Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Matka, dcera? - Kterou miluji? - Epilog


Matka, dcera? - Kterou miluji? - EpilogSmrt je definitivní konec života. Co když ale máte možnost to změnit? Uděláte to?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Epilog

Nevím, co to se mnou poslední dobou bylo. Žárlil jsem. Byl jsem si vědom, že na to nemám právo, a ani pořádný důvod, ale nedokázal jsem si pomoct. Užíralo mě vědomí, že ona je s ním. Že s ním tráví svůj volný čas raději než se mnou.

 

Což byl vlastně taky nesmysl. Ona se mnou byla pořád. Každé volné odpoledne, každý den ve škole, většinu víkendů. Přesto mi to ale přišlo málo. Byl jsem sobec. A věděl jsem to. Ale jak jinak jsem měl svoje chování vyřešit?

 

Jak jsem měl sám sebe změnit tak, aby to vyhovovalo nám oběma? Navíc mi přišlo, že moje duše se změnit nemohla, už ne – tak jako tělo. Nebo jsem se pletl a vše dělal jen horším a složitějším?

 

Zaúpěl jsem a dlaněmi si promnul obličej. V pokoji byla tma, nikdo jiný tu ani nebyl. Rodina byla na lovu a Bella… Bella před chvílí utekla po tom, co jsme se opět pohádali. Chtěl jsem ji zastavit a říct, ať se na to vykašle. Chtěl jsem se jí omluvit, ale nedokázal jsem k tomu přimět hlas. Nebo rukama přitáhnout její tělo ke svému.

 

Blbec. Přesně to jsem teď byl.

 

Povzdechl jsem si a vstal. Takhle to přeci nemůžu nechat. Měla by se vyvztekat, vyplakat a teprve potom bych měl jít za ní. Jenže já už nedokázal sedět mezi čtyřmi zdmi a zírat na odraz pokoje v prosklené stěně. Chtěl jsem ji obejmout, ujistit se, že je vše tak, jak má být. Chtěl jsem být s ní. U ní.

 

Proběhl jsem domem a nasedl do auta. Klidně ať se na mě zlobí – přeci jen má na to právo, ale hlavně ať vím, že je v pořádku. V kapse mi zavibroval telefon, ale já ho ignoroval.

 

Lesní cestou jsem se řítil největší možnou rychlostí. Možná se mi to jen zdálo, ale jako by ta cesta byla delší než obvykle.

 

A pak jsem to uslyšel. Zmatené myšlenky doprovázené rychlým tlukotem srdce. Zpomalil jsem a byl ochoten zastavit a pomoci tomu, který měl v tuhle dobu smůlu, a jeho dodávka se smykem zřítila do příkopu.

 

Jenže obraz krve v jeho hlavě mi to vše tak nějak zkomplikoval.

 

Sledoval jsem ty obrazy jako nějaký film. Pomalu přicházel jeho mozek k sobě a vše, co se stalo, si postupně vybavoval. Jak jel ve svém autě, jak poslouchal písničky z devadesátých let a potichu si broukal. Byl unavený, ale ne až tak, aby usnul za volantem. Jenže protijedoucí auto ho překvapilo. Nejelo ve svém pruhu, ale na jeho straně… už mu nestačil vyhnout…

 

 

Vrátil jsem se k sobě ve chvíli, kdy se v tom malém prostoru, kde jsem se nacházel, rozlehl nadlidský skřek. To, že já byl jeho původcem, mi došlo o vteřinu později. Auto zabrzdilo smykem, a aniž bych se nějak staral o toho chlápka, rozběhl jsem se k ošuntělému náklaďáčku.

 

Její vůně byla všude, umocněná vůní krve. Čerstvé a lákavé. Mně to bylo ale jedno, já ji jen chtěl zachránit.

 

A pak, když mě od ní dělilo jen několik málo metrů, se její srdce zatřepalo jako křídla kolibříka, a trhaný mělký nádech mi měl jasně ukázat vinu. Srdce utichlo.

 

,,Né!“ zakřičel jsem a překonal těch několik málo metrů. I se sedadlem jsem ji vytáhl z auta a začal s masáží srdce a umělým dýcháním. Musí žít! běželo mi hlavou. O nic víc teď nešlo.

 

Jako by uběhla nekonečně dlouhá doba, jako by slunce oběhlo zemi několikrát a roční období se změnili znovu a znovu -  její srdce naskočilo.

 

Jenže i přesto bilo tiše, slabě. Její dech se nepravidelně a mělce linul skrz rty. Ale žila. To bylo nejdůležitější.

 

Trochu jsem se od ní odtáhl, abych si prohlédl i další zranění. Měla jich na sobě moc. Jako by ani jeden jediný kousíček jejího těla nezůstal bez šrámu, zaschlé krve.

 

Věděl jsem, co bych měl udělat pro její záchranu – ale zároveň s tím se v mojí hlavě rozblikal majáček s červenou vlaječkou hlásající ne příliš lichotivé nadávky. Bylo to sobecké a rozhodně mě po probuzení bude nenávidět, ale já bez ní prostě nedokázal žít. Nechtěl jsem trávit věčnost bez ní.

 

A to byl pokyn k tomu, abych se k ní sehnul a zaryl zuby do jejího hrdla.

 

Zachránil jsem ji.

 

Rock <<< shrnutí >>> martisek

20. kapitola

 


 

 

Tak a je tu konec. Nemohli jsme se shodnout na konečném výsledku povídky, a tak to dopadlo takhle :) Doufáme, že jste i přesto spokojeni. (Možná se dokonce dočkáte pokračování...)

Tímhle bych chtěla každého, kdo tuto povídku četl, aby dal nějaký komentář - stačí jen smajlík, abychom věděli, kolik čitatelů jsme měli :)

Předem moc děkujeme!


 


 

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Matka, dcera? - Kterou miluji? - Epilog:

 1
01.12.2011 [11:59]

AddyCullen Emoticon Emoticon To je jako konec? To jste si asi spletly, děvčata, ne? A jo, určitě. Emoticon
No každopádně bylo to super a moc bych si přála pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

3. ella
26.07.2011 [16:08]

bylo to užasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon vážně se ti ta povídka povedla. hrozně hezká Emoticon

15.07.2011 [16:38]

kollartPřesně pokračování by to chtělo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Mell
05.07.2011 [16:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rozhodně byste měli pokračovat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jinak super povídka Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!