Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje kamarádka Edward - 2. kapitola

08.08.2010 (20:45) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2779×

2. Nákupy!!!

Pohled Emmetta

Co jsem to zase vymyslel? Jet s Alicí na nakupovací maratón a neceknout ani slovo. Vždyť to nejde! Postačující je to, že nás Alice doslova narvala do auta se slovy: Emmette, ty mlč, nebo si s Edwardem už nikdy neužiješ, Edwarde, mlč, nebo z tebe udělám holku.

Stačí teď, že si moje milující rodinka myslí, že jsem nějakej divnej votento, kterej neumí spočítat debilní rovnici 2x + x = 5 + x. No kolik to je? No přece… počkejte! X = 2,5; ne? To je jedno. Hlavní je, že teď si k tomu Edward s Alicí myslí, že udělám cokoliv, abych viděl Edwarda v dívčím oblečení. Pche! Vždyť mě stačí Rose. Hmm… Rosalie. Na tváři se mi rozlil blažený úsměv, když jsem si vzpomněl na všechny ty noci strávené v jejím objetím. Edward se ušklíbl nad mými myšlenkami a zdá se, že se zaměřil na něco jiného.

„Tak, kluci, co tak mlčíte? Nejste rádi?“ ozval se protivný hlásek mé potrhlé sestřičky z předního sedadla. Chtěl jsem říct něco ne moc pěkného, ale vzpomněl jsem si, že tu sázku nemůžu prohrát. Chci vidět potupu Edwarda za každou cenu! To je první důvod.

A na tyto myšlenky, jsem dostal odpověď v podobě Edwardova vrčení.

„Kluci!“ okřikla nás Alice. Edward přestal vrčet. Hold má respekt, sestřička moje malá. Pár minut bylo v našem autě ticho, jen Edward se mračil na Alici. Nejspíš se mu nelíbí její myšlenky.

„Emmette, jak tě vůbec napadlo, aby se Edward stal holkou, jestli prohraje?“ přerušila to Alice.

„Mám Edíka rád a mrzí mě, že pořád nemá pořádnou holku. Takhle mu seznamování půjde líp,“ řekl jsem popravdě a pokrčil rameny. Edward opět zavrčel.

„Klid, brácho. Nemusíš na mě pořád vrčet. Ber to jako bratrská pomoc.“ Viděl jsem, jak nad tím Edward uvažuje. Měl ovšem tu svou masku "mě nic nezajímá", "mě nic netíží". Nemohl jsem z jeho výrazu poznat, jak se cítí. Alice se vepředu zasmála a po deseti minutách jsme už parkovali před nákupním centrem.

„Jdem?“ zeptal jsem se provokativně Edwarda.

„Jasně,“ odpověděla Alice, nadskakující metry vysoko a přímo letící do prvního obchodu. Já s bráchou jsme se courali za ní.

„Takže žádný odmlouvání, jasné?“ ujasnil jsem si s Edwardem podmínku a vešel do obchodu.

Chci to mít rychle za sebou. Poslal jsem Edwardovi v myšlenkách a on jen přikývl. A tak začalo naše peklo.

Alice byla ve svém živlu a my ji nemohli nijak krotit. Vláčela nás z jednoho obchodu do druhého, pokaždé nám vybrala tunu oblečení a zahnala nás do kabinek. Když už nám konečně něco vybrala, donutla zaplatit jednoho z nás! A pak jsme ty věci museli zanést do auta… Prostě hrůza.

„Takže, kluci, tohle si oblečete!“ nařídila nám Alice asi už v šestém obchodě. Byly to úplé kožené kalhoty a růžová košilka s nějakým potiskem. Hrůza! Sakra… Já jsem upír a ne buzerant! Jak ji tohle mohlo napadnout?

„Jdem do toho, ať to máme za sebou, a lepší zvítězí,“ řekl Edward, vyrval jsem Alici oblečení z ruky a vletěl první do kabinky.

„Jen, prosím, rychle,  Emmette,“ zašeptal smutný Edward.

Navlékl jsem se do toho a vypadal jsem příšerně. Ach jo! Setinu vteřiny jsem se ještě prohlížel v zrcadle, než jsem usoudil, že je toho dost a půjdu se převléknout zpátky, ale to by nebyla Alice. Vletěla mi do kabinky, když jsem tam byl jenom v rozeplých kalhotech a bez košile a zrovna okolo šly nějaké holky. Zazubil jsem se na ně, a pak s úsměvy na tváři odešly.

„Emmette!“ ozvalo se z vedlejší kabinky a já se jenom uculil.

„Takže tohle si oblíkneš,“ rozkázala Alice a ukázala na hromadu oblečení.

„A tohle ti nesedí,“ sjela mě pohledem a už mi z kožených kalhot chtěla pomáhat.

„Tak to teda…“ nedořekl jsem, protože mě Alice zastavila.

„Chceš odporovat?“ zeptala se. Jen jsem zakroutil hlavou. Alice se zasmála a odešla. Jakmile jsme z tohoto obchodu vyšli, poslala Alice Edwarda do auta. My jsme šli do obchodu s botami, když se Alice sekla a zahleděla se do dálky.

Měla vizi…

„Alice, co jsi viděla?“ zeptal jsem se rozrušeně, když se zase podívala na mě a na tváři se jí rozlil široký úsměv.

„Nic, jen mě poslouchej. Pro Edwardovo dobro ti radím, nic neříkej, se vším musíš souhlasit. Pomůžu ti sázku vyhrát, tak to, prosím, nezkaž.“ Upřela na mě naléhavý výraz. Přikývl jsem, i když nevím proč. Nevěděl, jsem, co Alice viděla, i když mě to moc zajímalo.

Edward přišel a zašklebil se na Alici. Nejspíš si kryla myšlenky. A já bych taky měl…

Naše malá sestřička nás vedla dál a já se divil, proč nevstoupila do žádného z obchodu. Místo toho nás vedla do nějaké kavárny.

„Co děláme tady?“ zeptal se Edward.

„Emmett je unavený, chce si odpočinout a dát si vodu,“ odpověděla Alice a já na ni zíral s otevřenou pusou.

„Emmett nemůže být unavený.“

„Chceš mi odporovat?“ Alice nadzvedla jedno obočí. Edward zaťal ruce v pěst, na sucho polkl a zatřepal hlavou. Zato já nebyl schopen pohybu. To mám vážně pít tu, pro lidi životodárnou, tekutinu? Zbláznila se?

„Jen pojď, Emmette. Edward si dá kávu a dortík,“ řekla Alice a mrkla na mě. Tak tohle má za lubem. Mrška jedna. Sedli jsme si tedy ke stolu a objednali si neperlivou vodu pro mě a kávu a čokoládový dort pro Edwarda, který zmučeně seděl a vůbec nemluvil.

„Nebojte, už nás čeká jenom tak pět obchodů. Je teprve sedm hodin, zavírají za hodinu, takže si trochu pohněte, ať to všechno stihnem,“ řekla Alice, když nám číšník donesl objednávku. Znechuceně jsem vzal sklenici a na ex ji vypil. No řeknu vám… Fuj! Jak tohle někdo může pít? Vždyť je to totálně bez chuti! Znechuceně jsem se otřepal a Alice se zasmála.

„Skvěle, Emmette, neodmlouval jsi. Teď ty, Edwarde,“ pronesla a dívala se, jak Edward sahá po lžičce.

Po půl hodině měl Edward bez keců snězeno a my mohli jít. Alice říkala, že posledních pár obchodů vynecháme, takže nás čekají jenom tři.

„Vypadáš jak vyhulec,“ ozvala se v obchodě pro hopery.

„V tohle seš moc tlustej,“ řekla v předposledním obchodě a já měl sto chutí po ní skočit.

„Sundej to, nebo to z tebe ručně servu,“ křičela zase jednou a já s radostí splnil její přání. V tom ruchu jsem nemohl nevidět, jak to všechno vnímá Edward, protože buď jeden nebo druhej nosil tašky, nebo jsme byli nastrkaní v kabinkách a měli moc práce.

Zaklel jsem v duchu a modlil se, aby to byly jenom hadry, co budeme nakupovat. Ztuhl jsem, když zastavila před… Sex-shopem.

Dobře, klidně bych tam šel, ale s někým jiným a hlavně bych si to musel vybírat a zkoušet sám.

„Honem hoši,“ vyštěkla Alice a vešla do… obchodu?

„Alice,“ řekl jsem, protože s ní jsem tam jít rozhodně nechtěl, ale Edward zpozorněl, vlastně i Alice. „Edward se hrozně loudá,“ vymyslel jsem rychle. Bylo to to první, co mě napadlo. Chtěl jsem jí tenkrát už říct, ať toho nechá, ale nemohl jsem to prohrát.

„Já jen…“ začal Edward a já se na něj nadějně podíval.

„Netěš se zbytečně, tohle já vyhraju,“ vyplázl na mě jazyk a vešel dovnitř. Se svěšenými rameny jsem ho následoval.

Stěny byly namalované černou barvou, ve velké prostoru bylo několik regálů. V pravo byl regál plný videokazet a DVD s různými tituly. Amazonky, Dravé studentky, Maličká ale šikovná. Nejvíce mě ovšem zaujal název Sexy blondýna. To se někdy musím půjčit…

Druhý regál byl zaplněn časopisy, na které jsem se raději ani nedíval. Třetí regál… Panebože třetí regál!!! Různé barvy, různé velikosti, stejný tvar. Kdybych nebyl upír, nejspíš bych vrhnul!

Rychle jsem došel Alici a Edwarda, kteří právě šli kolem čtvrtého regálu s koženým oblečením. Najednou se Alice zastavila a vzala do ruky kožený pásek s pytlíčkem vepředu… Takhle bych to popsal já.

„Tohle si obleč,“ řekla Edwardovi.

„Ani náhodou!“

„Cože jsi to řekl?“ zeptal jsem se nadšeně. On odporoval!!!

„Že si to neobleču. Klidně budu chodit jako holka celej rok, je mi to jedno. Může to být zábava. Ale do tohohle mě nenuť.“

„Ano! Já to věděla!“ zavýskla Alice, ale hned se vzpamatovala a podívala se na Edwarda. „Chci říct, ty jsi ale pako. Tos nemohl vydržet až do konce?“

„Nech toho, Alice. Domů poběžím. Potřebuju si provětrat hlavu,“ řekl naštvaně a pomalu odcházel.

„Edwarde! Rodičům to řeknu já nebo ty?“ zavolal jsem na něj ještě.

„Já sám! Ty i Alice budete mlčet, dokud se s tím sám nesmířím!“ zavrčel a odešel úplně.

„Tak teď už mi můžeš říct, co jsi viděla,“ otočil jsem se na Alici, která se jen usmívala od ucha k uchu.

„Ne, nemůžu. Řeknu ti jen to, že to bude změna k lepšímu,“ vyplázla na mě jazyk a odešla z obchodu. Jenže mně se ještě nechtělo. Otočil jsem se a zamířil si to k videokazetě s názvem Sexy blondýna.

Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat uživatelce Blotik, která mi vnukla nápad se sázkou.

V příští kapitolce se Edward začne pomalu, ale jistě měnit v dívku...