Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 15. kapitola

20.05.2010 (09:45) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2301×

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 15. KAPITOLA

Pohled Aleca:

Konečně jsme opustili Itálii a mířili zpátky na intr, i když bez Belly a bez Edwarda. Nemohl jsem se dočkat, až opět uvidím svou Mary. Bylo nám spolu tak krásně, ale přestala mi brát telefony. Měl jsem o ní strach a tak jsem požádal Alice, jestli by se nekoukla na její budoucnost. Udělala to a tenkrát strnula, ale ujistila mě, že je zdravá a živá a ještě bude živá dlouho.

Seděl jsem v letadle sám a ostatní si užívali toho volna a přítomnosti své druhé polovičky. Emmett s Rose přijeli chvíli před naším odjezdem, ale Alice už jim zabalila a čekala na ně. Ach ty její vize. Já jsem svou schopnost už dlouho nepoužil, protože jsem nemusel. Bella mě stále brala jako svého bratra a tak se mi všichni klaněli.

Těch pár hodin uběhlo rychle a my konečně přistáli. Už v letadle jsem si objednal auto a nechal si ho dotáhnout na letiště. Potřeboval jsem pořádného sporťáka, abych stihl dojet do školy co nejrychleji a stihl třeba i začátek školy.

Alice si nechala dovést Porsche a Emmett jeapa. Mě chtěli dát Edwardovo Volvo, ale já odmítl. Zmrazil jsem jim úsměv, ale Alice měla vizi a řekla, že jsem si koupil sporťáka.

Sebral jsem si svou tašku a vyrazil k prodávajícímu, který čekal u toho krásného autíčka. Pozdravil jsem ho a dal mu tučnou obálku. Podíval se dovnitř beze slova a začal počítat peníze. Pak po mě hodil nevěřící pohled.

„Složila se na to má rodina k mým narozeninám. Udělali mi velkou radost, ale asi chápete proč jsem nedostal žádné další dárky,“ řekl jsem a natáhl ruku po klíčku.

„To musíte mít velkou rodinu,“ řekl jen a bez dalších slov mi dal klíčky.

„Děkuji, je radost s vámi nakupovat. Nashledanou,“ nasedl jsem, mávl na zbytek upírů a šlápl na plyn, abych byl co nejrychleji u své Mary.

Cesta mi netrvala skoro ani hodinu, místo tří. Jel jsem s nohou až na podlaze po dálnici. Když jsem byl donucen sjet z dálnice dolů, musel jsem zpomalit a natankovat. Na intr jsem dorazil v šest hodin ráno. Musel jsem čekat aspoň půl hodinu, a tak jsem si šel projít okolí. Zbytek upírů ještě nedorazil, když jsem se nahlásil a šplhal jsem po schodech s dvěma taškami. No šplhal, dělal jsem že šplhám, protože začalo chodit pár lidí na snídani. Odemkl jsem dveře od pokoje a naházel oblečení do skříně, Alice mi to pak srovná, vybral jsem si nějaké slušné triko a kalhoty a připravil jsem se do školy. Na snídani jsem nešel, protože semnou ještě nepočítali. Sedl jsem si před školu na lavičku a čekal. Pár lidí jsem pozdravil, protože jsem je znal. Konečně dorazil i zbytek upírů. Alice jen kroutila hlavou a napřáhla na mě svou ruku. Sklonil jsem se a ona máchla do vzduchu.

„Co to mělo znamenat? Alecu, já tě zabiju!“ zaječela Alice, až se všichni otočili.

Nahlas jsem polkl, protože to myslela smrtelně vážně, ale pak můj pohled škobrtl a skupinu holek z basketbalového týmu mé jediné lásky, ale ona mezi nimi nebyla. Ty holky se podívali po nás a zalapali po dechu, protože nás viděli. Asi jsme tu až moc dlouho nebyli.

„Musíme jí to říct,“ řekli najednou a zmizeli.

„Alecu, byl jsi na lovu?“ zeptal se Jasper.

„Jo, přijel jsem moc brzo tak jsem se šel projít po okolí až jsem se zatoulal do lesa, kde jsem si ulovil vysokou. Proč?“ otočil jsem se na něj.

„Jen se ptám,“ ohradil se.

Došli si pro učení a pak jsme šli do třídy. Všichni už o nás věděli, jak jinak. Vyhlížel jsem Mary, ale nikde na ní nenarazil. Snažil jsem se moc nedýchat, protože jsem si potřeboval zvyknout. A pak jsem jí zahlédl. Mary stála s Mikem před třídou a… a líbali se. Přejel mi mráz po zádech a chtěl jsem zavrčet.

„Alecu ne,“ řekla mi do ucha Alice a chytli mě dvoje silné paže.

Došlo mi, že to bude Emmett s Jasprem, ale ignoroval jsem je. Jen jsem stál a díval se po Mary a Mikovi. Najednou si mě Mike všiml a strnul. Musel to být zastrašující pohled, když mě drželi rovnou dva větší než jsem byl já. Mary se otočila a pohlédla na mě. Polkl jsem a narovnal se, ale stále jsem měl tiky zaútočit na Mika. Uvnitř mě jsem bojoval sám se sebou a snažil se ovládnout. Chvíle co chvíle ke mně přicházela vlna klidu. Natočil jsem hlavu k Jasperovi.

„Nech toho nebo na tebe použiji svůj dar,“ zavrčel jsem potichu a vyrval se z jejich sevření.

Chtěli mě znovu chytit a Mike se skoval za Mary, ale já se otočil a chtěl odsud utéct. Mary mě zradila, to ona porušila naší přísahu! Já tu nezůstanu! Né!

„Nikam nejdeš, možná tak do třídy. Alecu snaž se to pochopit. Ona nevěděla jestli se vrátíš. Mám tě násilím dotáhnout na tvé místo ve třídě?“ zavrčela na mě Alice.

„A co myslíš že budu dělat?! Sedět tam a čumět na ně jako na nějakej film?! S tím se rozluč, já tady v tý třídě nezůstanu a už tuplem ne s nima!“ zařval jsem na ní.

„Neřvi na mě a padej do tý třídy nebo zavolám Belle a ty pak uvidíš ten mazec!“ oplatila mi a já pochopil co tím myslí. Jít znovu pomáhat Belle a Edwardovi a už nikdy nevidět Mary, ale to bych nedokázal. Musím jí vidět, i když to bolí. Bez její tváře, očí, úst, jejích krásných vlasů. Ne, já musím jít okamžitě do té třídy.

Znovu jsem polkl na prázdno a vysmekl se Alice z ruky, kterou mě táhla do třídy. Předešel jsem jí a vešel do třídy jako první. Šel jsem ke katedře a zjistil, že jsem přesazený a sedím vzadu sám. Aspoň že tak. Nedíval jsem se na nikoho a svalil se opatrně do té židle. Čuměl jsem do stolu a nevnímal výklady učitelů, ani jsem nešel na oběd. Mary se pokusila semnou zkusit promluvit, ale já jí neodpovídal a ani jsem se na ní nepodíval. Odcházela zklamaná.

Na intru jsem si lehl na postel a koukal do stropu. Jasper a Emmett vyrazili znovu na trénink fotbalu a holky zase na tenis. Nechali mě být i když se pokusili mě znovu vytáhnout na fotbal. Všechno se konalo v tělocvičnách a halách, protože lidem byla zima, ale najednou se klučicí fotbalovém tým vrátil a šli na hřiště, protože v tělocvičně byli basketbalistky. Kluci klepali kosu. Rozhodl jsem se, že půjdu na ten fotbal, abych se nějak zabavil a pak si doběhnu na lov, protože jinak bych Mika zabil. Koukl jsem znovu na klučící tým a zahlédl mezi nima i Mika na mém místě. Já jsem lepší než on, takže bych mu mohl sebrat místo… jdu na trénink a zeptám se trenéra jestli se můžu vrátit. V kraťasech a tričku s krátkým rukávem a bundou přes sebe jsem vyrazil ven. Jasper s Emmettem se na mě otočili a usmáli se. Já mezitím lidským tempem doběhl za trenérem.

„Dobrý den, pane trenére,“ pozdravil jsem.

„Ahoj Alecu, kluci říkali že se možná nevrátíš a já bych tě tak moc potřeboval a i Edwarda, pokud kope do míče stále dobře a ne tak mizerně jako na konci jeho kariéry,“

„No Edwarda vám slíbit nemůžu a on stále hraje na výtečnou, ale kluci se mýlili. Já se chci vrátit, pokud mě vezmete zpět,“ řekl jsem mu.

„Všema deseti. Jde to s námi od deseti k pěti. Prohráli jsme všechny zápasy, které jsme hráli a Mike tvé místo opravdu neobhájil,“ stěžoval si trenér.

„Opravdu?“ zašeptal jsem si pro sebe a mohl mě slyšet možná tak Emmett s Jasprem.

„Takže jdeme na to,“ usmál jsem se na trenéra, sundal si bundu, vzal si míč a přidal se ke klukům z týmu.

Všichni se po mě podívali, ale já jsem je ignoroval a soustředil se na balón. Trénovali rychlost běhu s míčem a přitom si ho museli hlídat, před druhou skupinou, která se nás snažila obehrát. Naběhl proti mně Mike. Podíval jsem se mu do očí, sklonil je a já ho oběhl. Než se vzpamatoval, dal jsem gól. Výrazně jsem dal Mikovi najevo, že ho budu ignorovat a nebudu mu dávat šance. Nakonec z toho vznikla bitka a já jsem do Mika „omylem“ vrážel a dělal mu modřiny.

Nadechl jsem se a ucítil vůni Mary, jak přichází. Sedla si na Belly oblíbené místo a sledovala náš trénink. Cítil jsem její oči na mě, ale neotočil jsem se. S nárazy do Mika to vypadalo jako omylem a aby to nepoznala, tak jsem omylem vrážel i do jiných.

Když trénink skončil, Mary se mi postavila do cesty. Vyhnul jsem se jí a šel svým směrem, ani jsem se po ní nepodíval a to jí podle mě bolelo víc, než kdybych jí seřval.

Před intrem se mi do cesty postavila Alice s Rose, ale ty se nedali nijak obejít.

„Alecu, neubližuj jí zbytečně. Bolí jí to víc než tebe. Kdybys začal používat svůj mozek a ne se nechat vést…“ začala Alice.

„Všímej si sebe a ne mě!“ vyštěkl jsem na ní a za sebou cítil Mary s Mikem.

Prorval jsem se mezi Alice s Rose a odešel nahoru do pokoje, kde jsem se zase utápěl ve svém smutku.

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 15. kapitola: