Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mutantka - 6. kapitola

11.08.2013 (07:15) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1136×

Se Sethem jsem se díky otisku hodně sblížila, přestože jsem se mu ze začátku spíš stranila. Představa, že na mně někomu záleží, na zrůdě, mi přišla nepřipustitelná a nereálná! Vždyť jsem Mutantka! Zrůda, která neměla nikdy vzniknout. Kolikrát jsem si přála, abych umřela na tu hroznou chřipku a padla do rakve vedle své rodiny. Ale teď jsem neměla čas na chmury. Měla jsem Edwarda, Nessie, Setha a další. Překvapilo mě, s jakou vřelostí mě Cullenovi i vlkodlaci přijali. Vždycky jsem upíry i vlkodlaky nesnášela a proklínala za své neštěstí, které mi tyto rasy způsobily, ale teď to byla má rodina. Páni, jeden ani nestačí mrknout a svět se mu obrátí vzhůru nohama, priority otočí o sto osmdesát stupňů. Byla to závratná změna, ale byla jsem spokojená. Šťastná.

S Edwardem jsem trávila všechen možný čas, ale někdy jsem se musela věnovat taky Sethovi. Bella totiž Edwarda někdy uloupila jen pro sebe a Seth se neustále dožadoval mé společnosti. Nemohl beze mě vydržet. A když si našel zábavu mezi ostatními vlky, tak oni nemohli snést jeho. Otištění mělo být vzácné a výjimečné, ale v jejich skupině bylo dost časté. Sam, Paul, Jared, Quil, Jacob a teď dokonce i Seth. A protože si na to Seth ještě dostatečně nezvykl a nenabažil se, nemyslel na nic jiného. Ostatní, kteří už v tom sami uměli chodit a krotili se, měli štěstí, že jsem dorostlá jen do třinácti let. Tudíž se nekonalo líbání a další (hnusy) věcičky. Sem tam jsme se objali, anebo jsem se na Sethovi vozila. Vyhoupla jsem se mu na hřbet a on běhal se mnou na zádech po lese. Sama jsem dovedla být rychlejší, ale i tak se mi to moc líbilo.

„Už jsem ti říkala, jak moc tě mám ráda?” zeptala jsem se Edwarda a posadila se mu na klín, když jsme společně s rodinou, Sethem a Jacobem sledovali Ďábelskou skříňku.

„Jo, ale neviděl jsem tě sto let, takže mi to jednou nestačí,” zasmál se a objal mě. S radostí jsem se na něj přitiskla a vychutávala si jeho společnost. K Edwardovi jsem odjakživa vzhlížela a byl to můj vzor (hned po matce). Milovala jsem ho a on mě. S úsměvem na tváři jsem sledovala Setha, který se raději díval na televizi a něco si nesrozumitelně mumlal. 

„Hm... Svět se tak změnil. Lidé docela pokročili, ale upřímně si myslím, že naše doba byla lepší. Ty šaty, to chování, ta společnost - to všechno!” rozbásnila jsem se a zavzpomínala na staré časy. Jak mi ta léta chybějí!

„Jasně, vaši dobu bych chtěla zažít! Ty šaty... Ach, tvoje šaty!” vykřikla Alice, vymrštila se na nohy a ukázala na mě se šíleným pohledem prstem.

„Co je s nimi?” zeptala jsem se a nechápavě jsem si je prohlédla. Byly to šaty, které jsem měla na Edwardově pohřbu. Byly celé černé - akorát na prsou ozdobené bílou krajkou - dlouhé s kratšími rukávy, které byly v ramenou mírně nabíranější, a v pase je zdobila černá mašle. Na pár místech sice byly trošičku potrhané a špinavé, ale jinak úplně v pořádku.

Nechápala jsem ji.

„Máš na sobě sto let jedny a ty samé šaty a ty se mě ještě ptáš - Co je s nimi? To jako vážně?!” vybuchla a zlostně si mě měřila. Připadala jsem si sama, zranitelná a nevinná. Jako kdyby mě někdo pocákal cizí špínou. A ona na mě křičela. Nelíbilo se mi to. Strašně se mi to nelíbilo.

„Co jsem provedla?” pípla jsem skoro neslyšně a vyhledávala pohledem pomoc u ostatních členů mé nové rodiny, ale snažila jsem se nepodívat se na Emmetta, který měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.

„Klid, Charlotto. Alice je jen blázínek do módy a nakupování. Někdy ani nesnese, že bychom si měli vzít stejný kus oblečení dvakrát,” vysvětlil mi Jasper, který vycítil moje emoce.

Nechtěla jsem Alici urazit, takže jsem vyslala myšlenku do Jasperovi hlavy, která zněla - To jako fakt? Upír a móda? Vím, že ji miluješ, ale nebouchla se do hlavy?! Vždyť vám může být jedno, co nosíte. Upíři by vypadali nesmírně krásně i v pytlu od brambor!

Edward se uchechtl.

„Za mnou!” přikázala mi Alice a už mě vlekla do své šatny.

Byla to snad ta největší místnost v celém domě! Tak plná a dalo by se říci, že i přecpaná, přesto okouzlující, nádherná a velmi elegantní. Všechno oblečení bylo uklizeno do skříní, šatníků a šuplat. Boty uspořádané v policích a doplňky též uklizené na patřičná místa. Bylo to kouzelné. Celý pokoj byl sladěn do černé a bílé, ale někde se objevil i odstín jemné růžové. Nádhera.

„Neděs se, všechna tahle paráda není jenom moje. Mám tu i kousky pro zbytek rodiny, které jsem jim ještě nedala. Nebo taky věci, které vyšli jen v jednom kusu na celém světě. A taky jsou tu věci po slavných. Jsem sice upírka, ale k těmhle věcem mám citový vztah. Hlavně si nepředstavuj, jak se s každým kouskem večer před spaním mazlím. Jednou to má někdo na sobě a adios...” usmála se na mě a mávla rukou do vzduchu.

„Ale to je škoda, ne?”

„Jistě, pro někoho. Samozřejmě, že si nějaké věci nechám, ale to jen v krajních případech. I když... Třeba v téhle skříni jsou moje svatební šaty, které nehodlám nikdy, opravdu nikdy vyhodit.”

Přikývla jsem.

„Ale teď tu jde o tebe... Jsi sice stejně vysoká jako Bella, ale jsi mladší, takže je v některých ohledech tvoje tělo drobnější a nedospělé. Tím samozřejmě netvrdím, že já mám nějaké nedostatky (kromě výšky), ale pro menší lidi se dělají méně výrazné věci. Chápeš?” zeptala se.

„Jasně,” přitakala jsem a cupitala za ní dál do místnosti. 

„Sto šedesát pět vysoká, úzké boky, žádný zadek a prsa à la Bella,” mumlala si pro sebe Alice a otevírala každou skříň, přestože přesně věděla, co se v jaké nachází.

„Hej, chceš tím snad něco říct, drahá Alice?” ozvala se z obývacího pokoje Bella. Asi ji poznámka o prsou urazila, ale buďme upřímní - Alice má pravdu. Ale nevím, jestli je to pochvala pro mě... nebo urážka pro Bellu. Těžko říct.

„Jen to, milá sestřičko, že jsi pila málo mléka, nebo máš prostě prsa po tátovi. A já vím, která možnost je ta správná,” odpověděla a dál mi vybírala oblečení. Zatím v ruce držela nějaké kalhoty. Ano, všimla jsem si, že všechny je tu na sobě měly, ale nepřišlo mi to správné. Žena má nohy schovávat pod sukní a ne je ukazovat v úzkých kalhotách. Ten svět se tak změnil...

„Stala se genetická chyba. Hloupá chyba! Já vím, chci vrátit peníze,” zabručela otráveně švagrová, ale pak už byla zticha.

„Tadá!” Ani jsem nestihla mrknout a už jsem s Alicí stála v její ložnici. S obratností sobě vlastní mi rozepínala knoflíčky na zádech a šaty mi volně zklouzly z ramen. V tu chvíli byla Alice jako opařená a rukou si zakrývala ústa, protože čelistí, která se zřejmě nechtěla vrátit do původní polohy, vytírala podlahu. 

A zničehonic se tam taky zjevil Edward, který mi zuřivě odhrnoval vlasy z levého ramene. Nestyděla jsem se, přestože jsem tam stála jen v korzetu a spodničce. Proč taky, když je to můj bratr a jeho adoptivní sestra?

„Co to má znamenat?!” vykřikl, když uviděl znak Volturiovích vypálený na zmiňované části mého těla.

„To je znak Volturiovích. Každý Mutant ho má vypálený na kůži - je to znak, že jsme jejich majetek,” vysvětlila jsem jim a pokrčila rameny. Nebyla to pro mě žádná novinka. Byla jsem s tím absolutně smířená, tak to prostě bylo.

„Ty nejsi ničí majetek!” zařval Edward a slovo majetek znechuceně vyplivl z dokonalých úst.

Tak... Tady je další kapitola. Už se pomaloučku blížíme k prvním kulatinám, ale já nejsem schopná říct, kolik kapitol bude povídka obsahovat. Nejdříve jsem ji plánovala jako složitou a zdlouhavou, ale nakonec bude krátká a objeví se i několik překvapení. Tady vám dávám trailer, který bych spíš nazvala souhrnem minulosti a událostí, ale věřte, že tohle pro mě byl těžký úkol a nikoho jsem s tím nechtěla zbytečně otravovat. Teď už jen doufám, že se vám líbila kapitola i trailer. A děkuju za komentáře, vaše KPT. :) 

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mutantka - 6. kapitola: