Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola třetí

31.10.2009 (19:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2439×

,,Alecu.“ Utíkala jsem mu naproti. Byl to bratr Jane a můj druhý nejlepší přítel. Brala jsem ho jako bratra a nikdy nás nenapadlo, že bychom si spolu mohli začít něco víc.

,,Bello, tak strašně rád tě vidím. Nemohl jsem se dočkat.“ Objímal mě a točil se mnou ve vzduchu. Byla to dokonalá chvíle štěstí. Zase zpět s těmi, které jsem měla tak moc ráda.

,,Jane můžu ti na chvilku odvézt Bellu?“ Mrkl Alec na Jane. Ta se jen usmála.

,,Jistě, ale nechoďte nikam daleko.“ Odpověděla a na tváři se jí rozzářil její dokonalý bělostný úsměv.

,,Uvidíme se později.“ Zamávala jsem jí. Pak jsem začala vnímat jen Aleca. Ten mě vedl směrem k parketu. Krátce na to se mi mé obavy vyplnily.

,,Můžu prosit o tanec.“ Usmál se.

,,Vážně jsi si tak jistý? Tanec se mnou?“ V mém hlase byla znát obava z toho, že se něco stane. Ani jako poloviční upír jsem se totiž nevyhnula pár případům, kdy jsem letěla na zem nebo zakopla nebo se mi prostě povedla jiná trapnost. On se ale znovu usmál. Vlastně úsměv jeho tvář neopustil od té doby, co mě spatřil.

,,Neboj, nic se nestane.“ Pořád se smál. Ačkoli se smál jeho slova zněla dost přesvědčivě a tak jsem souhlasila pokývání hlavy. Opatrně mě vzal za ruku a zatočil se mnou. Nic se nestalo. Bezva, možná se s ním vážně nemusím tolik obávat. Jakmile jsem se přestala strachovat o své nohy a následný pád začala jsem se rozhlížet po sále. Nikdo netancoval a všechny oči se upínali na nás. Všimla jsem si, že se Aro a moji rodiče usmívají. Všichni chtěli abychom se s Alecem vzali a spojili tak naše dvě rodiny v jednu. Všichni kromě nás dvou. Po desetiletí jsme jim vysvětlovali, že to zkrátka nepůjdu, že nikdy nebudeme manželé, ale to by spíš začaly kvést kameny než aby to oni pochopili.

Nakonec jsme netancovali jen na jednu písničku, ale na tři. S Alecem bylo fajn. Povídali jsme si o novinkách a jak se nám oběma daří. Jako kdybych zapomněla na to, že nás všichni tady sledují a soustředila se jen na něj. Další píseň ale skončila a my se museli vrátit do reality. Obdivné tleskání bylo to, co mé uši zaznamenali jako první. Samozřejmě všichni tleskali nám. Na Alecově tanci bylo vše dokonalé, ale proč proboha tleskali i mě jsem si nedovedla vysvětlit. Potlesk za okamžik utichl a každý se vrátil k tomu, co dělal předtím než jsme začali tancovat.

,,Pořád stejně skromná a pořád tak dokonalá.“ Podíval se na mě Alec a usmál se.

,,Alecu, na mém tanci není nic dokonalého.“ Usmála jsem se nazpět.

,,Jak říkám, pořád tak skromná.“ Zasmál se a já věděla, že nemá cenu o tom dál debatovat. Otočili jsme se k odchodu a já spatřila, jak do sálu vchází lidé nebo spíš upíři, které jsem neznala. Následoval můj pohled na Aleca. Poznal, že můj pohled žádá po vysvětlení, kdo jsou ti neznámí a tak začal vysvětlovat.

,,To jsou Cullenovi. Poznali jsme je ve Voltéře. Jsou hodní a žijí také jako rodina. Pijí zvířecí krev jako my ostatní, ale mají trochu složitou minulost.“ Jeho poslední slova mě zaujala.

,,Jak to myslíš složitou minulost?“ Ptala jsem se.

,,Ten blonďák je něco jako otec rodiny. Jmenuje se Carlisle a pracuje tu jako doktor, protože výborně odolává vůni lidské krve. Ta žena, která mu stojí po boku se jmenuje Esme a je matka rodiny. Pracuje jako návrhářka interiérů, s krví také nemá problémy. Ten černovlasý kluk je Emmett. Studuje na škole, protože se vydává za vysokoškoláka a věkem i odpovídá. Je mu 22 a krev mu také nevadí.“ Pak se tak zvláštně usmál.

,,Co se děje?“ Ptala jsem se ho.

,,Teď přijde oříšek.“ Znovu se zasmál. Nedočkavě sem čekala, co bude dál a tak pokračoval.

,,Právě Emmett, který teď z krví nemá problém se dopustil něčeho, co nikdo z jejich rodiny nečekal. Jednou se stěhovali a on potkal dva sourozence. Kluka a dívku. Ta malá černovlasá se jmenuje Alice. Začali se scházet a zjistili, že si výborně rozumí. Jednou spolu ale šli sami do lesa. Alice se škrábla o větev a Emmett se neudržel.“ No páni tak tohle je vážně dost zajímavé.

,,Takže jí kousl?“ Ptala jsem se nedočkavě.

,,Ano. Když jí vysával uvědomil si, co dělá a přestal. Bylo ale pozdě. Alice umírala. Takže jí vzal do náručí a utíkal s ní právě za Carlislem. Ten do ní musel dostat spoustu krve a zabralo to hodně péče, ale jak vidíš vyplatila se a ona se uzdravila. Pak byl ale další problém. Její bratr.“ Řekl a podíval se směrem ke klukovi, který stál kousek od své rodiny a díval se do země.

,,To je Edward.“ Vysvětloval, když pochopil, co sleduju. Nebo spíš koho sleduju.

,,On jediný je z jejich rodiny člověk. Když Alice přeměnili bylo jí 20. Jemu je stejně jako Emmettovi. Takže tu máme 22 letého kluka, který žije v rodině upírů ale sám jim není. Alice i přesto, že byla novorozená a měla toužit jen po krvi se ho nechtěla vzdát a tak se k nim přidal také.“ Dokončil řeč a já stále upírala oči na toho kluka.

Byl vysoký a měl krásné bronzové vlasy, které byly rozježené do všech stran. Řekla bych ležérně upravené. I na tu dálku jsem viděla, že má nádherné zelené oči a dokonalou postavu. První kluk, který mě po tolika letech tak moc upoutal. Alec mě mírně šťouchl do ramene.

,,Vida, vida, takže tu máme potencionálního manžela.“ Smál se. Bouchla jsem ho do ruky.

,,Ha ha pane vtipnej. To se nebojí, že by ho tu někdo mohl vysát?“ Ptala jsem se.

,,No očividně ne. Navíc jednou se to stalo a jeho rodina ho dokonale ochránila.“ Usmál se.

,,Takže počkej ti dva starší jsou jakoby rodiče. Carlisle a Esme a ty jsou spolu jako manželé je to tak?“ Ptala jsem se. Alec pokýval hlavou. A  já pokračovala.

,,Emmett a Alice jsou spolu taky jako pár. Alice je navíc sestra Edwarda, který s nimi sice žije, ale není upír je to tak?“ Ptala jsem se znovu.

,,Velice správně Bello.“ Smál se mi Alec. Měla sem chuť jít za tím klukem a povídat si s ním. Jako kdyby mě něco táhlo k němu a nechtělo, abych tento pocit ignorovala. Podívala jsem se na Aleca.

,,Jistě bude rád, když za ním půjdeš a s někým si popovídá.“ Usmál se.

,,Počkej já sem ta, co čte myšlenky ne?“ Smála jsem se taky.

,,To jistě jsi, ale je to dobrý nápad. Navíc znám tě už dlouho takže mi řeč tvého těla spoustu věcí prozradí, ale nejvíc ty tvoje zvědavé oči.“ Smál se znovu.

,,No když to říkáš ty.“ Usmála jsem se na něj. Jen pokýval hlavou.

,,Omluv mě tedy.“ Usmál se. Políbil mě na tvář a vzdálil se abych já mohla jít za ním. Nadechla jsem se ačkoli to nepotřebuju a šla vstříc tomu klukovi, který mě tak moc zaujal.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola třetí: