Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My dark history 1. kapitola

rozvoddd


My dark history 1. kapitolaKratší kapitolka, ale doufám, že se bude líbit. Moc se omlouvám, že jsem nenapsala dříve, ale jak jsem se snažila vysvětlit, ,,kiksnul" se nám počítač a tak jsem nemohla nic dělat. Absolutně nic a to na tom bylo to nejhorší. Snad mi odpustíte a budete se těšit na další dílek. PS: Zítra přidám Dědičku trůnu! A možná taky to co si dále vyberete.

 

POHLED ARO

 

Jako obvykle jsem seděl v jejím pokoji a nepřítomně zíral do prázdna. Každý den jsem se musel vyrovnávat s tou vzpomínkou, vlastně realitou. Má dcerka, Isabella, je pryč. Možná i... Ne takto nesmím myslet. Ona žije a snad se má dobře. Snad.

 

Párkrát za těch čtyř roků sem zavítala nějaká ta dívka s někým, kteří tvrdili, že je to ona, princezna Voltery. To však byla opravdu blbost, hlavně z jejich vzpomínek a... a neměla medailon. Medailon s věnováním a jejím jménem.

 

Tyto upíry a poloupíry jsem na místě zabil. Někdy sám, jindy to za mně udělali jiní. Nesnášel jsem tu jejich vtíravost. Nesnášel. Přestal jsem vyhledávat talenty. Jen párkrát, když někdo přišel, někdo mocný, zeptal jsem se zda nechce zůstat s námi. Jinak se můj upíří život odvíjel bůh ví kam.

 

Z mého přemýšlení mně vytrhl hlas nové upírky, která byla jednou z těch, kteří u nás zůstali. Navždy sedmnáctileté Lorelain. Její schopností bylo, že mohla procházet místnostmi, tedy zdí.

 

,,Pane," nenamáhal jsem se s odpovědí vědom toho, že stejně míří sem.

 

,,Pane, blíží se výročí porodu vaší ženy a vy jste prohlásil, že bude oslava. Tedy prohlásil jste to než... se stala ta tragédie..." řekla a soucitně se na mě podívala.

 

Pravda, toto jsem prohlásil, ale předtím než mi unesli dceru. Slovo vládce se však musí dodržet a já ho též dodržím.

 

,,Dobrá. Oslava výročí bude. Za měsíc a den se zde sejdeme a oslavíme to," řekl jsem a gestem ruky jí pokynul, že už má jít.

 

Znovu jsem osaměl a nechal jsem se unášet proudy minulosti.

 

Seděl jsem s bratry na trůnu oblečen v černé barvě. Barvě smutku. Vlastně, celá Voltera byla v barvě smutku. Byly povolovány jen černé vlajky, černé oblečení, černé koberce... Vše v černé. Ženy ve Volteře byly oblečeny do černé barvy a dokonce i rtěnky byli do černé. Do barvy smutku. Ztráty.

 

Zrovna přede mne předstoupila dívka bíle oděna. Každý jsme se koukl na její oči a hned nám bylo jasné, že to není ona, jen lhářka. A ještě k tomu oblečena do barvy míru. Jeden pohled na Demetriho stačil a všem bylo jasné, že zemře. Musí zemřít.

 

Demetri společně s Felixem přistoupili k dívce a ona se na mne naposledy prosebně podívala. Já však v této věci neměl slitování a nikdy mít nebudu. Felix ji chytl pod krkem a trhl. V ruce mu zůstala její hlava a tělo se bezmocně složilo k zemi.

 

,,Někdo další?" zeptal jsem se.

 

,,Ne, pane."

 

,,V tom případě můžeme jít a odkliďte její tělo," řekl jsem a ukázal na pozůstatek, ještě před chvílí živého tvora.

 

PŘÍTOMNOST

 

Vstal jsem a zamířil k její postýlce. Vše zde zůstalo tak jak bylo, když obývala Volteru. Jen občas sem přišli uklízečky, ale já přesto pečlivě sledoval jejich práci, aby nepohnuli s jedinou věcí. S jedinou.

 

Jemně jsem pohladil přikrývku ve, které léhala a opět se vrátil do svých vzpomínek.

 

,,Pane, je mi líto. Vše jsme prohledali, ale nikde jsme princeznu nenašli. Nikde," sdělil mi Michael, jeden z mé sbírky stopařů.

 

,,Někde, ale musí být!" zařval jsem. Nikdy bych se nemohl spokojit s myšlenkou, že někde je možná i žije, ale není u nás. U své rodiny.

 

,,Hledejte dál! Prohlédněte každý kout země, každou skulinku. Hledejte klidně i pod zemí hlavně ji najděte!" řekl jsem a gestem ruky jsem je vykázal ven. Když už byli u dveří, dodal jsem.

 

,,A bez ní se nevracejte..."

 

Poté jsem se složil do židle.

 

PŘÍTOMNOST

 

Pravda je taková, nikdy jsem se nedokázal spokojit s tím, že hledají. Nevěřil jsem, že hledají pořádně. Párkrát jsem se vypravil sám hledat, ale vždy jsem se vrátil bezvýsledně do Voltery. Celá Voltera mně litovala, ale to já nechtěl. Nechtěl jsem být litován. Chtěl jsem, aby každý upír na tomto zatraceném světě hledal. Hledal mou dceru...

 

Bezvýsledně....

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My dark history 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!