Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My dark history - 8. kapitola

04.02.2012 (08:30) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1152×

*Isabella*

Od doby, co jsem zde, uplynul necelý týden. Všichni v paláci ke mně byli milí a Matku přírody jsem vídala každý den. Dovolila mi, říkat jí jen Matko, jelikož to bylo kratší. Dostala jsem své vlastní učitele, kteří mě učili ovládat mé schopnosti. Smutek z Charlieho smrti se pomalu zmenšoval. Nakonec, třeba je na lepším místě.

V paláci jsem také měla svůj vlastní pokoj, ale většinu dne jsem trávila v knihovně nebo v zahradě. Vše bylo krásné, ale já věděla, že budu muset odejít. Najít svou pravou rodinu.

Jednou jsem se proto vydala do salonku královny. Nejspíš tušila, že přijdu, jelikož už seděla ve svém oblíbeném křesle. Sedla jsem si naproti ní a spustila svou předem připravenou řeč.

„Matko, je tu opravdu krásně, ale budu muset odejít. Přeci jenom musím najít své rodiče. Chci znát pravdu o své minulosti. Vše. Tady jsem šťastná, ale je pro mě důležité znát ty, co mě nemohli vychovávat," řekla jsem na jeden nádech a pozorovala její tvář.

„Chápu tě, Isabell, a i když si možná myslíš opak, souhlasím s tebou. Máš plné právo vědět, kdo doopravdy jsi, ale pamatuj si, že patříš i sem," řekla svým melodickým hlasem a já musela rychle zamrkat, abych zahnala slzy dojetí. Byla pro mě jako matka.

„Vadilo by, kdybych odjela ještě dnes?" zeptala jsem se nejistě, ale Matka se jen usmála.

„To víš, že ne. Jen dej na sebe pozor, mé dítě. Tvá cesta nebude lehká."

Pokývla jsem hlavou na znamení souhlasu, objala ji a utekla do své ložnice sbalit si. Měla jsem tam sice jen pár maličkostí, ale přesto pro mě velmi důležitých věcí. Nakonec jsem se rozhodla zajít za Katrinou, dívkou, která už od narození vyrůstala u Matky, neboť ji její rodiče nechali v lese.

Za tu dobu, co jsem zde žila, jsem se s ní skamarádila a popravdě, byla to má první kamarádka za celý můj život. V tuto chvíli jsem o ni nechtěla přijít, ale odejít jsem musela. Jediná má naděje spočívala v tom, že by odešla se mnou.

Sbalila jsem si a vydala se do jejího pokoje, který se nacházel naproti tomu mému. Zaklepala jsem, a když se ozvalo tiché dále, vstoupila jsem dovnitř. Katrina ležela na posteli zády ke dveřím a plakala.

„Katie…" zašeptala jsem a posadila se k ní na postel. Ona se po mně ale ohnala.

„Jdi pryč!"

„Zlato," zkusila jsem to znovu a pohladila ji po vlasech.

„Nech mě!" vykřikla popuzeně a já se na ni ublíženě podívala.

„Proč?"

Vymrštila se do sedu a hodila po mně vytočený pohled. Pak spustila.

„Proč?! Děláš si srandu? Odcházíš! Chápeš? Ty odejdeš a mě tady necháš! Já ti věřila, Bello! Věřila jsem ti! Byly jsme kamarádky a ty se najednou rozhodneš odejít a mě tady necháš!" řvala nepříčetně. Chápala jsem ji, cítila jsem to stejně.

„Kat, všechno je jinak! Já tě nechci opustit, spíš naopak! Přišla jsem ti nabídnout, zda bys nechtěla jet se mnou!" řekla jsem a ona se na mě zaraženě podívala. Tohle nejspíš nečekala.

„To jako vážně?"

„Jasně. Nechci tě tu nechat. Jsi přece moje kamarádka," pověděla jsem jí s úsměvem a ona se mi vrhla do náruče.

„Ano, Bell! Pojedu s tebou! Děkuju!" vřískala a potom začala skákat na posteli. Se smíchem jsem se k ní přidala a hopsaly jsme na posteli jako malé holky. Pak se to stalo.

***křup, prásk, bum***

Postel se pod námi propadla a my ležely na zemi. Koukly jsme na sebe a naráz se začaly smát.

Nakonec jsme vstaly a Katrina zavolala Rudolfuse, který byl v paláci známý tím, že dokázal vše opravit. Alespoň se tedy nenašlo nic, co by spravit nedokázal.

Mezitím se ale přestěhovala ke mně i se svými sbalenými věcmi. Nadešel čas se se všemi rozloučit. Postupně jsme procházely hradem a loučily se s každým, koho známe i neznáme. Nakonec jsme se zastavily u královny.

„Matko?" řekla jsem a přešla k ní.

„Issis, vím, že spolu s Katrinou odcházíte, a proto vám musím něco dát." Ukázala na dvě kabelky ležící na starém stolku.

„Máte tam vše potřebné pro život, který právě začínáte. Mobil a hlavně peníze. Také tam máte doklady. Budete vystupovat jako sestry Isabella a Katrina Clainerovi. Užijte si to a samozřejmě se zde někdy ukažte. Proto taky, aby se vám brána sem otevřela, dostanete ode mě náramek. Je na něm znak, který je zde v paláci vyobrazen všude. Znak našeho, dalo by se říct, rodu," řekla a mírně se usmála.

„Děkujeme, Matko," poděkovala jsem jí a objala ji.

Měla jsem ji ráda. Všechno s ní bylo tak lehké. Stejně jako s Katrinou. Sešly jsme dolů ze schodů na nádvoří, naposledy se rozloučily a prošly otevřenou bránou do lesa.

Zhluboka jsem se nadechla. Ano, takhle voněl les. Pousmála jsem se a otočila se na Katrinu, kterou právě zaujala vyšlapaná cestička.

„Půjdeme po ní?" navrhla jsem.

„Jo," odpověděla a pak jsme najednou vykřikly.

„Vzhůru do nového života!"

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My dark history - 8. kapitola: