Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 17. kapitola

Edward


Mercenary - 17. kapitolaIzzi dostane nový úkol. Koho a proč má odstranit? Provede to jako vždy nebo celou akci sabotuje? To si musíte přečíst sami. Pěkné počtení přeje Kaliban.

 

17. kapitola

 

 

Nedočkavě jsem rozbalovala balíček se zadáním dalšího úkolu, který právě přinesla zásilková služba. Konečně trochu vzrušení po Vánocích, potřebovala bych shodit nějaké to deko, vánoční cukroví jsou svině zákeřné.

Nedočkavě jsem zalistovala stránkami knihy. To musí být nějaká blbost! Zalistovala jsem znovu, ale bez jakékoliv změny.

„Ryane,“ zařvala jsem šokovaně.

Ryan se vyřítil ze svého pokoje, který jsme mu nakonec zařídili, protože tu stejně trávil každý víkend, i když já jsem ho viděla jen ráno, na oběd a večer.

Beze slova jsem mu strčila pod nos příslušnou stránku. Ryan se zmohl jen na šokovaný pohled. Hmátla jsem po mobilu a zmáčkla tlačítko rychlé volby.

„Paule, mohl bys na skok? Okamžitě,“ zastavila jsem ho v půlce pozdravu.

Tíživé ticho v místnosti přerušil během dvou minut zvuk prudce brzdícího vlka.

„Obleč se v kůlně, potřebujeme tě jako člověka,“ zavolala jsem na dvůr.

Během pár okamžiků Paul rozrazil dveře a jeho úsměv vystřídalo překvapení, když nás uviděl sedět u jídelního stolu.

„Paule, plánuje teď smečka něco?“ zeptala jsem se ho.

„Jako třeba táborák? To jsi mě hnala kvůli tomu?“ nechápal.

„Ne, něco jako,“ nahlédla jsem do knížky před sebou, „lokální převrat.“

„Lokální převrat? Lásko, vždyť víš, že smečka nenaplánuje bez několikadenní hádky ani nedělní výlet. Kde jsi vzala takový kec?“ zasmál se.

„A nenasrali jste poslední dobou někoho dost vlivného a prachatého?“ pokračovala jsem v ověřování.

„Nevím o nikom. A mohla bys mi, prosím, nějak přiblížit, co se tu, sakra, děje?“ požádal.

Beze slova jsem mu podala knížku.

„Co s tím?“ nechápal.

„Zadání mého dalšího úkolu. Otevři to,“ pobídla jsem ho.

Paul nevěřícně zíral na obsah.

Mým dalším úkolem bylo vyhlazení celé Quileutské smečky. Podle informací plánovali vystoupit na veřejnost jakožto místní vlkodlačí domobrana. Do akce se mnou měl jít Ryan a Cyrus.

„Nevěříš tomu, že ne?“ ujišťoval se šokovaný Paul.

„Jistě, že ne, vždyť je to totální blábol. Myslíš, že by ti to jinak ukazovala?“ skočil mu Ryan do řeči.

„Každopádně - ležíte v žaludku někoho dost vlivného, prachatého a mocného na to, aby vyrobil celý stoh důkazů a objednal si na to nejelitnější žoldáckou jednotku,“ shrnula jsem.

„Jakou máme šanci?“ zeptal se Paul s neurčitými obavami.

On si snad vážně myslel, že bych je v tom nechala?

„Obrovskou, ale smečka teď musí zmizet, já zavolám Cory, ať rychle přijede a budeme doufat, že si klient nenajal zálohu. Teď zavolám Cory a pak zajdeme s Paulem na návštěvu k Samovi. Ryane, ty zapadni do postele, vypadáš, jako bys týden nespal a ví bůh, jestli tě teď nebudeme potřebovat v pohotovostním režimu,“ rázně jsem rozdala úkoly.

Kluci poslechli, věděli, že když jsem v takové náladě, je lepší se nehádat.

Cory sice protestovala, že to ke mně má den cesty, ale nakonec přece jen souhlasila, i když do telefonu jsem jí nic konkrétního říct nechtěla. Po tom incidentu se Zoe jsem si dávala větší pozor na změny ovzduší v jednotce. Doteď byl klid, jenomže nikdo z nás si nechtěl připustit, že čím větší klid, tím větší bouři věští.

* * *

Zastavili jsme před Samovým domem, jak jinak, než smykem. Paul odběhl sehnat zbytek smečky a já vpadla do domu. U stolu seděli Embry s Leah a v kuchyni si povídali Sam s Emily.

„Smečka musí zmizet, alespoň na nějaký čas. Co nejrychleji,“ vybafla jsem na Sama bez úvodu.

„Cože? Kam? Proč?“ nechápal.

„To je jedno, třeba do Kanady, kempovat. Tady teď pro vás není bezpečno,“ přesvědčovala jsem ho.

Zbytek osazenstva na nás hleděl.

„My tady zajišťujeme bezpečí,“ upozornil mě.

„Oblasti nic nehrozí. Vyvražděna má být smečka,“ naléhala jsem.

„Izzi, jestli to má být nějaký vtip...,“ pokoušel se mě mírnit.

„Není to sranda. Utíkají vám minuty, měli byste začít balit,“ ujišťovala jsem ho.

„A jak to můžeš vědět?“ zeptal se.

Můj žaludek udělal kotrmelec. To je asi ta největší nevýhoda života v utajení, když se něco zvrtne, nemáte čas to lidem dávkovat a informační šoky umí být docela ošklivé.

„Protože já měla být jeden z likvidátorů,“ přiznala jsem a vrazila mu do ruky knížku.

Sam jí nevěřícně zalistoval.

„Takže ses přidala k nám, abys nás pak mohla vyvraždit?“ zařval.

Zajímavé, u skutečnosti, že mám něco takového v popisu práce, se ani nepozastavil. Lidská mysl vás nepřestane udivovat.

„Ne, tady žiju jako krytí, klidně se zeptej Paula, ten už to nějakou dobu ví. Tohle mi přišlo dnes ráno. Naše jednotka po vás přirozeně nepůjde, ale nemůžeme zajistit žádné další záškodníky. Alespoň dokud se nám nepodaří zjistit, kdo to celé platí,“ snažila jsem se o co nejklidnější tón hlasu.

„Jednotka? Kolik vás, sakra, je?“ zeptal se.

Jistě, je jedno, kdo vás chce zabít a proč, hlavní je, kolik žoldáků znáte a ani o nich nevíte. Ach bože! Jednat s lidmi v šoku, chce nervy z ocele.

„Dvanáct, ty znáš dva, Paul tři,“ oznámila jsem mu jemně.

„Ryan?“ vyjekla Leah.

Sakra, sakra, sakra, tohle se měla dozvědět od něj. Omluvně jsem se na ni usmála.

„A kdo pohlídá naše území, když tu nebudeme?“ začal se Sam konečně orientovat správným směrem.

„Můžu zkusit přesvědčit Culleny,“ navrhla jsem.

„Skvělé, úchvatné, upíři budou střežit území proti upírům,“ rozhodil Sam rezignovaně rukama.

„Máš snad lepší nápad?“ zeptala jsem se.

„Ne, ale ty taky člověku neumíš dát čas na rozmyšlenou.“ Ušklíbl se.

V tu chvíli se ve dveřích objevil zbytek smečky.

„Kluci balit, jedeme do Kanady kempovat. Na neurčito,“ houkl Sam a vlci se rozutekli jako košík štěňat.

„Myslím, že až se vrátím, budu se chtít poptat na pár detailů,“ oznámil mi a vrazil mi knížku zpět do ruky.

„Já nikam nejedu,“ oznámil Paul rezolutně.

„Zlato, tohle nebude jako ta přestřelka při záchraně Ryana. Nemáme tušení, jak hluboko budeme muset kopat, natož kde. A já tě odmítám při něčem takovém ztratit. Ukliď se na nějaký čas se smečkou. Slibuju, že si pospíšíme,“ usmála jsem se na něj.

Sam se při zmínce o přestřelce otočil a pozvedl obočí. Asi se to připojuje na soupis pozdějšího vysvětlování.

„V tom případě by se dvě schopné ruce navíc mohly hodit. A jestli se mě chceš zbavit, budeš mě muset zastřelit. Dobře víš, že nikam nepojedu.“ Založil si ruce na hrudi.

Nelhal, na to už jsem ho znala dost. Patřil mezi nejtvrdohlavější lidi, co svět nosil.

„Ale budeš mě poslouchat a žádné zbytečné riskování,“ pokusila jsem se celkem zbytečně o nějaké pravidla.

Paul mi odpověděl úšklebkem.


Drahé čtenářky, podle komentářů to vypadá, že Vás povídka přestává bavit. Co s tím uděláme?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 17. kapitola:

 1
10. Alice c.
14.03.2016 [13:04]

Emoticon

10.05.2012 [18:38]

cuketkaaJe úžasná, čtu jí od začátku a líbí se mi moc. Není tradiční, je prostě svá. :) Líbí se mi ten vtip i v nejpikantnějších scénách. :) Skvěle vtáhne do děje. Supr! :))) Emoticon Emoticon

8. TestManCz
12.11.2011 [17:25]

Úžasnáááá povídka!!!! Prosííím nekonči Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. renome
12.11.2011 [16:06]

Prosim nedaj sa odradit mnozstvom komentarov. Je to uplne uzasna poviedka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.11.2011 [13:43]

Faire Emoticon Emoticon

5. jaja
11.11.2011 [22:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. ZuzunQa
11.11.2011 [15:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
11.11.2011 [13:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.11.2011 [11:53]

zuzinecckaaAhoooj, tak další kapitola byla zase úžasná!!! A také si říkám, co to je za problém...
To snad není možný! Jak by mohli vyvraždit celou smečku, vsadím se, že to je (asi) úkol od Ara, nikdo jinej mi tam teď nesedí... Ale nechám se překvapit, jako vždycky.
No jo, Ryan je sladkej, jak je stále u Izzi, aby mohl být s Leah... A i Paul je taky skvělý...
Těším se na další kapitolku a s těmi komentáři, já na tom taky nejsem moc valně, takže z toho bych si hlavu nedělala, jen doufám, že tu bude další kapitola co nejdřív!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
11.11.2011 [10:35]

Mě prosíím baví.Je to moc hezký. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!