Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 8. kapitola

vecicka8


Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 8. kapitolaNo, jde asi o to, že Alex se začne zajímat o tajemství, které před ní mají kluci. ;) Nakousneme také kousek z výletu do stájí. ;) Sundance

„Páni, Alex, ty by ti moc slušely,“ žasla Emily, když odhrnula závěs od zkoušecí kabinky. Kluci sem neviděli, protože zrovna zkoumali nějaké krajkové spodní prádlo. Blbci.
„No, já nevím, připadají mi moc úzké. Připadám si v nich jako modelka,“ zasmála jsem se. Doopravdy to tak bylo. Nahoře byly sice docela široké, ale čím víc se přibližovaly ke kolenům, tak tím víc se zužovaly, a pak už nebyly hezké. Vypadaly jako pytel.
„No, mohly bychom se podívat na nějaké, které by byly širší a širší. Takové se mi hrozně líbí,“ zazubila se.
„Jo, ty nejsou škaredý,“ souhlasila jsem. Zalezla jsem zpět do kabinky a navlékla na sebe zase džíny a top, pak jsem šla hledat Emily, která se ztratila mezi růžovými šatičkami.
„Emily, promiň, ale tohle si na sebe nevezmu,“ zarazila jsem ji, když sahala po růžových, ale hlavně krátkých šatech.
„Jo! Přesně tohle jsem chtěla slyšet. Uf, tak smysl pro módu máš,“ zasmála se a ruku stáhla.
Prolezly jsme skoro všechny regály, police a věšáky, které v tom obchodě byly, až jsme narazily na jedny, se kterými jsme souhlasily obě. Hned jsem je vytáhla z hromady šatů, které visely na dlouhém věšáku, a mířila s nimi do kabinky.
„Alex, ukaž, jaký sis vybrala!“ volal na mě Emmett z druhé strany krámu.
„Neukážu,“ zazubila jsem se a šaty dala níž, takže mu výhled překazily regály. Rychle jsem proklouzla do kabinky a zavřela dvě křídla dveří, které ale zabránily zvědavým pohledům, aby neviděly pouze od ramen po půli stehen. Začala jsem si svlékat své oblečení a boty.
Po pár minutách jsem na sobě měla šaty, ale nedosáhla jsem na zip. Vyřešila jsem to tím, že jsem vylezla z kabinky a šaty si držela na prsou. Rozhlédla jsem se po obchodě a měla štěstí. Nikdo – až na kluky – tu nebyl. Doufala jsem, že se kluci neotočí a rozhlížela se po Emily.
Očima jsem projížděla všechny zákoutí obchodu, ale nikde nebyla. Sakra, kde je, když ji zrovna potřebuji?
„Emily ti šla ještě něco vybrat, prý se hned vrátí,“ oznámil mi Paul, když se otočil a… ztuhl. „Alex? Jsi to ty?“
Zmateně jsem se na něj podívala. Proč bych to neměla být já? To jsem v té kabince zestárla?
„Jo, jsem, co se ti nezdá?“
„No, najednou mi připadáš dospělejší,“ odpověděl. Dospělejší? Vážně?
„Sakra, Alex, radši na tu svatbu nechoď,“ doporučil mi oči valící Emm.
„To vypadám tak strašně?“ hlesla jsem. Myslela jsem, že mi sluší, ale jak se ukázalo, tak bude lepší, když je okamžitě sundám.
„No, právě, že ne. Vypadáš naprosto dokonale. Hned bych tě bral jako doprovod, ale už jsem to slíbil Belle,“ řekl smutně. Takže mi sluší? Páni, no, teď jenom aby mi je někdo dopnul.
A teď se otočil Embry, který si doteď povídal s Emily, která se zrovna vrátila s obrovskou taškou. Držel v ruce mobil, ale když se na mě otočil, tak mu upadl a rozbil se, ale on si toho vůbec nevšiml. Koukal se na mě jako na bohyni a já ucítila pocit, který jsem cítila jen tehdy, když mi taťka – ještě když žil – složil poklonu, že mi to sluší. I když jsem byla malá, tak mě to vždycky zahřálo u srdce. A to samé platí i teď.
Koukal na mě tím samým pohledem, který jsem u něj viděla poslední dny, a kterého jsem si po dvou dnech přestala všímat.
„Alex, nevím, jestli mám pravdu, ale řekla bych, že ti sluší,“ zazubila se na mě Emily. Kluci se jenom křenili a Embry? Ten na mě dál čuměl a bylo mu jedno, že potřebuji zapnout ty šaty.
Vypadalo to, že Paul je nejvíc při smyslech, tak jsem se na něj prosebně podívala a on pochopil. Přistoupil ke mně, odhrnul mi vlasy a dopnul mi ty šaty.
Embry zavrčel. On doopravdy zavrčel a Paul z toho uskočil. Podívala jsem se na toho vrčícího kluka, který se začal neovladatelně třást, a začala pomalu ustupovat dál od Paula.
„Embry, uklidni se. Vzpomeň si na Sama, budeš si vyčítat, když se tu proměníš a ublížíš jí,“ pomalu a zřetelně promluvila Emily a dala mu ruku na rameno. Nechápala jsem její slova a v tu chvíli se je ani nesnažila pochopit. „Alex, promluv na něj,“ požádala mě.
„Já? Proč? Hele, co se tu děje? On se třese jako osika a řekla bych, že to nebude zimou, protože každý z kluků má hodně vysokou teplotu. A ještě k tomu vrčí. Všimla jsem si, že někdy se kluci domlouvají jinak než pusou nebo gesty. Řekne mi někdo, co to znamená? Co jste?“ postupně jsem hlas snižovala a poslední otázku jsem zašeptala. Málem jsem se tam složila.
„Měl bys jí to říct. Už to máš dovolené,“ poradil Embrymu Emm. Co ten s tím má společného?
„A co když se lekne?! Co potom?“ vyštěkl a ještě víc se roztřásl.
„Je to hodně silná osoba, jen tak něco ji nerozhází,“ poznamenal Paul, ale pohled zabodával do země.
„Sakra, nemluvte o mně, jako bych tu nebyla!“ zařvala jsem. Chtěla jsem se vydat do kabinky, ale zastavil mě hlas Embryho.
„Alex, doopravdy ti to sluší. Vypadáš jako tvoje maminka, byla by na tebe hrdá.“ Zastavila jsem se v půli kroku a stočila na něj pohled. Proč je chvíli takový a pak makový? Proč nemůže být stálý?
„Jak to můžeš vědět? Neviděl jsi ji, ani jsi ji neznal,“ vzlykla jsem, ale ještě neplakala, a pohled obrátila do země, stejně jako Paul.
„Viděl. Prohlíželi jsme spolu to album,“ objasnil mi a já si hned vzpomněla. Teď se mi slzy nahrnuly do očí, ale já je dokázala zarazit, takže nepřetekly.
„Aha. Ale neznal jsi ji, tak neříkej, že by na mě byla hrdá, když vůbec nevíš, jaká byla!“ zakřičela jsem na něj a slzy se převalily přes okraj. Rozbrečela jsem se a hlavu si dala do dlaní.
„Ne, neznal jsem ji, ale asi tuším, jaká byla,“ odmlčel se, ale po chvíli pokračoval. „Byla jako ty. Silná, chytrá, krásná, milá, vtipná, ale hlavně obětavá. Dokázala každému pomoct, i když to bylo na její úkor. Bylo jí jedno, že ji každý měl za blázna, když něco udělala, ona byla ráda, že to tak udělala, nestyděla se za to. Mohl bych takhle pokračovat a říct ti, v čem jsi po ní, ale myslím, že jsi dost chytrá, abys pochopila, že jsi skoro jako ona.“
Ano, dostal mě tím. Myslela jsem si, že vůbec nemá páru, jaká moje mamka byla, ale on to věděl naprosto přesně. On řekl mé vlastnosti a tím charakterizoval i moji maminku. Byla hodně psychicky silná. V mozku toho měla víc než kdejaký učitel. Nádherně vypadala. Na každého byla milá, ať se k ní někdo choval sebehůře. Dokázala mě rozesmát i tehdy, kdy jsem si myslela, že to nejde. Pro každého by se rozdala. Tohle byla moje mamka, která mě měla ráda tak jako já ji. Ale už není. Kvůli nějakému debilovi jsem o ni přišla. Stejně tak o taťku.
„Odhadl jsi ji naprosto dobře,“ hlesla jsem a podívala se na něj, „ale na jednu věc jsi přeci jen zapomněl. To, co chtěla dokázat, dokázala, takže jestli jsem v tom také po ní, tak zjistím, co jste zač,“ varovala jsem se a otočila se na Emily. „Myslela jsem si, že ty přede mnou žádné tajemství nemáš.“
„Alex, počkej!“ volala za mnou, když jsem se rozeběhla, ale já jsem se nezastavovala, vlezla jsem do kabinky a rychle se převlékla, pak jsem se sesunula k zemi a volně se rozbrečela. Slzy mi tekly proudem a já je nedokázala zastavit, ale ani jsem nechtěla.
Myslela jsem si, že Emily a kluci přede mnou nemají tajemství, že jsme jako jedna velká rodina, která si nikdy nelže a nikdy nebude. Mýlila jsem se. Oni přede mnou mají tajemství, které dříve či později rozlousknu, a oni to ví.
Možná si myslí, že jsem jen malá holka, která nemá páru o tom, jaký život skutečně je, ale já bych to měla vědět nejlépe. Život mi vzal rodiče, které si skoro nepamatuji. Byla jsem malá. Život mě nepřipravil na to, že budu muset dalších šest let snášet různé nadávky a urážky. Vždycky jsem si říkala, že může být ještě hůř, ale pak jsem si uvědomila, že nemůže. Nikoho jsem neměla, a i když mi nikdo další nemohl umřít, tak jsem se přece jen bála, že život zase zakročí a já nakonec skončím na ulici.
„Alex, můžu dál?“ zeptala se opatrně Emily a já se snažila vzlykat aspoň potichu. Mohla klidně nakouknout nahoře nad dvoukřídlými dveřmi, nebo sklonit hlavu a podívat se pod nimi, ale neudělala to.
„Ne!“ vyštěkla jsem a ani mi jí nebylo líto. Myslela jsem si, že mě má ráda, tak mi lhát nebude. Ale lhala a mně to ublížilo.
„Alex, prosím, vyslechni mě. Mám před tebou tajemství, ale nemůžu ti ho říct, protože není moje. Až ti ho Embry řekne, budu ráda, ale i kdyby ti ho řekl až za rok, tak já to respektovat budu,“ vysvětlovala. Nehlídá ho sobě ale klukům, kteří si ho pořádně nehlídali a ona na něj přišla.
„Věřím ti, ale nemusela jsem se to dozvědět takhle,“ zamumlala jsem a vstala ze země. Otevřela jsem dveře a uslzelýma očima se podívala na Emily. Umučeně se na mě dívala a asi vedla vnitřní válku, protože se po chvíli nadechla, ale nakonec nic neřekla.
„Emily, máš už vybrané svoje šaty, až pojedete na ty líbánky?“ zeptala jsem se a pokusila se usmát. Jo, asi z toho nevzešlo nic úsměvu podobné, ale aspoň snaha se cení, ne?
„Jo, už máme všechno koupené a koupila jsem ti nějaké doplňky a jeden pro tebe mám doma,“ usmála se a tajemství hodila za hlavu. Já ale ne. Zjistím, co je to za tajnost.

***

„Alex, snad nejsi unavená,“ promluvil na mě Jazz, „jdeme snad na ty koně, ne?“ zeptal se a na tváři mu hrál úsměv, když jsem pomalu otevřela oči. Hned, jak řekl slovo koně, jsem vyletěla a objala ho.
„Fakt? Fakt na ně půjdeme? Já jsem si nejdřív myslela, že to nějak zamluvíte a budete dělat, že jste nic neřekli,“ přiznala jsem. Doopravdy jsem si myslela, že až přijedeme, tak on prostě řekne, že tam nemůžeme, protože… Něco by si vymyslel. Ale on to neudělal.
„Ty si doopravdy myslíš, že bych to udělal? Že bych tě podvedl? To jako vážně?“ zvedl obočí.
„No, dřív jsem si to myslela, ale změnila jsem názor,“ zakřenila jsem se. „A teď padej, musím se obléknout, protože ti nedošlo, že tam nepůjdu nahá,“ zasmála jsem se. Klečel na kraji postele a čuměl na mě jako na něco, co je moc pěkné, ale on to mít nesmí.
„Prosím tě, ty puberťáky vedle určitě nezabije, když se jim tam ukáže pořádná holka, jenom jim to prospěje,“ mrkl na mě a vytáhl mě z postele.
„Ne, já tam nejdu, nenuť mě, prosím,“ prosila jsem, ale jak jsem později zjistila, marně. Vytáhl mě z postele, z pokoje, a dotáhl mě až do kuchyně, kde mě posadil za stůl a nařídil mi, abych se najedla. Připomněl mi taťku, taky mi tohle dělával, když jsem se nemohla dohrabat na jídlo.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem a Jazze zpražila dost ostrým pohledem. Docela dlouho mu vzdoroval, ale potom se už musel obrátit, protože jeho tíhu déle nesnesl. Ach, sladké vítězství aspoň v jednom směru. V druhém už to bylo horší…
Embry na mě zase vyjeveně čuměl. O co mu jde? Co jsem udělala?
„Embry, ovládej se,“ napomenul ho Sam, ale já tu větu vůbec nepochopila. Měla bych se dát do toho rozuzlení celé téhle záhady.
„Já už to nevydržím, asi jí to řeknu, asi nebude jiná možnost, měla by to vědět. Tys mi to dovolil, takže v nejbližší době to bude vědět,“ zasténal nešťastně a hlavu schoval do dlaní. Nevím, co mě to popadlo, ale vylezla jsem mu na klín a ruce mu sundala z tváře.
„Embry, co je to tajemství? Co mi nechceš říct? Já ti řekla úplně všechno, ale ty jsi mi neřekl skoro nic. Tak co to je?“ dolovala jsem to z něj. Nejdříve jsem si myslela, že to nějak vypátrám sama, ale po tom, co řekl, že mi to v nejbližší době řekne, jsem začala mít pocit, že bych ho mohla zlomit, tak jsem to zkusila.
Nešťastně se na mě podíval a v očích měl něhu a… lásku? Co ta tam dělá?
Trhaně se nadechl a…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Místo pěstounů teta? To bude ráj! Anebo ne? - 8. kapitola:

 1 2   Další »
13.06.2012 [18:55]

zuzinecckaaCo... co ten konec? Emoticon Jako tohle se dělá? Emoticon Emoticon Jo, asi jo. A není to poprvé. Emoticon
Tahle kapitola byla suprová oproti té minulé, opravdu rozhodně lépe se četla. Zhltla jsem ji jako malinu (neber mě doslova, nemůžu sníst něco virtuálního - už mi zase začíná hrabat Emoticon Emoticon ). vidíš, ani si s tebou nemusím psát a hrabe mi stejně. Emoticon
No, tak snad jí to už vyklopí, vždyť ona jak je dlouho u nich, a hlavně... Objekt otisku to MUSÍ vědět. Tam je jediná výjimka, kdy to prostě říci může. Emoticon Emoticon A jde se na další.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Feelae
07.04.2012 [0:28]

FeelaeSun co mi to děláš? To se dělá končit kapču třema tečkama? (fakt že jsem to u poslední kapitoly dvojnic udělala taky ponechme stranou)
Jinak jsem se ti děsně moc chtěla omluvit že jsem nekomentovala už dřív, ale ta čtyřka z chemie mi dost zavařila, takže teď všechno dělam tajně na mobilu xD
Ale zpět ke kapitole: tak za prvý dík že tam byl Jasper <3 :)
Za druhý mě zajímá jak to tajemství rozlouskne, nebo jí ho embry řekne nebo co teda bude
A za třetí to bylo prostě úžasný, plný pocitů a to se výborně čte x)
Takže prostě Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.03.2012 [20:39]

VerCullenTakhle ukončit kapitolu, Sundance, neštvi! Emoticon Emoticon Emoticon No, tak či onak - byla velmi povedená. Emoticon Je vidět, že jsi na sobě pracovala, hodně se lepšíš, mně se to opravdu moc pěkně četlo. Emoticon Emoticon Jen mě maličko zaráží, že Alex přišla téměř automaticky na to, že Embry a spol. nejsou normální. Jasně, mají jinou, přespříliš vysokou teplotu, vrčí apod., ale já bych neřekla, že je to velký důvod k tomu, myslet, že se nejedná o normální rodinu, ale to bude tím, že jsem asi hodně nevšímavá a vlkům holt nevěnuju tak rozsáhlou pozornost, kterou by si, s prominutím, dnad ani nezasloužili. Emoticon Emoticon
Končím komentář :D

8. Hejly
26.03.2012 [20:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jana
26.03.2012 [18:43]

doufám, že brzy přibude další díl......... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. LidkaH
26.03.2012 [16:19]

skvelééééééééééééé!!! rychle dalsi!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Kicky
26.03.2012 [15:31]

Wow...super, jsem zvědavá co bude dál...a kdy bude další kapitolka! Doufám, že co nejdříve! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Ceola
26.03.2012 [15:26]

Jé super! Jsem zvědavá jak to dopade Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.03.2012 [15:10]

vecerniceje to uplně super, užasné krásné opravdu super.-.. šíleně moc se těším na pokračování. Od téhle povídky jsem s enemohla odtrhnout...

2. paja
26.03.2012 [14:38]

doufám že bude brzo další kapitola Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!