Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje minulost, naše přítomnost a nejistá budoucnost - 1. kapitola

20.01.2010 (10:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1764×

1. kapitola – Bolest, vášeň, smutek, láska,  nenávist, touha a další pocity

Byla hezká sobota, venku ještě tolik nemrzlo. Rozhodla jsem se jít projít. Maminka byla doma a připravovala vše na večer. Měli přijít ostatní lékaři s tatínkovi nemocnice. Byl povýšen, takže se maminka rozhodla mu udělat oslavu.

Okolo našeho a vedlejších dvou domů vedla alej. Vydala jsem se po ní. Měla jsem na sobě červený kabátek, který jsem dostala od tatínka k mým sedmnáctým narozeninám asi před měsícem.

Z dálky jsem zahlédla neznámého muže. Šel od domu Steelových, našich sousedů. S každým krokem se přibližoval a já si ho mohla více prohlédnout.

Jeho tmavé, havranové, delší vlasy kontrastovali s jeho velmi bledou kůží. Jeho oči měli tmavou narudlou barvu. Bylo to velmi zvláštní. Velmi mu to slušelo.

Po chvíli jsme stáli naproti sobě.

„Krásný den, slečno.“ Promluvil na mě.

„Dobrý den.“

„Jdete tak sama. Nestála by jste o mou společnost?“

„Och, děkuji, ale nebylo by hezké, vás tak to zdržela.“

„To nevadí. Vaše společnost bude velmi příjemná a rád pro ni něco obětuji.“

Usmála jsem se, neměla jsem s toho zrovna dobrý pocit, ale nevěděla jsem co udělat.

„Jmenuji je Damon Forest.“

„Isabell Swan.“

Kolem nás projížděl kočár. Nepokračoval dál, ale zastavil se.

„Dovolíš abych tě svezl?“

„Myslím, že to nebude nutné. Nebydlím daleko.“

Měla jsem s toho ještě horší1, velmi špatný, pocit. Něco mi říkalo ať vezmu nohy na ramena a utíkám co nejrychleji domů. Ráda bych ten pocit uposlechla ale nešlo to. Začala jsem se trošku bát a nebyla jsem si už tak jistá.

„Prosím nastup si.“  V jeho hlase bylo velké množství autority a rozkazovačnosti.

„Nemyslím …“

Z ničeho nic mě zachvátil pocit uposlechnutí. Zdálo se mi správné nastoupit. Bylo to něco jako slabá intuice.

Rozhodla jsem se ji uposlechnou.

„Děkuji vám za svezení.“

„Není za co, snad tě jen kousnu.“

Snad tě jen kousnu.

Asi jsem se musela přeslechnout. Dál jsme nad tím nepřemýšlela.

Kočár byl prostorný a draze vybaven.

Sedla jsem si a Damon se posadil vedle mě.

Ucítila jsem píchnutí.

Dnešní den je opravdu divný. Měla bych se doma prospat, protože už blouzním. Byla jsem čím dál více unavená a malátná. Pomalu jsem ztrácela vědomí. Chtěla jsem tomu zabránit, ale mé tělo mě neposlouchalo jako by mi už nepatřilo. Má mysl otupovala a mé vědomí se ztrácelo stejně jako můj život. Pohltila mě tma a já se v ní začala topit.

Nevím, jak dlouho  mě tma obklopovala, ale neumírala jsem. Alespoň to tak nevypadalo. Začaly mi zbystřovat smysly. Mohla jsem se hýbat. Fyzicky vše bylo jako předtím, ale špatný pocit se ještě prohloubil.

Otevřela jsem oči.

Byla jsem v menším pokoji. Ležela jsem na sedačce u okna, po pravici bylo křeslo a stoleček. Po levici u druhé stěny knihovničku, ta byla naproti křesla. Dveře byly naproti sedačce. Vše bylo sladěno do červena, krásné rudé barvy.

Posadila jsem se.

Čekalo mě překvapení.

Byla jsem převlečená. Měla jsem na sobě nádherné šaty. Byly krásné, černé jako nejhlubší noc. Měly však velmi zvláštní střih nikdy jsem nic takového neviděla.

(pozn. autora: šaty mají takový střih, ale černou barvu, vím, že takový střih bych asi v té době nenašla, ale později se to v povídce dozvíte)

Z mého rozjímání mě přerušil něčí příchod. Podívala jsem se ke dveřím. Stál v nich Damon.

Všechno mi najednou došlo. Kde to jsem? Co tady dělám? Kde jsou rodiče? Proč nejsem s nimi? Ví co se stalo? Co se mnou bude? Proč mám na sobě ty divné šaty?

„Ahoj Isabell.“

„Co tady dělám? Kde to jsem a proč?“

Já vím, že je nezdvořilé se takhle ptát, ale musela jsem to vědět.

„Já vím, máš spoustu otázek. Vše přijde. Teď ale musíš vědět jediné. Jsi předurčena k velkým věcem. Stala jsi se jednou z vyvolených a musíš naplnit svůj osud. Já ti v tom pomohu. Je zbytečné se tomu bránit.“

Z jeho slov mi běhal mráz po zádech.

„Lehni si a neboj se.“

Poslechla jsem, ale strach byl ještě větší.

Přisedl si ke mně na postel. Pomalu svou hlavu sklonil k mému obličeji. Díval se mi do očí a ještě více se přiblížil. Lehce své rty přiložil na mé a políbil  mě. Byl to můj první polibek. Párkrát jsem si představila jaké to může být, ale nikdy mě nenapadlo, že až takto úžasné. Polibek nabíral na síle a mi přestal stačit vzduch. Vycítil to a posunul se svými rty níž. Ochutnával moji kůži. Chtěla jsem se odtáhnout, ale nedokázala jsem to. Úplně mě ovládal neznámý pocit. A s jeho rty, které sjížděly po mém dekoltu se jen stupňoval. Pomalu se vrátil nahoru, ale jen k mému krku. Zasypával ho polibky. U mé tepající tepny se zastavil. Zhluboka se nadechl a udělal něco neočekávaného. Jeho zuby projely mou kůží jako nůž máslem. Pomalu nasával mou krev. Po chvíli přestal. Olízl zbylou krev a ještě jednou mě políbil na ústa. Nestihla jsem už ale nad ničím přemýšlet a ani se divit, protože mi začalo hořet místo, kde jeho zuby projely mou kůží.

„Promiň, ale musel jsme to udělat, jinak by jsi svůj osud nenaplnil.“

Jeho slova z mysli vytěsnil ten nesnesitelný žár. Bolest byla neskutečná a já si přála umřít, ale jednou přestala. Uzavřela se v mém srdci a to zastavila ho.

Všude bylo ticho, ne všude ne. Jen v mé blízkosti. Slyšel jsem i vzdálené zvuky. Otevřela jsme oči a posadila. Ale udělala jsem to vše velmi rychle. Dokonce jsem i lépe viděla. Všechny moje smyly se zlepšily.

„Vítám tě v tvém novém životě Isabell.“

Otočila jsem se za tím hlasem. V křesle seděl Damon a usmíval se na mě.

„Stala jsi se novou osobností, už nejsi obyčejný člověk. Je mi líto, ža jsi musela tak trpět, ale bylo to nutné. Stala jsi se upírem a to jinak nejde.“

„Čím jsem se stala?“

Řekl upírem? opravdu použil slovo upír. Název mystické příšery z nočních můr.

„Upírem. Tak jako já a ještě pár vyvolených. Určitě sis všimla změn ve tvém vnímání. Je toho více, ale to teď nebudeme rozebírat. Měla by jsi se zasytit. Dovolil jsem si pro tebe takovou pozornost. Snad si pochutnáš. To je teď to nejdůležitější. Pak ti bude lépe a můžu ti vše říct.“

Damon poté odešel.

Chvíli po něm vešel do pokoje pěkný muž. Mohli mít okolo dvaceti pěti let. Byl pohedný, dokonce moc hezký, ale Damonovi se nemohl rovnat.

Uslyšela jsem tlukot. Chvíli trvalo, než mi došlo že tlukot jeho srdce a tepající krve. Snažila jsem se na to nesoustředit a vnímat jen jeho. Přišel ke mně.

„Dnes vám mohu dělat společnost. Ani nevíte, jaká to je pro mě pocta.“

Posadil se vedle mě, což rozpoutalo škrábání, až pálení, v krku.

„Jste tak nádherná.“

Svou rukou mě pohladil po tváři. Ani netušil, jak mě lákala krev pulsující mu v tepně na zápěstí.

Sklouzl svou rukou po křivce mého těla. Druhou rukou si mě přitáhl k tělu. Políbil mě. Nebyl to tak opatrný polibek jako od Damona. Bylo v něm mnohem více nedočkavosti a snad touhy, to jsem s určitostí ale říci nemohla, protože jsem nikdy nic takového nezažila.

Chtěla jsem se soustředit jen na polibek, ale vůně jeho hrdla byla silnější. Pálení ještě zesílilo. Odloučil naše rty, aby se mohl  nadechnout. Já jsem to kupodivu nepotřebovala. Alespoň nějaká výhoda.

Přesunul se rty k mému krku a níž k rameni. Volnou rukou přejížděl přes můj dekolt níž. To jsem už nevydržela a musela se nadechnout.

To se ale nemělo stát jeho vůně byla v celém pokoji. Vznášela se ve vzduchu a celou  mě pohltila. Pronikala mnou kousek po kousku. Zpívala mi píseň srce. Píseň lákala mé rty ke kousnutí, utišení toho hlabu, který jeho krev rozpoutala.

Neskutečnou rychlosti a silou jsem ho vytáhla a zakousla se do jeho tepny na krku. Jeho teplá krev mi tekla do krku. Hasila pálení v něm a způsobovala mi ohromnou rozkoš. Pohrávala si s mými buňkami. Pronikala do celého těla. Proudila mými žilami. Nedokázala jsem přestat. Jediné co mě zajímalo byl ten poklad v jeho tepně. Poklad který mě roztřást vzrušením a hrál se mnou pro mě neznámý tanec.

Spolu s tou božskou tekutinou mi došlo i to co jsem udělala.

Shodila jsem jeho mrtvé tělo na zem a schoulila se do klubíčka.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje minulost, naše přítomnost a nejistá budoucnost - 1. kapitola: