Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrcha - 15. kapitola

25.04.2011 (18:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2057×

Mrcha - Zvrat na entou

Ver se nevrátila a do mé plánované svatby zbývalo jen několik málo týdnů, tedy popravdě to byly spíše dva a půl měsíce, ale pro věčně žijící osobu je to jako zítra.

Sedla jsem si do křesla a podívala jsem se do diáře a narazila jsem na zajímavou věc, CullensCorporation.

Tento týden se koná jejich přehlídka, kterou jako Natali moderuji, měla bych se setkat s obchodními zástupci této firmy. Zvedla jsem telefon.

…

„CullensCorporation. Budete si přát?“ Milý ženský hlas se mi zdál povědomý.

„Dobrý den, tady Natali M Clont. Chtěla bych si sjednat schůzku se zástupci a ředitelem firmy, kvůli přehlídce, kterou mám tento týden moderovat.“ Ozvalo se šustění papírů a pár nevzrušených nádechů a výdechů.

„Samozřejmě slečno, mohla byste se dostavit zítra?“ V diáři jsem nic neměla.

„Samozřejmě. Děkuji a na shledanou.“ Zítra, to to nemohlo být již dnes? Zaklapla jsem diář a otevřela jsem notebook. Našla jsem si společnost na internetu.

Návrhářka je ředitelova dcera a je nevyléčitelná shopaholička, ihned jsem pomyslela na Alice.

…

„Damone?“ Domem se rozlehlo hlasité bum a bác. „Co provádíš?“ Zvedla jsem se a došla jsem do patra, kde právě působil Damon.

„Ale nic,“ odvětil v rychlosti a snažil se něco nacpat do skříně.

„Jestli to tady bude rozbité, tak uvidíš.“ Přikývnul a dále mi nevěnoval pozornost. Neměla jsem náladu na nějaké blbosti, ale musela jsem do školy.

…

Ihned jak jsem dorazila, tak jsem se vydala obrovským obloukem kolem ředitelny, do učebny sto šedesát dva, na výuku sexuální výchovy. Jakmile jsem vešla, všechno dění ve třídě ustalo.

„Slečno, doopravdy máte velmi vybrané způsoby. Konečně vás na mé hodině potkávám.“ Provinile jsem se usmála. Učitelovi se však velmi rychle blýsklo v očích. „Budete tedy ihned zkoušená.“ Přistoupila jsem tedy k tabuli a podívala jsem se na učitele, ten se zdál překvapený.

„Prosím, jsem připravena.“

…

Druhý den ráno jsem si v šatně zkoušela snad osmé šaty, než jsem našla nějaké, které by se hodily na Natálii a nepřipomínala bych v nich Sintii.

„Proč se stále schováváš za tou zástěrkou Sintie nebo Natalie?“ Otočila jsem se a za sebou jsem uviděla Damona, jak se opírá a futra dveří.

„Nevím, nějak mi vyhovuje být někým, kým nejsem.“ Ironicky se usmál.

„Tos měla být herečkou.“ Naposledy jsem se podívala do zrcadla, před kterým jsem stála, a konečně jsem se po tisícerém přemlouvání sama sebe odhodlala vyjít ven.

…

Jako Natali jsem dorazila do sídla CullensCorporation. Procházela jsem velkými, prostornými a hlavně prosluněnými halami tohoto sídla, až jsem se dostala k výtahům. Vyjela jsem do nejvyššího patra, kde se nacházela kancelář ředitele firmy. Věděla jsem, že tohle bude zasedání kvůli přehlídce, kterou mám moderovat, ale netušila jsem, kdo má být ten záhadný ředitel.

Vstoupila jsem do honosně zařízené konferenční místnosti a hned jsem se zarazila. Přede mnou seděli Cullenovi. Všichni do posledního.

„Natali Marie Clont.“ Potřásla jsme si rukou s Carlislem, který mi vyšel vstříc na uvítanou.

„Slečno Clont, mé jméno je Carlisle Cullen a velmi rád bych Vám představil svou rodinu, tuto firmu vedeme společně, pod rukou naší nejlepší návrhářky, mé dcery Alice.“ Jeho proslov mě vůbec nezajímal, znala jsem jeho i celou jeho rodinu.

„Ráda vás poznávám.“ Usedla jsme do nabízené židle a otevřela jsme si svůj velký, plný diář. „Pokud vás to neurazí, nemám příliš času, potřebovala bych to vyřídit co nejrychleji, jelikož mám za několik hodin moderovat předávání dětských cen, začínajícím umělcům.“ Carlisle přikývnul a podal mi štos papírů.

„Toto jsem si dovolil nachystat, aby nenastala žádná chyba. Moje dcera, vlastně my všichni, jsme se dohodli na postupné přehlídce bez míchání dvou různých stylů. Více Vám k tomu řekne Alice.“ Usmála jsem se na dotyčnou.

„No, prvně bude přehlídka punk a rockového oblečení, přibližně sedmadvacet modelů, třináct modelek. Následovat bude glamour móda, jedenáct modelů, dále potom pestrobarevná kolekce, tam je asi dvacet modelů, poté přehlídka mužské módy, plavky, spodní prádlo, kombinované jak muži, tak i ženy a naposledy půjde přehlídka sexy prádla, kterou odchodí ženy. Naše hlavní modelka se dnes bohužel nedostaví, má jinou práci.“ Nadzvedla jsem při jejich slovech hlavu od archu, kde byly všechny modely i podrobně vypsaný program.

„Mohu se zeptat, kdo je hlavní modelkou večera, nikde tady nevidím její fotky, ani nic podobného.“ Přikývla.

„Je to rodinná přítelkyně, je již velkou dobu známá širokému okolí. Je jí princezna Sintie.“ Usmála jsem se.

„To bude určitě velmi zajímavé, které modely na sobě bude mít?“ Byla jsem zvědavá, jak tohle vyřeším, možná že by Damon, ne, nenechal by se přeměnit v holku, i když by to možná nebylo na škodu.

„Modely číslo dvanáct, deset, pět a jedenáct, poté taky dvacet a sedm.“ Ve skutečnosti to byly šaty velmi nápaditého střihu. Hodně odhalovaly, ale nebylo to moc naštěstí nic extra. Přikývla jsem.

„Myslím, že to bude vše, co potřebuji vědět.“ Všichni přikývli, jen Edward se postavil.

„Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.“ Smutně jsem se usmála.

„Nevím, jestli bych s tebou chtěla mluvit já, Edwarde.“ Otočila jsem se k odchodu.

„Bell, prosím.“ Zpříma jsem se mu podívala do očí, zračila se v nich hrůza a stesk, nakonec jsem tedy přikývla.

„Jen chvíli.“ Rozloučila jsem se s ostatníma a vyšla jsem na chodbu. Následoval mě. Šla jsem chodbou dále, až jsem se zastavila před velkými dveřmi, obešel mě a dveře otevřel, vyzval mě, a tak jsem kolem něj prošla dovnitř.

…

„Posaď se.“ Usmála jsem se.

„Mám jen málo času, jestli mi něco chceš, řekni mi to rychle.“ Otočil se ke mně.

„Proč?“  Byla jsem zmatená.

„Co proč?“ Usmál se.

„Nedělej zmatenou, proč to děláš? Proč nejsi tím, kým bys měla být, Bellou, dívkou, kterou jsem miloval a kterou miluji?“ Otevřela jsem pusu a následně jsem ji zase zavřela.

„Edwarde, není vhodné ptát se mě proč, to spíše mě by zajímalo proč. Proč?“ Z očí mi vytryskly slzy. „Proč jsi mě tehdy vydal Rumunům? Sliboval jsi mi věčnou lásku, sliboval jsi mi, že budeme navždy spolu, uvěřila jsem ti, dala jsem ti vše, co jsem měla, své srdce, svou duši, stal ses mou závislostí. Tak proč jsi je nechal, aby mi to udělali, proč?“ Tvářil se zachmuřeně. „To, že mě miluješ a že já stále, i potom všem, čím jsem si kvůli tobě prošla, miluji, nikdy nezmění nic na tom, cos mi udělal. Edwarde, já už nemůžu, nemám sílu. Tohle je poslední věc, kterou v tomhle městě a státě udělám, tahle přehlídka, poté odjíždím a nikdy se již nevrátím, nikdy už mě nepoznáš, nikdy, ani kdybys zkrátka chtěl.“ S brekem jsem se otočila ke dveřím, chytila jsem kliku, ale místo toho, abych ji zmáčkla, mě něčí ruce držely za zápěstí.

„Vím, že nikdy nesmažu to, co jsem ti provedl, chci jen jedno.“ Zuřivě jsem se na něj podívala. „Ještě jednou bych chtěl cítit teplo tvého těla, vůni tvé kůže. Prosím, buď ještě jednou má.“

„Prosím?“ Byla jsem zděšená. „Nejsem žádná coura, nikdy, rozumíš? Nikdy bych se s tebou už nevyspala, to naposledy mi stačilo, nepotřebuji se ničit ještě více.“ Přitisknul si mě ještě blíže k sobě.

„Neříkej mi, že po tomhle netoužíš.“ Jemně se svými rty otřel o můj krk, poté se rukou posunul od mého boku po křivkách nahoru, až ke klíční kosti. Nemohu říci, že mi to bylo nepříjemné, roztávala jsme pod každým jeho pohybem ruky, pod každou troškou teplého vzduchu, který vyšel z jeho úst. Zachvěla jsem se. Přiblížil své rty nebezpečně blízko těm mým.

Byli jsme od sebe necelý centimetr, půl centimetru. Naše rty se dotkly, což ve mně vyvolalo nesnesitelnou touhu po jeho těle. Po tom, cítit se s ním, jako bychom byli jeden.

Vzpamatovala jsem se včas, zrovna když mi vykasával halenku a odtrhla jsem se. Zuřivostí nad tím, jak snadno jsem mu podlehla, jsem mu vrazila facku.

„Tohle už víckrát nedělej, nechci to!“ Zuřivě jsem se otočila a otevřela jsem dveře, za nimi stáli všichni Cullenovi. „Jasně, jak jinak, že?“ Podívali se do země, ale nikdo nic neřekl.

…

O dvě hodiny později jsem ležela v horké vaně a vzpomínala jsem na to vše.

„Proč vlastně tohle všechno dělám?“ Zvrátila jsem hlavu vzad a podívala jsme se do zrcadla na stropě.

„Miluješ ho a bojíš se mu to říct.“ Vyděšeně jsme se podívala ke dveřím. Stál tam Damon.

„Tak to není.“ Usmál se, smutně se usmál.

„Bello, nevezmu si tě a myslím si, že ty to víš, myslím, že je na čase ukončit celou tuto hru na schovávanou, nemyslíš?“ Měl smutek v očích i ve své duši. „Víš, že tě doopravdy miluji?“

„Nevím, co na to říct,“ podívala jsem se do země. „Ráda bych ti pověděla, že tě miluji více než cokoli jiného na světě, ale ono to tak není. Proklínám se za to. Nenávidím se za to. Chtěla bych tě milovat, chtěla bych tě milovat jako nikoho a nic na tomto světě, ale já nemohu, moje srdce bylo již tolikrát zlomené, dokonce dvakrát stejným mužem. Paradox je, že já jej přes vše, co mi udělal, já ho stále miluji a nemohu si pomoci.“ Dřepnul si vedle vany a pohladil mě po vlasech.

„Zasloužíš si lepšího, než je on. Bell, až ti to dojde, až nebudeš mít tajemství a nebudeš hrát tyto nesmyslné hry, budu na tebe čekat.“ Objal mě.

„Musím se mu pomstít.“ Zavrtěl hlavou.

„Nemusíš, musíš mu říct pravdu, promluvit si s ním. Musíš udělat to, co nechceš, protože se bojíš, že tě to znovu zlomí. Jsi strašně rozbitná jako panenka z porcelánu. Každý záchvěv citů tě roztříští na malinkaté kousíčky, nebo na prach.“ Políbil mě na čelo, ani jsem mu nic nestihla říci, a zmizel. Odešel. Bez ničeho bez žádného ahoj. Nechal mě tam sedět a dívat se na místo, kde ještě před chvílí stál.

„Děkuji.“ Ticho pokoje mi však neodpovědělo. Má pravdu, jsem rozbitná, ale nebojím se o sebe, musím se mu pomstít, chci se mu pomstít. Za vše, ani Damon mě nepřesvědčí, nemůže.

…

Po půl hodině přemýšlení jsem seděla v autě a jela jsem ke Cullenovým. Promluvím si s ním, ale to je vše, jak více mě ještě může zlomit? Jak moc, když mě před nemalou chvíli opustil druhý muž na světě, kterého miluji?

Dojela jsem pře dům a vystoupila jsem z auta. Vešla jsme bez klepání bez pozvání. Všichni seděli v obývacím pokoji.

„Chtěl jsi mluvit, mluv.“ Zaraženě mě pozorovali. „Vždy mě zajímal tvůj příběh, Edwarde, vždy, jen jsi mi ho nikdy neřekl, nikdy jsi mi nedal důvod, ten důvod proč, možná potom ti já, řeknu moje proč, na který jsi zvědavý.“ Přikývnul, ale myslím si, že jen tak, ne pro mě.

„Je to vskutku celkem krátký příběh a mohu si za to vlastně sám. Byl jsem mladý a nelíbil se mi způsob vegetariánského života, chtěl jsem být upírem, ale poté, když mi došlo, co dělám, mi ze sebe bylo špatně.

Bloumal jsem se setmělými ulicemi, byl jsem právě po lovu. Plynové lampy poblikávaly, ale já si toho nevšímal, ignoroval jsem to. Zaslechl jsem přede mnou někde v blízkosti nějaký křik. Běžel jsem tam plný očekávání, co se děje, stála tam přenádherná žena. Blond vlasy, modré oči, Němka. Před ní se krčili tři nějací týpci, byli to upíří, nějací zvláštní upíři. Rozhodl jsem se, že tu ženu zachráním.

Vtrhnul jsem doprostřed jejich kruhu a postavil jsem se před blondýnu. Začali kolem nás kroužit. Vypadalo to nadějně, byl jsem po lovu a měl jsem dostatek síly. Chtěl jsem si s ní jen užít, byla velmi přitažlivá, tehdy bych ji zabil ihned po tom, co by mě přestala bavit, dnes se mi ta představa hnusí.

Zkrátka se tam seběhl velmi krátký boj, dívka byla zabita, skoro zabili i mě, kdyby se tam neobjevili oni. Viděl jsem jen světlo, prudké světlo nějaké lucerny. Pálily mě z toho oči. Pobili je, všechny tři, poté zabili tu dívku, jelikož byla svědkem, mě ušetřili, uzdravili, ihned poté, co zjistili, že umím číst myšlenky. Jediná podmínka byla, že jsem musel slíbit Rumunskému králi poslušnost.“ Podíval se mi zpříma do očí. „To zahrnovalo i tebe.“ Smutně jsem se usmála.

„Edwarde, stále to nechápu, nemusel jsi mě vydávat, nemusel sis mě ani všímat, měl jsi mě nechat na pokoji a nevšímat si mě.“ Postavil se a přešel ke mně. Vzal mě za ramena a podíval se mi zhluboka do očí.

„To nešlo. Poprvé jsem tě spatřil a ihned jsem se do tebe zamiloval. Tvoje oči mě učarovaly, ukázaly mi, jaká jsi. Ukázaly mi vše, viděl jsem do tebe a mohl jsem si v tobě číst a to ti ani nedokážu číst myšlenky.“ Myslel to zcela upřímně. V hlavě se mi zrodil vskutku ďábelský plán. Chtělo se mi křičet. Usmála jsem se na něj.

„Moje oči, proč vždy všichni mluví o mých očích?“ Rozesmál se.

„Odpouštíš mi?“ Vytrhla jsme se jeho sevření.

„Ne, Edwarde, nemohu ti odpustit ihned, alespoň to ale chápu, možná, že ti jednou odpovím ano, ale dnes to nebude.“ Mrzelo ho to, ale nakonec přikývnul. „Půjdu.“

„Tvoje proč?“ Otočila jsem se, zprvu zmatená, poté mi to došlo.

„Proč? Nikdy žádné nebylo.“ S tímto jsme ho zanechala stát a dívat se za mou odcházející postavou.

…

Další dva měsíce se celkově nějak zvrtly, neměla jsme to vše dopustit, ale nemohla jsme si pomoci, moje city nade mnou převládly, ne, nechala jsme je, aby nade mnou převládly a pustila jsme se volným pádem do něčeho, co mě bude užírat a zabíjet, až se vše rozpadne na malinkaté kousíčky.

Po módní přehlídce, kde jsem jako Natalie moderovala, jsem si k tělu pustila Edwarda, ukázal mi, jaké to je milovat, jaké to je cítit, co je něha a co vášeň, jen se to zvrtlo v pravidelná setkání, za účelem trochy té lásky, vášně a citů. Před světem jsme se to snažili tajit, ale vše nejde ututlat navždy.

Navždy taky nejde jen lámat srdce a podvádět a já už toho mám taktéž dost, musím mu říct pravdu, ale rozhodně to udělám takovým způsobem, aby dostatečně trpěl.

…

O dva měsíce později

„Prosím!“ Ledově se zasmál, ale šlo na něm vidět, že je stejně nedočkavý jako já.

„Co když ne?“ Rozesmála jsme se.

„To bys nedoved!“ Elegantně zvednul jedno obočí a upřeně se mi podíval do očí.

„Uvidíme, kdo to zdá dřív!“ Místo toho, abychom konečně měli sex, si vedle mě jen lehnul a díval se do stropu. Už nějakou hodinu jsme byli nazí. Pokaždé, když jsme společně osaměli v domě, hráli jsme společně hry, tohle byla naše nejoblíbenější.

„Klidně se poddám.“ Posadila jsem se a obkročmo jsme si sedla na něj. Jemně jsem jej políbila na rty, což se u nás vždy zvrtlo v nekonečně dlouhé, vášnivé líbání. Přetočil nás, takže byl opět nade mnou a opatrně spojil naše těla.

…

Objal mě pažemi do ochranného objetí a dal mi pusu do vlasů. Po celém těle mi ještě tančili motýlci. Poslední dva měsíce jsou doopravdy velmi hezké. Všechno je to pro nás jiné, žádné závazky, žádné vyznávání sáhodlouhých sloganů lásky, jen pochopení a vzájemný kontakt.

„Edwarde, měli bychom vstávat, za chvíli se vrátí tvoje rodina.“ Zmizel. Neřešila jsem to, sama jsem vstala – stále se mi trošku motala hlava – a zamířila jsme do koupelny, kde jsem si dopřála dlouhou sprchu.

Za pár minut jsem už scházela schodiště v jejich domě, stále ještě krapet červená, alespoň pro jejich oči.

„Ahoj!“ Zastavil mě někdo, když jsme šla do kuchyně. Celá rodin seděla v obýváku.

„Ahoj.“ Edward nikde nebyl.

„Na návštěvě?“ Přikývla jsem.

„Nevíte, kde je Edward?“ Emmett se zasmál.

„Někam utíkal, sotva se oblékl.“ Mám dojem, že jsem zrudla v obličeji.

„Parchant!“ Usmála jsem se. „Myslím, že už bych měla jít.“ Esme se ale zvedla a přešla ke mně.

„My to víme.“ Otevřela jsem pusu, ale ihned jsme ji zase zavřela. „Víme, že jste spolu.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Je to trochu jinak.“ Esme se zamračila.

„My to víme, Edward nám vše řekl!“ Nic jsem pro jistotu neříkala.

„Aha!“ zařval Emm. „Tak tam chodí Eda místo těláku, i když, jak jsem se doslechl, tak toho tělocviku má víc než dost!“ Tím si vysloužil pohlavek od Rose a zlé pohledy lidí okolo.

„No nic, je čas odejít.“ Alice vyskočila na nohy a hnala se ke mně jako tornádo.

„To nepřipadá v úvahu!“ Až jsem nezalekla, jak vyjekla. „Mohla bys tu zůstat s námi.“ Nakonec jsem tedy přikývla, protože její pohled je jako postavení štěněte naproti armády, armáda by taky odložila zbraně.

Edward se dostavil za několik málo hodin. Byl překvapen, že tam stále jsem, ale nic neříkal a zase zmizel, tentokrát v patře.

Dívala jsem se za ním a doufala jsme, že přijde zase zpět. Nezklamal, za chvíli doopravdy scházel zas dolů, něco však držel v ruce. Všichni si stoupli a on si pokleknul přede mě.

„Natali Marie Clont, vezmeš si mě za muže?" Koukala jsem se na něj jako na blázna, doopravdy tohle právě řekl?

„Edwarde, ty ses snad zbláznil, ne? Já a vzít si tě? To by byla ta největší chyba, kterou bychom oba udělali, nemohu si tě vzít, jako ty si nemůžeš vzít mě," řekla jsem mu, ale nejspíše to ani nepochopil.

„Jak to myslíš, Natali?" Doopravdy to nepochopil. Já zase nechápala tohle všechno.

„Prostě si tě nemohu a ani nechci vzít. Jsi pro mě důležitý v rodině, stejně jako Jasper nebo Emmett, ale já tě nemiluji tak, že bych si tě hned chtěla vzít. Je s tebou skvělý, ne, prostě excelentní sex, líbáš jako bůh, ale to nevede k tomu, abych si tě vzala, Edwarde, a navíc nejsem ani připravená na nějaký vážný vztah." Očividně tomu nikdo v místnosti nemohl uvěřit.

„Ale, vždyť, vždyť to vypadalo, že mě miluješ, Natali, že beze mě nemůžeš být a řeklas mi to, řeklas mi, že mě miluješ, slyšíš, tohle se mi musí jenom zdát!" Zdál se hysterický.

„Edwarde, ty jsi ale fakticky naivní! Milovat tě? Tebe? Znova? Děláš si srandu, ne? Vždyť s tebou je nuda, Edwarde! Jsi ten nejnudnější upír na světě! Smiř se s tím, že já nejsem taková ta hodná holka na dlouhý a vážný vztah! Jsem jako rozdivočelá lvice. Mám svůj terén a ráda se bavím. Nejsem vegetarián jako vy a nevadí mi váš způsob života a je mi jedno, že někoho zabíjím! Jsem taková. Jsem upír, Edwarde, upír a to nejde proti přírodě!"

„Myslel jsem, že jsi vegetarián. Nejsi přeci nijak obdarovaná, Natali. Jak to děláš, že máš karamelové oči a udržíš svou žízeň na uzdě?"

„Nic o mně už nevíš. Mimochodem ti to může být stoprocentně jedno!" Vykulil na mě oči.

„Jedno? Jsi moje přítelkyně. Chodíme spolu, spíme spolu. To pro tebe nic neznamená?"

„Jenže my spolu, brouku, nechodíme." Přistoupil a vzal můj obličej do dlaní.

„Prosím tě, řekni mi, že to byl jenom vtip, že sis to pouze vymyslela, že si ze mě děláš jenom srandu, Natali, prosím."

„Ne, Edwarde, nemohu ti říct něco, co ti nechci říct, co k tobě necítím a nikdy jsem necítila. Zase ses splet. Možná jsme tě kdysi milovala, ale těm dnům je již konec."

„Natali, Natali, prosím tě." Zvrátila jsme hlavu, nevšímajíc si pohledů okolo.

„Nepros, to nepomůže." Byla jsem ledově klidná. „Prosím, jenom to ne! Nedělej tady srdceryvný scénky, které tě nebudou bolet jako minule!" Zamračil se, až vzteklým způsobem.

„Ty někoho máš! Natalie! Je to pravda?" Kdyby nevypadal na to, že omdlí, začala bych se smát.

„Mysli si, co chceš!“ Hrubě mě přimáčknul na zeď.

„Teď pouze pravdu, Natali. Pravdu!" Šel z něj strach.

„Natali, Natali, vždyť ani nevíš, jak se jmenuji!" Než jsem si uvědomila, co jsme řekla, bylo moc pozdě.

„Jsi Natalie, jsi Bella, jsi pro mě vším!“ Usmála jsem se.

„Doopravdy? Ani mě nepoznáš, víš, když někoho miluješ, jak říkáš, poznáš ho, ať vypadá jakkoli.“ Pustil mě. „Chtěla jsem se ti pomstít, ale nemá to cenu, Edwarde, konečně mi totiž došlo, jaký jsi.“ Zmučeně mě pozoroval. „Víš, pozorovat tě očima třech různých lidí je velmi zajímavé. Uvidíš, co bys normálně nemohl spatřit. Damon měl pravdu, když říkal, že hra nikdy nekončí dobře pro toho, kdo hraje falešně, ale tentokrát to neskončí dobře ani pro jednoho z nás. Za zády flirtuješ se Sintií, přitom spíš se mnou a vykládáš mi, jak mě miluješ.“ Probleskly mu oči. Věděl to, všichni to věděli.

„Ty jsi Sintie?“ Zasmála jsem se.

„Tvou zásluhou, Edwarde, kdybys mě nevydal, byla bych jen označenou, nikdy ne princeznou.“ Zavrtěl hlavou. „Ano, to tys ze mě udělal tohle všechno. To tys ze mě udělal tu zlou, protože jen láska nás zabíjí, jen láska ukazuje pravou tvář a je to zase láska, která všechno zničí.“

„Jak jsi mohla?“

„Tuhle otázku by sis měl položit sám, Edwarde, jak jsi mohl?“ Bez dalších slov jsem se odešla. Věděla jsem, že tady se již nikdy navrátit nemohu, protože i když se milujeme, každý si to vykládá jinak a nám dvěma zkrátka není souzeno být spolu.

the End

Poslední klapka, končí film.

Poslední kapka, vyschla řeka.

Poslední nádech, končí život.

Poslední tečka, končí příběh.

Je to tak, ať chceme nebo ne. Něco začíná a něco končí, mám dojem, že tady už doopravdy není co více říct, tady už to prostě musí zkončit.

Tuto povídku píšu dlouho, mezi kapitolami jsem měla někdy i tří měsíční pauzy, omluvám se za ně čtenářům, taktéž se chci omluvit za nudné, natahovací kapitoly, to jsem doopravdy nevěděla co napsat, proto jsem to udělala nějak obklikou.

No, nakonec chci všem poděkovat. Ti, co píšou, ví, jaké to je číst pochvalné komentáře, ti, co nepíšou, no, přiblížím Vám to. Na tváři máte úsměv, nepopsatelně dobrou náladu a máte chuť létat. To je ono, takovýto krásný stav mám vždy, když si přečtu vaše komentáře.

Děkuji Vám moc.

Jmenovitě bych chtěla poděkovat:

Zajdali, jsi perfektní holka, děkuji ti za věrnost a za všechny komentáře, které jsi mi kdy zanechala, všechny mě nakopli a podrželi, moc ti díky.

Taky HelloKitty, jsi úžasná, protože tolik tleskajících smajlíků jsem snad ještě nikdy nikde neviděla.

Dále potom Bibusq222, Lied, Bellacullen, 123Alice123, Zuzulinecka, Marketasaky, Lucka2010, RuDiLiCh, Faill ;Draco, JasminaCullen, TerezC, Ariana, Blázen Twilight, xDenysqa, Sandra96, Wik, Nikuska 146a BellaSwanCullen.

Samozřejmě i všem ostatním čtenářům a lidem, kteří sem tam ten komentář zanechali.

Moc také děkuji Adminům a Webmasterům za trpělivost  (i když ta někdy má i meze, že?). A z nich jmenovitě Zabze, kvůli ošklivým větám, které jsem ti jí napsala a ona to přešla, jsi úžasná.

Poslední verš, končí se sloka,

poslední rým, končí báseň,

poslední hodina před rozedněním, končí noc,

poslední kapitola, končí příběh nebo kniha.

A já Vám děkuji a prosím Vás o poslední komentář.

Shrnutí

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrcha - 15. kapitola :