Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 9

06.01.2012 (16:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2509×

Šla jsem po jeho vůni a narazila jsem na něj až u našeho pokoje. Seděl na posteli a koukal do zdi. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o zeď. Musel vědět, že jsem tu, ale přesto nereagoval.

„Edwarde,“ zašeptala jsem.

„Proč jsi mi to, sakra, neřekla?“ zařval a ve vteřině mě držel za ramena.

„Myslela jsem, že sem nikdy nepojedeme. Navíc to vůbec není tak, jak to Demetri podal,“ bránila jsem se.

„A jak to teda je? Řekni mi všechno. A pravdu, prosím.“ Pustil mě a  přešel k oknu.

„Utekla jsem, protože mě chtěli vdát. S Demetrim. Ani jsme spolu nikdy pořádně nechodili. Nedalo se tomu říkat chození. Občas jsme si spolu někam vyrazili, a když to zašlo dál, rodiče si postavili hlavu. Byli prostě tak staromódní a já se vdávat nechtěla. Demetri nikdy nebyl ten princ na bílém koni, ale nikdo si to nechtěl nechat vysvětlit, tak jsem prostě utekla. Aro zuřil, hodně zuřil, ale pak mu došlo, že se mnou už nic nezmůže, a když jsem otěhotněla s Viktorem, nechal mě být. To je vše.“

„Opravdu?“

„Ano,“ stála jsem si za svým, protože už jsem vážně jiné tajemství neměla. „Odpusť mi to, prosím.“

„Ach Bello,“ zasténal bolestně a hladově se vrhnul na moje rty.

Trochu jsem se ho lekla a ucukla, ale zdálo se, že si toho vůbec nevšimnul. Tvrdě mě líbal a látka šatů tlaku mezi námi neodolala. Úplně ji rozcupoval na kousíčky a v náruči mě donesl na postel. Stále mě líbal, a protože já nebyla téměř ničeho schopná, sám se zbavil svého oblečení. Ještě nikdy jsem nezažila, aby ho takhle spalovala touha. Tvrdě přirážel, líbal mě a laskal moje tělo.

„Tolik tě miluju,“ vydechl, když dosáhl vrcholu. „Ale už to víckrát nedělej.“

„Miluju tě,“ oplatila jsem mu vyznání celá udýchaná a znovu spojila naše rty.

„Nejspíš už se tam nevrátíme,“ konstatoval s úsměvem. „Ani jeden z nás totiž nemá v čem.“

„Ty kazisvěte,“ zasmála jsem se a vyhoupla se na něj. Edward s černýma očima zavrčel a už mě ze svého objetí nepustil.

„Už chci domů,“ zašeptala jsem.

„Poletíme brzy,“ slíbil mi.

„Kdy brzy?“

„Dnes večer. Musíme do práce a holky do školy.“

„Dobrá výmluva. Pálí ti to,“ usmála jsem se a dala mu pusu na krk.

Začínalo svítat. S povzdechem jsem se zvedla z postele a šla do koupelny. Musela jsem se dát trochu dohromady, kdyby pro nás někdo přišel. Jako kdybych to nečekala. Někdo zaklepal na dveře a hned je otevřel.

„Aro s vámi chce mluvit. Máte za ním hned přijít,“ oznámila Jane a hned zase odešla.

„Bello?“ přišel Edward za mnou.

„Já vím, slyšela jsem,“ zamumlala jsem a šla se obléknout. Šaty jsem mohla vyhodit, tak jsem je přehodila přes křeslo a natáhla na sebe černé roury a bílé tílko.

„Můžeme?“ Objevil se Edward vedle mě a chytil mě za ruku. Jen němě jsem přikývla a vyšli jsme.

„Dobré ráno,“ pozdravil nás Aro s širokým úsměvem a pokynul nám ke křeslům, abychom se posadili.

„Potřebuješ něco?“ nevydržela jsem.

„Jen pár drobností, má sladká Bello,“ usmál se na mě. „Kdy odlétáte?“

„Rádi bychom už dnes večer,“ zareagoval Edward mnohem rychleji než já.

„Tak brzy? Tvoje matka bude zklamaná, ještě si s tebou ani pořádně nepopovídala.“

„Musím do práce a holky do školy.“

„V tom případě vás nemůžu zdržovat. Jen doufám, že se brzy ukážete.“

„Uvidíme,“ uzavřela jsem debatu a stoupla si.

„Bello,“ zarazil mě, když jsem chtěla odejít. Edward vycítil, že chce být se mnou sám, tak odešel. „Jsi šťastná?“

Tak tuhle otázku jsem nečekala. Ne od něj.

„Ano,“ kývla jsem.

„To je dobře. Můžeš jít.“ Celá zmatená jsem šla zpátky do pokoje. Edward byl u Carlislea, tak jsem zaťukala a vešla.

„Večer letíme domů. Právě jsme byli na koberečku,“ oznamoval Edward s úsměvem.

„Výborně,“ oddechnul si Carlisle. „Půjdu to říct ostatním a vy se jděte zabalit.“

„Mami!“ vykřikla Misha zoufale a já zkoprněla. Jako střela jsem vystřelila k nim do pokoje, co se stalo. „Teď nemůžeme odjet,“ spustila, jak mě viděla.

„Proč?“ byla jsem celá zmatená.

„Protože jsem se dala dohromady s Alecem. On je naprosto úžasný a já nechci odjet. Nemůžu odjet. Ne teď, prosím.“

„Zlato, musíš do školy a co ten tvůj Jacob? Vždyť jsi chodila s ním, ne?“ snažila jsem se jí to rozmluvit.

„Nechodíme spolu, jsme jenom kamarádi,“ vyhrkla okamžitě na svou obranu.

„Misho, vždyť znáš Aleca jenom jeden den.“¨

„A právě proto tu chci zůstat. Abychou se poznali. Mami, prosím. Nevím, co z toho děláš takovou vědu, vždyť můžu kdykoliv přiletět domů.“

„Nechci tě tu nechávat a táta taky určitě nebude souhlasit.“

„Vždyť o nic nejde,“ protočila oči. „Navíc jsem už skoro dospělá.“

„Skoro,“ připomněla jsem jí.

„Prosím.“ Sepjala ruce prosebně. „Prosííím. Vážně mi na tom záleží.“

„Poradím se s tátou,“ couvla jsem radši.

„Slyšel jsi?“ zeptala jsem se Edwarda a on jen mlčky kývnul. „A?“

„V žádném případě,“ prsknul naštvaně.

„Tati, to mi nemůžeš udělat,“ vtrhla k nám Misha a už vysela Edwardovi kolem krku. „Slibuju, že se budu učit. Všechno zameškané ve škole doženu.“

„Řekni jí ne,“ povzdechla jsem si. Už mě měla jistou.

„Každý den budeš volat,“ stanovil podmínku. „A žádné blbosti!“

„Děkuju, děkuju.“ Dala mu pusu na tvář a už objímala mě. „Jdu to říct dědovi a Alecovi.“

„Tak se zdá, že zapadla,“ poznamenala jsem. „Jen nevím, jestli je to dobře nebo špatně.“

„To neví asi nikdo, ale časem se to ukáže. To se spolehni,“ uchlácholil mě Edward a začal balit naše věci.

Loučení s Mishou pro mě bylo velmi bolestivé. Tohle bylo poprvé, co někde zůstávala sama. Navíc jsem ji tu nechtěla nechat. Bála jsem se, aby jí nějak neublížili, protože jsem věděla, čeho všeho tu jsou schopní, aby dosáhli svého. Hlavně Aro. Ale doufala jsem, že je moje matka natolik rozumná a zabrání tomu nejhoršímu.

„Volej mi,“ kladla jsem jí snad po sté na srdce a pevně ji objímala.

„Neboj se,“ uklidňovala mě s úsměvem. „Budu volat, psát, cokoliv.“

„Tak ahoj.“ Dala jsem jí poslední pusu a Edward už mě táhl k odbavení. Naposledy jsem jí zamávala a pak mi zmizela za rohem.

„Tak pojď,“ zašeptal Edward a objal mě kolem ramen.

Nasedli jsme do letadla a za pár hodin jsme byli zase zpátky doma. Kate jsem odvezla k Viktorovi a musela jsem se ještě připravit na zítra do práce.

8. kapitola - 10. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 9: