Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj zelenooký pianista - 24. kapitola

07.05.2012 (10:45) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2588×

Bella

Vyběhla jsem schody a otevřela dveře do pokoje. Skočila jsem na postel a zmáčkla zelené sluchátko.

„Ano?“ odpověděla jsem na telefonát.

„Bello, Bello, Bello!!!“ ozval se Angelin hlas.

„No? Co se děje?“ Snad je všechno v pořádku. Z tónu jejího hlasu totiž nebylo poznat, jestli šílí vztekem, smutkem anebo radostí. Doufala jsem, že radostí.

„Mám ohromnou novinku!“ Ano, bylo to radostí.

„Tak už povídej a nenapínej mě!“

„Nejsem těhotná!“ radovala se. Napadlo mě, že takhle, samozřejmě mínus jedno „ne“, se jednou bude chlubit, že čeká dítě.

„No, tak to je super. To jsem ráda,“ usmívala jsem se do telefonu.

„To mi povídej! Už jsem se viděla, jak jsem řekla Ericovi, že jsem těhotná, on mě nechal a já zůstala jako matka samoživitelka!“ smála se. Konečně to byla ta stará dobrá Angela.

„Nerada tě přerušuju, ale budu muset končit, zrovna jsem přišla od Edwarda, už je konečně přestěhovaný, a jdu dělat večeři.“

„Óóó, večeři v Edwardově kuchyni?“ ptala se mlsně.

„Ne! Doma. Říkala jsem ti, že jsem teď od něj přišla. Navíc Edward s tím má ještě hodně práce.“

„A kdy teda přijde ta... velká noc?“

„Angelo, prosim tě! No dobrá, zítra. Asi! Ale ne že to někde rozkecáš, jasný?!“ pohrozila jsem.

„Neboj, budu jako hrob. A taky budu držet palce, pak mi řekneš, jaký to bylo!“ Pochybuju, na podobné rozhovory jsem nikdy nebyla...

„No jo, pořád! Ahoj...“

„Papa.“ Přemýšlela jsem, jestli byl dobrý nápad jí to říct... No co.

Zvedla jsem se z postele a vrátila se zpátky do kuchyně.

„Kdo to byl?“ ptal se mě zvědavě Charlie.

„Ale... Jenom Angela.“

„A co potřebovala?“ Je mi jasné, že kdybych řekla, že si myslela, že je těhotná a teď mi řekla, že není, tak by mě asi k Edwardovi nepustil.

„Ptala se na jeden úkol,“ přemýšlela jsem, jak se ujistit, že mě zítra pustí k Edwardovi i na přespání. „Tati?“

„No?“

„Počítáš s tím, že si zítra budeš muset večeři i pozítří snídani dělat sám?“ Snad mu to dojde.

„Jo, jasný, už jsem dohodnutý se Sarah. Když už jsi to nakousla...“ Ne! Jenom ne další přednášku o sexu! Prosím! „Doufám, že... Se budete chránit... Jestli se budete nějak...“ Ne!!! Pomoc! „Vím, že ti to není nijak příjemné.“ No to teda není!

„Nemusíš se bát, tohle jsem s Renée řešila asi před pěti rokama. Neboj se.“

„Ale i tak...“ Přerušila jsem ho.

„Neřeš to, prosím tě!“

„Dobře, pak za mnou ale nechoď, až budeš potřebovat peníze na interupci.“ Už zase to byl starý vtipný Charlie. Jak jsem ráda.

„Platí,“ ukončila jsem rozhovor a vrátila se k přípravě jídla. Aspoň jsem se o to pokoušela.

„A Edward přijde zítra na oběd?“ vyptával se.

„Asi ne, má toho pořád hodně co na práci s tím stěhováním,“ odpověděla jsem trochu naštvaně.

„Fajn, už mlčim,“ zamrkal na mě.

„Tati, prosim tě! Nechovej se, jak kdybych dělala, že mě otravuješ.“

„Promiň, já to fakt tak nemyslel,“ odsekl. Ježišmarjá, za co?!

„Mír?“ zkusila jsem to.

„Ok,“ řekl zase vesele. Ty jeho změny nálad, co občas měl, jsem opravdu přestávala chápat.

Pokračovala jsem v přípravě masa a hranolků, i když jsem to moc nevnímala. Přemýšlela jsem o tom, co teď dělá Edward, jak moc bude utahanej, co na mě zítra plánuje a tak vůbec. S Charlieho občasnou pomocí jsme jídlo dodělali a šli si sednout k jídelnímu stolu. Ale nějak jsem ani neměla hlad ani chuť. Jedla jsem spíš z povinnosti. Nejraději bych šla hned spát a probudila se až zítra v tuhle dobu. Ještě nemám zabalený věci, došlo mi. Dojedla jsem, namočila talíř a vrhla se do pokoje.

„Hlavně si uvědom, že k němu jdeš jenom na jedno přespání,“ říkala jsem si nahlas.

Vzala jsem školní batoh, vyházela z něj všechny ty příšerné sešity, učebnice, žákovskou a podobně a začala do něj házet oblečení. Co tak budu potřebovat? Určitě jedny kalhotky, ponožky, druhý triko. Budu potřebovat pyžamo? No, pro jistotu si tam dám jedny spací šortky a triko. Hřeben, kartáček a zubní pastu si vezmu až ráno, ještě je budu potřebovat. To samý řasenka, tužka na oči. Hmm, asi jsem si začala balit moc brzo. Tak si dám asi sprchu a umyju si hlavu. Ááá! Ještě ručník. Vzala jsem nový ze skříně a šla do koupelny.

„Tak s čím začneš, Bello?“ Ach jo, už začínám mít problémy se samomluvou. Sklonila jsem hlavu k vaně a pustila na své vlasy vodu. Když byl každý vlas mokrý, vymáčkla jsem na ruku šampón a pořádně ho vetřela. Z mých kaštanově hnědých vlasů byly rázem bílé. Objem jsem měla asi tak dvakrát až třikrát větší než normálně. Asi se toho šampónu má používat míň. Smyla jsem všechnu pěnu a opakovala proces s kondicionérem. Potom jsem si zavázala vlasy do ručníku a začala jsem se poohlížet po žiletce a holící pěně. Postupně jsem oholila každou část těla, i ty, co byly poměrně hladké, a začala jsem se lehce obávat zítřejší noci. Nádech, výdech, nádech, výdech... Nestresuj se! Na uklidnění jsem si dala studenou sprchu, která ale moc nezabírala.

Musela jsem o tom přestat přemýšlet, rozhodla jsem se vyprat jednu várku prádla, umýt nádobí, uklidit pokoj... Když se budu dostatečně snažit, tak to možná zaměstná moje myšlenky. Ručníkem jsem se pokusila trochu vysušit vlasy, oblékla jsem si tepláky a staré triko. Vzala jsem obsah koše na prádlo a vysypala ho do pračky, dala prášek a zapnula program. Ustlala jsem postel, uklidila učebnice, otevřela okno, protože výjimečně nepršelo. Pak přišla na řadu kuchyně. Když všechno bylo hotové, rozloučila jsem se s Charliem, šla si vyčistit zuby a zalezla si pod deku. Zítra bude den D...

S Edwardem jsme stáli v mém pokoji a líbali se. Rukou šmátral pod mým trikem a hledal zapínání podprsenky. Jela jsem dolů po jeho košili, směřovala k jeho krásnému zadečku, zajela rukama pod kalhoty a mačkala ho. Konečně rozepnul podprsenku a dvěma pohyby mi ji sundal úplně. Pak mě objal kolem pasu a postupně směřoval ke knoflíku u kalhot. Najednou se rozeznělo hlasité „bůůů“ a já se podívala na protější stranu od postele. Z mého pokoje se stala přednášková hala, my pořád stáli u jediného nábytku, co zůstal z mého pokoje – postele. Všichni v hale bučeli a nadávali. Z řady se přiřítil profesor Banner, přišel blízko k nám a zdviženým ukazováčkem nám domlouval.

„Měli byste začít chodit na obědy a nepřipravovat se na mé hodiny tímto způsobem. Probíráme prvoky a ne lidské tělo! A vůbec, kde máte ochranu?!“ Jakmile zmínil ochranu, místo profesora Bannera tam stál Charlie. Po těch slovech se přiřítila i Angela a i ona nás poučovala.

„Víš, jak to dopadlo se mnou! Budeš zvracet, myslet si, že jsi těhotná. Ale ty budeš! Nemusíš mít takový štěstí jako já!“

Prudce jsem se zvedla do sedu a moje první reakce na právě prožitý sen byla: „Cože?!“ Už z toho všeho začínám magořit. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je. Cože? Půl dvanáctý? Proč mě Charlie nezbudil? Koukla jsem se ještě jednou na displej mobilu a zjistila, že mám jednu nepřečtenou zprávu. Byla od Edwarda.

Uz se Te nemuzu dockat, Hvezdicko. V kolik Te mam vyzvednout?

Jestli mas cas, tak Te zvu na obed, ve dve. Taky se moc tesim, lasko moje.

Ještě jednou se usmála na přijatou esemesku, prohrábla si vlasy a odešla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, učesala vlasy, namalovala oči a usmála se na sebe v zrcadle. Pobrala jsem všechnu použitou kosmetiku a zabalila ji do přespávacího batohu.

Zkontrolovala jsem mobil, už tam byla odpověď. Edward přijde na oběd. Sešla jsem dolů a uviděla Charlieho, jak se kouká na zápas. To je děs, oni snad dávaj ty zápasy celej den.

„Proč jsi mě nevzbudil?“ řekla jsem mu místo pozdravu.

„Říkal jsem si, že dneska budeš mít v noci napilno, tak jsem tě nechal vyspat,“ odpověděl provokativně.

„Já už jsem to pochopila, ty máš druhou pubertu!“

„Ne, já jsem se ještě nezbavil tý první,“ smál se.

„Co jsem komu udělala...“ šeptala jsem si pro sebe.

„Bude chtít princezna snídani, nebo to vydrží do oběda?“

„Princezna si počká, až si bude dělat oběd. Na který, mimochodem, přijde její princ, sir Edward.“

„Ááá, sir Edward. Pokud s ním bude princezna Isabella mluviti, ať mu, prosím, vyřídí vroucné pozdravení od krále Charlieslava.“ To už se ale začal smát.

„Vyřídím, vyřídím,“ smála jsem se s ním a šla si sednout vedle něj.

Povídali jsme si o Sarah, prý se má dobře, Jacob už je v pořádku, přestoupil ale na nějakou jinou školu, prý kvůli problémům se spolužáky. Jo, tomu bych i věřila. Když byl čas začít dělat oběd, zvedla jsem se a otevřela kuřecí maso. Dneska je na programu Čína princezny Isabelly. Musela jsem se sama sobě smát. Vše už bylo hotové, jenom jsem to prohřívala, když zazvonil zvonec a pohádky byl začátek. Odběhla jsem od sporáku, zařvala na Charlieho, že tam dojdu, a už otevírala dveře.

„Ahoj, miláčku,“ pozdravila jsem ho a hned mu vtiskla polibek.

„Ahoj, čumáčku. Ty máš dneska energie,“ usmíval se na mě tím svým pokřiveným úsměvem.

„To víš, Charlie mi dopřával spánku až do půl dvanácté.“

„Tak to se máš... Ty brďo, tady to voní.“

„Aaa! Mám maso na plotně,“ běžela jsem ke sporáku a rychle zamíchala s obsahem hrnce.

„Budeš chtít s něčím pomoct?“ ptal se Edward mile.

„Kdepak, už to skoro je, běž si sednout,“ přikázala jsem. Sundala jsem hrnec z plotny, všechno nandala na talíř a donesla Edwardovi a Charliemu.

„Děkujeme... Mmm, to je výborné,“ informoval mě Charlie, aniž by nechal Edwardovi prostor promluvit. Ten se ke mně nahnul a šeptal mi.

„Děkuju, lásko. Je to výtečné,“ pochválil mé jídlo a lehce mě líbnul.

Celé odpoledne jsme si povídali, Charlie už byl trochu slušnější a neměl ty jeho pubertální narážky. Ani jsme nemrkli a už bylo sedm. Šla jsem si nahoru pro batoh, který hned vzal Edward za mě, a s Charliem jsme se rozloučili. Překvapilo mě, že ještě neměl nějaké rady nebo připomínky. Doufám, že ty nestihl, když jsem si šla pro ten batoh. Zabouchli jsme za sebou dveře a chytli se za ruce. Šli jsme opravdu pomalu, měli jsme to k Edwardovi domů kousek. Místo hlavním vchodem, jsme šli schody zezadu. Vzpomněla jsem si, jak nám tenkrát Liza říkala, že si tudy vodil její syn ženský. Zajímalo by mě, kolikátá už jsem, která šla po těhle schodech. Když jsme došli ke dveřím, Edward jenom pokynul, abych je otevřela. Pohodil můj batoh hned vedle dveří a zůstal za mnou. Já zůstala stát v němém úžasu.

Působilo to ohromně zabydleně. Na poličkách už byly různé serepetičky, pod televizí DVDčka a dokonce jsem zahlédla, že nakonec vybalil matčiny knížky a fotoalba do malé knihovničky. Pod oknem už stálo jeho milované piano. Nechápala jsem, jak tohle dokázal. Už to tu skoro vypadalo, jako kdyby tu bydlel už roky a ne den. Edward ke mně zezadu přišel a obejmul mě. Otočila jsem k němu hlavu, abych ho mohla políbit.

„Je to nádherný, miláčku. Nevěřím svým očím,“ rozplývala jsem se.

„Měl jsem dobrou motivaci. Říkal jsem si, jak tu s tebou budu pobývat, jak to všechno oslavíme a jak to musí být dokonalé,“ usmál se na mě.

Já mu úsměv oplatila. „Miluji tě,“ řekla jsem a začala ho znovu líbat. Otočila jsem se k němu celá, on si mě přitáhl blíž. Chytla jsem ho za zadek a přitiskla si ho ještě blíž, on ten můj jemně mačkal. Po chvíli se ale odtáhl.

„Ne, že by se mi to nelíbilo, ale mám pro nás připravený program,“ namlsával mě.

Chytla jsem ho oběma rukama ze strany za rozepnutou košili a střídavě jsem tahala nejdřív za jednu a pak za druhou stranu. Kývali jsme se tak ze strany na stranu a byli blízko sebe. „Jo? A jakýpak?“

„Film, popcorn a pak bych ti třeba mohl zahrát na piano?“

„To zní lákavě,“ líbla jsem ho. „A co budou promítat?“ znovu jsem ho líbla.

„Našel jsem nějaký trošku novější film,“ líbnul mě on. „Voda pro slony se to jmenuje, tuším.“

„Hmm, to nezní špatně.“

„Víš, kde máme televizi,“ ukázal rukou. Líbilo se mi, jak použil máme místo mám.

Vzal popcorn z linky, já si zatím šla sednout na sedačku. Edward vzal ovladač ze stolku a posadil se ke mně a pustil film. Po chvíli jsme si na gauč lehli, ostatně jako vždy. Připadalo mi, že hlavní hrdina, Jacob – příšerné jméno, jen tak mezi námi – je strašně podobný Edwardovi. Když jsem mu to řekla, odpověděl mi, že přece nemá tak krátký vlasy a že vůbec nevypadá jako on. Je pravda, že můj Edward měl hezčí, delší vlasy a hlavně ty jeho krásné zelené oči. Film jsme pozorně sledovali asi hodinu – při smutných scénách, jak když třeba Jacobovi oznámili, že mu umřeli rodiče, mě Edward utěšoval a utíral zbloudilé slzy. Když ho chtěli vyhodit z jedoucího vlaku, sloužila Edwardova náruč a košile jako úkryt. Pak přišla scéna, kdy spolu Marlen a Jacob tančili a jejich rty byly nebezpečně blízko. Podívala jsem se na Edwarda, ten se podíval na mě, pousmáli jsme se na sebe a začali se líbat.

Přetočila jsem se a lehla si na Edwarda. Hladil mě po páteři, já jsem mu probírala vlasy a líbala ho čím dál naléhavěji. Nakonec se zespoda mě vysoukal, chytl mě kolem pasu a přinutil mě, abych si taky sedla. Převážil se na mě a najednou jsem se ocitla pod ním, pořád v polosedu, jenom na druhé straně pohovky. Jedna jeho ruka zabloudila pod má záda a druhá pod mé nohy. Zvedl mě z gauče, neustále mi věnujíc polibky, a se mnou v náručí směřoval k ložnici. Nohou otevřel nedovřené dveře a před obrovskou postelí mě položil na zem. Přepadla mě panika, když mi došlo, k čemu se chystá a že teď nás nikdo nevyruší. Edward se trochu vzdálil od mých rtů a přešel k uchu. Celá jsem se klepala, byla jsem strašně nervózní.

„Miluji tě jako nic na světě. A nikdy nepřestanu,“ šeptal mi něžně do ucha. Najednou mi došlo, že nemám být proč nervózní. Co se týče vztahů, jsme na tom stejně. A s kým lepším bych mohla prožít své poprvé? Nikdo lepší nebude. Uvolnila jsem se v jeho náručí, začala jsem ho znovu líbat a zamotala své ruce do jeho krásných vlasů. Znovu mě nadzvedl, něžně nás položil do peřin a s narůstajícím chtíčem mě postupně zbavoval oblečení, stejně jako já jeho. Cítila jsem každý kousek jeho těla nalepený na tom mém. Hladově mě líbal a já mu polibky nedočkavě vracela. Celá jsem hořela, toužila jsem po něm, konečně jsem chtěla prozkoumat každou křivku jeho těla... Z něho vyprchaly poslední zbytky nervozity a odhodlal se všechnu tu vášeň zchladit, všechny naše touhy uskutečnit. Oba jsme byli na pokraji šílenství, zmítali jsme se pod přívaly vzrušení. Pro jednou jsme nebyli jenom jedna duše, ale i jedno tělo.

Vzhledem k tomu, že se pianista pomalu, ale jistě blíží ke konci, vás chci znovu upozornit na mojí další povídku "Červená nebo zlatá?", která začne vycházet 19.5. 

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj zelenooký pianista - 24. kapitola: