Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 6. kapitola


Šestá kapitolka je tu. Je jen z pohledu Belly, protože se mi tak píše lépe. užijte si ji a prosím o komentíky.

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 6. KAPITOLA

Pohled Belly:

„Neprovokuj nebo něco rozkecám a ty si slízneš pár odbíjení pánů. Stačí jen něco říct,“ usmál se na mě a já měla co dělat, abych zadržela vrčení.

„Ty jsi Edward Cullen?“ zeptala se ta holka za námi a Edward se musel otočit.

„Ano?“ zeptal se polopříjemným hlasem.

„Nebudeš potřebovat půjčit sešity? Zítra píšeme z biologie,“ řekla a já si vzpomněla že je z naší třída a jmenuje se Nikola alis Nikol a ta druhá se jmenovala Markéta.

„My je máme už domluvené od Mary, ale díky za nabídku,“ řekl Edward a vydali jsme se opět směr naše pokoje.

„Viděla ty jeho oči?“ rozplývala se Nikol.

„Bella je měla stejný,“ ohradila Markéta.

„Sklapni! Kazíš mi zážitek,“ křikla na ní Market.

„Co si teď myslí Market?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Jak to Nikola přehání, když mě stejně nikdy nedostane. A že ty za nic nemůžeš a že seš prima a …“ začal Edward.

„Nevymýšlej si, jo? Sama na ní poznám že jí štvu stejně jako Nikolu,“ rozcuchala jsem mu vlasy.

„Pojď sem,“ snažil se mě chytit.

Utíkali jsme i do schodů, až nám několikrát spadla flaška nebo balón. V pokoji mi Alice přichystala věci na sebe a rádio s CD. Poděkovala jsem jí a zase seběhla dolů. Vyzvedla jsem si klíče od zrcadlového sálu a už před ním stáli nějaké holky.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je zvesela a oni mi odpověděli stejně.

Odemkla jsem a vlezla dovnitř. Šli mi hned v patách. Pustila jsem hudbu a připravila si papír a tužku na stůl.

„Mohli byste mi tady každá z vás vyplnit papíry, prosím?“ zeptala jsem se jich a přepnula na další písničku.

Holky se seběhli ke stolku a začali postupně psát na papír jméno, telefonní číslo a věk. Po chvilce jsem zjistila že všechny z nich už párkrát cvičili aerobic a tak jsme začali vymýšlet sestavu. Nasmáli jsme se u toho až, až. Znovu jsme začínali sestavu, když do místnosti vtrhla Alice s Rose ve sportovním oblečení. Podívala jsem se po nich zkoumavým pohledem.

„Pokud chceš stihnout ten basket, tak padej, my to tady s holkami zvládneme, že jo holky?“ promluvila Alice a holky horlivě přikývly.

„Tak díky,“ řekla jsem a vyběhla z místnosti bez rozloučení. Chtěla jsem se vrátit.

„Nedělej to a utíkej na ten trénink, holky tě neukamenují,“ zašeptala zamnou Alice, tak jsem se znovu rozeběhla k hřišti.

„A tady běží vaše nová kapitánka,“ usmál se na mě trenér.

„Cože?“ zeptala se jedna holka a podle všeho starší asi tak z třeťáku.

„Ona nemůže být kapitánka. Vždyť přišla pozdě a je skoro nejmladší. Vy počítáte s tím, že starší budou poslouchat mladší?“ bránila se pořád ta holka.

„Kapitánka týmu nerozdává úkoly, ale volí správnou volbu, aby byli největší šance na vítězství a Bella je dost dobrá,“ stál si za svým trenér a já zatím došla k němu.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho. „Spěchala jsem jak to jen šlo. Nakonec mám záskok,“ pousmála jsem se.

„Ahoj, to je dobře. Tohle je teď tvůj tým. Co na ně říkáš?“ zeptal se mě. Nevěděl, že jsem tu holku slyšela.

„Neporovnávám tým podle vzhledu, ale podle toho jak hrajou. To mě naučil můj trenér a já to i dodržím,“ odpověděla jsem mu a on se pousmál a přikývl.

„A co uděláš, když se pár hráčkám nelíbíš?“ zeptal se mě.

„Tak se jim předvedu a zeptám se jestli to dokážou lépe,“ odpověděla jsem opět, ale už mě jeho otázky lezli krkem.

„Tak do toho,“ hodila po mě Mary míč a já jí byla vděčná.

„Odkud mám střílet a koho mám obehrát?“ zeptala jsem se a podívala se po svém týmu. Pár holek se postavilo před koš, ale pár se jich uhnulo.

„Dobře,“ pousmála jsem se a dala se do toho.

První dvě hráčky jsem obehrála jednoduše. Byli to prvačky a moc zkušeností neměli. Nakonec jsem se dostala blíže ke koši a hráčky se na mě vrhli. Jen tak, tak jsem zahlédla Mary, která se na mě zazubila. Přihrála jsem jí míč a dostala se z toho chumlu. Jakmile jsem byla volná, Mary mi míč přihrála nazpět a já dala koš.

„Díky,“ usmála jsem se na ní.

„Výborně Bello,“ ozvalo se od branky a já strnula. Ten hlas jsem dobře znala. Měl lehký italský přízvuk.

„Alecu!“ vyhrkla jsem a otočila se. Měl zlaté oči. Že by se dal na vegetariánskou stravu?

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Ahoj. Promiň, ale teď nemůžu. Počkáš?“ měla jsem trénink, na který jsem přišla pozdě, takže dřív odejít také nemůžu.

„S radostí se budu dívat na tvůj trénink,“ usmál se na mě a sedl si na tribunu u hřiště.

„To je teda bezva,“ zavtipkovala jsem a došla k trenérovi, který nám rozdával úkoly.

Tenhle tým nemohl nikdy vyhrávat, protože se to v něm navzájem nenávidělo. Trenér to podle všeho viděl taky, protože nás rozdělil tak, aby ti největší nepřátelé byli spolu. Což znamenalo, že já měla být s tou holkou, která mě začínala štvát. Nepřihrávala mi, snažila se mě obehrát a nebo podkosit.

„Tak dost. Kláro běž si za trest sednout. Mám tě plný zuby. Co to do tebe vjelo? Minulý rok jsi byla tak dobrá,“ zakřičel na ní trenér.

„Minulý rok jste mi dal naději na kapitánku týmu!“ opáčila a já se po ní otočila.

„Já si jdu sednout a ona hraje,“ řekla jsem a hodila po ní míč.

„Kvůli tomuhle chování je ona kapitánkou. Nechce mít v týmu spory,“ zabrblal trenér a já kdybych neměla upíří uši bych to neslyšela.

Holky hráli a já je bystře sledovala. Všímala jsem si chyb a kdo s kým soupeří. Jenom pár holek bylo neutrálních a patřila k nim i Mary. Došla jsem k trenérovi.

„Jsou tu moc velké spory a nechtějí si přihrávat. Takhle nikdy nevyhrajeme,“ řekla jsem mu a on přikývl.

„Vím, ale nic s tím nenadělám. Dost! Jdeme si natrénovat přihrávky!“ křikl na ně.

Mary byla semnou ve dvojici a šlo nám to nejlépe, ale ta holka byla s jednou holčinou z prváku. Klára jí dělala naschvály.

„Kláro pojď semnou,“ řekla jsem a ta prvačka si oddechla.

„Co? Ani náhodou,“ odmítla a dost silně.

„Kapitánka něco řekla a má pravdu. Když si myslíš že jsi nejlepší a máš být kapitánkou, tak se nám předveď s kapitánkou,“ řekl nesmlouvavě trenér.

„Dobře,“ odpověděla Klára a rozeběhli jsme se.

Házela jsem jí míče dopředu dozadu, ale nikdy ne na ní. Tak to dělala s tou holčinou. Rudla vzteky a snažila mi to dělat taky, ale já je na rozdíl od ní chytla. Byli jsme před košem a já poprvé hodila přímo na ní. Divila se tak, že ho ani nechytla a holky propukli v smích.

„Nesmějte se!“ zavrčela Klára.

„Tak a teď nazpátek. Jak házíš ty, tak házím i já,“ pošeptala jsem jí a dala jí míč.

Házela je přímo na mě a já na ní. Nakonec jsem jí dala šanci dát koš. Usmála se na mě. To bylo poprvé. Ještě nikdy se na mě neusmála. Chytla míč a hodila mi ho se slovy: „Díky.“

„Není zač. já jsem férový hráč. Zeptejte se Edwarda. Toho jsem taky takhle vyprovokovala,“ zasmála jsem se a vzpomněla si na Aleca. Zamával mi.

„Tak pro dnešek dost a zítra zase o půl třetí tady. Pokud bude pršet tak uvnitř a jestli mě některá z vás naštve, tak ať se netěší,“ pohrozil nám trenér a já si ručníkem otřela čelo. Pitomá slaná voda.

„Pěkně. Koukám, že tě to ještě nepřestalo bavit. Tvé bývalé spoluhráčky hrají ligu. Divím se, že tě to ještě neomrzelo,“ stál u mě Alec.

„Holky vidíte toho kluka. Že je to kus. Bella má takové štěstí,“ uslyšela jsem nějakou holčinu.

„Vidíš. Jenom ty se zdráháš. Já tě miluji Bells,“ pošeptal mi Alec do ucha.

„Ne nemiluješ. Jenom si to namlouváš a ke všemu já nemiluji tebe,“ zavrčela jsem na něj.

„No jo pořád. Jo, přijede tě navštívit…“ ani to nestihl doříct.

„Kdy?“ zeptala jsem se, protože jsem věděla o co gou. Vždycky to tak je. Objeví se Alec a za týden Aro můj adoptivní otec.

„Za týden,“ odpověděl mi Alec. Předvídala jsem to.

„Jak jinak,“ řekla jsem.

„Je mírně nazlobený. Nezavolala jsi mu. Neví jak se tu máš. Vždy jsi mu první den ve škole volala,“ vysvětlil mi Alec.

„Doufala jsem, že mí přátelé nezjistí, kdo je můj otec. Asi by se mi stranili,“ zašeptala jsem potichu, protože jsme šli pod okny našich pokojů.

„Tady jsou nějací upíři?“ zeptal se šeptem Alec.

„Jo. A ne zrovna málo,“ odpověděla jsem mu.

„S tebou na pokoji,“ začal se smát, protože nasál vzduch a ucítil je. „Cullen taky?“

„Jo. Chytrá hlavička nebo spíš nosík?“ zeptala jsem se ho dráždivě, protože Edwarda nemá rád.

„Tak aspoň vím o kterého Edwarda šlo. Nepřihrával co?“ šťouchnul si do mě. Znali jsme se moc dobře.

„Proč se ptáš, když to víš. To jediný mě dokáže k tomu vyprovokovat,“ zavrčela jsem na něj, ale to jsem neměla dělat. Vylezlo pět hlav z okna a vystrčili zuby.

„Dobrý den,“ pozdravil je Alec.

„Alecu přestaň mě štvát. Vidíš co jsi ztropil? Vypadni a vrať se jak je domluveno,“ řekla jsem mu se zaťatými zuby.

„Bohužel Bello. Mám novou postel tady na intru. Chce nás mít pohromadě, aby nám mohl něco říci. Strejdové přijedou taky,“ nasadil smutný obličej.

„Já vám to vysvětlím,“ hlesla jsem a otočila se na pět koukajících hlav z okna. „Není to kvůli vám, ale kvůli mně a mému pitomému adoptovanému bratrovi,“ zavrčela jsem na Aleca.

„Hele, ty jsi taky adoptovaná,“ zavrčel na mě. Schylovalo se to tu k rvačce.

Stáli jsme naproti sobě a vrčeli na mě. Ucítili jsme člověka, tak jsme na chvilku vychladli, než prošel a zase zmizel. Alec mě dokázal vždycky naštvat a nejvíce s tím, že bychom se měli vzít, aby Aro neměl moc vybírání mezi jím a mnou.

„Bello, uklidni se a vysvětluj,“ zavrčel na mě Edward, to mě probudilo ze zuřivosti a narovnala jsem se.

„Aro mě adoptoval,“ řekla jsem poklesle.

„Kdy?“ zeptala se Alice.

„Už to bude půl století, že sestřičko?“ promluvil Alec.

„Možná už déle. Bylo to dvanáct let po smrti mé rodiny. Aro o mně věděl všechno a šel přímo pro mě s celou gardou, ale nikdo na mě nesměl použít svůj dar. Aro jim to zakázal. Souhlasila jsem s adopcí a ve Volteře pobyla dvacet let. Garda hrála basket hůře než vy a těch míčů bylo o hodně víc než jen dva, ale přestalo mě to bavit. Všichni si mě sice vážili, ale pár mě nemělo rádo. Už kvůli tomu, že jsem lovila zvěř a odolávala jsem vůni lidské krve. Aro mě proto využíval k proměně upírů, ale svolil mi navštěvovat školu. Nejdříve tu ve Volteře a pak i všude po světě. Když mě potřeboval poslal pro mě a nebo mě přijel jen tak navštívit…“ odmlčela jsem se a sedla si do trávy.

„Tak my tu máme mezi sebou upírskou princeznu?“ zeptala se Rose s nadějí v hlase.

„Jo. Bella je druhá v pořadí, kdo by mohl obsadit trůn, kdyby se něco stalo Arovi. Já jsem první možný nástupce,“ Alec miloval, když měl kolem sebe hodně pozornosti.

„Divila jsem se, že mě Carlisle nepoznal. Už mě tolikrát viděl. Když mě zpovídal, tak jsem se snažila vyhnout té části ve Volteře a přeskočila to vůbec celkově,“ podívala jsem se na Edwarda.

„On tě poznal, ale myslel si, že tě Aro propustil nebo zrušil tvou možnost být na trůnu,“ řekl Edward a všichni k němu stočili svůj zrak. Emmett s Jasprem do něj šťouchali prstem, že jim nic neřekl. Alice s Rose mě zvedli a objali.

„Tak to budou nákupy,“ zaradovala se Alice a Rose přikývla.

„Tak to si ještě rozmyslím,“ poškádlila jsem je, ale Alice viděla, že s nimi pojedu.

„Koukám že máš přátele. Ty, která se všem straní? Bello, ty se měníš a to je u upíra neobvyklé. Třeba se někdy i tvé city ke mně stočí,“ řekl a jediný Edward a já samozřejmě jsme věděli, jak to myslí. Edward se na mě podíval s očekáváním.

„To nikdy Alecu. Možná že jako bratra tě snesu a budu milejší, ale víc ode mně neočekávej,“ usmála jsem se na něj mile. „Na kterém jsi pokoji?“

„A já proč tam máme tu čtvrtou postel a proč nás hledá vychovatel,“ pronesl Emmett a já se otočila na Aleca.

„Přečetl si jméno Edward Cullen a rozhodl se, že bych ho mohl začít brát jako normálního upíra, který žije podobný život jako má sestra. Proto tě jede navštívit. Bál se, aby ti neublížili,“ řekl Alec a Edward povytáhl obočí.

„Přestaň mi číst myšlenky,“ zavrčel Alec a použil na Edwarda svůj dar, který hned Edwarda položil na zem a Edwardovi se bolestí zkřivil obličej.

Lekla jsem se a vyslala mu štít na pomoc. Vlastně on mu šel na pomoc sám, nečekal co řeknu nebo udělám. Strčila jsem do Aleca, který spadl a zaklekla jsem vedle Edwarda. Edward se na mě pousmál.

„Idiote,“ zavrčela jsem a vydala se na pokoj pro kartičku na večeři.

„Teď je naštvaná na oba,“ zazubil se Emmett, který z toho měl velkou srandu.

„Emmette, chceš abych byla i na tebe?“ zeptala jsem se dostatečně hlasitě, aby to slyšeli.

„To je dobrý,“ řekl pohotově Emmett a zalezl za všechny, aby se schoval.

„Srabe,“ pousmála jsem se a přidala do kroku.

Přinesla jsem úplně všem kartičku, protože kluci jí měli u nás v pokoji. Všichni na mě čekali dole pod velením Alice a Rose. Pousmála jsem se, když jsem viděla jak krotí kluky. Alici a Rose a Jasprovi jsem dala do ruky kartičku a Edwardovi a Emmettovi jsem jí vyhodila do vzduchu. Samozřejmě je chytli. Alec si s tou svou hrál v ruce. Vešli jsme do jídelny a všichni k nám stočili pohled.

„Hele, to je ten Bellin brácha. Pěknej co?“ „Ty jo, koukejte na toho nového kluka. Je to prý bratr té brunetky“ … plno keců na účet můj a Alecův.

„On tě nahlásil jako mého bratra?“ zeptala jsem se šeptem Aleca.

„Už to tak vypadá,“ řekl smutně Alec. „Všichni semnou budou kamarádit jen kvůli tobě.“

Alec z toho nebyl moc rád stejně jako já, ale co jsme mohli udělat. Už to tak bylo. Doufám, že se Alec začne chovat normálně a nebude mi dělat ostudu jinak ho pošlu nakupovat s Alicí a podplatím jí, aby ho navlékla do růžové, kterou nesnáší.

„Bello,“ zatvářila se uraženě Alice.

„Promiň, počkej ty jsi to viděla?“ zeptala jsem se jí a ona přikývla.

„Ne že mi uděláš nějakou ostudu a ne že na mě budeš upozorňovat. Jinak mám pro tebe vymyšlený plán,“ řekla jsem nekompromisně.

„Hmmm… už vymýšlíš dopředu?“ zeptal se a odpípal si kartičku. Na tácu mu přistál talíř s omáčkou. Nasadil smutné oči.

„Nezapomeň zavolat tatínkovi a postěžovat si mu,“ řekla jsem a slyšela nás asi celá jídelna, protože všichni přestali jíst, a do háje.

„Nech mě bejt,“ řekl a sedl si ke stolu.

„Jak víš na co myslel,“ zašeptal mi Edward a já se ušklíbla, protože jsem narazila do černého.

Vzala jsem si svůj tác a sedla si k Alecovi.

„Promiň, ale je toho na mě trochu moc. Tolik upírů okolo mě už dlouho nebylo a ta rejpavá nálada mě taky leze na mozek,“ podívala jsem se mu do tváře.

„Jo. Taky si říkám, že jsem to přehnal. Promiň ségra. Ale my to tady nějak přežijeme ne?“ zeptal se mě a já ho objala. Opětoval mi obětí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!