Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může se pohádka stát realitou? 4. díl

02.01.2010 (20:15) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1050×

Může se pohádka stát reaitou? 4. díl

Nováčci

Ráno svítilo slunce, čekala jsem na Edwarda, ale pouze mi od něj přišla smska.

„Omlouvám se, dnes nepřijedu a neodvezu tě, máme s rodinou ještě spousty zařizování. Snad se uvidíme zítra. Edward“

Byla jsem zklamaná, taky mohl dát vědět dřív, teď můžu jen doufat, že Ang ještě nevyrazila a vezme mě sebou autem. Mám štěstí. Ulevilo se mi, protože autobus už dávno odjel. Sbalila jsem si všechny věci a rychle vyrazila k Angele. Během ani ne deseti minut jsme zastavovali u školy. Ve škole jsem se nudila. Ani do deníku jsem nic nemohla psát, byla jsem bez nápadu. Napadali mne pouze samé hlouposti. Na nic jsem se celý den nedokázala pořádně soustředit, stále se mi rozutíkávali myšlenky. Téměř na každé hodině jsem usínala, připadalo mi jako by se po mě každý divně díval. Asi už bláznim. Tomu jsem se zasmála.

Když jsem dorazila domů, šla jsem rovnou do pokoje, lehla na postel a usnula. Pak jsem se kolem osmé vzbudila vzpomněla jsem si, že musím udělat večeři, kdyby náhodou chtěl táta vyzkoušet své kuchařské umění nebo-li pohromu. Zrovna jsem si začala vyndávat a připravovat všechny potřebné věci když mi došlo, že je v domě moc velké ticho, ani zápas, který zrovna dávali v televizi, nebyl zapnutý. Podívala jsem se jestli nenajdu nějaký lísteček s vysvětlením. V obýváku nebylo nic, v kuchyni jsem také nic neviděla. Lednice, to mě mohlo napadnout, vzala jsem lístek na ní připnutý magnetem a četla si nahlas tátův škrabopis.

„Máme výjezd zlato, snad přijedu brzo. A o večeři si starost nedělej, někam zajdem s chlapama z práce. Táta.“

„Super, večeře je v háji,“ pomyslela jsem si.

Začala jsem sklízet všechny věci z linky zpět na své určené místo. Vzala si z "kasičky na peníze" jinak řečeno, prachy na rychlé občerstvení, pár dolarů, zavolala si do místní pizzerie a objednala si velkou šunkovou pizzu. Dovezli mi ji během následujících, mimochodem pěkně nudných, dvaceti minut. Zapla jsem si televizi a začla se cpát. Dávali nějakou romantickou komedii. Tesně před koncem "velice zajímavého" filmu jsem televizi vypla a šla si do sprchy. Cítila jsem každou kapku, která dopadala na mé tělo a celkově mě sprcha uklidňovala.

Zrovna jsem si sušila vlhké vlasy, když mne popadla šílená bolest v břiše. Nevěděla jsem proč ani z čeho by to mohlo být, jen jsem se pomalu svíjela k zemi a bolestí se schoulela do klubíčka. Bylo mi, jakoby se celé mé tělo rozpadalo na malé kousky. Jenže jak bolest přišla, tak stejně rychle odezněla. Vytryskly mi z očí slzy, netušila jsem co se děje. Ležela jsem na podlaze v koupelně, ani nevím jak dlouho, čas v tu chvíli nehrál v mé hlavě žádnou roli, jako tenkrát. Minuty a hodiny ubíhali, bylo kolem půlnoci, když jsem se cítila dost silná vstát. Charlie stále nebyl doma, bylo to jedině dobře, nechtěla jsem, aby o mně měl strach, už tak měl dost starostí v práci.

Ulehla jsem do postele a snažila se na nic nemyslet, ani na tu bolest, kterou jsem chvílemi stále cítila. Ráno mě probudil studený vítr ve tváři, až mě zamrazilo, bylo dost chladno. Měla jsem otevřené okno? To bylo podivné, protože si nepamatuji, že bych ho vůbec otevírala. Nechala jsem to plavat a šla se připravit do školy... dnes byla středa, to znamenalo celý den strávený s Edwardem, snad. Uslyšela jsem zatroubení, vyhlédla z okna a uviděla Edwarda jak se opírá o svou nadupanou káru. Zahlédl mne, usmál se a já mu úsměv oplatila. Došla jsem za ním, táta za mnou volal na pozdrav, ale to už jsem nevnímala.

Chtěla jsem se zeptat jak probíhalo zařizování, ale předběhl mě a vysvětlil co všechno jeho sourozenci včera vyváděli. Bylo mi jasné, že všechno dost přikrášloval, ale koutky mi stejně cukaly každou chvilku. Když jsme dorazily ke škole, zahlédla jsem čtyři nové osoby, byly podobní Edwardovi, ale připadalo mi, že nejsou praví sourozenci, moji teorii o jeho příbuzných mi Edward potvrdil, všichni byly adoptpvaní, jen dva z nich byly pravý sourozenci. Vystoupily jsme a jeho sourozenci se na nás zadívali, hlavně na mne. Ta blondýnka si mě měřila jako bych byla nějaký podřadný druh, který nemá právo tady být.

Byla to Rosalie, jak jsem se dozvěděla před začátkem hodiny od Ang a ostatních ve škole, sice jsem tam moc kamarádů neměla, ale nějací tu stále byly. Potom zde byl Emmet, vysoký, tmavovlasý a vypadalo to, že má rád srandu. Dále vysoký blonďák, o tom už mi vyprávěl Edward při biologii, zdál se být ostažitý a hodně vynervovaný. Jasper. A poslední byla Alice, byla mi sympatická hned na parkovišti, protože jako jediná z celé party pozdravila jak Edwarda tak i mě, to mě udivilo, ale nějak jsem to neřešila, byla o něco menší než já a krátké střapaté vlasy jí trčely do všech stran. Všimla jsem si také, že všichni mají zlaté oči, bylo to sice divné, ale neřešila jsem to.

Jak jsem si myslela, celý den jsem strávila na všech hodinách s Edwardem, ale i s Alice a ta měla dokonce úplně stejný rozvrh jako já. Nepřipadalo mi to divné, tak moc jako Edwardovi. Bylo tu spousty studentů, kteří na tom byly stejně jako já. Akorát to dramatizoval. Zeptala jsem se ho jak mohla vědět jaký rozvrh, ale na to už mi neodpověděl, zdálo se mi, že snad ani nemůže.

Další dva dny byl ve škole klid, nic nového se nedělo, jen si každý třetí student povídal o nováčcích. V pátek jsem dorazila domů kolem druhé hodiny, hned ve dveřích mě zachvátil nehorázný kašel, všude byla otevřrná okna a dveře jsem ani nezavírala, zahlédla jsem jen tátu s utěrkou v ruce a bylo mi to jasné, projevil své kuchařské nadání na pouhých vajíčkách se slaninou, soudila jsem podle puchu, který jsem znala.

O víkendu jsem nic nedělala, moje tělo si z nevysvětlitelného důvodu vzalo dovolenou a protestovalo na jakýkoli pohyb, který jsem udělala. Tak jsem si vzala knížku Soucit s ďáblem, kterou napsal Colin Falconer, je to historický román a odehrává se ve 13. století v Languedocu a je to vlastně o církvi, starodávných mýtech a legendách a o inkvizici. Přestala jsem číst kolem půlnoci, ani mi nedošlo jak mě ta kniha vtáhla do děje. Odložila jsem ji na poličku a usnula během chvíle. Zdál se mi sen, byla jsem v něm já, Edward a Alice, nepamatuji si o čem byl, ale byl to po dlouhé době sen co nebyl noční můra.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? 4. díl: