Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat, Jane! - 18. kapitola

22.01.2011 (12:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2392×

18. kapitola – Roztrhat a spálit

(pohled Belly)

„Cože jsi udělala?“ vyhrkli jsme unisono. Jane se na nás ublíženě podívala, ale měla zjevně i strach, protože se přikrčila.

„Nebylo by tu místo! Musela jsem vás dva dát k sobě! Stejně spolu chodíte, tak co!“ ohradila se a já s Alecem jsme na ni jen bezmocně zírali.

„Jeden den, Jane! Jeden den spolu chodíme!“ zavrčel na ni.

„No, alespoň jsem ti ušetřila noční plížení do jejího pokoje.“ Šokovaně jsme na ni hleděli. Ani jsem si neuvědomila, že jsem se vymrštila na nohy. Zhroutila jsem se zpátky na gauč a snažila se neposlouchat Alecovo dohodování s Jane. Bylo toho na mě moc. Měla jsem chuť Jane popadnout, roztrhat a spálit. Pak vzít ten popel a zadupat ho do země. Začala jsem se nad tou představou usmívat.

„Vidíš, Bella už se usmívá!“ ukazovala na mě Jane. Zamračila jsem se na ni a odfrkla si.

„Jo, ale nad představou, jak tě zadupu do země.“

„Tak já se omlouvám! Nedalo se nic jiného dělat!“ křikla Jane.

„Tak proč si je sem zvala?“ zavrčel Alec stále napřímený.

„Protože Eleazar je přítelem Ara a bylo by neslušné nechat je ubytované v hotelu,“ sykla a trucovitě se posadila. Měla jsem mžitky před očima. Ona nemá právo trucovat, to spíš já!

Popadla jsem první věc, co mi přišla pod ruku a mrskla to po ní. Za prvé, stejně jí to neublíží, ať je to, co je to, a za druhé, byl to jen polštář. Vyjeveně na mě koukla a hodila to po  mně zpět. Než se mě to však stačilo byť jen dotknout, Alec polštář zachytil a hodil ho po ní zpět. Jane se zamračila.

„To není fér, dva na jednoho,“ stěžovala si. Alec se začal culit.

„Na to jsi měla myslet dřív, sestřičko!“ A hodil po ní další dva polštáře. Všechny pochytala a poslala je na nás zpátky. A tak začala polštářová bitva. Alec (i když zrovna nechápu proč) mě statečně bránil. Moje nálada se trošku zlepšila a na konci jsem se už i smála. A pak mi něco došlo.

„A kdy vůbec přijedou?“ ozvala jsem se zvědavě.

„Zítra časně ráno.“ Není tady nějak horko? Ač jsem upír, přísahala bych, že jdou na mě mrákoty. Popadla jsem nejbližší časopis ze stolu a začala se jím ovívat. Mnohem lepší, pomyslela jsem si. Jane ale pokračovala.

„Navíc už jsem to domlouvala s tou nejstarší Cullenovou, co restauruje domy. Ochotně mi nabídla, že ty, Bello, bys mohla bydlet u nich, jeden pokoj by se tam prý ještě našel, ale to jsem razantně zamítla, protože jsem si dokázala představit Alecovu reakci.“ Alec se konečně posadil a zuřivě zavrčel.

„Nenechal bych ji tam,“ sykl a složil si ruce do uražené pozice. Á… pán je naježený, však to já taky, ale už jsem to víceméně vydýchala. Vždyť co by jiná holka dala za to, aby jí kluka nastěhovali do ložnice? A můj, dneska již množstvím novinek vyčerpaný mozek, opět něco napadlo.

„Ve kterém jsme pokoji vůbec?“ zeptala jsem se.

„Ve tvém, Bello,“ řekla Jane a vypadala, že nad něčím přemýšlí.

„Proč ne v mém?“ ptal se uraženě Alec.

„Protože ona má v pokoji manželskou postel, ty ne. Navíc její pokoj je celkově větší. Já nemůžu za to, jaký pokoj sis vybral. Měl jsi jich na výběr docela dost,“ zasyčela a naštvaně odkráčela. Ok, tak tohle už je moc.

Vzala jsem svůj nedopitý sáček krve, časopis a přemístila se do kuchyně. Tam jsem si sedla na linku a jen tak mávala nohama, usrkávajíc krve. K tomu jsem si četla o nějaké milostné aférce jakéhosi herce. Neznala jsem ho. Páni, asi jsem ve Volteře vážně zaspala dobu. Složila jsem časopis na linku a začala přemýšlet o tom, co se tady všechno stalo od začátku, co jsme tu.

Musela jsem uznat, že tohle jsem částečně chtěla. Ve Volteře byla nuda, o tomhle místě se to rozhodně tvrdit nedalo. Jenže… co je moc, je příliš.

Hodila jsem sáček od krve do koše a chystala se vyrazit ven, jen tak si provětrat hlavu, jenže jsem se lekla, protože za mnou se znenadání objevil Alec.

„Někam jdeš?“ ptal se s úsměvem a šel ke mně. Já couvala ke kuchyňské lince. Vzhlédla jsem a začala jsem se topit v jeho – kvůli čočkám – zlatých očích. Hlavně nepodlehnout, říkala jsem si. Jenže to jde těžko, představte si, že se na vás usmívá a tiskne ztělesněný bůh. Vyhupla jsem se zase na linku, takže jsem teď byla o kousek vyšší než on. Ach, ty jeho oči…

„Jo, půjdu se proběhnout…“

„Tak dobře, ale brzo se mi vrať,“ zašeptal a dál mě hypnotizoval očima. Nahnula jsem se k němu a políbila ho. Neměla jsem to dělat, nemohla jsem se pak od těch sladkých, jemných rtů odtrhnout. On na tom byl zjevně stejně.

Přerývavě jsem dýchala a vpletla mu ruce do vlasů. Ví on vůbec, co se mnou dělá? Dospělá ženská by se neměla nechat takhle pobláznit…

„Bello…,“ zašeptal a dal mi ruce kolem pasu. Natisknul se na mě ještě víc, že se mezi nás nemohl dostat ani vzduch. Panebože, on je tak sladký a ta chuť jeho rtů, jeho svaly… ach – můj – bože.

Pak jsem ucítila jeho ruku pod mým tričkem. Ztuhla jsem. Vycítil to a zase ji vytáhl. Omluvně se na mě podíval.

„Promiň, nechtěl jsem to usp - “ Umlčela jsem ho prstem přiloženým na jeho rty. Seskočila jsem z linky, ještě jednou ho krátce políbila a otočila se k oknu.

Sebrala jsem se, rozběhla a skočila šipku z okna. Udělala jsem kotrmelec, vstala a utíkala se jen tak proběhnout. Bylo toho na mě trošku moc.

V jednu chvíli nadávám Jane, pak jsem skoro ráda, pak se mi to zase nelíbí. A Alec, v jednu chvíli bych byla schopná se s ním milovat na kuchyňské lince a pak se to zvrtne. Já se zvrtnu. Proč? Co se to se mnou děje?!

Nemohla mě Jane alespoň varovat? A vážně o tom Alec nevěděl? Ale nevypadal na to, tak asi ne. To si Jane zase jednou něco vymyslela.

Zatřepala jsem hlavou a vyskočila do vzduchu, chytla se jedné z nejnižších větví stromu a vyhoupla se nahoru. V koruně jsem se pohodlně uvelebila a pozorovala noční dění kolem sebe. Dokonale jsem si vyprázdnila hlavu. Bylo tu krásně. Jenže pak jsem se koukla na hodinky a zděsila se. Dvě v noci. No páni, to zas bude řečí. Odstrčila jsem se a přeskočila na další strom – takhle jsem se dopravila až domů. Z větve jednoho stromu jsem skočila k… nám do pokoje a jenom nad tím slovem zaskřípala zuby. Otevřela okno a proklouzla dovnitř. V pokoji byla tma, ale já stejně dokonale viděla. Ze zadu mě objaly dvě paže.

„Konečně jsi doma, začínal jsem se o tebe bát,“ řekl ustaraným hlasem Alec a otočil si mě čelem k sobě, aby mě mohl obejmout. Objetí jsem mu oplácela, ale pak se vytrhla.

„Promiň, musím do koupelny, vypadám, jako bych prolítla roštím.“ Zbaběle jsem zdrhla do koupelny. Tam, když jsem spatřila svůj odraz, musela jsem přiznat, že jsem ani nelhala. Povzdechla jsem si a napustila si vanu. Jo, horká voda, to je to, co teď potřebuju. Relax. Pokud možno, co nejdelší.

Vlezla jsem do horké vody a snažila se na nic nemyslet, jenže do mysli se mi stále vkrádal Alec, čekající vedle. Jednou tam za ním stejně budu muset jít. Nechápala jsem, čeho se vlastně bojím a proč jsem tak nervózní. Vzpomněla jsem si na Edwarda a ostrov Esmé. Bylo to podobné a přece jiné. Jako by teď šlo o víc. Jako by pro mě Alec znamenal víc než tenkrát Edward a já to nechtěla pokazit. Je možné, že je to tím, že jsem upírka? Carlisle mi kdysi vyprávěl, že city se pak znásobí. Jo, to bude asi ono. Pak mi to došlo. Alec je pro mě ten pravý. Určitě je to on, ten na kterého jsem celý život čekala. Proto je to pro mě tak důležité. Proto se chovám tak, jak se chovám. Proto jsem tak nervózní. Nechci pokazit to, co už mezi námi je…

Vzdala jsem to a vylezla ven. Obalila se do osušky a vlasy si vytřela do sucha ručníkem. Pak jsem vzala kartáč a snažila se rozčesat ten chumel na hlavě. A že mi to dalo hodně práce, ale povedlo se. Možná i díky velké spotřebě rozčesávadla. Měla jsem ohromné nutkání zaměstnat nějak ruce, a tak jsem popadla kosmetickou taštičku, co jsem loni dostala od Heidy, a vytáhla z ní řasenku pro maximální objem. Přetáhla jsem s ní své už tak dlouhé a husté řasy a zase ji uklidila. Z očí jsem si konečně vynadala ty protivné čočky. Pak jsem v taštičce vyštrachala lesk na rty a párkrát jím přejela rty sem a tam. Pak ještě stíny. Lehce kouřové.

Nakonec nehty. Pilníkem jsem je zarovnala do elegantních oblouků a natřela bezbarvým lakem, aby se více lesky.

Vše jsem zase hezky uklidila a koukla se na svůj výtvor. Moc mi to slušelo, až na to, že jsem si uvědomila, ž mám na sobě stále jen ten ručník. A z koupelny se do šatny projít nedalo. A sakra. Kdyby tu byl alespoň nějaký župan!

Sebrala jsem veškerou odvahu, přitáhla si ručník blíž a pomalu vyšla z koupelny. Alec tam seděl na posteli a hypnotizoval očima dveře od koupelny. Když jsem vyšla ven, jeho oči zčernaly. Nadechla jsem se a snažila se kolem něj nenápadně projít pro něco do šatny. Srabe! – nadávala jsem si. Jak můžu asi nenápadně projít okolo svého upířího přítele se zbystřenými smysli a k tomu jen v osušce?!

Na krku jsem ucítila Alecovy rty. Och…

Podrthl mi nohy a já málem pustila lem ručníku. Vyjekla jsem, ale umlčely mě jeho rty, které se přesunuly na ty mé. Uvědomila jsem si, že on to vzal, jako že jsem se připravovala. Pro něj…, hups.

Než jsem se nadála, ležela jsem na posteli, Alec nade mnou a stále mě tak božsky líbal. Pomyslela jsem si, že mi to nakonec ale vůbec nevadí…

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 18. kapitola: