„Soud potřebuje několik minut na vynesení rozsudku.“ Otočila se a pochodovala ke garáži.
06.12.2011 (19:30) • Zombichlerka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1442×
„Zasedání může začít. Na straně první, Edward Cullen, na straně druhé, William Tanner.“
„Alice, nech toho, prosím tě.“
Esmé se chlácholivě usmála, ale atmosféru to nezměnilo.
„No co. Musí to být se vším všudy.“ Alice maličko našpulila rty a obrátila se k Edwardovi, který seděl na jednom konci pohovky, a na Willa, který seděl na opačné straně. Mezi nimi se mačkal Emmett a zářivě se usmíval. Evidentně si to užíval.
„Kdo začne?“
„Já,“ vyhrkl bez okolků Will a pokusil se vstát. Emmett mu to dost ztěžoval, ale nakonec se postavil a založil si ruce na prsou.
„Bella je moje žena. Hodně si toho prošla, aby byla se mnou, protože mě miluje. Edward se mezi nás jenom plete a… proto navrhuju, že… se od vás oddělím a odjedu s Bellou pryč.“
„Souhlasím,“ promluvila chladně Rosalie, ale Edward ji přerušil.
„Ani náhodou!“ Všichni začali řvát jeden přes druhého, dokud Alice netloukla pepřenkou do stolu.
„Klid v soudní síni!“ zavolala jasným hlasem. Emmett se uchichtnul, ale nikomu jinému se nepohnul ani koutek.
„Teď je na řadě Edward,“ Alice se usmála a jasně bylo vidět, které „straně nadržuje“.
„Já…“ Edward se rozpačitě porozhlédl, jakoby hledal něčí pomoc, ale dostalo se mu jen mlčení. „Já jsem na mluvení nikdy moc nebyl, ale… ale já ji miluju. Každý den, kdy ji nevidím, mě zabíjí.“
„Tak na to, že jsi už několik desetiletí mrtvý, vypadáš celkem dobře,“ podotkl kysele Will.
Edward se zhluboka nadechl. „Od té doby, co ji znám, na ni nemůžu přestat myslet. Každou minutu přemýšlím, jak se asi má, co dělá…“
Odmlčel se. Šlo vidět, že mu není příjemné, že musí své city říkat nahlas a všem přítomným. Ale potřeboval to dostat ze sebe a stačilo pomyslet na její oči a všechny pochybnosti byly pryč…
Alice zatleskala. Odložila blok, do kterého si nezapsala ani čárku a vyskočila.
„Soud potřebuje několik minut na vynesení rozsudku.“ Otočila se a pochodovala ke garáži.
„Alice, počkej.“ Emmett horlivě vstal a ve tváři se mu zračilo vzrušení. „Sama to nemůžeš rozhodnout. Soudce taky nerozhoduje sám. Co kdybych…“
Alice mu naznačila, ať ji následuje, a pak nastalo v obýváku ticho.
Rosalie po chvíli tiše zavrčela: „Vůbec ses do toho neměl plést, Edwarde. Je to její život a ty jí ho akorát zkazíš.“
Pak se otočila a plavně vyšla ze dveří. Zmizela v lese za domem, bez jediného ohlédnutí.
Edward pomalu propadal depresi, když z garáže pomalu vyšla Alice a Emmett ji následoval.
„Ani se o to nepokoušej, Edwarde,“ zamumlala Alice hned, jak vešla. „Myšlenky si chráním tak dobře, že tě akorát rozbolí hlava. Věř mi.“
Pak se otočila ke všem přítomným a její výraz byl vyrovnaný, nešlo poznat, jak se rozhodla.
„Soud rozhodl…“
„Tys rozhodla,“ zamručel podrážděně Emmett, ale Alice ho ignorovala.
„Soud rozhodl, že…“
Nikdo ani nedutal.
Amanda na mě zůstala jen zírat. Pustila moje ruce, a pak se najednou rozeřvala: „Doktora! Potřebuju doktora!“
„Mandy, proboha, nech toho!“ Snažila jsem se ji chytnout, ale vytrhla se mi a běžela ke dveřím.
„Amando, prosím, věř mi. Nech toho, Mandy. Prosím.“ Ještě chvíli mi zděšeně zírala do očí, a pak prudce vydechla. Zavřela dveře a opřela se o ně. Zavřela oči.
„Amando…“ zašeptala jsem. Zvedla prst na znamení, že mám počkat. Opřela jsem se do polštářů, ale stále jsem byla jako na trní.
Po chvíli otevřela oči.
„To nemůže být pravda,“ řekla jen. Povzdechla jsem si a poklepala místo, kde před chvíli seděla. Ani se nepohnula. Znovu jsem si vzdychla.
„Je to pravda, Amando. Já… Já ti všechno vysvětlím, jestli budeš chtít, teď ale hlavně nesmíš křičet a říct doktorům, že mám něco s hlavou. Protože všechno, co jsem ti řekla, byla pravda.“
Celou dobu jsem se jí dívala do očí, ve kterých se zračila nedůvěra.
„Promiň, je toho na mě moc.“ Otočila se a zmizela za dveřmi.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 18:
hahá! Hustý!
S tím soudem to bylo úžasný! Já bych něco takového nikdy nevymyslela. Rozhodně jsem měla tu scénu před očima.
Tahle kapča se ti moc povedla - ale je jasný - ty jsi to prostě musela ukončit v tom nejlepším, že ano?!
Tak ať je tady hned další kapča - JINAK si mě nepřej!
úúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasná kapitola rýchlo pokračko prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!