Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milující zrádce - 30.kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Milující zrádce - 30.kapitolaTakže, protože jsem už dlooooouho nepublikovala ani jediný díl mé povídky, dávám to na titulku! jinak ze stejného důvodu jsem tento díl napsala io trochu delší! z předešlých asi 500 slov jsem to roršířila asi na dvojnásob!!! tak e do toho zakousnete!!!! a nechte mi na konci nejakej koment!!!!!

25.08.2009 (22:00) • KristenCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1359×

30. kapitola – Osvobození

Další den ráno jsme s Alicí vyrazili dříve než ostatní, kteří ještě čekali na Eleazarovu rodinu. Alice se chopila řízení. Zanedlouho se nacházely ve vesničce Saldinni di Volterra. Byla to malá provincie, ve které se nacházelo soukromé letiště rodu Volturiů. Alice věděla, že ostatní už jsou na cestě< ale rozhodla se nečekat. Zřejmě se velmi bála o Marca.

Alice zřejmě myslela na všechno, protože z příručního kufříku vytáhla dva dlouhé černé pláště s kápí a dvoje velké sluneční brýle. Asi měla vidění, že bude svítit slunce. Taky že svítilo o sto šest.

Zahalené plášti jsme prošly branami, které nikdo nehlídal. Prošly jsme sklepem jednoho starého domu do kanalizace a odtud do Hradu. Najednou se Alice rychle schovala za sloup.

„Co se děje?“ ptala jsem se šeptem.

„Jane.“ Pošeptala mi zpět. Jane? Ta je přece mrtvá, zabila jsem ji. Kolem nás protančila malá holčička s mňoukajícím kotětem v náruči. To byla Jane! Lekla jsem se.

„Jak?“ zeptala jsem se. Jenže Alice místo odpovědi jen pokrčila rameny. Vylezla ze skrýše z poza sloupu a vydala se směrem k celám a žalářům. Někde nevím-kde sebrala klíče snad od všech dveří ve Volterře a odemkla s nimi velké ocelové dveře, které vedly do sklepení.

Šly jsme ke starodávnému vězení, když nás překvapil Demetri opírajíc se o pevné mříže.

„Snad si nás…?“ pošeptala jsem k Alici, ale ta už kroutila hlavou.

„Asi o nás neví… neviděla jsem jeho rozhodnutí.“ Zašeptala mi zpět Alice.

„Ale co teď?“ ptala jsem se jí dál.

„Počkáme. Už se rozhodl…“ řekla Alice a táhla mě za ruku někam do tmavého kouta. „Půjde za Caiem. Oznámit mu, že se nic neděje. A na lov.“

Za necelou minutu se chodbou ploužil hladově vypadající Demetri. U velkých dveří, které ústily do vstupní haly, se zastavil. Zastavil se uprostřed dveří, a když jsem se vyklonila, viděla jsem, jak se  k Demetrimu připojila Heidi. Vůbec jsem nechápala, co se to kolem nás děje? Myslely jsme, že když je skoro celá garda rozprášená u nás na dvorku, že to bude jednoduché. Jenže… celá garda je asi zpátky.

„Heidi vypadá také dost vyčerpaně.“ Poznamenala Alice. Taky jsem si toho všimla.

„Po tom rozdělení jsem dost hladový. Dnes jdu už podruhé na lov.“ Konverzoval Demetri.

„To mi povídej. Zrovna teď by se hodily to povídačky o rakvích… potřebovala bych si odpočinout. Musím dát Gianě žádost o dovolenou. Asi pojedu na nějakou výletní loď. Dost potravy, sluníčko, moře, klid. Tomu říkám relax.“ Odpověděla mu Heidi a pomalu odcházeli.

„Jaké rozdělení?“ zeptaly jsme se unisono s Alicí. Obě jsme věděly, že to byla pouze řečnická otázka, tak jsme se ani nepokoušely odpovědět.

Když jsme si byly jisty, že vzduch je čistý, šly jsme dál. Alice odemkla mříž, o kterou se Demetri před chvílí opíral. Vešly jsme dovnitř. Byla to chodba. Za mřížemi se ukrýval asi tucet dveří. Zamřížované byly něčím neuvěřitelně tvrdým, že když jsme se pokoušely dostat skrz ně, nebylo na nich ani škrábnutí.

Alice se zamyslela.

„Bello, dokážeš udělat zvukovou bariéru?... Skvěle. Udělej ji!“ Ani nepočkala na mou odpověď! Pokusila jsem se tedy a ono to vyšlo. Něco ze mě lezlo a bylo to neuvěřitelně… tuhé a pevné.

„Skvěle! Úžasné, Bello! Teď se můžeme dát do práce. Víš, tahle vězení jsou sice velmi pevně chráněná, ale zvuk jimi prochází docela snadno… Otče? Strýčku? Kde jste? Jsme tu pro vás.“ Zkusila Alice. Ze dvou, od sebe vzdálených cel, se ozvaly povědomé hlasy Ara a Marka.

„Jak vás odsud můžeme dostat?“ komunikovala Alice.

„Ať Isabella použije svůj tlak. Musí se s ním dostat mezi mříž a dveře.“ Pustila jsem se do toho. Nebylo to zas tak těžké. Za pár minut byly otevřeny všechny dveře.

„Aro?“ zeptala jsem se. „Slyšely jsme si povídat Demetriho s Heidi a mluvili o nějakém rozdělení. Víte, o co jde?“

„Ano. Než mě sem Caius zavřel, také jsem je viděl. Ptal jsem se ho na to a on mi to v domnění, že umřeme žízní, mi to všechno vysvětlil. Našel prý upírský pár. Ta žena dokáže udělat přesný duplikát upíra, ten muž dokáže měnit povahu.“

„Takže ta upírka naklonovala celou gardu? No, to bude ještě sranda…“ dodala jsem ironicky.

„Asi bychom měly zavolat rodině, Alice. Říct jim, že jsme v pořádku.“

„Ano, ale nejsme v pořádku. Musí nám přijít na pomoc! Ví o nás.“

Vzala jsem tedy telefon a zavolala.

„Ano, lásko?“ ozval se mě dobře známý, sametový hlas.

„Edwarde, přijďte! Jsme ve sklepení, ven si snad cestu probojujeme, ale je jich moc! Mají ženu s klonovací schopností.“

„Bello, klid. Ty to zvládneš, jsi přece neporazitelná upírka.“ Uklidňoval mě, ačkoli jsem poznala, že sám klidný nebyl.

„Edwarde, nebojím se o sebe! Bojím se o svou rodinu, a v prvé řadě o tebe.“

„Já vím. I já se bojím jen a jen o tebe. Miluju Tě.“

„Taky tě miluju!“ z telefonu se pak ozývalo jen tlumené tút.

Vše jsem pověděla Alici a začala přemýšlet.

„Víte, asi by měl někdo udělat oheň. Já ho pak zabalím do vzduchové bubliny, a tak ho můžeme přenášet.“ Řekla jsem. Někteří, ale koukali překvapeně.

„Doufám, že všichni chápete, že všichni musí zemřít?“ zeptal se jich Aro. „Žádné zajatce. Oni by vás pak pronásledovali a zabili vaše milované. To chcete?“ už to všichni pochopili.

„Aro…“ zeptala se Alice a vztáhla k němu ruku. Ukázala mu, na co se chtěla zeptat.

„Ano Alice, i Caius musí zemřít, ale nesmí ho zabít nikdo z vás. Jen já a Marcus víme, jak ho porazit.“

Najednou se ozval dunivý zvuk praskajícího železa.

„Asi bychom si měli pospíšit. Kde je ten oheň?“ začínala jsem pomalu šílet.

„Klid, Bello.“ Uklidňovala mě potichu Alice.

„Isabello, já mám schopnost vytvořit oheň, který mě nespálí.“ Ozval se jeden z vězněných.

„Skvěle. Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se.

„Artos.“ Odpověděl.

Během několika minut jsme se probojovali skrz dvacítku strážců hradu. Ve vstupní hale je od nás oddělili  Aro a Marcus. Mezi tím se do naší formace chtěla dostat Jane, ale nepovedlo se jí to! Probojovali jsme se až na nádvoří hradu, kde se k nám připojila má rodina a Denaliiští.

Autor: KristenCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Milující zrádce - 30.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře