Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může upír bydlet na intru? - 1. kapitola

Stephenie Meyer


Jelikož se vám zdál prolog krátký, tak tato první kapitolka je originálně dlouhá. 8D P.S. Jen chci upozornit, že slova písniček nepasujou přímo k tomu, ale já to při nich psala a očekávám komentíky

MŮŽE UPÍR BYDLET NA INTRU? – 1. KAPITOLA

Pohled Jaspera:

Píseň 1

Seděl jsem u psacího stolu ve svém novém pokoji. Alici jsem slyšel pod sebou, už se vybavovala se svou novou spolubydlící, která jí chtěla zezačátku roztrhat, první reakce. Potichu jsem zasyčel a Alice se zasmála.

„Tam nad námi je můj manžel,“ zasmála se Alice.

Ta spolubydlící musela asi vypadat hrozně udiveně, ale to jsem nemohl dlouho posuzovat, protože se ozvalo zaklepání a dovnitř vešel mladý upír. Jeho pocity? Když vešel byl rozmrzelý, ale jakmile se nadechl, tak byl zmatený. Zavřel za sebou dveře a postavil se do obraného postavení.

„Ahoj. Já jsem Jasper. Ty mě tu nechceš další čtyři roky? Já jenom, že roztrhaný na kousky se ještě necítím,“ smál jsem se a zespodu se ozvalo zasyčení Alice.

„Ahoj. Já jsem Edward Culen,“ představil se, ale nespouštěl ze mě oči.

Já jsem sledoval jeho pocity a on mé myšlenky. Asi se lekl, když jsem myslel na něj a jeho čtení myšlenek.

„Takhle tady můžeme stát do nekonečna. Ber postel a chovej se jako doma, takže nečekej, že mě uvidíš předstírat spánek,“ zasmál jsem, ale on se ani nepohnul.

„Tahle je tvoje?“ zeptal se a konečně udělal krok vpřed.

„Jo. Ta je teoreticky moje. Podle mě si vezmeš tuhle. Ta je taková stranou,“ usmál jsem, protože mi to řekla Alice.

„Ta Alice má pravdu. Jsem zvyklý být stranou a né moc v kolektivu. Jsem odlišný, teda od vás ne, ale od ostatních ano,“ přiznal a svalil se na postel, která zaskřípala.

„Asi se tady nebudeme prát. Ten nábytek by to nevydržel,“ zavtipkoval jsem a Edward se rozesmál se mnou.

 

Pohled Belly:

Píseň 2

Vyšla jsem schody a dorazila ke dveřím svého pokoje. Podle seznamu bydlím s nějakou Alicí a Rosalií. Zaťukala jsem a vešla jsem dovnitř. Stála tam malá černovlasá holka, ale něco mi na ní nesedělo. Nadechla jsem se. Je to upír!

Nemám v oblibě jiné upíry. Měla jsem chuť jí roztrhat a tak jí odklidit ze svého života. Nerada jsem se setkávala s cizími upíry. Najednou se nad námi ozvalo zasyčení. Ztuhla jsem. Ono jich tady je víc. Ta malá potvora se rozesmála.

„Tam nad námi je můj manžel,“ zasmála se znovu. Její smích byl jako několik zvonečků.

„Ahoj, já jsem Alice,“ představila se mi.

„Ahoj, já jsem Isabella Swanová, ale říkej mi Bello. Kolik vás tady je?“ zeptala jsem se hned. Prostě jsem to musela vědět.

„Já a můj manžel a…“ odmlčela se.

Zaposlouchala jsem se a uslyšela nahoře podobnou reakci, kterou jsem udělala i já. Aha, takže je tu ona, její manžel a plno dalších.

„Proč musejí všichni upíři jít na internát zrovna sem,“ zaklela jsem potichu a Alice mi uvolnila cestu a ukázala na volnou postel.

„Ta třetí je upír nebo člověk?“ zeptala jsem se, když ona zasyčela. Aspoň vím, že kdybych jí zabila, tak že umřu taky.

„Upírka a za pět minut je tady. Má tu také manžela, ale neznám je,“ řekla mi a já zbystřila. Ví toho tolik, ale nezná je?

„Jak…?“ chtěla jsem se zeptat, ale ona mě nenechala.

„Mám také dar, ale na tebe působí. Štítku,“ zavtipkovala a já na ní čuměla jak na… ani nevím co.

„Vidím budoucnost,“ zasmála se a sedla si na svou postel.

Hodila jsem tašku na stůl a svalila se na postel.

„Takže nebudu muset předstírat spánek?“ zeptala jsem se.

„No, teď bychom si z ní mohly vystřelit. Nic nám neudělá, protože jsme přesila,“ zasmála se Alice, protože viděla můj plán.

Chtěla jsem předstírat, že spím a ta upírka by nevěděla co to. Vůně upírů, ale dvě těla tady spí. Alice si taky lehla a zavřela oči.

„Už jde,“ zašeptala a já zavřela oči.

 

Pohled Rosalie:

Píseň 3

S Emmettem jsem se rozdělila na schodišti, když on stoupal do dalšího patra a já jsem zahnula do chodby. Koukla jsem do papírů na číslo pokoje. Chodba byla docela zaplněná lidmi. Pokoj jsem našla hned. Lehce jsem ťukla a nakoukla dovnitř. Ach jo. Spali tam dvě holky. Nadechla jsem se. Upíří vůně? Vešla jsem dovnitř a zavřela dveře. Opět jsem se nadechla a opravdu to bylo z našeho pokoje.

Dala jsem si kufry na volnou postel a nespouštěla oči z těch těl. Spaly. Nemohli to být upíři. Otevřela jsem první kufr a vyndala kus oblečení. Podívala jsem se po tělech stále ležících na posteli a otevřela jsem svou skříň. Dala jsem do ní věci a podívala se na postele. Byli prázdné a u každé stála jedna upírka s velkým smíchem.

„Ahoj, já jsem Bella a byl to můj nápad. Doufám že ses neurazila nebo hodně nelekla,“ promluvila ta větší.

Měla středně dlouhé hnědé vlasy a byla oblečena průměrně, ale slušelo jí to.

„Ahoj, já jsem Alice a souhlasila jsem s tím plánem,“ zasmála se ta druhá.

Ta byla drobná a malá. Nosila krátké černé vlasy a moderní oblečení. Byla krásná.

„A - Ahoj, já jsem Rosalie a trochu mě ten plán zaskočil,“ po mých slovech jsme všichni tři dostaly záchvat smíchu.

Vybalily jsme si věci a dohodly se s kluky nad námi, že půjdeme do restaurace, ale Bella se z toho začala vymlouvat, ale že se tam zastaví, jen co si něco zařídí. Alice se mi svěřila, že vidí budoucnost a Bella to věděla také. Snažila se jí oblafnout, ale Alice se nenechala.

„Já tam příjdu,“ řekla Bella.

„Ale já tě tam nevidím,“ rozčilovala se Alice.

„Dobře, budu tam,“ svolila nakonec Bella a Alice byla šťastná.

 

Pohled Edwarda:

Píseň 4

Ležel jsem na posteli a přemýšlel. Jasper mě nerušil a vybaloval si věci do skříně. Slyšel jsem na chodbě kroky a najednou se jedny zastavili u našich dveřích. Podle myšlenek Alice to je také upír.

„Ahoj kamarádi,“ vrazil do dveří a já si vyměnil pohled s Jasprem.

Ten upír se zastavil mezi dveřmi a vytřeštil na nás oči. Pomalu zavřel dveře a já s Jasperem dostal záchvat smíchu. Díval se po nás a nemohl uvěřit svým smyslům. Jeho myšlenky byli zmatené, až se zastavily u blondýny.

„Ahoj, já jsem Edward Culen a o svou přítelkyni se neboj i když ani jednoho upíra na tomto intru neznám, ale důvěřuji jim,“ začal jsem pomalu, ale asi se neuklidnil.

„Ty patříš ke Carlislovi Cullenovi nebo to je shoda jmen?“ zeptal se a já si povzdechl. Zase někdo, kdo zná Carlisla.

„Co se takhle představit?“ zeptal se ho Jasper.

„Jo, promiň. Já jsem Emmett,“ představil se a znovu se podíval ke mně.

„Já jsem Jasper,“ představil se Jasper.

„Patřím ke Carlislovi, proč?“ zeptal jsem se, když Emmettův pohled znovu sjel ke mně.

„Ty jsi Edward. Ježiši já bych tě nepoznal!“ vykřikl a já zkameněl. Měl bych tohohle hromotluka znát?

„To máš dobrý. Já tě nepoznal vůbec,“ přiznal jsem se na rovinu.

„No při mé přeměně jsi nebyl, ale Rose znáš,“ osvěžil mi paměť. Ta blondýna je Rosalie a je právě pode mnou.

„Už si vzpomínám,“ prohodil jsem a soustředil se na myšlenky těch tří pod námi.

Slyšel jsem jen dvoje myšlenky, ale tři hlasy. Jedna z nich musí být štít, ale Rose to není a Alice také ne. Musí to být ta třetí. Emmett s Jasperem poslouchali jejich rozhovor.

„Jdeme do restaurace!“ vykřikl Emmett, až jsem se lekl a nejen já.

„Emmette kroť se,“ zazněla zespodu Rose.

V kapse mi zazvonil mobil. Carlisle. On a Esme musí mít o mě strach nebo nevím. Vždyť si myslí, že jsem na pokoji s dvěmi lidskými kluky. Zvedl jsem ho a podíval se po Emmettovi.

„Ahoj Edwarde,“ zazněl v telefonu Carlisle.

„Ahoj Carlisle, děje se něco?“ zeptal jsem se ho, protože před chvílí tu byli.

„Ne nic se neděje, ale Esme chce vědět tvůj první dojem na spolubydlící. Jo a po cestě z budovy jsme ucítili další upíry,“ řekl Carlisle a Esme mu brala telefon. Nakonec jsem slyšel, jak to dali na reproduktory.

„Jo, ty upíry cítím taky a asi je budu cítit další čtyři roky. Jednoho budeš znát. Jmenuje se Emmett a je tu i Roselie. Nemusíte mít strach. Vycházíme přímo suprově,“ sdělil jsem jim a z telefonu se ozvalo oddechnutí.

„To je dobře. Edwarde, opravdu nechceš dojíždět?“ zeptala se Esme s pocitem viny. Moc si to brala.

„Ne Esme. Není to kvůli tobě. Chci vám nechat soukromí a o víkendech budu u vás,“ utěšoval jsem jí a odešel na chodbu. Musel jsem jít ještě pěkný kus a šeptat, aby mě neslyšeli.

„Edwarde, neber to na sebe. Nedělej ze sebe oběť. My se pro tebe vrátíme a …“

„Ne Esme. Já chci být tady. Slibuji, že pokud se mi tady nebude líbit, tak se vrátím. Teď musím jít. Chceme jít do restaurace,“ řekl jsem a rychle típl telefon.

Sedl jsem si na schody a dal si obličej do dlaní. Okolo mě probíhalo několik lidí.

„Jsi v pohodě kámo?“ zeptal se mě někdo a položil mi ruku na rameno.

„Jo,“ řekl jsem a vstal jsem.

Podíval jsem se kdo to mluvil. Stál tam kluk ze čtvrťáku a přemýšlel nad tím jakej bych byl asi hráč fotbalu nebo florbalu.

„Ty jsi tady noví viď,“ podíval se po mně.

„Jo. Nastupuju do prváku,“ řekl jsem mu pravdu.

„Tak to se ještě uvidíme,“ řekl a seběhl schody dolů.

„Ahoj holky, tak jak jste si užili prázdniny?“ ozval se zespodu a já pochopil, že je to místní týpek, kterého vystřídám asi já s Jasprem a Emmettem.

Šel jsem zpátky do pokoje. Jasper s Emmettem na mě už čekali. Hodil jsem mobil na stůl div se nerozbil, vzal si bundu a peněženku a vyrazil za nimi. Jasper se přivítal s Alicí a Emmett s Rose. Koukal jsem na ně jak na nemocný a možná to bude tím, že jsem nikdy nepoznal tu pravou lásku.

„Bella dorazí později. Šla si něco zařídit,“ řekla Alice.

Vyšli jsme k restauraci a po cestě se seznámili. Naše debata trvala i v restauraci, kde si každý řekl o čaj.

 

Pohled Belly:

Píseň 5

Holky odešli a já si oddechla. Alice byla na mě naštvaná. Jistě že neviděla, že půjdu za nimi. Nakonec jsem se rozhodla, že tam teda na chvíli přijdu. Trochu si musím zvykat na to, že budu čtyři roky trávit s upíry. Převlékla jsem se a seběhla dolů na recepci.

„Dobrý den. Já bych chtěla tady vést Aerobik,“ usmála jsem se na tu vychovatelku a ona se rozzářila.

„Dobrý den, ale jistě. Velmi nás to potěší. Chcete si rovnou vyrobit plakát?“ zeptala se mě a já přikývla.

Čím déle přijdu do restaurace, tím pro mě lépe. Vychovatelka mi odemkla dveře a já vešla dovnitř. Na počítači mi zapnula program na plakáty, který tu měli nainstalován. Začala jsem psát a na internetu jsem si našla i obrázek.

„Bude tady nějaká volná místnost?“ zeptala jsem se, když jsem narazila na linku s určením kde se sejdeme.

„Jistě. Zrcadlový sál je tady od toho,“ řekla mi mile vychovatelka a já jí oplatila úsměv.

Dodělala jsem plakát a třikrát ho vytiskla. Jednu kopii sem na intr, druhou do školy a třetí do tělocvičny.

Rozloučila jsem se a vydala se do té restaurace. Vzala jsem to přes střechy, protože bych to jinak nestihla. Člověk by to určitě nestihl. Byla už tma, takže mě nikdo neviděl.

 

Pohled Emmetta:

Píseň 6

Seděli jsme v restauraci a objednali si čaje, aby nás nevyhnali. Seděl jsem vedle Rose a ještě stále nebyl ve své kůži. Pořád mě děsilo, že jsme na pokojích s cizími upíry i když Edwarda známe. Rose byla v plném rozhovoru s Alicí.

Alice je čiperná mrňavá upírka. Má dar, že vidí budoucnost. Je s ní sranda a s jejím manželem Jasprem taky. Všichni jsme se bavili krom Edwarda. Nějak mu asi vadilo, že tu je sám.

„Emmette mlč,“ řekl a já se lekl.

„Na co si zase myslel, Emmette?“ zeptala se mě Rose.

„Já zapomněl, že umí číst myšlenky. Myslel jsem si, že nám tady Edík je nějak sám,“ zavtipkoval jsem, ale Edward to asi nesl špatně.

Edward se zvedl a zamířil ke dveřím.

„Tys tomu dal,“ řekla mi Rose, ale v tom Edward narazil do nějaké upírky.

„Promiň, vy už jdete?“ zeptala se ta upírka a mě došlo, že to musela být ta Bella.

„Ne,“ dostal ze sebe Edward a doprovodil Bellu k našemu stolu.

„Edwarde, nechtěl jsi odejít?“ zeptal jsem se ho a on potichu zavrčel.

„Na rozdíl od někoho, jsem ucítil Bellu a šel jí naproti,“ odpověděl mi Edward.

„Ale já vás umím vystopovat, protože mi nikdo neřekl kam jdete do restaurace,“ zasmála se Bella. „Ahoj já jsem Bella Swanová,“

Postupně jsme se jí představili. Sedla si na židli a hned tu byla servírka.

„Dám si krvavý steak,“ řekla roztomile Bella a my jsme dostali záchvat smíchu. Servírka se po nás podívala a nechápala.

„Bella si vždy dá to samé,“ usmála se Alice a servírka přikývla a odešla.

„Nevím co je na tom srandovního,“ řekla Bella, ale koutky jí cukali.

„Jsem zvědavý, jestli bude krvavý,“ podíval jsem se ke dveřím kuchyně.

„Pochybuji. Nikdy ho nedělají krvavej. Není nad vlastní kuchyň,“ rozesmála nás znovu Bella.

Po čtvrt hodině přišla servírka se steakem a položila ho před Bellu. Popřála jí dobrou chuť a odešla k jinému stolu. Bella rozřízla steak a opravdu byl dopečený.

„O co že to nesníš,“ vsadil jsem se.

„No tak schválně, o co?“ zeptala se mě a mě zmrzl úsměv.

„No tak Emmette nějak ti zmrzl úsměv,“ dloubnul si do mě Jasper. „Bello, když se s tebou nevsadí Emmett, tak já jo.“

Podíval jsem se po Alici, která se smála a i Edward se smál. Ty zatracený dary. Najednou jim úsměv zmrzl.

„Opravdu jsem jenom malinký štítek, který ti v ničem nezabrání?“ zeptala se Bella a ta otázka směřovala k Alici.

„Jak… To…“ koktala Alice, až o ní měl Jasper strach.

„Normálně a je to … posílení štítu?“ ptala se Bella sama sebe.

„Proto jsem to neviděla a neviděla jsem tě ani tady,“ zaradovala se Alice.

„A umíš ho i vypnout?“ ptal se Edward a mě z toho šla hlava kolem.

„Vypnout přímo ne, ale dokážu ho přenést na někoho jiného. Je to jen o síle tréninku,“ řekla Bella a koukla na hodinky.

„Měli bychom jít,“ řekla ještě Bella, nakrájela maso na malé kousky a vstala od stolu.

„Chutnalo vám?“ zeptala se číšnice.

„Ano, ale jsem sytá. Kolik to stojí?“ zeptala se Bella.

„Osmdesát pět korun,“ řekla servírka a zapisovala si to.

Všichni jsme zaplatili a vyšli před restauraci. Koukl jsem se na hodinky. Za pět minut jsme měli být na pokojích.

„To nemáme šanci stihnout,“ řekl jsem, ale Bella šla někam za roh.

Všichni jsme se divili, kam to jde. Nikdo se neodvážil jít za ní. Ukázala nám, že je samostatná a srandovní.

„Emmette, prosím tě ovládej si svoje myšlenky,“ poprosil mě Edward.

„Vy nechcete být na internátu včas?“ ozvala se nad námi Bella.

Všichni jsme se na ní podívali. Opravdu je něco extra. Rozkoukala se jako první. Běželi jsme za ní a skákali po střechách jako nic. Užíval jsem si to. Ještě nikdy jsem neskákal po střechách a s Bellou jsme šli klidně. Nelámali jsme si nad ničím hlavu. Držel jsem Rose za ruku .

Může upírbydlet na intru? - 2.kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může upír bydlet na intru? - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!