Konverzace se opět stočila na běžná témata, která propírají snad všechny ženy na světě. Tanya se však nezapojovala. Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí. Nakonec zvedla svůj rozzářený zrak: „Možná bych mu mohla nabídnout, že ho zaučím.“

Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Chvilku mi to sice trvalo, ale nakonec jsem se dokázala ovládnout a jemně podotkla: „Hlavně ho nevyděs. Emmett trvá na tom, že mu bratr půjde za svědka, tak bych ho pak nerada honila kvůli svatbě až někde dole v Mexiku.“


<-/->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!