Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje budoucích dnů - 7. kapitola

1.Anik-Breaking


Emmett a Rose odjeli. Edward a Bella se sbližují. A Alice s Jasperem?

7. kapitola

 

Netušila jsem, že mi náš dům tak chybí, dokud jsem po dvou nekonečně dlouhých dnech neuviděla jeho okna a zdi. Chyběl mi naprosto celý, stejně tak i osoby, co se o něj tu dobu, co jsme doma nebyly, staraly.

Vyskočila jsem z auta ještě dřív, než Esmé vypnula motor, a padla kolem krku prvnímu, na koho jsem dosáhla.

Jasper se zasmál a bratrsky mě poplácal po zádech. „Jasně, taky jsi mi chyběla,“ zamumlal, objal mě a zvedl trochu ze země.

Pak ale bouchly druhé dveře od auta a Jasper mě rychle postavil na nohy a hrnul se k Alici. Kdybych nevěděla, jaký vztah mezi sebou mají, nejspíš bych se urazila. Takhle jsem je jen se spokojeným úsměvem pozorovala.

Z domu vyšel Carlisle a zabalil do náruče Esmé. Jakmile se jejich přivítání změnilo v něco soukromého, sklopila jsem červenající tvář a vystoupala těch několik schodů k domovním dveřím.

Pak moje oči uviděly jedny pánské boty a já zvedla s úsměvem hlavu, abych se přivítala i s Edwardem. V tom se jeho obličej změnil a já v něm nedokázala číst. Rozpačitě jsem přešlápla z nohy na nohu a nesměle ho pozdravila. Měl založené paže na prsou a koukal se… nějak jinak.

Zvedl jeden koutek tak, jak to umí jen on, a pozdrav mi vrátil.

Skousla jsem si ret a ignorovala svoje srdce, když zvýšilo svoji tepovou frekvenci ve chvíli, kdy na mě promluvil.

Proklouzla jsem do domu, a aniž bych se starala o svoje věci, zapadla za dveře kuchyně pro něco k jídlu. Z té cesty mi vyhládlo. A navíc se potvrdilo pořekadlo Všude dobře, doma nejlíp.

 

Nakonec jsem si udělala sendvič. Neuměla jsem vařit a ani kdybych uměla, neměla bych na to sílu. Zvládla jsem se jen najíst, protože vidina mojí postele byla až příliš lákavá.

Čekala jsem, že se za mnou Alice přidá, ale nikdo se tady neobjevil. Slyšela jsem hlasy ozývající se z obýváku, takže jen co jsem po sobě uklidila, vydala jsem se za ostatníma.

Seděli v kroužku a o něčem živě debatovali. Alice se tulila k Jasperovi a vypadala… pobledle. Jenže jakmile mě uviděli, jak přešlapuju u dveří do kuchyně, utichli.

„Ehm, co se děje?“ ozvala jsem se nejistě a polkla. Přešla jsem celou místnost a posadila se do rohu sedačky. Carlisle, Esmé a Edward se po sobě podívali. Alice se dívala do země a vypadala, jako by tu radši nebyla.

„Nic, všechno je v pořádku.“ Esmé se pokusila vytvořit na obličeji podivný výraz, který měl být zřejmě úsměvem. Zvedla jsem obočí, aby pochopila, že tohle jí vážně nevěřím.

„Jde o Rose a Emmetta,“ řekl Edward a přinutil si tak moji pozornost.

„Emmetta?“

„Tak se jmenuje ten kluk, kterého Rose přeměnila.“ Přikývla jsem a čekala, jestli bude pokračovat. Protože jestli se Rose něco stalo, půjdu a nějak tomu nově narozenýmu vysvětlím, že nějak jí ublížit nebyla zrovna nejlepší věc, jakou mohl udělat.

Jako by Edward uhodl, na co myslím, se uchechtl. „Jen nebyl zrovna nadšený, že jsme ho… přeměnili. Nechtěl to. Ale pak mu to Rose vysvětlila, takže nakonec se nic tak hroznýho nestalo.“ Zamračila jsem se.

„Když se nic nestalo, tak co jste potom řešili?“

Esmé mávla rukou a já se na ni podívala. „Zničil nám některé kusy nábytku a porazil několik stromů kolem domu.“ Zamrkala jsem a překvapeně se podívala kolem sebe. Vážně to tady vypadalo trochu jinak, ale na první pohled se nedalo nic poznat.

Srdce mi poskočilo, když mi došlo, jakou sílu musel mít, aby tohle všechno dokázal. Jasper po mně střelil pohledem a zvedl jeden koutek.

„Už jsou odtud strašně daleko, Bells. Rosalie je s ním v jedné z našich chat v divočině na Aljašce. Může tam ublížit maximálně tak krajině a medvědům.“ Skousla jsem si ret, když to řekl. Ne, ani tohle mi nijak nepomohlo. Ten dodatek s medvědy jsem vážně nepotřebovala vědět.

V očích mě zaštípaly slzy, ale pár mrknutí je dokázalo úspěšně zahnat.

Zvedla jsem se na nohy, bez jediného slova vyšla schody a zmizela za dveřmi pokoje.

 

Druhý den jsme už museli do školy. Všichni, bez výjimky. I Edward, který se na to prý musel celou noc obrňovat trpělivostí. Nedivila jsem se mu, ty husičky slintaly ze začátku i po Jasperovi – a to byl zadaný. Jenže Edward… ten neměl přítelkyni. A pokud ji veřejně nepřiznal, měl celkem jasnou předpověď na několik týdnů dopředu.

Vezl nás on ve svém stříbrném Volvu. Alice s Jasperem něco hrozně důležitého řešili na zadním sedadle, a tak jsem seděla vepředu já.

Už mi nevadilo, že Edward sedí tak blízko mě. Jistě, pochybnosti byly na místě, ale víte co. Zvyk je železná košile. A já na té své právě pracovala.

Zatímco si Edward šel vyřídit papíry k přijetí a všem těm věcem okolo, my se vydali na první hodinu.

 

Měla jsem celou lavici jen pro sebe. Všichni totiž věděli, že já jsem ta divná Cullenová, co o společnost obyčejných smrtelníků nestojí. Možná by mi jejich řeči měly vadit, ale poslední dobou mi to bylo vážně jedno.

Učitel vešel do třídy a hned začal mluvit. Nevnímal, že ho poslouchá asi třetina všech studentů. A pak se ozvalo zaklepání a dveře se otevřely.

Edward vešel do třídy, a aniž by se podíval kolem po áchajících studentkách, zamířil k učiteli. Prohodil s ním pár slov, usmál se a s neochvějnou jistotou zamířil k mojí lavici.

„Ahoj,“ zamumlal tiše a posadil se na židli vedle mě. Natočila jsem se na něj a vyčkávavě zvedla obočí. „No co je? Přece bys mě nepředhodila těm slepičkám, ne?“ Zářivý úsměv a jedna ze spolužaček sedící za námi padala do mdlob.

Ušklíbla jsem se a otočila se zase na učitele.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se opřel a založil si ruce na hrudi. Vypadal znuděně, ale kdo by taky nebyl, že?

Zbytek dne jsme se nepotkali. Jednu hodinu jsem měla společně s Alicí a jednu s ní i Jasperem. Všichni jsme se potkali až na obědě.

Chtěla jsem si jít zrovna něco koupit, když mě Alice chytila za paži a bez jediného slova odvlekla ke stolu. Kluci už tam seděli. A měli pro mě jídlo.

Zaskučela jsem, protože jsem už opravdu měla hlad, a popadla nějakou obloženou bagetu do ruky.

Jasper se zase nutně musel věnovat Alici, přestože se určitě viděli před chvílí, a Edward se mi smál. Zamračila jsem se na něj, ale bylo mi jasné, že ho tím jen víc pobavím. Koho by taky nerozesmál obrázek mračící se holky, která se spokojeně láduje?

„Co kdybychom něco podnikli? Třeba kino nebo tak něco. Už jsme strašně dlouho nikde nebyli,“ povzdechla si Alice a zamrkala na Jaspera. Ten nadšeně přikývl, což se nedalo jako souhlas počítat. Zrovna teď totiž vypadal, že by ji doprovodil i do pekla.

„Myslím, že to není špatnej nápad, co říkáš, Bello?“ ozval se Edward a vyčkávavě se na mě podíval. Překvapením jsem přestala žvýkat. Do kina? S těma dvěma a Edwardem? Jako vážně?

Zřejmě čekali na odpověď, takže jsem dožvýkala a řekla, že mi to je v podstatě jedno, ale mám hodně věcí do školy.

Jasper se ušklíbl a Edward mi navrhl, že mi s tím pomůže.

Uznávám, že mě trochu jeho chování děsilo. Vyvádělo z míry. A mátlo. Z nás se stali přátelé? Kdy?

V kině se moje domněnka o přátelích jen potvrdila. Zatímco si Alice s Jasperem něco nenápadně špitali, Edward se mi snažil vysvětlit pointu celého filmu. Ne, neměla jsem ráda drama ani filmy na psychiku. Nikdy jsem se v tom totiž nedokázala zorientovat. Navíc pro mě byly horší, než nějaké zakrvácené zombie.

 

Celá následující den byl stejný jako ten předešlý. Jen jsme nejeli do kina ale rovnou domů. Všichni zmizeli ve svých pokojích, jen já zůstala v obývacím pokoji.

Sedla jsem si na křeslo, které stálo čelem k pianu, a chvíli ho hypnotizovala. Když se mi za zády ozvalo odkašlání, málem jsem spadla na zem, jak jsem se lekla.

„K čemu ten pohled? Chceš se naučit hrát?“ zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Než mi stačilo hlavou proběhnout, že mu to dneska vážně sluší, pokračoval: „Naučím tě to, jestli chceš.“

Cítila jsem horkost ve tvářích, ale ignorovala to. Přikývla jsem a neohrabaně se postavila na nohy. Uchechtl se a rozešel se k piánu. Následovala jsem ho.

Když už jsme oba seděli na stoličce, naše paže se dotýkaly, opatrně – s největší možnou úctou, jakou jsem u něj nikdy dřív neviděla - zvedl víko kláves a podíval se na mě. Měl černé oči – jen okrajově jsem si uvědomila, že nebyl dlouho na lovu.

Povzdechla jsem si. „Nejspíš ti to rozladím. Vždyť nemám ani hudební sluch.“

„Hloupost,“ zamumlal. „Slyšel jsem, jak si v pokoji pouštíš písničky do sluchátek.“ Zamračila jsem se.

„To dokazuje, že mám hudební sluch?“

Mrkl na mě. „Uvidíme.“

Pak mě vzal za zápěstí a já položila prsty na klávesy podle instrukcí. Připadala jsem si hloupě, ale on nevypadal, že to tak ve skutečnosti je.

Po půl hodině jsem dokázala zahrát pár tónů, které ve výsledku i zněly jako náznak písně. Usmála jsem se a ruce složila do klína. Podívala jsem se na Edwarda, protože ten už několik minut seděl bez hnutí na židli, a napíchla se na jeho pohled.

Byl nový. Nikdy dřív se na mě takhle nekoukal – donutil mě nevědomky sklopit oči a zčervenat. Někde v oblasti páteře mě zamrazilo. A pak jsem ucítila jeho prsty na bradě. Mírným tlakem mě donutily se na něj znovu podívat.

Znovu jeho něžný pohled. Pootevřela jsem rty a omámeně vydechla. Nečekala jsem, že by jeho oči mohly ztmavnout ještě víc, ale stalo se.

Někde nad tím obláčkem, co se kolem nás vznášel, se ozvalo zběsilé dupání následované Aliciným pištěním. To mě donutilo odvrátit pohled od Edwarda a zkontrolovat, jestli je má sestra v pořádku.

Po fyzické stránce byla.

„Budeme se s Jasperem brát!“ vykřikla, jakmile se ocitla pod schody.

A já dnes podruhé otevřela pusu údivem.

 

 


 

Tahle kapitola je speciální pro moji kamarádku Jíťu - ona ví, za co to je :)

A taky pro vás, kteří jste nad Nadějí ještě nezlomili hůl.

 


 

< >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje budoucích dnů - 7. kapitola:

 1
13.02.2012 [18:01]

MartisekRock: mám pocit, že "mého" Edwarda zbožnuje několik slečen. já se mezi ně bezpochyby řadím taky Emoticon a děkuju!

8. Rock
13.02.2012 [10:21]

Rock „No co je? Přece bys mě nepředhodila těm slepičkám, ne?“ Tohle, a následné Belliono ušklíbnutí mě asi rozsekalo. Emoticon Ne, už se ho prostě nebojí!
A ty "lekce klavíru"? Děláš si srandu? Ty víš, že Edwarda v povídkách fakt nemusím, nevím jak to děláš, že tvýho vždycky tak miluju! Emoticon Nechtěl by mi taky dávat lekce? Emoticon
A samozřejmě nakonec - to Alice musela zabít. Těším se na svatbu! Emoticon

7. lulu
14.12.2011 [15:02]

Martísku prosím .. další Emoticon

6. peťa
14.12.2011 [14:28]

ahoj je to fakt úžasný .. a Edward Bellu bude milovat nebo ne ? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. ta které se dost líbí tvoje povídka :)
14.12.2011 [14:10]

hrozně moc se mi to líbí .. už se těším na další kapitolu :)

4. E.C.
14.12.2011 [14:09]

prosííím další kapitolu Emoticon Emoticon

3. rosalieh.
14.12.2011 [14:08]

už chci další kapitolu .. strašně moc se těším .. a dají se do hromady Bella s Edwardem ??? Emoticon Emoticon

2. bzumbzum
14.12.2011 [14:06]

já souhlasím famozní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. :)
14.12.2011 [7:13]

piš piš ... už se těším na další kapitolu Emoticon mrťo dobré ..

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!