Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 2. kapitola


Minulost žije s námi - 2. kapitolaJsem ráda, že se vám to zalíbilo, a proto tu je další kapitola. Ať si jí užijte a napište nějaké ten komentář.

2. kapitola – Krátká chvilka

Ráno jsem se probudila, když se začalo rozednívat. Divila jsem se, že jsem tak brzy vzhůru. Potichu jsem se oblékla do svých vycházkových šatů a šla z domu pryč. Jela jsem se projet na mém koni. Milovala jsem to, tu přírodu kolem, vítr ve vlasech, čerstvý vzduch, žádná pravidla, nic, svoboda. Jela jsem jako vždy na svoje oblíbené místo, kde jsem v klidu mohla přemýšlet. Lehla jsem si do trávy a nechala se hřát sluncem.

Když jsem se vrátila domů, čekalo mě překvapení. Paní Masenová přijela a její úžasný syn má přijet za chvíli. Běžela jsem co nejrychleji se převléct a upravit, to se mi nepodobalo. Jen co jsem byla hotová, šla jsem ven. Akorát přijel. Dostala jsem za úkol mu vše ukázat, jak se patří. Chodili jsme, ale povídali si úplně o jiných věcech. Vyprávěl mi, jak se žije v Chicagu. Krásně se mi s ním mluvilo a ještě krásněji se poslouchal. Večer, když odjížděl, nechtěla jsem ho pustit, ale já ho nemohla držet. Takhle to probíhalo celý týden, pořád dokola. Když jsem byla s ním, byla jsem šťastná a když každý večer odjížděl, bylo mi smutno.

Další den jsem se rozhodla, že budu chvíli sama. Potřebovala jsem si něco ujasnit. Vyjela jsem si na projížďku. Zastavila jsem se až u potůčku a sedla si do trávy. Ráda jsem kreslila. Vzala jsem si svůj blok a začala kreslit. Výsledek mé kresby mě překvapil. Byl to Edward. Teď už mi to bylo jasné, miluju ho. Našla jsem konečně svou lásku. Cítím se s ním perfektně, ale otázka byla, jestli on miluju mě. Otočila jsem blok a položila ho na trávu. Lehla jsme si a dívala se na nebe, bylo dokonalé čisté. Nevím, jak se mi to povedlo, ale usnula jsem. Zdálo se mi o Edwardovi, jak jinak. Poslední dobou jsem na něj myslela víc, než je zdrávo.

Probudilo mě až pohlazení po tváři. Bylo velmi příjemné, ale vyděsilo mě. Rychle jsem se posadila a otevřela oči.

Můj neznámý byl Edward. Rychle jsem se podívala na kresbu, ale díky bohu byla otočena k zemi. Krásně se na mě usmíval.

„Co tady děláš?“ musela jsem se zeptat.

„Ahoj. No já se jel projet a uviděl jsem tě, tak jsem tu.“ Přikývla jsem a pozorovala jeho obličej. Vypadal nervózně. On a nervózní? To mi nešlo k sobě.

„A taky jsem s tebou chtěl mluvit o samotě.“ Zkoumavě jsem se na něj podívala a povzbudivě se usmála. Seděl těsně vedle mě a najednou se začal přibližovat. Něco mi říkalo, že to není správě, ale druhá strana ho chtěla políbit už dlouho. Naše nosy se dotýkaly, dával mi prostor uhnout, ale to jsem nechtěla. Překonala jsem poslední kratičkou vzdálenost mezi námi a políbila ho.

Bylo to něco neuvěřitelného. Zezačátku se naše rty o sebe jenom jemně třely, ale postupně se z toho stával vášnivější polibek. Ruce jsem mu zamotala do vlasů a on ty svoje okolo mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Když jsme se od sebe konečně odtáhli, zašeptal něco, co jsem nečekala.

„Miluju tě.“ To stačilo, aby se moje srdce zastavilo a pak prudce rozeběhlo.

„Taky tě miluju, Edwarde,“ řekla jsem mu nazpátek. Jeho úsměv se ještě více rozšířil.

A tak se vše změnilo. I když ne vše. Byla jsem šťastně zamilovaná, ale Edward chtěl náš vztah tajit, protože bychom se museli vzít. Mě by to nevadilo, ale on nechtěl. Stále chtěl jít do války, která se ovšem každý den chýlila ke konci. Ale s ním to nemělo cenu. Chtěl tam být a proto jsme to tajili. Nechtěl, abych byla krátce poté vdova, kdyby se mu něco stalo. Ale slíbil mi, že si mě po válce vezme.

Jednoho dne, když jsme se opět potají sešli na tom samém místě, mi přinesl dárek. Medailonek ve tvaru srdce. Byl celý zlatý, na srdci byla vyrytá růže a zezadu bylo jeho jméno. Nedovolil mi medailonek otevřít. Prý jen když se mu něco stane. Slíbila jsem mu to a i přes zvědavost ho neotevřela. Dny ubíhaly strašně rychle. Denně jsem byla s ním. Byla jsem šťastná, nic víc jsem si nemohla přát.

Ale jednoho dne se vše změnilo. Celá jeho rodina včetně něj odjela. Nečekaně, nerozloučil se, nic. Jediné, co mi zbylo, byl ten medailónek. Ale neotevřela jsem, nic se mu nestalo, jenom se vrátil domu do Chicaga. Denně jsem jezdila na naše místo a čekala, jestli se neobjeví. Marně. Každou noc jsem probrečela. Uběhl už skoro rok od našeho setkáni a on se mi neozval. Chodila jsem jako tělo bez duše a taky se tak cítila. Bylo mi na nic, nic mě nebavilo, vše mi ho jen připomínalo. Ale pořád jsem věřila, že se vrátí, že zase uvidím jeho andělsky krásnou tvář, zelené oči a úsměv, při kterém se mi tají dech. Jenže moje plány, čekat na Edwarda, kterému patří moje srdce, překazila moje matka.

Nevěděla, že jsem se zamilovala a on mé city opětoval. Přestalo ji bavit, že si už vůbec nevšímám chlapců, proto mi vybrala ženicha a donutila mě, abych s tím souhlasila. Týden jsem se s ní hádala, ale nakonec jsem souhlasila. Kvůli rodině.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!