Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My beautiful miracle - kapitola sedmnáctá

14.01.2010 (22:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1693×

,,Tatínku.“ Zašeptala jsem, když jsem si klekla vedle pohovky a chytila ho za ruku.

,,Jak se to stalo?“ Ptal se Edward.

To ale neměl dělat. Moje matka si totiž zatím nevšimla, že jsou Cullenovi se mnou. Edwardův hlas jí na ně upozornil. To, co se mělo stát pak nikdo z nás nečekal.

,,Co ty tu děláš!“ Rozkřikla se na Edwarda matka.

,,Matko!“ Okřikla jsem jí.

,,Stejně se to stalo jen kvůli němu. Může za to on a ty.“ Zakřičela na nás.

Byla plná zloby, to jsem poznala ihned. Nikdy předtím jsem jí takovou neviděla. Tolik zášti a zloby, co měla v očích. Nenáviděla teď i mě. Pak mě ale utkvělo v hlavě něco, co řekla.

,,Jak to myslíš, že to je kvůli nám. My jsme snad neubránili tátu před útočníkem?“ Vyjela jsem po ní.

Očividně jí to zarazilo a chvilku váhala než opět začala mluvit.

,,O to tu teď nejde! Okamžitě vypadněte z mého domu.“ Znovu křičela na Cullenovi.

,,Kdo taťku napadl?“ Začínala jsem se bát nejhoršího.

,,Ať vypadnou a HNED!“ Byla doslova zlostí bez sebe.

Nedělám to, ale teď nebylo vyhnutí. Nikdy předtím jsem matce v mysli nečetla, ale ona něco tajila a já potřebovala zjistit, co to je. To, že jsem to neměla dělat mi došlo až moc pozdě. To, co jsem slyšela mě doslova dorazilo.

Hlavně ať se uzdraví Jack. Nechtěla jsem to udělat. Byla jsem tak moc vytočená a on mi ještě nadával. To není moje vina. Jack se jistě uzdraví.

,,Matko!“ Zakřičela jsem až se všichni lekli.

,,Jak si mohla? Je to tvůj manžel. Můj otec. Proč?“ Zavalila jsem jí otázkami a čekala na odpovědi.

,,Já, já.“ Nemohla mluvit.

Byla jsem vzteky bez sebe. Tak jako před chvilkou ona. Měla jsem sto chutí po ní skočit, i když je to moje matka. Ublížila tatínkovi. Jeho vlastní žena, má matka. A teď kvůli ní umírá. Kvůli své matce možná přijdu o tatínka. O svého milovaného otce. Edward ke mně přišel a chytl mě za ruce.

,,Klid, Belli.“ Hladil mě a snažil se mě uklidnit.

,,Jak, jak mám být klidná, když má matka skoro zabila mého otce. Koukni se, kvůli ní umírá.“ Začala jsem vzlykat.

,,Ty tu nemáš právo ani mluvit, Cullene. Vypadni i s tou tvojí proklatou rodinou a už se nevracejte. Nikdy.“ Znovu po nich vyštěkla matka.

,,Matko! Přestaň a smiř se s tím, že Edwarda miluju a nikoho jiného už nikdy nechci!“ Řekla jsem jí mírně zklidněná.

,,Ty si vezmeš Aleca a ne nějakou chátru bůhví odkud.“ Štěkla matka znovu.

,,Tak dost! Nikdo nebude o mé rodině říkat, že je to chátra.“ Naštval se Edward.

,,Tak ty tu budeš rozkazovat? Nebo snad vyhrožovat? To NIKDY!“ Zařvala matka a vztyčila ruku.

Napřáhla ruku na Edwarda a já věděla, co bude následovat. Matka neuměla věci mrazit, ale uměla je molekulárně urychlit. To znamená vybuchnout. A taky uměla házet ohnivé koule. Jakmile tedy svou ruku zvedla, věděla jsem, že takovou jednu ohnivou kouli pošle na Edwarda. Rychle jsem ho odstrčila stranou a zmrazila tu hozenou kouli.

Pokusila se o to znovu, ale já byla rychlejší a tak jí to zase nevyšlo. Pak ale matka máchla rukou rychleji než jsem čekala a zasáhla mou nohu. Díra zející v mé noze vypadala mnohem hůř než byla, ale mnohem lépe než ta tatínkova v břiše. Nepoznávala jsem svou matku. Edward se chystal k útoku, aby mě ochránil. V tom se za ní někdo objevil a hned na to promluvil.

,,Proboha, Rebeco! Vzpamatuj se. Útočíš na vlastní dceru.“ Ten hlas bych poznala kdykoli.

,,Tatínku.“ Křikla jsem a chtěla běžet k němu, ale noha se mi ještě nezhojila.

,,Jacku. Ty si živí.“ Radovala se máti.

,,Já ano, ale ty si asi blázen. Proboha. Možná riskuju další napadení tebou, ale podívej se, co děláš. Skoro si zabila mě a teď to samé chystáš naší dceři?“ Díval se upřeně na ní.

Nikdy jsem takový obličej u svého otce neviděla. Nebyla v něm zloba, ale určitě bych tam rozpoznala menší pohrdání, smutek a obrovské zklamání. Matka svěsila hlavu. Zřejmě jí došlo, co provedla. Pak se postavila rovně a rozhlédla se po pokoji.

,,Já se omlouvám.“ Řekla prostě, ale její tón moc omluvně nezněl.

,,Tati. Jak ses vyléčil?“ Ptala jsem se ho.

,,To Carlisle.“ Otočil se na něho táta a položil mu ruku na rameno.

,,Děkuji ti příteli.“ Usmál se na Carlislea.

,,Rád jsem pomohl otci naší Bell.“ Usmál se na oplátku Carlisle.

,,Při tom všem jsem si ani nevšimla, že si tatínkovi pomohl, Carlisle. Moc děkuju.“ Usmála jsem se vděčně a objala ho.

,,Co tvá noha?“ Ptal se starostlivě Carlisle a sledoval mě i Edward a Alice s Emmettem.

,,Hojí se to rychle.“ Ukázala jsem nohu, kde skoro nic nebylo.

,,Omlouvám se.“ Ozval se Edward.

,,Proč?“ Vykulila jsem oči.

,,Nedokázal jsem tě ochránit.“ Svěsil hlavu.

,,Lásko, jak bys mě mohl ochránit před magií. Nic si nevyčítej.“ Pohladila jsem ho po tváři a zvedla mu hlavu, aby se mi díval do očí.

,,Ale mohla si zemřít, kvůli mně.“ Pořád odporoval.

,,Nic se mi nestalo. Jsi můj smysl života, lásko. Nechci už nic jiného než život s tebou. Miluju tě a nikdy tě neopustím, to slibuji.“ Řekla jsem a čekala na jeho reakci.

Věřte mi, že bych čekala všechno možné. Polibek, to, že řekne něco podobného, možná znovu oponování v tom, že mě mohl chránit, možná i křik, ale to, co Edward udělal, mi vyrazilo dech. A nejen mě.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My beautiful miracle - kapitola sedmnáctá: