Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Minulost žije s námi - 14. kapitola

Bella a Renesmee

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Minulost žije s námi - 14. kapitolaJe tu další dílek kde se o sobě dozvídají víc, ale je trochu kratší

02.02.2010 (21:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2819×

 

14. kapitola – Návštěva

 „Cože, ty čteš myšlenky?“ vykřikla jsem vyděšeně. Úplně jsem zrudla a podívala se stranou. No super. Začal se smát.

„Kdyby ses viděla.“ Mě ale do smíchu nebylo. Vzal mi obličej do rukou a přinutil mě se na něj dívat.

„Neboj, ty můj blázínku, tobě je číst nemůžu.“ Nahlas jsem si oddychla a začali jsme se smát. Podívala jsem se na hodiny a zjistila že už je sedm večer.

„Za chvíli přijedou,“ povzdychla jsem si.

„Neboj, uvidíme se zítra,“ zašeptal mi do ucha, pak mě na něj políbil a postupoval na krk. Otočila jsem se a přitiskla si jeho rty na mé. Po ničem jiném jsem netoužila. Rukama jsem ho objala pevně kolem krku a přitiskla se k němu. Polibek začal pomalu a opatrně, ale začal se prohlubovat do vášnivějšího, když v tom se odtáhl.

„Musím jít,“ zašeptal. Pokoušela jsem se normálně dýchat, ale chvíli to trvalo.

Zvedla jsem se a šla ho doprovodit ke dveřím. V nich se zastavil a ještě jednou mě políbil.

Když odjel, udělala jsem si večeři a šla nahoru, udělat si úkoly na zítřek. Když jsem je měla hotové, vrátila se Jane a Billy.Chvíli jsem si s nimi povídala a poté se odebrala nahoru. Lehla jsem si na postel a přemýšlela, co dělat. Jelikož už bylo pozdě, šla jsem do sprchy. Omotala jsem kolem sebe osušku a druhou si usušila vlasy od toho nejhoršího. Vzala jsem si sklenici s vodou a krabičku s prášky s sebou do pokoje. Když jsem tam vešla, dostala jsem málem infarkt. Rychle jsme za sebou zavřela, protože na mé posteli se rozvaloval Edward a měl zavřené oči. Odkašlala jsem si, aby věděl že tam jsem. Zabralo to a podíval se na mě. V tom ale seděl na posteli, ruce měl v pěst a pozoroval mě.

Uvědomila jsem si proč. Stála jsem tam a měla na sobě jenom ručník. Pevně jsme si ho držela.

„Půjdu se převléct,“ zašeptala jsem a pádila do šatny. Cestou jsem položila sklenici a prášky na stůl. Vzala jsem si staré volné kraťasy a triko. Když jsem se vrátila, už seděl uvolněně. Šla jsem k němu a automaticky si mu sedla na klín.

„Smím vědět, co tu děláš?“ zeptala jsem se a dívala se mu do očí.

„Přišel jsem se na tebe podívat,“ řekl a políbil mě.

„A jak jsi se sem dostal?“ dívala jsem se zvědavě.

„Oknem, jako vždy.“ Působil až moc sebejistě.

„Jak jako vždy?“ zeptala jsem se a měla co dělat, abych šeptala.

„No… chodím se dívat jak spíš,“ řekl klidně a tvářil se jako andílek. Vymanila jsem se mu z náruče a dívala se na něj nevěřícně.

„Proboha proč?“ Pořád se tvářil jako andílek.

„Rád se dívám jak spíš. Je to zajímavé.“ Vytřeštila jsem oči a uvědomila si proč mi to tak vadí, mluvím ze spaní. V Anglii mě slyšeli často a proto se mě ptali, kdo je Edward. Mému výrazu se usmál a stáhnul mě za ruku zase k sobě do klína.

„Nezlob se na mě,“ zašeptal mi do ucha. Na něj se nedá zlobit a to mě štvalo.

„Nezlobím,“ zašeptala jsem a dala mu pusu. Vzpomněla jsem se na něco. Vymanila jsme se z jeho náruče a on jenom nechápavě koukal. Došla jsem ke stolu, kde jsem nechala prášky. Vzala jsem si jeden prášek, zapila ho vodou, vrátila se k němu a uvelebila se v jeho náruči.

„Na co to bylo?“ zeptal se. 

„I když bylo jasné, že léčba nezabere, jelikož je pozdě, dali mi léky. Zpomaluje to nemoc a já se cítím líp a nemám bolesti. Proto taky zítra musím k doktorovi, docházejí mi léky. A taky na prohlídku, kvůli mámě, já vím přesně, kolik mám času.“ Díval se do dálky a nakonec řekl:

„Jdi za Carlislem. Sice není specialista, ale umí toho hodně. Přeci jen je doktorem už sto let.“ Dala jsem mu pusu na tvář.

„Tak dobře. Zítra se neuvidíme, jelikož nepůjdu vůbec do školy. Stoprocentně mi dá jiné léky, protože tyhle už mám dlouho a já vždy raději zůstávám doma, kdyby něco,“ zašeptala jsem a už teď mi bylo líto, že ho neuvidím.

„Měla bys jít spát,“ zašeptal a než jsem se nadála, byla jsem pod peřinou. Lehnul si vedle mě a začal mi broukat, ukolébavku asi. Než jsem usnula, dala jsem mu ještě pusu.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost žije s námi - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře