Bylo to poprvé, co jsem si to přiznala. Protože jsem mohla lhát Willovi, Edwardovi nebo Alici, ale nemohla jsem lhát sama sobě...
07.12.2011 (16:45) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1339×
Pomalu jsem usínala. Ty prášky zabíraly a moje vidění se rozmazávalo. Byla jsem hrozně unavená. Nedokázala jsem zvednout ani prst, nemohla jsem vydat ani hlásku.
„Wille,“ zašeptala jsem. Vzal mě za nataženou ruku a oči mu jiskřily štěstím tak, jako kdysi. Sklopila jsem pohled na zem a viděla jsem, že jsem bosá.
„Chci, aby bylo všechno jako dřív,“ zamumlala jsem. Willův stisk zesílil a já se usmála. Pořád jsem se dívala dolů, ale cítila jsem jeho pohled. Udělala jsem krok k němu a zvedla hlavu.
„Miluju tě, Edwarde.“
Otevřela jsem oči.
Přístroje vedle mě pípaly jako o život. Na chodbě jsem slyšela sestřičky. Padla jsem znovu do polštářů a rukou si otřela čelo.
V hlavě jsem měla zmatek jako nikdy a tenhle sen tomu jen přispěl. Schovala jsem si hlavu do dlaní a zhluboka dýchala.
Pípání se zvolna vrátilo do normálu. Pořád jsem musela myslet na ty oči, které ale nepatřily Willovi…
Potřebovala bych psychiatra. Jsem zamilovaná do dvou upírů.
Napřímila jsem se na posteli, až jsem si zatahala za hadičky. Na co jsem to právě pomyslela?! Ne… To není pravda… Ne!
„Můžu dál?“ zašeptal někdo od dveří. Polekaně jsem se otočila k nově příchozímu, a pak jsem jen vydechla.
„Jen pojď, Alice,“ zašeptala jsem a znovu si lehla. Přicupitala k mojí posteli a zahleděla se na přístroje vedle mojí hlavy. Našpulila rty.
„Co jsi proboha dělala? Běžela maratón?“ Posadila se na kraj postele tak, jak tam před pár hodinami seděla Amanda, a dívala se mi do očí.
„Jen… sen,“ zamumlala jsem vyhýbavě, ale její pohled mi jasně říkal, ať to vyklopím.
„Zdálo se mi o Willovi…“ začala jsem.
„Ach.“ Alice vypadala zklamaně. Rozhodla jsem se pokračovat.
„A taky o Edwardovi.“ Sklopila jsem pohled, abych se nemusela dívat do jejího obličeje. Jak se asi tváří? Bude mě odsuzovat?
„Počkat, o Edwardovi nebo Willovi?“ Zatím působila zmateně, než znechuceně.
„No, o obou…“ Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Neměla jsem jí to říkat, ale potřebovala jsem se někomu vypovídat.
„To mi, prosím tě, vysvětli.“ Alice mě vzala za ruce a já se na ně překvapeně podívala. Nepřišlo jí na tom vůbec nic divného a to se mi líbilo. Přirozenost.
Zhluboka jsem se nadechla a převyprávěla jí, co mi tak rozhodilo srdeční rytmus.
Když jsem skončila, Alice se zasmála. Zaskočeně jsem ji sledovala.
„Ty v tom teda pěkně lítáš,“ vysoukala ze sebe a stále se zvonivě smála. Když viděla můj výraz, zvážněla a naklonila se ke mně.
„Upřímně, nechápu, na co ještě čekáš. Je přece očividné, co cítíš…“ Dívala jsem se do jejích zlatých očí a najednou jsem věděla, co cítím, ale… copak to šlo?
„Nemůžu, Alice. Will je můj manžel a já… já jsem ho milovala.“ Hlas se mi zlomil. Jak mě bolelo používat minulý čas. Ale on už nebyl Will. Byl to… William Tanner – upír. A já jsem se zamilovala do mého Willa, do člověka.
Vzlykla jsem. Slzy se mi začaly řinout z očí a nešlo to zastavit. Alice se mě snažila uklidnit chlácholivými slovy, ale copak to šlo?
Nevěděla jsem, co dělat, byla jsem úplně v koncích. Potřebovala jsem pomoc a potřebovala jsem někoho, kdo by rozhodl za mě, abych nemusela vidět bolest v jeho očích…
Alice mě objala. Byla jsem tak mimo a rozvzlykaná, že jsem se ani nebránila. Jen jsem se k ní přitiskla, jak jsem se choulila kdysi dávno k mámě, a nechala se utěšovat.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 19:
Vau! Tak nám to jede pěkně z kopce. Bella očividně neví, kde jí hlava stojí. Doufám, že se brzo rozhodně.(pro Edwarda! ) Taky doufám, že zase v bleskové rychlosti přidáš další, protože tahle kapča byla úžasná a já se už moc těším na další!
Naozaj super kapitola rýchlo pokračko prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!