Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 13. Kapitola


Nalezená Láska 13. KapitolaTakže pokračování... mno moc se toho neděje původně jsem měla v plánu něco jiného ale nakonec se zjevilo tohle.. budu ráda za každý komentář... Regi, Beny a Mauzinko holky po vašich komentářích jsem celá s červenala takže mockrát vám děkuji a moc jste mě potěšili...

Přijela jsem před dům, podle všeho tu nebyla ani noha. Charlieho služební auto bylo pryč. Zmateně jsem zamrkala a vlítla do domu, na stole v kuchyni jsem našla vzkaz.

„Bello, musel jsem jet na stanici, Amy jela se mnou. Pani Stewnová se mi nabídla, že se o Amy postará.

Táta“

Přečetla jsem vzkaz a ulevilo se mi. Věděla jsem, že táta by nedovolil, aby se Amy dostala do špatných rukou. Usmála jsem se, ohřála jsem si oběd a uvítala jsem možnost být sama. Při jídle jsem přemýšlela o Edwardovi a Henrym. Zkoumala jsem pocity, které ve mně probudila vzpomínka, kterou mi Edward ukázal. Byla jsem zmatená z návalu pocitů, které jsem z něj cítila. Byla jsem překvapená, kolik citu cítil on sám. Už jsem pochopila, proč se tak nenávidí.        Zkoumala jsem pocity, které jsem cítila já, moje srdce mi říkalo, že Edward mi není lhostejný.  Měla jsem ho ráda, chtěla jsem, aby byl šťastný a věděla jsem, že proto udělám vše, co budu moc. Pak jsem si vzpomněla na Henryho, na otce své dcery. Ale už jsem ho neviděla jako kluka ale jen jako vlka, co zaútočil na osobu pro mě blízkou. Otřásla jsem se odporem, to co se stalo, mi otevřelo oči. Už to nebyl ten kluk, kterého jsem znala ve Phoenixu a milovala ho. Teď je to někdo jiný, cizí a nevyzpytatelný. Bála jsem se ho.

Podívala jsem se na hodiny, za hodinu se pro mě zastaví Alice. Umyla jsem nádobí a jela za otcem. Na stanici byl velký ruch.

„Ahoj Bells, Amy je naproti u pani Stewnové.“ Pozdravil mě táta.

„Co se děje?“ ptala jsem se, policisté pobíhali po stanici. Jejich tváře byly zamračené a plné smutku.

„Dnes ráno se na jižní straně lesa objevilo mrtvé tělo, když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že to byl Frank Jonnes, policista.“ Odpověděl mi zamračeně.

„Pane bože, tati to mě mrzí,“ objala jsem ho.

„Děkuji, ale teď už jdi.“ Usmál se, ale do úsměvu se musel nutit.

„Dobře, jo a tati. Jsme pozvaný ke Cullenům,“ řekla jsem, podíval se na mě a pokýval hlavou.

„To je dobře, já stejně přijedu, bůh ví kdy. Jsem rád, že sis tu našla kamarády.“ Řekl a já odešla.

Zazvonila jsem na zvonek, dveře se otevřely a v nich stála asi 40-letá žena se širokým úsměvem na tváři.

„Dobrý den jmenuji…“ začala jsem, ale nenechala mě domluvit.

„Ahoj Bello, já jsem Elizabeth, ale říkej mi Liz.“ Podávala mi ruku, potřásly jsme si a pokynula mi, abych šla dál.

„Amy je zlatíčko, celou dobu byla hodná. Kdybys kdykoliv potřebovala hlídání, tak se mnou můžeš počítat,“ usmála se na mě. Její domek byl útulně zařízený, bylo vidět, že tu žije sama, přišly jsme do malého obýváku, kde se na zemi batolila Amy. Široce jsem se usmála.

„Amy,“ zavolala jsem si jí, jakmile uslyšela můj hlas, posadila se a podívala se na mě. Její očíčka se rozzářila.

„Ma-ma,“ zažvatlala a pelášila si to ke mně po kolenou. Vzala jsem ji do náruče a políbila ji, spokojeně našpulila pusinku.

„Děkuji vám moc,“ otočila jsem se na Liz.

„Není vůbec zač, ráda si to zopakuju,“ doprovodila nás ke dveřím.

„Pá pá.“ Zažvatlala Amy, připoutala jsem ji do sedačky a rozjela jsem se domů.

Když jsem přijížděla k našemu domu, stálo tam už stříbrné Volvo, překvapeně jsem zamrkala. Myslela jsem, že se pro mě zastaví Alice, ne Edward. Ten stál u auta a jakmile se naše oči setkaly, krásně se usmál. Děkovala jsem bohu, že sedím, jinak by se mi podlomila kolena. Přišel k mému autu a otevřel mi dveře.

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Ahoj, myslela jsem, že nás vyzvedne Alice.“ Řekla jsem a usmála se.

„Měla, ale něco jí do toho vlezlo,“ řekl Edward a vyndal malou z auta. Připoutal ji do svého auta.

„Amy, měla zajímavý den,“ řekl jakoby nic, vytřeštila jsem na něj oči.

„Slyším její myšlenky, spíš vidím věci jejíma očima, je to těžší než u jiných lidí, má tvoje geny. Takže její myšlenky jsou mi skryté, ale obsah pochytím.“ Vysvětlil mi, otevřel dveře od auta a já se posadila, rychle se usadil vedle mě.

„Papu,“ zažvatlala malá, a já se bouchla do čela,

„Počkej, ještě skočím malé pro jídlo,“ řekla jsem a chtěla vystoupit.

„Bello, neboj, Esmé byla nakoupit, malé koupila ovoce a teď vaří,“ usmál se Edward a vyjeli jsme.

„Počkej, upíři přece nejí lidské jídlo,“ ohradila jsem se.

„To ano, ale vy ano,“ protočil očima, jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

Jezdí jako šílenec, jako jeho sestra. Pomyslela jsem si, když jsme zatáčeli na lesní cestu, která vede k jejich domu. Nebála jsem se, ale ta rychlost byla na mě trochu moc.

„Edwarde, mohl by jsi pro mě příště něco udělat?“ ptala jsem se ho, jakmile zastavil, zvědavě se na mě podíval a čekal, co řeknu.

„Až nás příště povezeš, tak jeď pomaleji.“

Nevěřícně se na mě podíval, pak se začal smát, zamračila jsem se a šla pro Amy.

„Bello, dobře jak si přeješ.“ Promluvil, když si všiml mého výrazu.

Dveře se otevřely a v nich stála Rose se širokým úsměvem.

„Ahoj, konečně jste tu.“ Přivítala nás srdečně a šla se podívat na malou, ta se na Rose usmála a pravila, „Papu,“ což nás rozesmálo, Rose se na mě podívala.

„Můžu malou nakrmit?“ ptala se nedočkavě.

„Jistě,  Rose,“ odpověděla jsem a šla do domu. Esmé se přiřítila z kuchyně a nesla banán a lžičku.

„Nejsem si jistá jestli to může?“ ptala se.

„Ano, banány má Amy ráda,“ odpověděla jsem.

„Ahoj, jsem tu,“ křikla Alice ze dveří a byla ověšená taškami, protočila jsem oči. Tak tohle jí do toho vlezlo, zamračila jsem se a nadechla jsem se.

„Bello, počkej, musela jsem jet a uvidíš proč,“ usmála se a za ní se objevil Jasper.

„Ahoj,“ pozdravil a táhl tři krabice. Položil je uprostřed obýváku a Alice se na ně vrhla, jen jsem mrkla a krabice byly vybalené. Vykulila jsem oči, v jedné byla židlička pro malou.

Tmavé dřevo, které se hodilo do jídelny, stolička byla buď vysoká a nebo se dala rozložit jako stolek s kolečky. Kluci jí okamžitě sestavili a usadili Amy do jídelny, aby se mohla nasvačit. V druhé byla ohrádka, v bílé barvě. I tu kluci sestavili za chvilku. A ve třetí byla postýlka, ta byla kovová a bílá.

„Alice?“  ptala jsem se.

„Bello, víš, že máme Amy a tebe moc rádi, byli bychom rádi, kdybychom vás tu měli častěji. A Amy potřebuje svoje pohodlí, a tak jsme si mysleli, že by bylo fajn, kdybyste tu měli svůj pokoj,“ řekla Esmé rozpačitě. Nevěřícně jsem se na ni podívala, pomalu jsme se nadechla, abych ovládla vztek, co ve mně začal vřít.

„Esmé to je opravdu milé, ale nemusíte si dělat škodu. Máme vás všechny rády, ale tohle je trochu moc.“ Řekla jsem a snažila se, aby mě vztek neovládnul, pocítila jsem, jak se přes mě převalila vlna klidu.

„Jaspere,“ zavrčela jsem, trochu se ušklíbl.

„Bello, neblázni, žádnou škodu si neděláme a chceme vás tady mít co nejčastěji.“ Konejšila mě Esmé, to mě rozlítilo.

„Možná pro vás ale mě je tohle opravdu nepříjemné.“ Vykřikla jsem, vlítla jsem do jídelny, kde Amy akorát dojedla svačinu, vzala jsem ji ze židle, vzteky jsme se třásla. Jak si to jen představujou, aniž by se semnou nejdříve domluvili. Pěnila jsem. Oblíkla jsem malou a vrátila se do obýváku, všichni tam stáli jako sochy.

„Odcházíme,“ procedila jsem mezi zuby a vyšla ven. Bylo mi jedno, že jsem bez auta a že malou ponesu v sedačce.

„Bello, prosím, počkej.“ Křikl Edward a objevil se přede mnou. Obešla jsem ho a dál rázovala po příjezdové cestě.

„Bello, nikdo to nemyslel zle. Jenom jste nám přirostli k srdci.“ Řekl Edward, když se opět zjevil přede mnou. Zavrčela jsem.

„Měli jste to se mnou nejdříve probrat a ne postavit před hotovou věc.“ Vyštěkla jsem a opět jsem ho chtěla obejít. To mi nedovolil, stáli jsme naproti sobě a vztek ze mě pomalu vyprchával.

„Bello, pojď se mnou zpět. Esmé velice mrzí, že tě obešla a ráda by se ti omluvila.“ Řekl podmanivým hlasem, díval se mi hluboko do očí, jako kdyby mi viděl do duše.

„Prosím,“ zašeptal a já jen pokývala hlavou, byla jsem neschopná jakkoliv mu odporovat. Vzal si malou, vzal mou ruku do jeho, tím mnou projelo mrazení. Pocítila jsem touhu, touhu se ho dotýkat. Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala pocity, které se ve mně budil.

„Bello, moc se omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížit.“ Řekla Esmé, jakmile jsme vstoupili na verandu. Podívala jsem se na Esmé a bylo mi jí líto.

„I já se omlouvám, neměla jsem takhle vybouchnout.“ Sklopila jsem hlavu.

„Holčičko, ty se nemáš za co omlouvat.“ Usmála se na mě a společně jsme vstoupili do domu.

Nakonec jsem souhlasila a Esmé mi ukazovala návrhy na náš pokoj. Plány mi nic neříkaly, nedokázala jsem si to představit, ale podle Alice se mi to bude moc líbit. Poté Alice začala ukazovat všechno, co koupila pro malou, od oblečení až po hračky. Když jsem to viděla, protočila jsme oči.

„No teď když má Alice novou hračku na hraní, tak nás konečně přestane tahat na ty její šílený nákupy.“ prohodil Emm, za což si vysloužil ošklivý pohled od Alice.

„Neboj bráško, teď to bude ještě horší a ty za tuhle ošklivou poznámku budeš muset celej měsíc jezdit se mnou,“ ušklíbla se Alice, Emmett vytřeštil oči a utekl, bůh ví kam. My ostatní se smáli. Čas plynul jako splašený a nastal čas jet domů. Rozloučily jsme se s Cullenovými a Edward nás odvezl domů. Jak slíbil, jel pomaleji, to pro něj znamenalo 150km/h. Musela jsem se usmát nad Edwardovým výrazem, mračil se jako tisíc čertů. Doma jsme byli brzo, Charlie ještě nedorazil a já nechtěla být sama v domě, přepadla mě úzkost, jako kdyby se mělo něco zlého stát.

„Edwarde, chceš jít dovnitř?“ ptala jsem se ho, podíval se na mě, jeho oči byli zmatené.

„Přepadla mě úzkost, jako kdyby se mělo stát něco hrozného, mám strach.“ Přiznala jsem se mu. Pohladil mě po tváři.

„Neboj, nedovolím, aby se vám něco stalo, odvezu auto a za chvíli přijdu, ano?“ ptal se a já souhlasila, naposledy jsme se na něj usmála a vystoupila, vzala jsem malou a vešla do domu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 13. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!