Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 10. Kapitola


Nalezená Láska 10. KapitolaTakže desátá kapitola... Konečně se dozvíte kdo stojí za těmi dveřmi... Chci vám moc poděkovat za vaši podporu... bez vašich komentářů by jsme se tak daleko nedostaly takže všem vám moc děkuji a přeji příjemné počtení...

Dívala jsem se do Henryho tváře a nevěřila vlastním očím.

„Co tu chceš?“ vyštěkla jsem na něj naštvaně.

„Chci s tebou mluvit, ale ty mě nikdy nenecháš,“ řekl klidně a vecpal se do domu. Stála jsem u dveří a myslela, že se zbláznil.

„My si nemáme, co říct, co na tom nechápeš?“ křičela jsem na něj vztekle.

„Máme, chci, abychom se dali znovu dohromady, miluji tě.“ Řekl v klidu, dívala jsem se na něj.

„Pozdě sis to uvědomil, já o tebe nestojím a teď vypadni,“ zasyčela jsem nenávistně, jeho drzost neznala mezí. Usmál se na mě.

„Nepopírej svoje city,“ zašeptal, objal mě a políbil. Jeho horké rty drtily ty mé, stála jsem jako socha vytesaná do kamene. Moje hlava nechápala, co se to děje, mé tělo se naopak chtělo poddat tomu návalu emocí, co jsem pocítila. Henry, k mé úlevě, to vzdal.

„Bello,“ promluvil, ale pak se zarazil, zamrkal a podíval se znovu. Následovala jsem jeho pohled a viděla jsem, jak malá neohrabaně leze k nám. Podívala jsem se na Henryho a šla pro malou.

„Tak jsme si promluvili a teď jdi, čekám návštěvu.“ Řekla jsem tvrdě a otevřela dveře. Henry se chvíli díval na mě a na malou Amy, otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec jí zase zavřel a odešel.

„Tak to by bylo,“ zašeptala jsem potichu a zavřela dveře. Opřela jsem se o ně zády a zhluboka dýchala.

Opět se ozval zvonek, tentokrát to byla Alice. Chvíli se na mě dívala a pak se smutně usmála.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji s úsměvem.

„Ahoj, nevěděla jsem, zda jsem mohla vyrušit.“ Řekla pomalu.

„Mohla jsi a já bych ti byla vděčná, kdybys to udělala,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Jak ti je?“ ptala se.

„V pohodě, tak jedeme?“ usmála jsem se na ni, ač mi do smíchu moc nebylo.

„Bello, nemusím být Jasper, abych chápala, že tě to pěkně vzalo.“ Řekla Alice, když jsme nastupovaly do jejího auta. Podívala jsem se na ni a povzdechla si.

„Vzalo, ale teď mám jiné starosti, viděl Amy. Henry není hlupák, dojde mu, že je moje a jeho.“ Řekla jsem potichu. Cestou jsme mlčely teda až na malou, která si spokojeně žvatlala v sedačce… Když jsme odbočovaly na skoro neviditelnou lesní cestu, Alice se na mě otočila.

„Esmé se na vás moc těší.“ Jen jsem pokývala hlavou, nevěděla jsem, co jí na to odpovědět.

Zastavily jsme před krásným velkým domem, dívala jsem se na tu krásu a nemohla jsem odtrhnout zrak.

„To je nádhera.“ Vydechla jsem obdivně, Alice se usmála.

„To Esmé potěší,“ řekla a vedla nás do domu, vnitřek byl ještě úchvatnější než zvenku... Vnitřek byl v jednoduchém provedení, rýsovalo se zde několik stylů a vše se skvěle doplňovalo.

„Ahoj Bello, ráda tě poznávám,“ usmála se na mě hnědovlasá upírka s laskavýma očima.

„Dobrý den paní Cullenová,“ pozdravila jsem ji, trochu se zamračila.

„Prosím, jsem Esmé,“ usmála se a pozorovala malou v mém náručí.

„Dobře, tedy, máte nádherný dům,“ pochválila jsem a její úsměv se rozšířil.

„Děkuji, je to můj koníček restaurovat domy. A ty máš nádhernou dceru,“ řekla potichu.

„Děkuji,“ odpověděla jsem, jelikož nic chytřejšího mě nenapadlo.

„Posaďte se, pro malou jsem tu připravila pár hraček,“ usmála se na nás. Amy jsem posadila vedle sebe na pohovku, chvíli se tak rozhlížela a vzala si do ruky nabízenou hračku. Ale ta jí na dlouho nezabavila, slezla z pohovky a vydala se na průzkum.

„Omlouvám se…“ začala jsem se omlouvat, ale Esmé se usmála.

„Nemáš za co, je zvědavá, tak ji nech. Vyprávěj mi o sobě.“

Ve společnosti Esmé jsem se cítila strašně dobře, bylo to jako s mámou. Vlastně mi ji tak trochu připomínala. Rozpovídala jsem se o svém nudném životě a Esmé mě pozorně poslouchala.

„Za tak krátkou dobu jsi toho prožila již dost,“ řekla mi a vzala si malou Amy na klín, bylo krásné to sledovat, Esmé se k malé chovala jako ke svému dítěti.

„A jak si se stala upírkou?“ zeptala jsem se zvědavě, trochu jsem se zastyděla, když jsem si uvědomila, na co se jí to vlastně ptám.

„Chtěla jsem se zabít, když mi zemřelo moje děťátko, skočila jsem z útesu. Carlisle mě přeměnil a od té doby jsme spolu,“ usmála se.

Povídaly jsme si ještě hodiny, Amy se spokojeně chovala u Esmé a nakonec usnula. Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí, pomalu se stmívalo.

„Ahoj Bello,“ uvítal mě Emmett, který se s ostatníma vrátil.

„Ahoj,“ odpověděla jsem. Přišla ke mně další upírka, co vypadala jako ztělesnění krásy.

„Ahoj, já jsem Rose, máš krásnou dceru.“ Usmála se na mě, pokývala jsem hlavou na znamení díků.

„Můžu si jí pochovat?“ ptala se, jen jsem přikývla, v jejích očích bylo něco, co mě nutilo jí vyhovět. Jako kdyby po tom nesmírně toužila. Amy se zavrněla, ale spala dál.

„Já jsem Jasper, manžel Alice,“ pozdravil mě blonďák.

„Ahoj,“ usmála jsem se nejistě, „Myslím, že už pojedeme, nechceme rušit.“ Řekla jsem pomalu.

„Nerušíš, ba naopak teď tu bude teprve zábava.“ Usmál se Emmett. Další hodinu do mě cpal jednu historku za druhou, až mi z toho šla hlava kolem. Skvěle jsme se bavili.

Otevřely se dveře, myslela jsem, že se vrátil Carlisle z práce ale ne. Dívala jsem se do zlatých očí, které byly zmatené a na konec i rozzlobené.

„To snad nemyslíte vážně, vy jste se všichni úplně zbláznili, ne?“ vykřikl Edward, otočil se a zmizel. Seděla jsem jako přimražená.

„To je dobrý, brácha vychladne,“ řekl Emmett, který byl také nemile překvapený.

„Myslím, že je čas jet domů, moc vám děkuji za krásné odpoledne,“ zvedala jsem se k odchodu, Rose dala malou do autosedačky.

„Já tě odvezu,“ řekla Alice.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a šla ke dveřím.

„I my děkujeme za návštěvu a někdy zase dorazte,“ smála se na mě Esmé, pokývala jsem hlavou na souhlas.

Alice vyrazila k nám domů.

„To bude dobrý, Edward se uklidní, tobě nic nevyčítá,“ řekla, aniž bych se jí na něco ptala, ale chtěla jsem.

„Alice, proč se zlobí?“ zeptala jsem se.

„Proto, že se bojí, že ho nenávidíš. A hlavně se zlobí sám na sebe, že ti ublížil. Dnes bude doma veselo,“ usmála se sama pro sebe, to jsem nekomentovala.

Rozloučila jsem se s Alice a šla domů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 10. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!