„Řekla jsem, že chci domů,“ zašeptala jsem. Bolelo mě mluvit.
Všechno mě bolelo...
„Vždyť taky jedeme domů. U nás jsi doma, Bello...“
15.12.2011 (20:15) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1756×
Ihned jsem věděla, kdo to je. Popis naprosto seděl. Byla tak krásná… Dlouhé hnědé vlasy se jí vlnily po pás, rudé rty…
„Bello, pojď…“ zašeptala Alice a vzala mě za ruku. Chtěla mě táhnout pryč, ale já jsem se nedala. Byl čas si promluvit.
„Wille,“ zamumlala jsem. Ani jsem nemusela křičet. Vzhlédl a tmavé vlasy mu spadaly do čela. Úsměv se mu vytratil z tváře.
Namířila jsem si to k němu a nevšímala si Aliciných protestů. Už si mě všimla i ona. Zmateně se dívala z Willa na mě a krčila čelo.
„Ahoj,“ řekla jsem suše. „Nepředstavíš nás?“ Snažila jsem se mluvit klidně a tvrdě, ale nedařilo se mi to. Hlas se mi třásl a měla jsem na krajíčku.
„Alice,“ zašeptala upírka přede mnou a dívala se za mě, na Alici. Urputně jsem se dívala jen na Willa a zvedla na něj obočí.
„Ehm…“ Rozpačitě se podíval na svou společnici a pak polkl. „Veronico, tohle je Bells, moje…“ Zadrhl se a musel si odkašlat, „moje manželka.“
Tuhle reakci jsem nečekala. Veronica se ke mně otočila a upřímně se usmála. „Tak ty jsi Bella? Edward o tobě pořád mluví. Asi ne vědomě, ale…“ Znovu se usmála a natáhla ke mně ruku. Nevěřícně jsem na ni zírala a cítila jsem, jak se mi třesou kolena.
„Musím jít,“ vykoktala jsem. Otočila jsem se a kulhavým krokem jsem se vydala pryč. Alice mě kvapně následovala.
„Neměly jsme za nimi jít,“ řekla škrobeně. Ignorovala jsem ji. Byla jsem moc zaneprázdněná skrýváním mých slz, které se draly ven. Snažila jsem si nenápadně otřít oči rukávem, ale bála jsem se, že zakopnu. Nechala jsem to být.
„To bude dobré,“ zašeptala zničehonic Alice a objala mě kolem pasu. „Nic proti Willovi, já jsem ale vždycky fandila Edwardovi… On si tě nezaslouží, Bells,“ řekla a byla jasně znát, o kom mluví.
Chlácholivě mi třela ramena a vedla mě k autu. Pokračovaly jsme ve svém rozhovoru až v autě.
„Znali se už předtím, víš? Já vím, že to není nějaká omluva, ale… Upír pozná, když je něco opravdová láska. Will to poznal a… Edward taky.“
Přitiskla jsem si pěsti na oči, abych zastavila příval slz, který ze mě řinul. „Já prostě jen…“
Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem mluvit, nemohla jsem myslet.
„Chci domů,“ zavzlykala jsem jen. A Alice mě poslechla.
Celou cestu jsem zírala z okýnka a přemýšlela, proč to tak bolí. Slzy mi tiše kanuly po tvářích, aniž bych si jich všímala. Pevně jsem se objímala pažemi, abych se udržela pohromadě.
Nedošlo mi, kam jedeme, dokud Alice nepřejela most a nejela směrem pryč z města. Povzdechla jsem si.
„Řekla jsem, že chci domů,“ zašeptala jsem. Bolelo mě mluvit. Všechno mě bolelo…
„Vždyť taky jedeme domů. U nás jsi doma, Bello…“
Zastavila u domu. Vzhlédla jsem, ale viděla jsem jen velký bílý dům. Nikoho uvnitř jsem ani nezahlédla. Tak dobrý zrak nemám.
Alice mi pomohla z auta a pak mi položila ruku kolem ramen v ochranářském gestu. Taky jsem měla strach, že se do mě hned pustí… Hlavně jedna osoba, který mě nenáviděla, i když jsem nevěděla proč.
Vešly jsme do obýváku. Nikdo v něm nebyl, ale stále jsem se nedokázala uvolnit. Čekala jsem, kdy se na mě někdo vrhne.
„Tady si sedni a hezky čekej.“ Alice se usmála a zlehkla mě objala. Pak mi poslala vzdušný polibek a odtančila nahoru. Zůstala jsem sama.
A projevilo se to okamžitě.
Hrdlo se mi stáhlo, slzy se hrnuly ven, vzlyky už nešly skrývat. To se stane, když tu není nikdo, před kým bych to skrývala.
Vzlykla jsem, než jsem to dokázala zadržet. Bylo mi příšerně. Nevěděla jsem, odkud ten pocit pramení, jen jsem se ho chtěla zbavit.
Kolem mého pasu se obmotaly dvě paže. Poznala jsem ho dříve, než jsem mu zabořila tvář do ramene. Tu vůni bych si s ničím nespletla. Kolébal mě v náruči a něco mi šeptal, ale přes moje hlasité vzlyky jsem ho neslyšela. Stačil mi zvuk jeho hlasu, který mi bzučel v uších.
Než jsem se uklidnila, nepustil mě ani na jedinou sekundu. Pevně mě držel, šeptal uklidňující slova a já jsem se opravdu po chvíli sebrala.
Provinile jsem se mu podívala do očí. „Promiň,“ hlesla jsem. Tuhle scénu nemusel vidět.
„Nemusíš se omlouvat, Bello. Jen bych rád věděl… No, co tě tak rozrušilo? Mohlo by ti to pomoct…“
Teď jsem se cítila ještě hůř. Co mu mám říct? Nechci mu ublížit. Vždyť já… já ho miluju…
Zdálo se, že odpověď přečetl v mých očích.
„Já to chápu, Bello. Nemůžeš někoho přestat milovat ze dne na den, ale jestli chceš, pomůžu ti na něj zapomenout. Budu tu pro tebe, ať budeš potřebovat cokoliv. Bello, miluju tě… a pomůžu ti. Pomůžu ti, lásko. Máme na to celou věčnost…“
Pak se naklonil a jeho rty se blížily k mým.
A máme tady konec. Ještě mám v plánu epilog, ten ale bude nejspíš dost zmatený, mám totiž v plánu velký skok v čase. Snad se bude líbit i tak a děkuju za komentáře. Celou dobu mi moc pomáhají v psaní. :)
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 23:
Tak jo... Ahoj! Omlouvám se, že to čtu a komentuju až teď, ale vůbec jsem neměla čas. A o to se pokusím toho víc napsat.
Takže... pohodlně se usaď a začínáme... (ty Vánoce mi asi nedělají dobře, začínám bláznit )
Takže zaprvé bych ti chtěla říct: Páni! Tohle byla jedna z nejlepších kapitol - vlastně úplně nejlepší.(myslím...)
Hahá, jestli jsem správně pochopila, tak je Veronica přátelská a není to mrcha. A já chtěla, aby byla hnusná!
Tahle kapitola se mi opravdu moc líbila. A ten romantický konec! To byla třešnička na dortu.
Už se moc těším na epilog, myslím, že nebude zmatený - teda doufám! Tak ho honem přidej, teda... jestli jsi ho už nepřidala.
Takžéé... já se loučím a končím. Jo, ještě! Málem bych zapomněla na smajlíky!
Ach, prosím, rýchlo epilóg! Táto kapitolka a vlastne celá poviedka je úplne úžasná! A aj ty si skvelá písateľka. naozaj krásne teším sa na epilóg aj keď pravdou je, že by som chcela ešte zopár pokračovaní
v každom prípade:
AAAAAAAAAAAAAAAAAA to bolo super prosííííím dúfam , že bude Bella z Edim
Když jsem dnes začala tuto povídku číst, překvapilo mě, jak málo máš komentářů. Má první myšlenka byla, že tvůj styl psaní je tak... úžasný! Námět je skvělý - od začátku jsem byla zvědavá na toho jejího Willa a celkově, jak se bude děj rozvíjet. Proto mě strašně zklamalo, jak si to celé osekala. Přijde mi, jako bys nám sem napsala jenom polovinu příběhu - s tím, že tu druhou půlku máš u sebe v hlavě. V každé kapitole se našlo místo, kde sem se v příběhu ztrácela. Jsou tam věci, které mi nedávají smysl a tys je ani blíže nepopsala. Např. mě zmátla ta scéna, kdy jí (jakoby?) volá Robert a ona za ním jede do nějaký uličky, kde se něco stane a pak se tam Will a Edward pohádají a vypadá to, jakoby se tam snažil Will Edu vylákat, aby mu něco dokázal... Nevím. Je to pro mě jeden velký otazník!
Určitě by také nebylo na škodu, kdyby si nám trochu víc nastínila to období kdy se s Willem "dali zase dohromady" a jak ona pomalu přicházela na to, že Will možná není její pravý princ. Nebo to, jak je možné, že se do ní Eda zamiloval. Strašně mi tam chyběly ty emoce. Co se napínání děje týče, dokážeš to udělat opravdu skvěle, ale citově... Nevím, nedokázala sem se do toho pořádně vžít. V jednu chvíli Will říká, jak Bellu miluje a v druhý si klidně napochoduje do baráku s cizí ženskou. Nechápu to. Vážně ne. Nepostřehla jsem, kde přesně byly ty zlomové body. Když se to tak veme, nikoho v tom příběhu prakticky vůbec neznám. O Edwardovi nic nevím, o Willovi jen málo, ale jeho charakter prostě nedokážu odhadnout.
Je tam toho tolik nedořešeného a ty už to chceš skončit. Ale neber to tak, že chci říct, že se mi to vůbec nelíbilo. Ne to ne! Píšeš srozumitelně, máš zajímavý příběh a hrozně krásný styl psaní. To prolínání děje je úžaný. Jen by to chtělo trochu napínat děj. Hned od začátku bylo jsané, že bude s Edou. Bylo tam úplně vidět, jak ho prosazuješ a jak se z Willa snažíš udělat "padoucha".
Nicméně, i přes můj "trochu" kritický a dlouhý komentář (za což se omlouvám) bych ti chtěla poděkovat za zajímavý příběh se zajímavou zápletkou a popřát ti hodně štěstí a úspěchů v dalším psaní.
Máš skvělý talent a jsem si jistá, že ho ještě plno lidí ocení!
úžasné...
skvelá kapitolka...
už sa teším na pokračovanie...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!