Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 8. kapitola

26.12.2009 (08:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1754×

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 8. KAPITOLA

Když jsem další den byla zase odnesena na snídani, každý na nás koukal. Odnesl mě Edward a asistoval mu Alec. Alec se konečně začal oblékat normálně, takže si o něm holky začali šeptat a obdivovat ho. Alice mi nesla hole a Jasper batoh. Rose s Emmettem nám přinesli snídani – to zrovna nemuseli.

Do šaten ve škole jsem se dobelhala o holích. Mary mi byla hned po mém boku. Včera se pořádně najedli a když se zeptali, co si dáme, tak jsme řekli, že jsme jedli v nemocnici, když jsme tam čekali. Mary vypadala šťastně, ale když její pohled sklouzl k mé noze v sádře, její pohled posmutněl.

„Ahoj Bello, bolí to?“ zeptala se hned a ani nečekala na můj pozdrav.

„Ahoj Mary, ne nebolí,“ usmála jsem se na ní a z pánské šatny se ozval hlasitý smích čtyř upírů. Alice s Rose se snažili svůj úsměv skrýt a tak raději odešli napřed.

„Dementi,“ řekla jsem skrz zuby a Mary ke mně stočila svůj pohled. „To se smějí kluci.“

„Mají hlasitý smích, co?“ zkusila to Mary.

„To mě neštve. Oni se smějí mě,“ řekla jsem nabroušeně a flákla dvířky od své skříňky, až tam byl nenápadný dolík. Pak ho musím narovnat, ale nevím jak bych to teď vysvětlila Mary.

Vyšli jsme bez řečí na chodbu školy. Teda vyšlí, já jsem se vybelhala. Bylo slyšet plno hlasů studentů, kteří mluvili o všem, ale hlavně o včerejší výhře v holčičím basketu a mé zlomené noze, ale také tu bylo slyšet cvakání mích holí. Zaslechla jsem za sebou kroky a ucítila Edwardovu krásnou vůni. Než jsem se nadála, byla jsem ve vzduchu v Edwardově náruči. Mary mi vzala hole a zubila se na mě.

„Musím si to užít. Za chvilku mi nedovolíš, abych tě nosil,“ pošeptal mi do ucha.

„To si piš, že ti to nedovolím. Nesluší se, aby princeznu nosil průměrný upír,“ dloubla jsem si do něj.

„Bello ne,“ ozvala se Alice.

„Spadneš,“ upozornil mě Edward a než jsem se nadála, držel mě Alec.

„Pustil tě, hovado,“ nadával Alec a já byla ráda, že byl poblíž a chytil mě, protože bych přistála na zemi a musela bych znovu do nemocnice s prasklou sádrou.

„Dík, už aby byla ta svině dole z mí nohy a já vás nemusela obtěžovat s nošením po schodech,“ vrčela jsem si pro sebe, že mě slyšel snad jenom Alec a Jasper, ty byli nejblíže. Podívala jsem se po Edwardovi. Jeho obličej byl zamračený a zároveň smutný.

Po zbytek dopoledne jsem pajdala všude po svých a nenechala se od nikoho nést. Edwarda to ani nenapadlo a nezkusil to. Bylo mi to líto. Měla jsem ho ráda a teď jsem poznala, že mu spíš vadí mé postavení, než aby z toho chtěl těžil jako Alec. Na obědě se dlouho nezdržel. Jakmile jsem se přibelhala, on odešel.

„Bello, co jsi mu provedla?“ zeptala se mě Alice.

„Nic,“ řekla jsem možná až moc zostra, ale byla jsem naštvaná a to na sebe. Otočila jsem se a vydala se zase ven z jídelny.

„Ty nebudeš jíst?“ zeptala se mě Mary.

„Ne, mě tohle nechutná,“ odpověděla jsem jí a belhala se rychle pryč.

Svalila jsem se před jídelnou na lavičku, opřela se o opěradlo sedačky a zavřela oči. Studenti okolo mě procházeli a nevšímali si mě. Poslala jsem pryč štít a silně myslela na Edwarda. Vybavovala jsem si jeho tvář, jeho úsměv a myslela na to, jak zamnou jde. Soustředila jsem se na ty myšlenky tak silně, že mě nemohl jen tak ignorovat.

„Co to děláš? Žene mě to za tebou a já nemůžu jít jinam, když změním směr, stejně dojdu k tobě,“ zaslechla jsem za sebou a já ten hlas poznala hned.

„Edwarde, já…“ přestala jsem se soustředit a mé myšlenky se zbarvili tak, jak se cítím. Edward mě nenechal doříct mou omluvu.

„Ne Bello, to já bych se měl omluvit. Přehnal jsem to. No a ty taky. Já mám své meze a ty jsi do jedné narazila. Ale kvůli tomu se nemusíš cítit provinile…“ mluvil a mluvil Edward.

„Neskákej mi do řeči. Já se ti chci omluvit a ne si tady vyslechnout…“ skočila jsem mu do řeči.

„Tak zaprvé ti chci říct, že mě to strašně mrzí Bello. Nechci se s tebou hádat,“ řekl Edward a já konečně otevřela oči. Stál nade mnou, opřený o opěradlo a jeho hlava se nade mnou skláněla.

„Já se taky nechci hádat a slibuji, že už do tebe nebudu dloubat s trůnem,“ zvedla jsem ruku.

„To klidně můžeš, ale nepovyšuj se,“ usmál se na mě tím jeho úsměvem, který jsem měla tak strašně ráda.

„Jsi zlý. Nemůžeš používat skryté zbraně,“ postěžovala jsem si a on se pousmál.

„Tak ty nepoužívej ty své,“ ušklíbl se na mě a obešel lavičku, vzal mě do náruče a vykročil ke škole. „Musíme na hodinu. Mary s holkami tak už také je a my přijdeme pozdě. Aspoň máme omluvu,“ koukl na mou nohu.

Po dvou měsících mi konečně Carlisle směl sundat sádru, ale dal mi místo sádry fixátor. Ten jsem si prý mohla vždycky před lovem sundat. Aby jste pochopili. Já jsem zkoušela lovit s tou hnusnou sádrou na noze, ale Carlisle mi pak musel udělat novou, protože z té staré mi zbyli jen cáry. Edward mi pak, s velkým bojem sám se sebou, přinesl polomrtvé zvíře. Měl co dělat, aby na mě nezaútočil a nevzal si tu srnku zpátky. Kluci to zkusili také, ale nepodařilo se jim to. Přinesli zvíře bez krve. Edward se jim smál, ale mě to trápilo. Teď jsem měla konečně něco, co jsem mohla dát dolů a pořádně se proběhnout. Běhala jsem tam a sem a všichni se mi smáli, ale mě to nevadilo. Byla jsem ráda, že mám volnost.

„Běhá, jako by jí někdo zavřel na rok do malé komůrky a teprve teď jí vypustil,“ ohodnotil mé chování Aro, který přijel navštívit Carlisla.

„Taky že jste mi omezili volnost. Vždyť jsem nemohla ani lovit,“ při těch slovech mě zaštípalo v krku a já musela okamžitě na lov. Demetri se vydal za mnou jako bodygard. Zrovna on, kterému byl k smíchu můj styl života.

Ulovila jsem si losa, který byl nejblíže a Demetri, když ucítil krev zajíkal se.

„Idiote. Nikam nepůjdeš. Zůstaň stát a ani se nehni!“ rozkázala jsem mu, ale jeho oči byli černé a chystal se vyskočit proti mně. Můj štít ztmavl a roztáhl se.

Demetri vyskočil a letěl přímo ke mně, ale narazil do štítu. Neprobudilo ho to, ale mě to udivilo, že jsem nebyla schopna se hnout. Demetri znovu narazil do štítu, ale ten pomalu ustupoval. Neměl sílu. Byl jen z poloupírů. Zavrčela jsem na Demetriho a v tu ránu tu byl Edward a odhodil Demetriho pryč. Demetri se zastavil o strom, který se zlomil a bouchnul ho do hlavy. To Demetriho probudilo.

„Omlouvám se princezno. Já jsem na vás nechtěl zaútočit,“ omlouval se a klekl si přede mnou na kolena.

„Demetri, proč semnou chodíš na lov, když se nedokážeš udržet? Copak ses zbláznil? Díky Edwarde. Vážím si, že jsi mě chtěl zachránit, ale já se umím bránit. Děkuji,“ promluvila jsem dosála jsem losa a flákla jím Demetriho.

„Co tu děláš? Běž pryč než to táta zjistí. Nepřej si jeho hněv. Padej,“ vybídla jsem ho, aby si zachránil kůži, ale on zavrtěl hlavou.

„Zasloužím si trest,“ řekl rozhodně.

„Kdybych ti chtěla dát trest, už jsem ti ho dala Demetri. Jsi dobrý služebník mého otce a správný přítel, ale je pravda, že Edward se umí lépe ovládat než ty, ale stejně by nebyl lepší než ty na tvém místě,“ on má totiž jiné místo u mě v srdci, ale to nikomu neřeknu. To ví jen Jasper a jemu blokuji tuto část myšlenek, aby to Edward nevěděl. Zjistila jsem to před měsícem, když se s ním Alec hádal a chtěli se poprat, ale já se postavila před Edwarda a řekla jsem NE. Alec se okamžitě stáhl.

„Princezno, někdy si říkám, že byste měla být královna. Aspoň by vládl mír,“ svěřil se mi Demetri a za ním se objevil Aro.

„A místo koho by měla nastoupit?“ zeptal se ho Aro.

„Bella je ohodně zkušenější než Alec, můj pane,“ odpověděl mu Demetri bez zaváhání. Myslel si, že nemá co ztratit, když na mě zaútočil.

„Drahoušku není ti nic?“ zeptal se mě Aro a majetnicky mě objal.

„Co by mi mělo být? Jsem silná a objevil se tu Edward,“ otočila jsem se na místo, kde stál, ale on tam nebyl. „Teda aspoň tu byl.“

„Dobrá. Měla bys na sebe dávat větší pozor,“ upozornil mě Aro.

„Proč? Po mě hned tak někdo nepůjde. Přede mnou je Alec,“ odpověděla jsem mu a vydala se dál na lov. Demetri se tentokrát zamnou nevydal, aspoň něco.

Podle všeho se Aro chystal vzdát trůnu. Každý o tom mluvil a upíři se sjížděli do Itálie. Pro mě to bylo špatné znamení, ale pro některé to byla radost.

Ulovila jsem si ještě pár zvířat a vydala se k domu Cullenových. Carlisle mi dal ten fixátor a já se se všemi rozloučila. Nasedla jsem do svého sporťáčku a vyrazila směr intr. Edward prý už odjel. Ve městě byla už tma a tak jsem zaparkovala na parkovišti blízko intru, nasadila si to modrý na nohu a vyrazila o holích na internát. Na vrátnici jsem odevzdala omluvenku a nechala si odemknout výtah a vyjela do našeho patra. Alice stála ve dveřích pokoje a mile se na mě usmívala.

„Ahoj,“ pozdravila mě zvesela a já byla ráda, že jsem zase mezi nimi.

„Ahoj Alice, něco nového?“ zeptala jsem se jí.

„To by ses nám měla pochlubit ty ne?“ podívala se na mě s očekáváním.

„A s čím?“ zeptala jsem se jí. Štít mi poletoval nad hlavou a já cítila, jak se Edward snaží něco zjistit.

„Alice, ona to neví. On jí to ještě neřekl,“ uslyšela jsem ustaraný hlas Edwarda.

„Co mi kdo ještě neřekl?“ zeptala jsem se hned.

„Vychovatel,“ odpověděla Alice a zaplula do pokoje.

„Nelži. Ty Alice lhát neumíš, tedy aspoň né přede mnou,“ vletěla jsem za ní do pokoje.

„Nemůžu ti to říct. Já nesmím,“ odpověděla mi Alice a skryla si obličej do dlaní.

„Edwarde?“ zeptala jsem se a podívala se ke stropu.

„Nejradši bych svůj dar zahodil,“ řekl nabroušeně.

„Komu jsi co přečetl? Je mi jasné, že vychovateli ne. Počkej. Tvůj rychlí odjezd. Demetri nebo Aro?“ zeptala jsem po chvíli uvažování.

„Oba. Proč jsi nám neřekla že máš schopnosti? Aro si tě vytrénoval a dokonce jsi lepší než Alec,“ odpověděl mi Edward.

„Ty jsi lepší? Mě Aro říkal že jsem lepší já. Proč mi lhal?!“ vykřikl Alec.

„Zkoušel, jestli dokážeš rozeznat maskovanou lež. Ale já za to nemůžu. Aro si mě vybral a vytrénoval stejně jako pár dalších,“ řekla jsem poklesle a začala litovat, že jsem se sem vrátila. Edward si povzdechl. Vzpomněla jsem si na štít a přitáhla si ho.

„Proč?“ zeptal se podrážděně Edward.

„Protože,“ odpověděla jsem mu a lehla si na postel.

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 8. kapitola: