Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Meluzína - 8. kapitola


Meluzína - 8. kapitolaPovídka se umístila na 3. místě v anketě o Nej povídku února, proto ji dáváme na titulní stranu. Gratulujeme!
„Edwarde Cullene, okamžitě nastup!“ zařvala jsem zplna hrdla, které se mi svíralo. Zvlášť potom, co jsem uviděla ležet na sněhové nadílce prst, který ale součástí žádné ruky nebyl. „Počkat… Vlastně nenastupuj!“ uvědomila jsem si. Přece k tomuhle nebudu dobrovolně volat upíra. „Anebo jo,“ změnila jsem názor. Vytáhnul z rozervaných, lidských těl dvě vlastní děti. To zvládne.

Babička Swanová nás ubytovala na půdě. Nutno dodat, že ta stará dáma nevyznávala moderní technologie nebo dokonce obměnu nábytku, takže když Edwardovi zůstalo v ruce křídlo dveří skříně, brala jsem to jako samozřejmost. Tady už bylo díky zubu času všechno rozkládací. Navíc měl Edward nové jméno – Charlie. Já byla za Renée a už jsem se nesnažila přesvědčit moji babičku s Němcem v hlavě, který jí schoval složky s naší identitou, o něčem jiném.

Nejvíc si stěžovala – jak podivuhodné – Sarah. Nebyla tu ani památka po signálu. Wifi je pojem místním neznámý. To bylo pořád, že chce zpátky do civilizace, školy a na Facebook. A že dávají nový díl Pretty little liars a ona se oběsí, jestli ho neuvidí. Na to jí babička řekla, že pokud se oběsí, neuvidí ho určitě, a že zdali se nudí, půjčí jí pletací jehlice.

Po našem příjezdu následovala večeře. Zvláštní bylo, že babička neměla chuť a čich, a přesto dokázala vystrojit královskou hostinu s vynikajícími pokrmy. Asi to dělala tak dlouho, že už k tomu kyselé, hořké a sladké rozeznat nepotřebovala.

Edward z toho byl celý nadšený.

„Bello, mohlo by to být ošklivé. Z toho jablečného koláče můžu ohodit celý stůl a moje vina to nebude,“ vyhrožoval mi, zatímco se babička modlila po jeho boku.

„Pšst! Poděkuj bohu za jídlo,“ odsekla jsem a v duchu se mu pošklebovala. Teď dostane, co si nadrobil. Už jsem to viděla retrospektivou všechno – jak jsem si nechávala srát na hlavu.

„Jsi ateista,“ poznamenal trefně se skeptickým, otráveným výrazem.

„To řekni babičce a ta ti ukáže křesťanství,“ varovala jsem ho a se sepnutýma rukama znovu zavřela oči.

Potom jsme se mohli dát do jídla. Conor na to koukal, neznaje domácího jídla. Kromě toho od upírů, co nikdy žádnou chuť neměli a ani mít nebudou. Aspoň na téhle frontě ne.

Já jsem se netajila se svojí láskou k jídlu a nandala si plný talíř. To jsem neměla, ani nepamatuji, protože kdo si má mezi prací, upířím přítelem a jeho dětmi ještě najít čas na přípravu nějakého náročnějšího, plnohodnotného pokrmu? Jsem ráda, že si stihnu vyčistit zuby.

„Chlapče, krájej si to na menší kousky, jinak budeš mít žaludeční vředy. Vím, o čem mluvím!“ okřikla babička Edwarda, když se chystal k trýznění svého těla a napíchnul na vidličku sladkou bramboru. „A ty!“ houkla na Conora, co měl loket na stole a nedůvěřivě se v tom hrabal. „Tu ruku ze stolu, nebo přes ni dostaneš,“ oznámila mu nekompromisně. Edward ani nemukl na adresu toho, že by měl jeho rozmazlený hajzlík dostat po hubě. Sám si rozděloval plody země na menší kousky, mlčky.

„Je tu hrozné ticho. Nemůže někdo aspoň zapnout rádio?“ zoufala si Sarah nahlas.

„U jídla se nemluví a už vůbec se nepouští hudba.“ Sarah protočila oči a radši už večeřela bez remcání. Edwardovi to nějak z talíře mizelo… Až příliš rychle na to, jak se vesele usmíval, protože na to zřejmě vyzrál. Babička dojedla jako první, protože nesměla steak. Samozřejmě se nezvedla a neodkráčela. Všechnu svoji pozornost začala věnovat Edwardovi.

„Bylo to vynikající, ale já už nemůžu,“ řekl jí s vlídným úsměvem, přesvědčený, že ji má v kapse. Byla to přece osvědčená metoda zavedená v praxi po staletí. Jenže babička nemá čich, takže necítí jeho omamnou vůni a taky špatně vidí, tudíž ji nemůže hypnotizovat svojí andělskou tváří a zlatýma, momentálně černýma, očima. Navíc myslím, že díky nádoru mozku, co jí tlačí na jednu konkrétní část, ztratila zájem o muže už dávno.

„To nechci ani slyšet, Charlie. Ty tady budeš sedět, dokud to nesníš!“ vyštěkla a Edwardovi zmizel úsměv z tváře. A má to.

Nakonec ale stejně udělal pár svých, pro lidské oko, neviditelných pohybů a vykroutil se z toho tak. Měli jsme jít spát. Conor se Sarah – ti dva se nejspíš zabijí – dostali pokoj v přízemí vedle ložnice babičky, před kterou dřevorubec musí sklopit uši a šoupat nohama. Myslím, že se milánkové krásně vyspí, až spustí svoji symfonii.

„Miláčku, jsme sami. Víš, co to znamená?“ zeptala jsem se laškovně, když jsem za námi zavřela ty rozvrzané, dubové dveře. Edward přede mnou couval. Evidentně moji dobrou náladu nesdílel.

„Bello, já dneska nemůžu,“ zakňučel. Z toho jsem zase chtěla zoufalstvím kňučet a výt já.

„Máš migrénu?“ optala jsem se ironicky a přetáhla si přes hlavu tričko.

„Nevím, jestli sis na našem výletě všimla, že mám pod očima stíny, a…“

„A tvoje oči jsou černé. To se dá vykládat různě.“

„No… Hlavně dneska u oběda. Z toho bláta jsem byl nadržený, až to bolí,“ utrousil, zatímco já si rozepnula kalhoty a vrhla se na jeho. Potom, co jsem mu je stáhla na půl žerdi, chytila jsem se jeho krku jako železného sloupu a vyskočila na něj.

„Moje hrdlo doslova a do písmene hoří. Mohla bys tam tavit kovy.“

„Ono ti hoří i něco jiného, že?“ podotkla jsem a líbala ho na tom jeho bolavém hrdélku. Však já vím, jak na něj.

Už mi v rukách tisknul zadek – rezignoval – a padnul na ten svůj na postel.

Bum.

Ručně vyřezávaná postel, na které byl nejspíš zplozen otec mého otce, byla na dva kusy, když na ni těžké, diamantové tělo dopadlo. Edward seděl v peřině a třískách a já na něm.

„Jo. Tak to je přesně ono,“ povzdechla jsem si. Moje láska si lehla tak, jak si ustala. Položil se na záda a zavřel oči. „Já vím, že ty víš, že já vím, že nespíš, tak zase ty svoje uhlíky otevři… Ach jo. Rozbili jsme postel a ani jsme si nestačili užít. Naštěstí k tomu dřevěnou konstrukci nepotřebujeme,“ zatrylkovala jsem a sápala se po Edwardovi dál. Zastavil to, když mi uvěznil ruce v poutech ze žuly. Tak to jsem v hajzlu.

Prosebně jsem se na něj podívala zpod řas a paže odtáhla tak, aby mi byly co nejvíc vidět prsa.

„Bello, přemýšlel jsem. A mrzí mě, že jsem přišel až teď na to, jak jsi úžasná. Tedy, já to věděl už předtím, ale že si ještě k tomu i neuvěřitelně trpělivá… Dlužím ti omluvu. Takže si ti hluboce omlouvám za všechno, co jsi musela vytrpět. Hrozně moc tě miluju,“ řekl mi. Mé srdce – a hlavně mozek, který ho řídil – plesalo.

„To už jsi mi dlouho neřekl.“

„Nějak jsem to mezi tím vším nestíhal… Navíc, budu tě milovat navěky. Mohlo by se ti to začít zajídat…“

„Miluju tě - z úst Edwarda Cullena. Ne. To se mi stoprocentně nezačne zajídat. A až mě přeměníš, buď si jistý, že ani ty nebudeš ušetřen… Miluju tě,“ zvážněla jsem. Usmál se a já se k němu sehnula, abych ho políbila. Pustil moje ruce a já jednu provlékla mezi našimi těly.

„Jestli babičce nechceš způsobit infarkt myokardu, směle pokračuj. Slyšela tu ránu a jde nás zkontrolovat,“ upozornil mě. Jé. Oči, čich a chuť na nic, ale uši očividně pořád plně funkční.

„Když jsem já Renée a ty Charlie, kdo je podle ní Conor a Sarah?“ napadlo mě záhy.

„Její hlava je trochu… zmatená. Říká jim v ní prostě jen děti.“ Babička už se trmácela po schodech. Snad se nedočkáme zákazu deflorování nevěsty před svatbou. Radši jsem z Edwarda slezla.

 

Druhý den šel můj upír na krátký, ranní lov. Já slíbila, že pohlídám jeho dva pekelné zplozence. Conor udělal pokrok – našel si kamaráda. A tím nemyslím veverku či něco podobného, ale opravdovou, živou bytost, a to stejně starého syna sousedů.

Sarah nosila do domu polena z kůlny se sluchátky na uších. Pořád po mně pokukovala. Nevím, co chtěla, ale evidentně se k tomu nemohla dokopat.

Ohlédla jsem se na Conora, co vyhrabal ze skladu harampádí vedle kůlny starou houpačku. Soudím, že ji chtěli s kámošem Peterem zrenovovat. Jen ať si pěkně hrají.

Přestala jsem s odmetáním sněhu z chodníku a kráčela za Sarah. Není to ten upír, takže mě přes sluchátka na maximum neslyšela. Ťukla jsem jí proto do ramene.

„Co chceš?“ zasyčela na mě a strhla si kabely z uší.

„No, já nic, ale ty asi ano,“ odpověděla jsem s klidem. Já jsem tu na domácí půdě a ona má u taťky ještě stále průser velkolepých rozměrů. „Tak nic,“ hlesla jsem. Snažit se nebudu. Už ne. Obrátila jsem se na patě s tím, že odcházím.

„Počkej, Bello,“ oslovila mě jménem. To bylo jako elektrický proud. Hned jsem se otočila.

„Řekla jsi mi právě zcela dobrovolně a bez mučení – Bello?“

„Hele, neříkám, že tě mám ráda, anebo že si teď vyměníme náramky přátelství, ale chci ti poděkovat. Vím, že jsi to tátovi neřekla a… A mrzí mě, že jste se kvůli tomu pohádali,“ dostala ze sebe a znělo to stoprocentně upřímně. Už díky tomu, že to nebylo vyznání nějaké náklonnosti. V podstatě mi řekla, že mě ráda nemá. Civěla jsem na ni jak z jara. Nejdřív Edward, teď ona… Nejspíš budou příbuzní.

„Drž a já budu sekat!“ ozvalo se za námi. Otočila jsem se ve chvíli, kdy sekera už letěla vzduchem – směrem ke špalku, kde přidržoval polínko Peter. Chvíli na to už se nesl krajinou řev a sníh se zabarvil do ruda.

Myslela jsem, že mě porazí. Krev a vřískající dítě… Dva poloupíři a krev. Ano, vymýšlím co nejvíc smrtelných kombinací.

„Ty zůstaň tady!“ nakázala jsem Sarah, která se vážně ani nehnula. Ještě, že není pravý upír. To by to mohlo dopadnout zle… Ještě hůř, než teď.

Rozeběhla jsem se s koštem v ruce k těm dvěma a nebála se ho použít.

„Edwarde Cullene, okamžitě nastup!“ zařvala jsem zplna hrdla, které se mi svíralo. Zvlášť po tom, co jsem uviděla ležet na sněhové nadílce prst, který ale součástí žádné ruky nebyl. „Počkat… Vlastně nenastupuj!“ uvědomila jsem si. Přece k tomuhle nebudu dobrovolně volat upíra. „Anebo jo,“ změnila jsem názor. Vytáhnul z rozervaných, lidských těl dvě vlastní děti. To zvládne.

V hlavě jsem začínala mít slušně vygumováno. Ještě horší, než prst samotný, byl ten krvácející pahýl na ruce malého, uplakaného chlapce, co ječel bolestí.

Sebrala jsem prst ze země a přiložila mu ho na místo, kde kdysi svému majiteli sloužil.

„To… To bude dobré,“ řekla jsem mu vytřeštěně. Měla bych zastavit krvácení a ne přemýšlet ve své slabé chvilce o tom, jak mu to slepím izolepou a dám omalovánku na cestu.

Kurva, Bello, seber se! Jsi přece svéprávný občan a to dítě tohle trápí určitě víc, než tebe!

Peter přestával plakat, protože koukal na mě, zděšený z toho, co tu předvádím.

„Tati, to bylo omylem!“ Zvedla jsem oči a uviděla Edwarda, jak bere do ruky sekerku. Conor se dal na úprk a Edward pelášil za ním. Z té rychlosti bylo jasné, že své dítě nehodlá doopravdy rozsekat, protože jinak by se Conor nestačil ani nadechnout. Ale vypadalo to celkem děsivě. „Bello, pomoc!“ volal. Tak teď už jsem Bella, když potřebuje zachránit krček. Edward ho honil se sekerou až do lesa a přitom s ní kroužil nad hlavou.

„Teď budeš držet ty a já budu sekat!“


Děkuji za umístění. :) Jak už jsem psala na FB, jsem ráda, že má tuhle povídku někdo rád. Už jste si určitě všimli, že se vzduch začíná čistit, takže se připravte pomalu na loučení. :)


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Meluzína - 8. kapitola:

 1 2 3   Další »
27. denula
13.03.2013 [17:04]

A mozes to zakoncit Bellinim tehotenstvom=)

26. Pegi
11.03.2013 [21:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. ---Veronika---
10.03.2013 [16:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.03.2013 [12:51]

daslli141 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. viki
10.03.2013 [11:55]

Skvělá kapitola !

22. martty555
10.03.2013 [10:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. Lil
08.03.2013 [23:29]

vtipny:DD doufam ze tomu chudakovi ten prst Edward prisije :D
Jinak teda jako nemam co mluvit, ale jako nejaky velky afrodiziakum mi to ze "na tehle posteli byl zplozen otec meho otce" moc neprijde... Emoticon Emoticon

20. sunny
08.03.2013 [20:21]

Emoticon Emoticon Emoticon

19. PCullen
08.03.2013 [20:17]

Skvělá kapitola!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc se těším na pokračování Emoticon Emoticon a doufám v to že bude co nejdříve! :-D

18. JanaZ
08.03.2013 [19:22]

JanaZ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon skvělá kapitola

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!