Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 3. kapitola

12.12.2009 (14:45) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2217×

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 3. KAPITOLA

Pohled Edwarda:

píseň

Bylo úterý ráno a já s kluky jsme šplhali do svého pokoje nad holkami. Dnes večer Bella perlila vtípky. Asi se už rozkoukala a teď nám ukazuje, jaká doopravdy je. Vzal jsem batoh a upíří rychlostí do něj naházel všechno učení, které podle rozvrhu dnes máme. Kluci udělali to samé. Zastlal jsem peřiny, v kterých nikdo nespal a vzal si na sebe jiné oblečení.

Na snídani jsme si sedli k holkám. Opět si vzali Bellu do parády? Ne to by byla více namalovaná a vlasy by neměla v obyčejném culíku. Strojila se sama. Jak potěšující ji takhle studovat, kdyby uměla číst myšlenky, tak by mě hned roztrhala.

„Co mě tak rentgenuješ?“ zeptala se mě a mazala si rohlík.

„Ty to budeš jíst?“ zeptal jsem se na oplátku.

„Ne. Mažu si svačinu, která poputuje někam jinam než do mého žaludku, ale nebudu připadat ostatním divně. Řeknou si, že nesnídám a jenom svačím,“ uvedla mě do děje a já si hned šel pro sáček na svačinu.

„Chytrá holka. Edwarde, vezmi mi taky, prosím,“ poprosil mě Jasper a já rovnou vzal těch sáčků více.

Položil jsem sáčky na stůl a podíval se na svůj talíř. Měl jsem jogurt a dalamánek.

„Edwarde, to si děláš srandu,“ zasmála se Alice.

Nevšímal jsem si jí a raději dal dalamánek i s jogurtem do sáčku. Holky v této místnosti nás pozorovali a ty jejich myšlenky. Pane bože. Ó jé, co to zase dělám. Já se modlím? Byl jsem opravdu mimo.

„Půjdeme?“ zeptal jsem se a očima těkal po těch holkách, které mě právě svlékali pohledem.

„Edwarde, teď jsme to řekli,“ zasmála se Roselie.

„Jo, ale ty neslyší v hlavě tolik myšlenek,“ zašeptal jsem a raději odnesl talíř s tácem.

„Včera jsme nebyli na večeři,“ vzpomněla si Bella.

„Bingo. Snědli jsme jí jako za vás. Vychovatelce jsme řekli že budete jíst ve městě,“ usmál jsem se na ní a podržel jim dveře.

„Galantní. On je tak galantní. Holky asi jsem se zamilovala. Musím ho sbalit. Jak se jmenuje?“ uslyšeli jsme jednu holku.

„Edward Cullen. Je to fakt kus,“ potvrdila jí druhá.

Potichu jsem zasténal a Alice s Bellou mě odejmuli.

„To zvládneš,“ pošeptala mi Bella.

Jasper si přitočil Alici k sobě. Nelíbilo se mu, že by mohla být semnou. Emmett si vedl Rose a Bella mě nepouštěla. Přemýšlel jsem proč, ale jakmile jsem uslyšel to co ona, hned jsem pochopil.

„Ta holka je kus. Prý s tím Cullenem nechodí. Jsou to jen přátelé,“ uslyšel jsem nějakého kluka a podíval se po Belle. Opětovala mi pohled.

„Blahopřeji,“ pošeptal jsem jí a ona mě silně odstrčila.

„Tak si ty bestie užij. Já si s nimi poradím. Což o jednoho člověka míň nebo víc,“ řekla jakoby vážně.

„Co?“ ozvali jsme se všichni upíři na této škole.

„Naletěli,“ zasmála se Bella a skočila mi na záda.

„Hele ty malá bestie. Mám si na tobě nacvičit to co na ty ostatní?“ zeptal jsem se jí se smíchem.

„Ne. Prosím. To by bolelo. Prosím ne,“ začala skuhrat a seskočila ze mě.

„Té Belly se musíme zbavit,“ zaslechl jsem tu holku a začalo se mi dřít ven vrčení.

„Edwarde, ne,“ upozornila mě Alice.

písničky

Ve třídě to bylo ještě horší, protože jakmile jsme vlezli dovnitř, začali mě spalovat myšlenky ostatních. Už aby si nás přestali všímat. Jestli to vůbec půjde. Jasper nám podržel dveře a my jsme zamířili k učitelskému stolu, kde byl zasedací pořádek. Seděl jsem s nějakým klukem jménem Mike. Přede mnou seděla Bella s nějakou Nešikou, která myslela na Aerobik. Jasper s Alicí seděli spolu. Rose seděla sama a ve vedlejší lavici seděl Emmett s Petrem. Další jmen jsem si nevšímal.

Zasedací pořádek                    PŘEZDÍVKA

Sedl jsem si vedla Michala alias Mike. Vyndal jsem si věci na první hodinu a snažil se ignorovat myšlenky ostatních. Mike váhal jestli mě má pozdravit.

„Ahoj já jsme Edward,“ usnadnil jsem mu to.

„Michal, ale pro kámoše Mike. Říkej mi tak,“ zasmál se a v hlavě si nadával.

„Hraješ nějakej sport?“ zeptal jsem se ho.

„No trochu basket, fotbal a florbal. Hrál jsem i hokej, ale nechal jsem ho plavat,“ rozpovídal se a jeho nervozita se začala ztrácet. „A ty?“

„Basket asi nejvíc,“ řekl jsem a přede mnou se Bella rozesmála. Já jí… měla pravdu. Nepřihrával jsem jí.

„To bychom si někdy mohli jít zahrát. Mám pár kámošů tady ve třídě,“ zaradoval se.

„Jo, já taky. Emmetta a Jaspra,“ podíval jsem se po nich. Přikývli. „Mohli bychom jít rovnou dneska,“ navrhl jsem.

„Tak jo. Kojote, nešel by sis zahrát dneska basket?!“ křikl přes celou třídu.

„Ještě uvidím,“ odpověděl a dál se věnoval svému mobilu.

„A ty Vlado?“ zeptal se kluka o jednu lavici za námi.

„Ale tak proč ne,“ přikývl.

„Luku a ty?“ zavolal na kluka v rohu třídy.

„A s kým?“ zeptal se. Byl chytrej. Líbil se mi.

„S Edwardem, Emmettem a Jasprem,“ odpověděl Mike.

„S kým?“ zeptal se znovu Luk.

„Já řekl že půjdu Edwarde?“ zeptal se Emmett a Jasper, který k němu přistoupil ho rozcuchal.

„Nedělej, že bys nechtěl. Bejt poraženej od holky tě podráždilo,“ zasmál se Emmett a já se podíval po Belle. Sledovala nás.

„Lehni a běž si hrát na píseček,“ postavil se Emmett.

„Nechte toho, už pochopili s kým,“ zakroutil jsem hlavou.

Bella se znovu otočila k té holčině. Povídali si o aerobiku, který měli mít pozítří. Bella je opravdu celá do sportu. Nechápu jak se dokáže ovládnout a nepoužije svou největší rychlost. Ale já se dneska taky musím držet a hlavně i Emmett, aby nebouchl míč.

Hodina uběhla rychle a mi se měli přemístit. Bella se zastavila u své skříňky a otevřela jí. Vypadl jí míč. Emmett ho hned čapl a začal si s ním driblovat.

„Ty můj míč okamžitě pust,“ skoro zasyčela Bella.

Mike, který šel okolo se zasmál a křikl na Emmetta: „Nahrej, ať si ho vezme sama!“

Emmett mu ho hodil a Bella ho odstrčila z cesty.

„Tak pojď ty chytrej,“ prohodila Bella. Okolo nich se udělal hlouček žáků a sledovali je.

Mike začal driblovat s míčem a Bella se pousmála. Obehrála ho jedna radost. Usmál jsem se, ale to na mě upoutalo holky. Hodil jsem oči v sloup, protože Bella mi hodila míč.

„Tak se ukaž ty, ať vím jak tě včera kluci vycvičili,“ zasmála se.

Přihrál jsem jí a dodal: „Střílej.“

Usmála se a pleskla si semnou rukou. Uklidila míč do skříňky a vzala si věci na další hodinu. Čekal jsem na ní, protože jsem měl s ní hodinu angličtiny. Podívala se po mně a pozvedla jedno obočí.

„Asi ty bestie nezvládám,“ pošeptal jsem potichu a ona se usmála.

„Tak jdeme?“ zeptala se nahlas a já přikývl.

Škola uběhla rychle a Bella se vyhýbala zvědavcům. Jakmile se na obědě ukázala, prošťourala oběd a odnesla ho, tak jsem jí už více neviděl. Utekla někam pryč.

„Máte míč?“ zeptal jsem se Mike, když jsme se setkali u hřiště a já odemykal bránu.

„Jo, ale je asi málo nafouklej,“ řekl Luk.

„S nim se nebude moc dobře hrát,“ podotkl Emmett, ale nic víc neřekl.

Když se kluci rozcvičovali, tak jsme si nenápadně stříkli pod vlasy v malé lahvičce falešný pot, vodu se solí. Přišli jsme ke klukům a rozdělili se. Jeden hráč nám přebýval.

„Nechybí vám jeden?“ zeptala se Bella se svým míčem v ruce.

„Promiň, ale s tebou nehraju. Nic proti tobě, ale já celkově s holkama nehraju. Nechci dávat pozor, abych jim neublížil,“ řekl Mike.

„Jak myslíš,“ pousmála se Bella a šla na vedlejší hřiště, kde si trénovala házení na koš a driblování. Nakonec nabíhala na koš a střílela na něj. Začali jsme hrát taky, ale víc kluků koukalo na Bellu, jak hází čistý koše.

„Bello, nechceš si zahrát s námi? Mám v týmu jedno volný místo!“ křikl jsem na ní a ona se otočila.

„Přiznej, že se vám jenom blbě hraje s tím poloprázdným míčem,“ řekla a otočila se na Mike, který si myslel, že se právě zamiloval.

„Ne, protože jsme ani nezačali hrát, protože tě pořád sledují,“ řekl jsem pravdu a Bella zavrtěla hlavou.

„Takovou posilu nechtěj. Je to proti pravidlům, rozptylovat proti tým,“ usmála se na mě a šla se napít. Po tvářích jí tekli kapky nepravého potu.

„Omlouvám se. Chci s tebou hrát,“ křikl na ní Mike.

„Na to ona neslyší,“ řekl jsem. „Budu ti přihrávat! Slibuju!“ křikl jsem na ní a ona se otočila.

„Konečně ti to došlo,“ zasmála se a hodila nám svůj míč.

Pohled Mary:

Píseň

Kluci u nás ve třídě se domlouvali na odpolední zápas v basketu. Toho jednoho, co to domlouval, porazila na chodbě holka z naší třídy. Vypadl jí míč ze skříňky a oni jí ho vzali. Obehrála ho fintou, kterou jsem ještě neviděla. Doufala jsem, že přijde k nám do týmu a bude s námi jezdit po zápasech. Byla fakt dobrá. Byla hezká až moc. Myslela jsem si, že to je nějaká fiflena. Máme jich ve třídě dost.

Hodila míč jednomu klukovi, který byl také od nás, ale toho znala. Podívala se mu do očí  a čekala na jeho reakci. Protočil oči v sloup.

„Tak se ukaž ty, ať vím, jak tě včera kluci vycvičili,“ čekala co udělá.

„Střílej,“ řekl a hodil jí míč nazpátek.

Buď je ta holka moc dobrá nebo je ten kluk dost galantní. Dál jsem je neřešila a spěchala na další hodinu. Škola mě nebavila, ale jak jsem se těšila na odpolední trénink, tak se moc vlekla. Konečně byl oběd a po obědě konec školy a trénink. Jupí!

Na obědě jsem se nezdržovala a hnala jsem do tělocvičny. Nějaké holky si tam už přihrávali a házeli na koš.

„Ahoj. Ty jdeš na trénink basketu?“ zeptala se jedna.

„Ahoj. Jo jdu,“ odpověděla jsem jí s úsměvem a sledovala míč.

„Tak se ukaž,“ řekla ta druhá a hodila po mně míč. Chytla jsem ho.

„Trenér za chvíli přijde,“ řekla zase ta, jak mě uvítala a já začala driblovat.

Naběhla jsem na koš a nenechala se od nich obehrát. Hodila jsem na koš, ale netrefila jsem se. Ty holky se ujali míče a zaútočili. Bránila jsem koš. Pomalu se k nám začalo přidávat více holek. Když přišel trenér, tak jsme přestali hrát a sedli si na lavičku. Poučoval nás.

„Jo a ještě nám chybí kapitánka, ale ta musí být dost dobrá. To už jsem řekl. Kolik vás je?“ zeptal se ještě trenér.

„Šest trenére,“odpověděla mu ta protivná holka ze začátku.

„Je vás málo, kdybyste potkali někoho dobrého, tak ho sem pozvěte. Můžete jít, tím dnešní trénink končí a další je zítra. Čeká nás za týden první zápas. Musíte být připravené. Nashledanou,“ rozloučil se s námi a odešel.

Rozhodla jsem se, že sem dostanu tu holku z naší třídy, ale teď ještě půjdu za těmi kluky a budu je sledovat. Z toho se taky člověk učí a kéž by tam byla i ta holka.

Rozhodnutá jsem vykročila směrem k hřišti. Po cestě jsem potkala dvě holky z naší třídy. Nesli si rakety a míčky na tenis.

„Ahoj,“ řekli naráz a mě to zaskočilo.

„A….Ahoj,“ vykoktala jsem ze sebe.

„Jdeš se kouknout na kluky?“ zeptala se jedna z nich, ta s černými krátkými vlasy.

„Jo. No vlastně doufám, že tam někoho najdu,“ řekla jsem jim pravdu a ani nevím proč.

„A koho?“ zeptala se ta druhá s blonďatými vlasy

„Vy jste na intru?“ zeptala jsem se jich.

„Ty hledáš Bellu? Tu co dneska porazila toho kluka na chodbě?“ uhádla ta černovlasá.

„Jo. Chci jí dostat do školního týmu. Ty holky co tam jsou mi moc nesedli a Bella je mi něčím sympatická,“ rozpovídala jsem se a okamžitě si připlácla ruku na pusu.

„To je v pohodě. My jí nic neřekneme,“ usmála se na mě ta blondýna.

„Já jsem Alice a to je Rose a ty?“ zeptala se mě ta černovlasá jménem Alice.

„Já jsem Mary,“ představila jsem se a už jsme byli u hříště.

Bella dala zrovna koš a jeden z kluků jí chytil. Ukázal na mě a vzal si od ní míč. Bella se na něj podívala a pak na mě. Nechápala. Nakonec se rozešla směrem ke mně. Podívala se po mně a pak znovu po tom klukovi, který začal hrát.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Ahoj, já jsem Mary,“ představila jsem se jí rovnou, aby to později nebylo tak trapné.

„Já jsem Bella. Ty mě sháníš?“ zeptala se mě a otevřela mi bránu. Lil po ní pot.

„No nevím jak ses to dozvěděla, ale je to pravda. Chtěla bych si s tebou zahrát basket. Přihlásila jsem se do školního týmu, ale dnešní trénink stál za nic,“ řekla jsem jí a ona si mě změřila pohledem.

„Tak pojď,“ pobídla mě a zavřela zamnou bránu.

„Fakt můžu?“ zeptala jsem se užasle.

„No jasně. Ukaž mi jak hraješ. Třeba se i přiučíš nějaké finty,“ usmála se na mě.

Odložila jsem si mikinu a tašku. Vyšla jsem za ní a kluci přestali hrát. Ó jé.

„Vedu novou posilu. Jmenuje se Mary,“ představila mě Bella.

„Bude hrát s námi,“ řekl ten kluk, co poslal Bellu zamnou. „Já jsem Edward,“ představil se mi.

Při hře jsem znala jména všech. Některá mi vypadla, ale Bella mi napovídala. Nechápala jsem, jak si může zapamatovat všechny hned napoprvé. Opravdu mě Bella naučila nové triky. Přihrávala mi a dávala mi šance dát koš. Oplácela jsem jí přihrávky, když byla volná, ale jinak jsem přihrála i klukům z našeho týmu. Skamarádili jsme se.

„Na napij se,“ hodila po mně Bella flašku s pitím.

„Díky. Proč nehraješ ve školním týmu?“ zeptala jsem se jí.

„On tu nějaký je?“ zeptala se mě na oplátku.

„Takže tam semnou jdeš?“ zeptala jsem se jinou otázkou.

„Líbíš se mi,“ řekla. „Kdy je trénink?“ zeptala se a já se zaradovala.

„Zítra po škole,“ odpověděla jsem a napila se.

„To nemůžu. Vedu aerobik a první hodinu nemůžu odložit,“ řekla ale nezesmutněla, právě naopak. Usmála se. „Ono to nějak dopadne,“ povzbudila mě a zamířila na intr.

„Jsi dobrá Mary,“ poplácal mě Emmett po rameni a vyrazil za Bellou.

„Jo ty patříš k nám,“ přidali se ostatní.

Může upír bydlet na intru? - 4. kapitola

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 3. kapitola: