Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 9. kapitola

01.01.2011 (20:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2551×

Kapitola devátá

Nejsme jedinými upíry na zemi.

Se zástupem v patách, jsem se konečně, i když už po zvonění, dostala do třídy, která byla poloprázdná, naštěstí tam ještě učitel nebyl a děcka, která neměla ve třídě co dělat, odpochodovala pryč. I tak byla třída plná a všichni na mě koukali. Asi nikdy neviděli princeznu bez diadému a dlouhých šatů až po zem.

Konečně vešel učitel. Přejel třídu a zasekl se na mé osobě.

„Takže je to pravda!“ pronesl překvapeně. „Doopravdy jste k nám zavítala, princezno.“ Uklonil se mi. Znechuceně jsem se ošila.

„Na této škole jsem jen obyčejnou dívkou, pane profesore.“ Potlačila jsem znechucení, když mě sjel pohledem, který naznačoval holka, pojď se mnou do postele.

„Naopak, jste princezna!“ Jako by mu to přinášelo radost.

„Jsem princezna, k Erikovi, tedy chci říct, k panu řediteli se tak také chováte?“ Zkameněl, jako všichni ostatní. „Jsem zvyklá na podlézavé chování, jako je to vaše, a přecházím to, ale taková jsem v Rumunsku. Jsem hodnou dcerou krále, naopak tady můžu být konečně volná a svobodná, takže tady žádné poklonky tolerovat nebudu, takže kdybyste dovolil.“ Usmál se přiškrceným úsměvem a podepsal papír, který jsem mu strčila pod nos, a poslal mě do poslední lavice, mylně jsem předpokládala, že je prázdná. Nevšimla jsem se jí, obklopoval ji dav lidí, kteří na mě civěli, ona koukala z okna, ne na mě.

„Ahoj, Alice,“ oslovila jsem ji, jakmile jsem si sedla. Obrátila ke mně pohled a nuceně se usmála.

„Sintie,“ řekla to bez skrývaného znechucení.

„Nejsem zas tak špatná, abys nade mnou musela hned ohrnovat nos.“ Napřímila se a podívala se mi zpříma do očí.

„No, to je nejspíše pravda, princezno.“ Trhla jsem sebou, když to vyslovila, vyslovila to s odporem. Tolik ji mám ráda a ona mě tolik nenávidí, proč jen nesmí vidět mou pravou tvář.

„Nechápu, Alice, vždy jsi tak milá, tak proč nemáš ráda mě?“ Ani se na mě neotočila.

„Jsi Rumunka.“

„To je stupidní odpověď. Nejsem Rumunka, jsem jednou z Arových Wapmýr, které byly přeměněny, i když nechtěly, v Dhampýry a poté dosazeny na trůn. Není to tak lehké a snadné, jak si myslíš, upírko.“ Schválně jsem jí neřekla jménem.

„Najednou mnou pohrdáš, protože jsem z jiného druhu?“

„Ne, kdybys řekla, jedním kousnutím by se z tebe za necelý týden stala Dhampýra. Mohla bys být výjimečná. Mít děti. Netoužit po krvi. Já jsem to nechtěla, ale na tom, kdo a co jsem, již nic nezměním.“ Obrátila oči v sloup, ale jakmile se mě jen loktem dotkla, dostala vidění, cítila jsem to. Oči jí ztmavly a zesklovatěly.

„Dám ti šanci, abys neřekla, že jsem bezcitná.“ Usmála se na mě, když se probudila ze svého vidění.

„Co tak najednou?“ zeptala jsem se rychle.

„Vše se časem dozvíš.“ Usmála se a se zvoněním se vypařila jako pára nad hrncem.

Všechny oči se upíraly na mě, když jsem po dopoledním vyučování šla na oběd. Můj brácha je doopravdy senzační, zařídil pro školu švédský bufet, který miluju!

Školní jídelna vypadala jako noblesní pěti hvězdičková restaurace. Zem pokrýval vínový semišový koberec. Okna byla zastřená rudými závěsy. Dokola místnosti a v prvním a druhém patře, které se skládalo z balkonků, byly rozestavěné kupé k hodování. Byly tu ty nejrůznější, od osmnáctimístného až po dvoumístné kupé. Uprostřed místnosti se pod tíhou jídla prohýbaly stoly, klidně i třípatrové.

Jídelna bylo to první, co na škole Erik změnil. Dalším místem byla tělocvična a velké venkovní hřiště. Na škole máme také dva bazény, venkovní a vnitřní. Saunu, vířivku, posilovnu. No, tahle škola se díky němu stala snobskou Akademií, ale to jsem na bráchovi měla vždycky nejradši, to jak byl snobský. Taky jsem byla taková.

V jídelně jsem odbočila úplně jinam než ostatní studenti. Místo místnosti pro studenty jsem šla do místnosti pro profesory, jakmile jsem vstoupila, profesorka Nelanová ukázala na samostatné dveře, za nimi bude můj bráška.

Na klíně se mu plazila jakási rádoby modelka.

„Bráško, bráško, doufala jsem, že bys mi mohl taky nějakou nechat!“ Usmál se na mě čarovným úsměvem.

Máme jednu velkou výhodu, dhampýří kousnutí vplavuje do krve notnou dávku endorfinů, což zapříčiní chuť na sex. U našeho druhu je normální, když si dva Dhampýři, kteří spolu žijí, vytvoří citové pouto a při sexu si pijou krev, účinky totiž působí i na náš druh. Mimochodem jsem jediný Vamp druh na světě, který má krev a něco podobného umí, zapomněla jsem ještě na Nyktiny upíry, modrá mláďata, ale to je zcela jiný příběh.

„Myslel jsem, že by sis radši dala nějakého svalovce!“ Ten přesně ví, co potřebuju.

V křesle v koutě místnosti seděl nádherný kluk, chvíli jsem ho podezírala, že je to Moroj, ale neměl modré ani zelené oči se stříbrným kroužkem, takže jsem mohla být v klidu. Morojové jsou dalším druhem upírů žijících na této planetě. Jsou citliví na slunce, to je jim nepříjemné a vyvolává to u nich alergickou reakci.

„Tak ty bys mě chtěl?“ Přikývnul. „Bráško, mohla bych si ho půjčit na pár dní?“ Užasle povytáhl obočí.

„Moc mu nerozdrásej krk, sestřičko, budu tohohle svalouše ještě potřebovat, je to přední model.“ Usmála jsme se na něj.

„Já? Rozdrásat krk? Ještě že upíří jed nádherně a neviditelně zaceluje ranky, že?“ Usmál se. Sedla jsem si mu na klín. „Tvé jméno?“ Použila jsem na něj nátlak, to je taky velmi užitečná věc, kterou umíme ovládat.

„Eliott.“ Zase E.

„Dobrá, Eliotte, od nynějška jsi Jackson Harder a jsi mým přítelem. Necháš mě z tebe pít a budeš se mnou bydlet. Zopakuj to.“ Čekala jsem, co se stane.

„Jsem Jackson Harder. Jsem přítelem Sintie. Bydlíme společně. Piješ ze mě, tak už se napij.“ Správně. Pohladila jsem ho po hlavě, přičemž jsme mu ji zaklonila, abych měla přístup k jeho hrdlu, jakmile jsem očima postřehla tepnu, na nic jsem nečekala a zakousla jsem se do něj.

Příval endorfinů mi projel tělem jako elektrická rána. Potřebovala jsem to, potřebovala jsem jeho. Hlásek v mé hlavě mi však našeptával, ať si to nechám až na doma. Sic přes mou nelibost, ale musela jsem, odtrhla jsme se od jeho krku. Na tváři měl blažený výraz, zaskočilo ho, když jsem se od něj odtrhla.

„Říkal jsem ti, abys to hrdlo nechala na pokoji!“ Usmíval se na mě Erik.

„Nemůžu za to.“ Provinile jsem se na něj usmála, potom jsem se od něj otočila a přejela jsem jazykem ranku na Jacksonově krku, ta se ihned zacelila. Usmála jsem se a poté jsem se mu zhluboka zakoukala přímo do očí.

„Ihned půjdeš domů, cestou se stavíš v marketu a koupíš šlehačku a jahody. Já se vrátím ve čtyři, nachystáš romantickou koupel a vyženeš služebnictvo z domu. Po zbytek odpoledne budeš pít vodu s cukrem, hodně cukru. Zopakuj to.“

„Nyní pojedu domů, Sintie. Stavím se v marketu pro jahody a šlehačku. Než se ve čtyři vrátíš, vyhodím služebnictvo a nachystám romantickou koupel, já budu dezert. Po celý zbytek dne budu pít jen a jen vodu s hodně cukrem.“ Jako kdyby se učil Archimédův zákon. Potom jsem z něj slezla a on se postavil.

Ruku v ruce jsme vešli do jídelny. Všechny pohledy se obrátily k nám dvěma. Políbila jsem ho na tvář a rozloučila jsem se s ním. Odpojili jsme se od sebe a on šel k autu, zatímco já šla ke kuchařkám.