Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj Jasper II - 2. kapitola

Stephenie Meyer


Můj Jasper II - 2. kapitolaJe tady další dílek, který nás uvede zpátky do děje. To znamená, když se Bella vydala zpátky do Volterry. A pak Vás čeká pohled Edwarda. Prosím komentíky, ať vím, jestli je stále povídka čtivá. Vaše Torenc

Po pár hodinách letu jsem se uklidnila a mohla opravdu začít nový život. „Vítej ve Volteře, lásko!“ šeptal mi láskyplně do ucha Ares.

 

Díl, který nese název: Chceš, když ztratíš!

 

 

„Vrátila jsem se.“  Objala jsem Arese a tím zkusila zapomenout na to, co se stalo před pár hodinami. Nechápala jsem, co se vlastně stalo. O co se pokoušel. Jestli mě miluje tak, jak říká. Nechá mě jít.

„Proč jsi mi neřekla, že odjíždíš? Hledal jsem tě tu. Chyběla jsi mi,“ špitl mi do ucha a já se pod jeho dechem zatřásla. Mým tělem proběhl elektrický proud, který mi říkal, že jsem u toho, koho opravdu miluju.

„To Alice…“ Větu jsem nedořekla, protože mě pohladil po vlasech a lehce políbil. Jeho polibky byly… lehké, žádné naléhavé. Čekal, až co udělám já. Nenechala jsem se dlouho pobízet, protože mi opravdu chyběl.

„Miluju tě,“ špitl mi znovu do ucha, když se odtáhl. Mé koutky se lehce povytáhly. Kdybych mohla, zrudnu.

„I já tebe,“ odpověděla jsem zdvořilou větou. Ale opravdu jsem to tak cítila? V mých myšlenkách a vzpomínkách figurovaly hned tři postavy…  Jasper, Edward a Ares.

Co bych řekla k Jasperovi… Snad jen, že u něj se mi to zdálo být jen takové poblouznění. On mi ve všem rozuměl. Pomáhal mi. Utěšoval v těch nejhorších chvílích, co jsem mohla zažít. Dostával mě z šílených situací a já nevím, co ještě. Pobláznila mě jeho milost a humor. Teď lituji dne, kdy jsem to nechala zajít tak daleko.

Edward? Tohle je kapitola sama o sobě. Člověk miluje, chvíli doufá. Pak přijde studená sprcha, která Vás skoro zabije. S ním jsem si sáhla skoro na dno a podruhé se mu to nepovede.

A Ares? Milí, upřímný, pozorný… Co k němu dodat. Musela bych být hloupá, kdybych nechytla šanci milovat někoho, kdo miluje mě. Mě, mojí maličkost, mou osobnost. Prostě takovou jaká jsem. Nikdy se nebudu měnit jen proto, že to někdo chce. A on to všechno splňuje.

 

***

 

Doma u Cullenů – Pohled Edwarda

Naposledy si pamatuju, jak se mnou Bella třískla o zem. Moje tělo se pomalu sypalo na malé kousíčky skoro prach. Slyšel jsem své tělo křupat, jako bych byl nějaké kuře v troubě. Věděla jsem, že to, co jsem udělal, bylo přehnané. Ale spíše jsem doufal v to, že ji zase polibkem získám zpátky. Nestalo se tak. Něčím jsem ji rozzuřil a ona zareagovala, tak jak zareagovala.

„Snad se z toho dostaneš,“ špitla Bella naposledy. Slyšel jsem její kroky, které mizely v dálce. Neměl jsem důvod probrat se, ale copak to jde, zabít nemrtvého? Kéž by.

„Bello, vrať se!“ křičel jsem v duchu. V ten moment, co jsem si uvědomil, že jsem ji vlastně ztratil, bych si nafackoval.

Pomalu, ale jistě se moje tělo začalo dávat dohromady. Jen jeden šrám tu zůstane. A to na mém mrtvém srdci. Každý si myslí, že nemrtví nemůže milovat, omyl. Může! A to dokonce silněji, než kdokoliv jiný.

Posadil jsem se a díval se přede mne. Všechno se mi zdálo tak… ponuré, prázdné a zbytečné. Vzhlédl jsem ke hvězdám, které se tam znenadání objevily. Jen ony znají všechna moje přání, touhy a můj nekonečný smutek. Přede mnou se objevil stín. Stín, který patřil stromu nademnou. Rozhlédl jsem se a nikoho neviděl. Byl jsem tu sám. Jako vždy.

„Tady jsem ti vyznal lásku.“ Vzdychl jsem. „Políbil…“ Kdyby mohly mé oči plakat, udělaly by tak.

 

Mé srdce odešlo s tvým.

Moje duše, co věřil jsem, že sním.

Bolest, která v mé hrudi je,

Bella se jmenuje.

Slzy kanou na polštář,

že kdybych mohl,

stane se ze mě žhář.

Tys mé srdce i plány zhasila.

Stále čekám na tvá slova,

že jsi všechno zkazila.

Doufám, že mě nikdy neopustí.

Stále čekám na den,

kdy řekneš,

byl to jen sen!

 

„Ach,“ ulevil jsem svým plícím. Moje bolest je ještě větší, než si dokážu vybavit. Chybí mi. Schází mi její doteky, polibky a pohled, který mi věnovala vždy, když něco provedla. Miloval jsem její pastičky. Její hlas, dech, který mě mrazil vždy, když se ke mně přiblížila. Všechno jsem to zkazil.

„Proč musím být takový pitomec?“ mluvil jsem k nebi. Jen ono mě teď dokázalo vyslechnout. „Bello, miluju tě! Nikdy jsem nepřestal. A to s Grace, byla jen… hra. Moje blbost!“ říkal jsem s takovou bolestí, že mi došlo, co budou říkat ostatní. Co jim řeknu… „Odešla.“ Vím, že všichni se budou vyptávat – PROČ. Jsem pitomec a zkazil jsem to. Už vidím Emmetta. Natož Jazze. Jeho smutný výraz ve tváři vždycky, když se vrátila a hned odešla.

Jeho jiskřivý výraz, když ji viděl ve dveřích. Jeho nadávky, když jsem mu ji vytrhl z náručí. Dozajista mne čeká poprava.

Nabral jsem směr, který mne dostane domů. Ze začátku jsem nikam nepospíchal, ale pak moje mysl i nohy zrychlily. Chtěly to mít za sebou. Vbíhal jsem do poslední zatáčky, přeskočil potůček, který dělil dům s divočinou. Začal jsem vnímat myšlenky ostatních. Zarazila mě Esmeina myšlenka. „Nesmí se to dozvědět!“ Co se nemám dozvědět…?

„Ahoj,“ promluvil jsem normálním hlasem. Všichni mě sledovaly  s upřenýma očima. „Esme, co se nesmím dozvědět?“ ptal jsem se zpříma.

Esme se podívala na Carlisla a on kývl. Dostala povolení mluvit. „Edwarde, volala nám Bella,“ zajíkla se na jejím jméně.

„Co je s ní?“

„Ona… odešla.“

„Esme, já… vysvětlím to!“ vyhrkl jsem ze sebe.  „Teď jim řekni pravdu,“ hulákal na mě jeden hlas. „Opovaž se! Zatloukat, zatloukat!“ řval na mě pro změnu druhý.

„Říkala, že odejít musela. Prý se zamilovala a už se nevrátí!“ Její slova mě zasáhla, jak z čistého nebe. Moje kolena se podlomila a já padal na zem. Celý dům se otřásl pod mým tvrdým tělem. Esme mě objala a já se poddal svému hloupému jednání.

„Ona se musí vrátit!“ zařval Jazz a někam zmizel.


 

 

 

 

 

Tak do mě... Líbilo nebo ne? Teď se VÁS ptám, co by měl Jazz udělat? Jet za Bellou do Volterry nebo zmizet někam hodně daleko a zapomenout...?

 

Budoucnost je na Vás. Prosím komentíky. Vaše Torenc.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj Jasper II - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!