Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 4. kapitola

06.04.2011 (16:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2248×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Keylo Whitlocková Volturi, jsi  pro mě ta nejkrásnější žena, která chodí po této planetě. Miluji tě celým svým srdem. Snesl bych Ti i modré z nebe, kdyby jsi to po mně žádala.  Miluju tě, a  proto bych tě chtěl Keylo Whitlocková Volturiová požádat, jestli se staneš moji ženou?” řekl a já jsem nevěřila jeho slovům. On si mě chce vzít? Chce, abych se stala jeho ženou?  Cítila jsem se nejšťastněji za poslední roky. Měla jsem pocit, jakoby mi v břiše poletovali tisíce motýlku.

Pomalu jsem přešla k pódiu, kde stála moje láska. Celou dobu, co jsem šla k němu, mě pozoroval s láskou a něhou.

Byl ten pravý.

„Ano!“ odpověděla jsem zakřičením na jeho otázku. Dean mě upíří rychlostí objal a podíval se mi do očí, ale to nás nestačilo. Potřebovala jsem ho cítit a on cítil to samé.Spojil naše rty v krásný polibek. V tu chvíli jsme byli jen my dva a nikdo jiný. Jen my. On byl důvod mého bytí. On byl důvod, abych tu byla. Milovala jsem ho celým svým srdcem.  Kdyby kolem nás vše začalo hořet, vůbec bych si toho nevšimla. Byla jsem ponořená do polibku celou svoji myslí.

Nevím jak dlouho jsme se líbali, když Dean ukončil náš polibek, ale když jsem se podívala na ostatní upíry v místnosti, tak se na nás smáli. V jejich očích jsem viděla radost.  Dean mi věnoval jeden ze svých krásných úsměvů a vytáhl sametovou krabičku. Pomalu ji otvíral, i na člověka by to bylo hrozně pomalé. Najednou se něco malého zatřpytilo a já jsem uviděla, snad ten nejkrásnější prstýnek na světě. Byl tak krásný. Můj snoubenec my ho nasadil na pihový prsteníček. Přesně pasoval na můj prst. Jakoby patřili k sobě.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a znovu mi utekla jedna slza. Podívala jsem se na ostatní a ti se k nám všichni, začali hrnout  a  gratulovat nám. Ale gratulace naštěstí přerušil Aruv proslov, protože ještě chvíli by mi někdo gratuloval k zasnoubení, tak bych zřejmě přišla o pravou ruku.

„Vážení přítomní. Jsme rád, že jsme se tu všichni sešli, tak v hojném počtu. Měl jsem v plánu, že dnes tu oslavíme všichni Keyliny narozeniny, ale to bohužel nepůjde, protože musíme ještě oslavit i její zasnoubení s Deanem. Věděl jsem, že se ti dva milují a ani se nedivím, že budou mít svatbu. Popravdě jsem byl zaskočen, že to Deanovi trvalo, tak dlouho. Ale jsem šťastný. Jsem šťastný, protože i moje dcera je šťastná. Gratuluji vám děti,“ zakončil  Aro svůj proslov a zvlášť mě a Deana obejmul. Deanovi, ale něco zašeptal do ucha, tak aby to slyšel jen on. Musím se ho  pak na to zeptat. Proslovy však ještě nekončili a Jane, Alec, Felix a dokonce i Demitri se ujali proslovu k našemu zasnoubení a k mým narozeninám. Tenhle den patří mezi  mé nejkrásnější dny.

Bylo něco kolem půlnoci, když mi zakručelo v břiše, a tak jsem se rozhodla trochu občerstvit u švédských stolů, které vlastně byli jen pro mě, protože nikdo jiný tady lidskou stravu nejedl. Vlastně jedl. Renesmee je přece taky na půl upírka a na půl člověk, tak jako já. Já o vlk a vlk u stolu

„Zdravím tě, Renesmee,“ pozdravila jsem ji, když se zrovna rozmýšlela, jestli si má vzít chleba nebo housku.

„Ahoj, Keylo. Gratuluju k zasnoubení,“ řekla mi a v jejím hlase jsem slyšela jen upřímnost. Byla milá jako všichni z Cullenů.

„Děkuji a myslím, že by jsi si měla vzít housku,“ navrhla jsem ji, ale na jejím obličeji se objevil výraz z děšení.

„Co prosím?“ zeptala se mě zmateně a mě došlo, že to asi nepochopila.

„Myslím k tomu salátu, že houska je lepší,“ snažila jsem se ji to vysvětlit a zadržovat při tom smích. Najednou se začala smát, až se na ní okolní upíři začali otáčet.

„Promiň,“ kuňkla mezi návaly smíchu.

„Za co se mi omlouváš?“ koukala jsem na ni jako na  blázna. Popravdě jsem ji jaksi nechápala.

„Teď si o mě myslíš, že jsem blázen, že?“ zeptala se mě a já jsem jen s úsměvem na tváři přikývla. „Já jen, že v té přítomnosti jsem nesvá.“

„Proč, pro boha?“

„Jsi princezna Voltery a já jsem jen obyčejná poloupírka.“ Ta holka se mi začala líbit. Třeba bychom mohli jít zítra na nákupy.

„Já jsem taky jen obyčejná poloupírka. Nemáš se čeho bát,“ snažila jsem ji uklidnit a ona mi na to s úsměvem na rtech přikývla „Nechtěla by jsi zítra jít se mnou nakupovat?“ zeptala jsem se ji a na její tváři se objevil ještě větší úsměv, než před tím.

„Byla bych strašně moc ráda. Miluju nakupování  a…,“

„Řekl tady někdo slovo nakupování?“ skočila ji do řeči Alice a já jsem se neubránila smíchu. Alice byla šťastná jako malé dítě které najde pod vánočním stromečkem dárek, které si tolik přálo.

„Ano. Ptala jsem se Renesmee jestli by se mnou zítra nechtěla jít nakupovat a podle tvého výrazu by jsi chtěla jít určitě s námi,  že?“ zeptala jsem se ji a ji jenom zářili oči štěstím.

„Samozřejmě. Obejdeme všechny obchody. Jak já miluju nakupování. Určitě si to všichni zítra užijeme. Ach. To bude tak krásný den zítra. Zítra se určitě také i pořádně seznámíme. Musím se zeptat i ostatních, jestli půjdou s námi.“ Alice mluvila, tak rychle, že jsem myslela, že se zblázním.

„Proč mám pocit, že jsem pozvala na zítřejší nákupy Blázná na nakupování, Renesmee?“ zeptala  jsem se ji a ona jen smutně přikývla.

„Ale buď ráda, že jsi poloupírka, protože se můžeš aspoň vymlouvat, že musíš jíst, jít na záchod a pít. Protože tím si aspoň trochu odpočineš. Věř mi.“ Obě jsme se začali smát a já jsem věděla, že jsem si našla novou kamarádku. Zbytek večera probíhal už v klidu a já jsem byla šťastná. Dnes se toho stalo tolik, že jsme tomu ani nemohla uvěřit. Dean mě požádal o roku, koupil nám krásný dům, dostala jsem plno krásných darů od upírů, které ani pomalu neznám a taky jsem našla nové přátele v podobě Cullenů.

K ránu, když jsem se konečně dostala do postele, tak jsme byla, tak příšerně unavená, že jsem během několika sekund usnula a jen zdálky jsem slyšela ještě Deanův hlas, jak mi říká, že mě miluje.

Ráno mě probudilo klepání na naše dveře. To vlastně nebylo klepání. To bylo přímo bouchání. Nemotorně jsem vstala a zjistila jsem, že jsem v pokoji sama. Dean asi musel jít něco zařizovat. Mohlo mě to vlastně napadnout, když nikdo neotvíral. Pomalu jsem se došourala ke dveřím a chystala jsem si proslov pro dotyčného, že mě nemá tak brzo nikdo budit. Určitě  bude tak půl deváté, jestli ne dřív. Pomalu jsem otevřela dveře.  Stála tam ….

Shrnutí

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 4. kapitola: