Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 11. Kapitola

29.11.2009 (10:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2054×

Doma byl už Charlie.

„Ahoj, jsme doma,“ křikla jsem na pozdrav, jakmile jsme vstoupily do dveří.

„Ahoj, objednal jsem pizzu, když jste tak dlouho nešly.“ Usmál se na nás táta.

„To je fajn,“ odpověděla jsem a svlékla jsem malou i sebe, když vtom se ozval zvonek.

„To bude ta pizza,“ řekl táta a šel otevřít.

Ve dveřích stál Henry se zamračeným výrazem.

„Bello, můžeme si promluvit?“ ptal se a vypadal velmi vážně, jen jsem pokývala hlavou. Myslela jsem si, že dorazí, ale nepočítala jsem že tak brzy.

„Dobře, promluvíme si.“ Souhlasila jsem, vzala jsem si bundu a šla s Henrym na verandu.

„Myslím, že by bylo lepší jít někam jinam. Nechci to řešit před tvým tátou. Co se jít projít?“ navrhoval a já souhlasila.

„Tati, jdu se s Henrym projít, postaráš se o malou? Nebudeme daleko,“ ptala jsem se táty.

„Jasně, jen jděte.“ souhlasil táta.

Šli jsme směrem k lesu, ale nikdo nic neříkal, byla jsem nervózní. Moje srdce bušilo jako splašené a bála jsem se, nakonec jsme se zastavili nedaleko domu a sedli si na kmen stromu, co ležel napříč přes cestu.

„Bello, volal jsem mámě a ptal se jí na tebe. Měla jisté podezření a to mám i já. Když jsem dnes zahlídl malou, přišla mi, že je moje.“ Začal bez obalu, jeho pohled neopouštěl můj, byly v sobě jakoby zakleslý.

„Je tvoje, zjistila jsem, že jsem těhotná a chtěla ti to říct, když ty ses přiznal, že jsi mě podvedl.“ řekla jsem potichu. To nejhorší jsem měla za sebou, teď už jen zaleží na další domluvě mezi námi.

„Takže já mám dceru? Proč jsi mi to neřekla, měl jsem na to právo,“ začal se rozčilovat a já neměla daleko k výbuchu vzteku.

„Ne, ty jsi to právo ztratil, když jsi chrápal s Dianou.“ Prskala jsem na něj, můj strach se změnil v hněv. Jeho úsměv mu zmrzl na rtech a já pocítila neodolatelnou touhu ho praštit, abych uvolnila tu bolest a vztek, co jsem cítila.

„Bello, já…“ začal, ale já ho umlčela.

„Je mi jedno, jaké jsi měl důvody, jestli jsi byl opilí na mol. To mě absolutně nezajímá.“ zasyčela jsem. „Ano, Amy je tvoje dcera, ale to neznamená, že jsi její otec. Zachoval ses ke mně hnusě a já ti nedovolím, abys ublížil i malý,“ rozkřičela jsem se na něj.

„Ale i tak jsem měl právo jí vychovávat,“ vykřikl na mě Henry, v tu chvíli jako kdyby vybouchl, jeho tělo se změnilo v obrovského vlka.

„Henry?“ vykřikla jsem zděšeně, moje tělo zůstalo stát jako přikované k zemi, nedokázala jsem se pohnout. Najednou se tu objevil Edward, stál přede mnou v bojové pozici.

„Henry, ublížíš jí.“ řekl klidným tonem, jako kdyby se ho snažil uklidnit.

„Je to matka tvé dcery,“ promluvil opět Edward.

„Ano, chápu, ale nechceš jí ublížit, to vím.“ promluvil znovu. Nechápala jsem dialog. který spolu vedli. slyšela jsem jen Edwardova slova.

Vlk se na mě podíval, jeho hnědé oči si mě zkoumavě prohlížely, pomalu ke mně přistupoval. Třásla jsem se strachy, nevěřila jsem svým očím. Najednou se vlk otočil na Edwarda a zavrčel, v ten samý moment po něm skočil. Vykřikla jsem, Edward se ani nehnul a vlk do něj narazil.

Zápasili spolu a na cestě, kde se vše odehrávalo, se objevili další vlci a Cullenovi. Najednou mě Carlisle držel v náručí a odnášel pryč.

„Co se to děje?“ ptala jsem se zmateně.

„Bello, Henry je vlkodlak, teda přesnější termín je měnič. Přirozený nepřítel upírů. Tady v indiánské rezervaci jsou také. Kdysi jsem se s nimi setkal, uzavřeli jsme příměří.“ vysvětloval Carlisle, zmateně jsem zamrkala, a abych to lépe pochopila, ukázal mi svou vzpomínku.

Carlisle, Edward, Esmé, Rose a Emmett, v té době byli bez Alice a Jaspera. Lovili v lese a objevili se vlci. Ty se přeměnili v Indiány.

„Odejděte z našeho území, jestli tak neučiníte, budeme vás muset zničit.“ řekl indián, Carlisle se k němu přiblížil, jeho druh se změnil na vlka a výhružně zavrčel,proto se Carlisle stáhl.

„Nikomu ze zdejších lidí neublížíme, živíme se zvířaty,“ řekl klidně Carlisle, indián se zachmuřil, chvíli se upřeně dával Carlislovi do očí.

„Věřím vám, pokud se budete zdržovat v městě a jeho okolí, a neublížíte žádnému člověku, můžete zde zůstat. Pokud to porušíte, budeme vás lovit. A už nikdy nepřekročíte hranice, které určíme, nechceme vás na svém území.“ pravil indián, na to si s Carlislem potřásli rukama.

Vrátila jsem se do přítomnosti.

„Aha, už chápu,“ řekla jsem pomalu.

„Henry nepatří do quileutské smečky, ale i tak je to měnič, napadl Edwarda, proč ví jen on a Edward, naše rodina nechce válku. Když tě Edward napadl, vypravil jsem se k hranicím, abych vše urovnal. Dalo to hodně práce, ale nakonec pochopili, že to byla jen nešťastná nehoda a prominuli nám to. Ale teď je válka opět na obzoru a já teď musím za ostatními. Jsi skoro u svého domu. Vrať se tam, jako by se nic nestalo a slibuji ti, že ti pak někdo řekne, co se dělo dál,“ řekl Carlisle a zanechal mě samotnou.

Ještě chvíli jsme zírala na místo, kde před chvíli stál a snažila se vstřebat vše, co jsem dnes viděla. Opřela jsem se o nedaleký strom a zhluboka dýchala, abych se uklidnila. Nakonec jsem se rozesmála, přišlo mi, že od té doby, co jsem se přestěhovala do tohohle prokletého města, se můj život změnil v noční můru. Kolem nás jsou upíři, sice hodní upíři, ale pořád to jsou upíři, vlkodlaci, no dobře měniči, co se mění na vlky. A já stojím někde mezi nimi a vlastně ani nevím, co jsem zač.

S posledním hlubokým nádechem jsem vešla do domu.

„Jsem zpátky,“ křikla jsem na tátu.

„Ahoj, malá spí, Bello stalo se něco?“ ptal se táta, jakmile viděl můj výraz, zavrtěla jsem hlavou a chtěla jít do sprchy. „Bello?“ zavolal na mě Charlie, vrátila jsem se do obýváku.

„S Henrym jsme se zatím nijak nedohodli, byl to náročný večer.“ řekla jsem a zmizela nahoru. Potichu jsem vklouzla do pokoje, přišla jsem k postýlce, kde spokojeně spala malá a chvíli jsem se na ní dívala.

„Ach, holčičko moje, kam jsme se to jen dostaly?“ zašeptala jsem potichu a povzdechla jsem si. Vzala jsem si ručník a šla si dopřát horkou sprchu. Když jsem se vysprchovala, zalezla jsem do postele a snažila se usnout.

V hlavě jsem pořád viděla Henryho jako obrovského vlka, co útočí na Edwarda. A jen se tiše modlila, aby vše bylo v pořádku a nikomu se nic nestalo. Ač jsem si to nechtěla přiznat, Henryho jsem pořád milovala.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 11. Kapitola: