Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluji tě takovou, jaká jsi... 3. kapitola

04.08.2010 (12:30) • PlayGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1269×

Minule
Po domě chodily osoby. Jeden blonďatý muž, co vypadal jako jejich vůdce. Další blonďatý, ten se pořád držel u malé černovlásky. Žena s karamelovými vlasy se jich pořád na něco ptala a měla mateřský úsměv na tváři. Pak tam byl jeden hodně, hodně, hodně svalnatý brunet, který se neustále pusinkoval s blondýnkou. Do obličeje jsem jí neviděla. Byla otočená zády. A nakonec se ve dveřích vynořil zlatovlasý kluk s utrápeným pohledem. Ve vteřině z něho byla šmouha a on stál u Astona Martina V 12.
Pokračování
Bylo to hodně divné. To nebyli obyčejní lidi. To byli také nadpřirozené bytosti. Ale jaké? Popošla jsem blíže, abych si je lépe prohlédla. Ale něco mě strhlo na zem. Bolest mi postupovala tělem. Hlasitě jsem zavýskla a převalila se na záda.

Další vlkodlak. Rozhodně se mu nelíbilo, že jsem v jeho revíru. Oba jsme na sebe zlostně vrčeli, štěkali a zlostně prskali. A to mám po tátovi. Nevzdát se a bojovat. Když se strhne boj, jít do něho a nakopat všem tlamy!

Rvali jsme se hlava, nehlava. Zakousl se mi do boku, za to jsem mu drápy přejela přes hruď. Oba jsme byli od krve, šrámů, kousanců a pořád jsme si nedali pokoj.

Vyskočila jsem na nohy, skočila mu ze zadu na záda a zakousla se mu do zad. Zapištěl, shodil mě na zem, zahryznul se mi do břicha a trhal. Já mu na oplátku zarazila drápy do lopatky a snažila se ho chytnout za slabinu. To je celý krk. Ale byla jsem už příliž vyčerpaná a neměla mnoho sil, proto vyhrával.

Nakonec mě z nějakého důvodu odhodil na silnici před partičku záhadných stvoření. Oni se na nás nechápavě podívali. Teda spíše na mě se podívali.

Vydrápala jsem se na nohy a pocítila podavou bolest v tlapě. Skvělé. Asi mám zlomenou ruku. Opravdu úžasné. Jsem zvědavá, co mi na to řeknou rodiče. To si opět pěkně vyslechnu. A mohlo se ti stát tohle, a mohlo se ti stát tamhleto! No, prostě klasika.

Podle moc nevýrazného pachu jsem se snažila dostat na tu pláž La Push. Trvalo mi to asi půl hodiny. Za prvé, pach těch nadpřirozených se nesl široko daleko. Za druhé, tlapa mě bolela opravdu dost. Za třetí, nevěděla jsem, kam mám vlastně jít.

„Je to pláž. Bude tam stoprocentně voda. Jdi za jejím pachem,“ rozkazovala jsem si v duchu. Na malou chvíli jsem se zastavila, abych zavětřila. Žádnou vodu jsem necítila, ale pach nadpřirozených se linul po celém lese.

Byl opravdu hodně cítit. „Tady to smrdí jako zmoklej pes!“ ozvalo se poblíže mě. Otočila jsem se za tím zvukem. Asi tak pět metrů ode mě stál ten hodně svalnatý brunet a pochutnával si na medvědu. Sál z něj krev. Počkat... Cože? On z něj sál krev? To je upír? No, fakt skvělé! Řádí nám tu upíři!

V duchu jsem vzpomínala na tátovy pravidla. „Pravidlo číslo jedna:Když vidíš, nebo cítíš upíra, zab ho!“ Moje první zabíjení upírů! Super! Ale počkat chvilinku... Těch pravidel bylo více. „Pravidlo číslo dva:Utrhni upírovi hlavu, pak spal jeho tělo.“ To zabíjení upírů budeme muset nechat na později. Nemám sirky. Ale tu hlavu utrhnout můžu.

Překousla jsem, že mě bolí celé tělo. Se zlostným štěkotem a vrčením jsem vyskočila skrz keř. Postavila jsem se do útočné pozice a čekala, co udělá brunet.
„Tohle je naše území! Tak jo, ty čokle, pěkně si pohrajeme!“ zvolal naštvaně a mně bylo hned jasné, že tenhle boj nemám šanci vyhrát.

Byl až příliš rychlý na to, abych stačila jak koliv zareagovat, než mě chytl za slabiny a držel mě u země.
„Proč se nebráníš?! Ty jsi nějakej divnej vlkodlak!“ prohlásil a pustil mě. Než jsem ovšem stačila vstát, byl pryč a nikde po něm nebyly žádné viditelné stopy.

A už byl opravdu čas vyrazit na cestu domů. Myslela jsem, že to bude daleko, ale byla jsem mnohem blíže, než jsem si myslela. Ušla jsem asi jenom 200 metrů. A už jsem byla na té zpropadené pláži.

„Konečně! Kde jsi se tak dlouho toulala? Měli jsme o tebe strach! S kým ses to zase prala?! Mě z tebe jednou klepne!“ hudrovala máma a do tlamy mi cpala tašku s oblečením.

Odešla jsem do hustého křoví, přeměnila se, oblékla a obula, vzala zrcátko a prohlížela se v něm. Dopadla jsem mnohem hůř, než jsem čekala. Škrábanec nad obočím, prokousnutý ret, ruce poškrábané. A to už ani nemluvím o tom kousnutí do boku. Bylo přes celé břicho.
Odhodlaně jsem vylezla ze křoví a utíkala k osobám.
A to bych nebyla já, Nešikovná Nessie, abych nezakopla a táta nezačal dělat záchranou akci, abych se nerozplácla na jednoho z mužů, co stáli naproti mým rodičům. Opravdu nádherný první dojem.

„Nešikovnost po mamince!“ obhajoval se táta, když mě opět postavoval na nohy.
„Normálně, v lese se mi do zadku zakousl nějakej blbeček, tak jsme se začali prát. Zahryznul se mi potom do boku. Ale nemusíte se bát! Taky jsem si ho označila! Škrábla jsem ho přes celou hruď!“ konečně jsem ukončila své dlouhé vyprávění.

„Ukecanost po tatínkovi!“ prohlásil nejblíže stojící muž a táta se pousmál.
Nebojácně jsem k muži natáhla ruku a představila se:„Nessie Black.“
Muž rukou potřásl.

„Sam Uley. Tohle je moje žena Emily. Pak jsou tu kluci ze smečky. Jared, Quil, Seth, Embry a Paul se převléká. Potom tady máme Leah. Starší sestra Setha,“ dodal a postupně ukazoval na jednotlivé osoby, při vyjmenování jejich jmen.

„Ahoj,“ pozravili jednohlasně.

„Tak to jsi byl ty!“ prohlásila jsem, když k nám přicházel kluk, který měl škrábance od mých drápů na hrudi. Nechápavě se na mě koukl. Vyhrnula jsem triko a ukázala kousanec. Konečně pochopil.
„Sorry. Nevěděl jsem, že patříš k Blackům,“ omluvil se. „Jsem Paul,“ dodal a usmál se.
„Nessie,“ odpověděla jsem, pka jsem se na všechny také usmála.

„Jo, když už jste tady takhle všichni, chtěla bych se zeptat, jestli víte, že nám po lese pobíhají upíři? Viděla jsem jejich dům uprostřed lesa. A pak jsem se jednoho snažila zabít, ale byl hrozně silný,“ oznámila jsem jim a jenom přihlížela na jejich nechápavé výrazy.

„Jaká pravidla sis říkala?“ zeptal se naštvaně táta.
„První a druhé,“ odpověděla jsem mu a už jsem na pohledech ostatních viděla výraz:Ta holka se mi snad jenom zdá!
„Zapomněla jsi na pravidlo číslo tři: Nikdy se nesnaž zabít upíra, když jsi oslabená,“ vmísil se do rozhovoru Sam.