Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 20. kapitola

23.02.2010 (20:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2702×

20. kapitola  –  Edwarde, tohle je moje matka

Zbytek měsíce proběhl v klidu. Hodlala jsem datum svatby tajit. Hlavně protože by to moje rodina nevydýchala a řekla by, že jsem blázen, že tak dlouho žít nebudu. Edward měl v plánu jim říct, že se nemoc pozastavila, takže mám víc času. Věděla jsem, že tohle je naposledy, co je uvidím, i když Edward trvá, aby byli na svatbě, ale já nevím. Jen co jsme vlezli dovnitř, čekala tam máma. Představila jsem jí Edwarda a pokračovali jsme do obýváku, kde byla celá rodina krom praprababičky. Mamka nás poslala si vybalit. Jak jsem tušila, Edward dostal pokoj úplně jinde. Věděla jsem, že mají v plánu ho vyslýchat při jídle, alespoň nebude muset tolik toho sníst.

Edward mě sám našel v mém pokoji, když jsem si vybalila. Objal mě nečekaně kolem pasu a já se vyděsila.

„Co prohlídka domu?“ navrhla jsem, když jsem se konečně uklidnila.

Vzal mě za ruku a už jsme šli. Prošli jsme celý dům, až jsme se zastavili u mého starého. U něj jsem se zastavila.

„Viděl jsi vůbec můj pokoj?“

„Jo, když jsi mi ukazovala dům, tak jsi mi dovolila nakouknout.“ Otevřela jsem a vešla. V houpacím křesle seděla praprababička. Když nás uviděla, usmála se.

„Konečně,“ vydechla a já zatáhla Edwarda blíž. Šel k ní a uklonil se.

„Dobrý den, paní Swanová.“

„Dobrý, pane Masene.“ Já se jim začala smát. Edward se posadil na židli a mě si stáhnul na klín.

„Kdy je datum?“ Všímavá a já si uvědomila, že mám prsten.

„Asi se vyděsíš,“ zašeptala jsem a ona nechápavě zírala. „25. května.“ Čekala jsem, že jí klepne, ale ona se začala smát.

„Hlavně to neříkej rodičům, jinak je klepne.“ Tomu jsem se začala smát já.

„To už mám vymyšleno. Dozví se to v květnu.“ Edward mi sundal prsten a dal mi ho do medailónku.

U večeře moje máma vyslechla Edwarda a ten mluvil, místo toho, aby jedl. Když se ptala na rodinné vztahy, začala jsem se smát. Všichni se na mě podívali. Věděla jsem, že to pochopí, ale nejdřív budou zírat.

„No, mami… ono to je trochu zamotané. Já ti to vysvětlím. Takže Edward, Emmett a Alice jsou skuteční sourozenci.“ Když jsem to řekla praprababička se uchechtla. „A nejsou nijak příbuzní s Carlisleem. Tak a Rosalie a Jasper jsou dvojčata Haleovi a jsou známí Esmé.“ Všichni pečlivě poslouchali.

„No a Emmett chodí s Rosalii a Jasper s Alice. Protože Haleovi mají málo sourozenců, tak Edward chodí se mnou.“ Všichni mlčeli, jenom já a Edward jsme zadržovali smích.

„Ale všichni se mají rádi, nemají žádné problémy, skvělá atmosféra tam je,“ doplnila jsem.

„Aha, tak to jsem nečekala. Zajímavé. Co kdyby příště přijela celá rodina?“ prohlásila máma. Já vytřeštila oči a pod stolem kopla vší silou do Edwarda. Ten si toho asi nevšiml, ale já měla co dělat, abych nezačala brečet bolestí.

„No a co nemoc?“ Podívala se na mě a pak na Edwarda.

„No, víš, moje nemoc se zpomaluje. Carlisle tvrdí, že bych mohla i dokončit střední, když se to bude takhle vyvíjet dál.“ Usmála jsem se. Jakmile se dojedlo, bleskově jsem vzala svůj a Edwardův talíř a šla do kuchyně. Vysypala jsem zbytky do koše, když akorát přišla máma. Nikdo jiný neměl zbytky, tak jsem raději šla vyhodit koš do popelnice.

Večer šel každý do svého pokoje. Jen co jsem se vrátila ze sprchy, byl u mě a čekal v posteli. Lehla jsem si k němu.

„Edwarde, co kdyby přijeli ještě tento týden?“ Nevěřícně se na mě podíval. „Chci to mít z krku. Nechci se sem už vracet,“ zašeptala jsem. Jen přikývl a už volal Alice. Začala mluvit Alice, ale nerozuměla jsem jí.

„Správně, co nejrychleji,“ doplnil ji a položil to.

Ráno už tu nebyl. Šla jsem za mámou.

„Vadilo by, kdyby Cullenovi přijeli už dnes?“ zeptala jsem se a čekala.

„Ne, zlatíčko. Akorát nestihnu tolik pokojů připravit.“

„Neboj, stačí tři pokoje. Jsou zvyklí mít je dohromady.“ Zkoumavě se na mě podívala.

„A ty jsi zvyklá mít pokoj s Edwardem?“ Zůstala jsem zírat. Co jí říct?

„No, když jsem u nich, spím u něj, ale on spí na zemi,“ řekla jsem úplně v klidu.

„Vážně?“ Začala se blbě usmívat.

„Jo, mami. On je džentlmen a má svou zásadu ´až po svatbě´, stejně jako já,“ usmála jsem se.

„Zlato, ale nemusíš ji mít. Užívej si dokud můžeš, zapomeňte na svoje zásady. Tak ať se Edward přestěhuje k tobě a já použiju jeho pokoj a nachystám ty dva vedle.“ Brada mi spadla až na zem.

„Co? Ty bys mě nechala, abych pod tvojí střechou s někým spala?“

„Užívej si života, poznej nepoznané, holčičko,“ řekla a odešla. Zírala jsem za ní s otevřenou pusou. Po chvíli přišel Edward a začal se smát mému výrazu. Přišel ke mně a zezadu mě objal kole pasu.

„Co se děje?“ zašeptal mi do ucha.

„Právě jsem dostala požehnání, abych se s tebou vyspala. A máš se nastěhovat do mého pokoje.“ Cítila jsem jak ztuhnul.

„Co ti řekla?“

„No, abychom zapomněli na svou zásadu ´až po svatbě´, ať si užívám dokud můžu a ty, aby ses nastěhoval ke mně do pokoje,“ řekla jsem a otočila se mu v náručí. Objala jsem ho kolem krku a políbila. Tiskla jsem se k němu a odmítala polibek ukončit. Jednou rukou jsem sjela z jeho krku a klouzala přes triko po jeho hrudi. Mezitím se jeho rty začaly posouvat na můj krk. Když se vrátil k mým rtům, zajela jsem rukou pod triko. Obkroužila jsem jeho dokonalé svaly na břiše. Zasténal mi do úst a odtáhl se.

Chytil mojí ruku a vytáhl ji zpod trika. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Proč nejsem člověk?“ zašeptal a já se podívala ještě nechápavěji. Pohladil mě po tváři. „Promiň, ale já si stojím za zásadou hlavně proto, že ti můžu ublížit. Nesmíš zapomenou, že jsem tisíckrát silnější než ty.“ Dala jsem mu pusu.

„Takže žádný sex, dokud nebudu upír?“ zeptala jsem se pro jistotu. Jen přikývl.

„Tak pojď, máš se přestěhovat ke mně.“ Táhla jsem ho do jeho pokoje.

Když bylo vše přichystáno, akorát před domem zastavily dvě auta. S Edwardem jsme vyběhli před dům.

Než jsem se pořádně rozhlídla, Alice mě objímala, jako by mě neviděla roky a ne jen dva dny.

„Malej domeček,“ poznamenal Emmett a všichni se začali smát. Vedla jsem je do obýváku, kde byl zbytek rodiny. Praprababičce se v očích zajiskřilo a pozorně si je všechny prohlížela. Všichni si navzájem povídali. Po chvíli bratr a jeho žena jeli za její rodinou. Praprababička se taky vypařila. Máma a táta se omluvili, že mají důležitou schůzku v Londýně a odjeli. Já jim ukázala dům a jejich pokoje.

„Emmette, pokus se ten pokoj nerozmlátit,“ poznamenala jsem a pokračovala. Všichni se zasmáli, jenom on vypadal uraženě.

Nakonec jsme skončili opět u starého pokoje. Když jsem otevřela dveře, málem mě trefilo. Všichni šli za mnou dovnitř.

„Matko, to mi nedělej,“ upozornila jsem ji a všichni krom Edwarda při oslovení ´matko´ ztuhli. Pokynula jsem, aby se posadili a Edward si mě přitáhl na klín.

„Izzy, nechci ti do toho kecat, ale není tvoje matka právě v Londýně?“ zeptal se Emmett.

„To ano, ale dovolte, abych vám představila mojí praprababičku, nebo-li-“ Carlisle mě přerušil a pokračoval sám.

„Tvojí matku v minulém životě?“ Ona se jen usmála.

„Co tu vůbec děláš? Myslela jsem, že ten pokoj nenávidíš, poté, co jsem spáchala sebevraždu.“ Jako vždy sebou Edward trhl.

„Ano, ale když tě tu mám zpátky a dokonce i Edwarda,“ usmála se. „Víš, já už když jsi s ním jako s jediným tančila, doufala, že on je ten pravý. A pak, když ses bez řečí oblékala jako pravá dáma… Něco na vás bylo vidět, ale u tebe člověk nikdy neví.“ Tomu se Edward začal smát. Všichni jsme si povídali. Když v tom něco vytáhla. Vypadalo to jako staré fotografie.

„Isabello, Edwarde, nikdy jste nevěděli, že existují fotografie, na kterých jste spolu.“ Oba jsme se na sebe podívali a pak na ni. Podala nám je, byly to tři fotografie. První byla z plesu, jak tančíme, další, jak se procházíme po zahradě a na konec jedeme na koni.

„Hele, Edwarde. To bylo, když jsi mě odvezl, aby nikdo neviděl, co jsem si udělala.“ Ukázala jsem na fotku a začala se smát.

„Vše fotil tvůj bratr.“

„Šmírák.“ Všichni jsme se rozesmáli a my nechali fotky kolovat. Povídali jsme si do večera, než jsem začala usínat a Edward mě odnesl do pokoje.

Zbytek týdne proběhl v klidu. Skoro každý den jsme se s Edwardem vypařili ven, na naše místo.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 20. kapitola: