Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj rytmus života 15. kapitola

2.kacik-Zasnoubená

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Můj rytmus života 15. kapitolaOpožděná kapitola, ale jen ji přece přidávám. Předem bych se chtěla omluvit za to, že je tak pozdě, ale jindy jsem neměla čas. Takže o co v téhle kapitole pujde? Konečně se do příběhu znovu zamotali Cullenovi. Ale má to jeden háček. Alice si na ně nepamatuje. Též má své instrukce.

09.10.2010 (21:15) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1443×

Nastal pro mě dnes ten nejhorší den v životě. Dnes měla dojet ta rodina. Nechtěla jsem je vůbec potkat. Celá garda jsme se měli sejít v hlavní síňi. Už jsem šla pozdě. Sebrala jsem plášť a rychle běžela do síně. Rychle jsme si stoupla neporozovaně vedle Jasona a Jessici. No pravdu narovinu. Všichni si mě všimli. Za velkými dveřmi jsem slyšela už kroky. Rychle jsem ještě přehodila kapuci přes hlavu. Kroky byly slyšet čím dál tím více. Znervózněla jsem. Uplynula asi minuta a pak se dveře otevřely. Stála tam jejich rodina. Úplně vepředu byl plavovlasý muž a kolem pasu držel malou ženu s karamelově hnědými vlasy. Za nimi byla blondýna, postavu měla takovou jakou vydáme na obálce módního časopisu. Držela se za ruku s velkým klukem s černými vlasy. Hotový biftek. A pak tam byl další kluk. Měl bronzové vlasy a vedle něho šla malá hnědovlasá dívka, za nimi byl… Nádherný kluk. Vlasy měl medově zbarvené. Krásně ladily s jeho zlatýma očima.

„Vítám vás,“ začal Aro. Takže on se s nimi musí znát.

„Děkujeme za pozvání,“ odpověděl ten první blonďák.

„Víš, že jste tu vždycky vítáni, Carlisle,“ pokračoval.

„Ano, já to vím,“ odpověděl mu Carlisle.

„Takže své pokoje máte jako vždycky. A děkuji, že jste sem přijeli. Děkuji,“ řekl Aro. Takže to bylo asi všechno. Aro se na mě ještě podíval. Přikývla jsem jenom. Věděla jsem, co tím myslí. Počkala jsem, až ta rodina odešla, pak jsem se šla projít na zahradu. Chtěla jsem si vyčistit myšlenky. K zahradě jsme to neměla daleko. Šla jsem na své místo. To je tedy pod krásným rozkvetlým stromem. Sedla jsme si na lavičku. Koukala jsem kolem, ale pořád jsem na sobě měla plášť. Jistota je jistota. Slyšela jsem znovu ty kroky. Byly rytmické, jako nějaká hudba. Hudba, které mi něco, nebo někoho připomínala. Teprve pak jsem si uvědomila, že tu hudbu opravdu znám. Byla to jedna z mých písní. Jak je zná??? Teprve pak jsem ho uviděla. Byl to ten kluk s medově zbarvenými vlasy. Viděla jsem mu do tváře. Bohužel on do té mé neviděl. Měla jsem štěstí. Všimla jsme si, že kouká na mě. Němohla jsme se podívat do té nádherné tváře toho upíra.

„V tomhle hradě potkávám často neznámé upírky,“ řekl. Já? A neznámá? No, tak pro něho ano.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se. A jé jé. Tohle jsem tedy nečekala. Nemohla jsem mu přece říci moje jméno. Ne! Raději jsem otočila hlavu jinam.

„Hmm, dobře. Tak alespoň tě snad můžu videt, ne?“ No to snad ne. To neudělá! Že ne! Nátahl se, aby mi sundal kapici. Jeho ruce už byly u lemu. Uskočila jsem asi o dva kroky dál. Cítila jsem se provinile.

„Prosím, chci vidět tvou tvář,“ prosil. Přibližoval se ke mně a já už to nevydržela.

„Prostě ne!“ křikla jsem na něho. Ou, tak to jsem neměla dělat. Ruka mi vystřelila k ústům. Čekala jsem, co se bude dít. Stála jsem tam jak hraboš hipnotizovanej kobrou. Jako nevinná dívenka, která si uvědomí, co právě udělala. Ten kluk přistoupil ke mně. Co chtěl udělat? Sklopila jsem hlavu dolů, aby mi neviděl do obličeje. Sáhl po mé kapuci. Pomalu jsem couvala, ale pak jsem narazila na zábradlí malého mostu. Pod ním byl břeh. A kousek od něho byl malý potůček. Chytla jsem se toho zábradlí s míněním, že ho přeskočím.

„Prosím, tak mi alespoň řekni jak se jmenuješ,“ toužil něco vědět.

„No, ehm, Nymphadora,“ řekla jsem rychle a přeskočila to zábradlí a utíkala zpátky do hradu. Ještě před dveřmi jsme si všimla, že pořád stojí u toho zábradlí. Nymphadora. Jejda mane. Jsem pitomá. Utíkala jsem do svého pokoje. Nevím co mě to popadlo, ale zachovala jsem se jako strašpytel. A to velký. Tohle jsem obvykle nebyla já. Opravdu ne. Teď se mi opravdu nechtělo na to myslet. V pokoji jsem s rozhodla, že pujdu do sprchy. V koupelně jsem se svlékla a vlezla do vany. Pustila jsme na sebe horkou vodu. Kapičky na mém těle se vypařovaly. Vylezla jsme ze sprchy a oblékla jsem se do dlouhého bílého županu, který visel na dveřích od koupelny. Sedla jsem si na malou sedačku v roku pokoje a vzala jsem si znovu knížku. Přečetla jsem asi pět stránek, když se ozvalo zaklepání na dveře. Odložila jsem knížku a přistoupila ke dveřím.

„Kdo je,“ zeptala jsem se.

„To jsem já. Nechala jsi mě v zahradě,“ odpověděl mi a já jsme ztuhla.

„No,“ nevěděla jsem co mám říkat.

„Prosím, můžu tě vidět?“ vyptával se.

„Ehm, no, teď nemůžu,“ hledala jsem možnou výmluvu.

„Fajn.“ To znělo zklamaně. Pak jsem slyšela kroky, které šly někam daleko chodbou. Jak dlouho to bude muset ještě skrývat? Podle toho, jak tahle situace vypadá, tak dlouho. A to se mi rozhodně nechce!

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat všem z dramaťáku. Jmenovitě: Mája, Božka, Kristýna, Kuba, Dorka, Barča, Bája, Magdička, Katuška, Katuška, Anička, Manča a Gabča.

a proč právě pro vás? Já sama ani nevím. Vy jsme mě přijmuli v kvám do rodiny. Tak vám za to děkuji.

JInak vás projím o komentáře. Další kapitola bude jen za pět maximálně 10 komentářku. Docela mě to štve páč vidím, že to čtete, ale komentáře nikde.

Prosím.

Vaše Angelina

Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj rytmus života 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře