Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 6

12.01.2011 (07:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4555×

„Proč?“ ptala jsem se nechápavě a pokoušely se o mě mrákoty. „Ty někoho máš?“ zašeptala jsem a on jen kývnul. „Jak dlouho?“

„Tři roky,“ odpověděl a se mnou to vážně málem praštilo. On mi byl nevěrný skoro celou dobu našeho manželství? Do očí se mi hrnuly slzy, ale nemohla jsem brečet. Musela jsem být silná a nedat na sobě znát svoji slabost.

„Fajn, ale kvůli tomu si nemusel hrát tuhle šaškárnu.“

„Jsem rád, že jsme se dohodli a Kate si samozřejmě vezmu já.“

„Tak na to zapomeň“ vyjekla jsem, až se po nás pár lidí otočilo. „Myslíš, že ti ji soud nechá, když jsi požádal o rozvod a pořád jsi v práci?“

„Bell, uklidni se prosím. Nechci z toho dělat žádný divadlo. Můžeme se tedy dohodnout na střídavé péči,“ šeptal.

„To by šlo. Nechci ti zakazovat se s ní stýkat, ale ty se o ni nepostaráš.“

„Dobře,“ kývnul.

„Tak jsme se domluvili a já myslím, že můžeme jít. Navrhuju, abychom to Kate ještě neříkali, a o rozvodové papíry se klidně můžu postarat sama. Ty to potom můžeš dát nějakému svému právníkovi na zhodnocení a musíme se domluvit na majetkovém vypořádání,“ začala jsem odříkávat právnické postupy jako nějakou říkanku.

„S tím souhlasím a pro věci si přijdu někdy dopoledne,“ kývnul znovu a zavolal číšníka, aby mohl zaplatit. Potom jsme se zvedli a šli pryč.

Nechtěla jsem s ním jet autem, protože jsem věděla, že slzy už moc dlouho zadržovat nebudu, ale museli jsme vyzvednout Kate, tak jsem se přemohla a nasedla.

Cesta proběhla v tichosti a já se z okna koukala na město, které se pomalu nořilo do tmy. Stmívalo se a tenhle příšerný den se blížil konečně ke konci. U Viktorových rodičů jsme se moc nezdržovali. Jen jsme naložili Kate a jeli domů.

„Ještě musím do práce,“ řekl Viktor, když zastavil u domu. Byla jsem si jistá, že je to jen blbá výmluva, ale kývla jsem.

„Vy si nedáte pusinku?“ zeptala se potichu Kate a já začala panikařit.

Nevěděla jsem, co jí mám říct, tak jsem se radši k Viktorovi nahnula a lehce ho políbila. „Zavoláme si,“ zamumlala jsem a co nejrychleji s Kate vystoupila a zmizela v domě.

„Jdu spinkat,“ objala mě Kate. „Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ popřála jsem jí, a když se převlékla do pyžámka – vykoupaná už byla – sama odešla do pokoje.

Konečně jsem mohla nechat slzy, aby si dělaly, co chtěly. Na jednu stranu jsem byla ráda a ze srdce mi spadl velký kámen, protože problém s Edwardem byl vyřešen. Podle jeho chování se k našemu vztahu nestavěl odmítavě. Jediné, co mě mrzelo, že mě Viktor podváděl tak dlouho a já na to nepřišla. Připadala jsem si neskutečně ponížená a to mi na tom vadilo. Lhal mi do očí a vůbec se za to nestyděl.

Tahle myšlenka ve mně probudila další hysterii a já nemohla přestat brečet. Lehla jsem si do postele, přetáhla si peřinu přes hlavu, abych náhodou nevzbudila Kate. Musela se to dozvědět nějak šetrně.

Brečela jsem dlouho a nakonec jsem vyčerpaně usnula.

„Mami, vstávej. Jdeme do školky,“ skákala mi Kate po posteli.

Bylo mi na nic, tak jsem zakroutila hlavou a přetáhla si zase peřinu přes hlavu. „Proč ne?“ zeptala se smutně, tak jsem peřinu z hlavy stáhla.

„Nechceš se mnou zůstat doma? Uděláme si hezký den,“ navrhla jsem.

„Tak jo. Budeme se koukat na pohádky a dáme si zmrzlinu,“ kývla a vlezla si ke mně. „Proč jsi oblečená?“

O-ou, tak tohle jsem krapet nedomyslela.

„Protože… jsem usnula,“ usmála jsem se.

„Tak já ti něco vyberu, aby ses mohla převléknout,“ vyskočila zase z postele a běžela ke skříni.

Vytahala snad všechno moje oblečení a stejně mi nic nevybrala. „Zlato, co kdyby ses šla převléknout, a já to tady zatím uklidím,“ vyhnala jsem ji z té hromady vysvědčení a dala jsem se do úklidu. Potom jsem se oblékla a šla za Kate, která už si pustila televizi.

Musela jsem zavolat do školky a do práce. Vymyslela jsem si, že je Kate nemocná a že ji musím ošetřovat.

Zatímco se Kate dívala na televizi, připravila jsem snídani. „Mami, kdy už přijde tatínek? Moc se mi po něm stýská,“ zeptala se a mě se znovu začaly do očí hrnout slzy.

„Já nevím, zlatíčko. Asi toho má hodně v práci,“ vymluvila jsem se a rychle utekla do ložnice, aby mě neviděla plakat. Lehla jsem si na postel a stočila se do klubíčka.

„Maminko, já nechci, abys byla smutná,“ přišla za mnou.

„Já nejsem smutná,“ zamumlala jsem a utřela si slzy. S přemáháním jsem se usmála, ale vstát jsem nedokázala.

Kate si za mnou vylezla na postel a pevně mě objala. „Všechno bude v pořádku,“ šeptala jsem, hladila ji po vláskách a obě jsme pomalu usínaly.

„Mami, já mám hlad,“ budila mě opatrně Kate. „Mami.“

„Co je?“ zamumlala jsem ještě rozespalá.

„Mám hlad,“ zopakovala Kate.

„Už jdu. Uděláme si něco dobrého,“ otevřela jsem oči a vstala. Už bylo pozdní odpoledne, takže jsem hlad měla taky.

„Maminko, můžu jít zítra do školky?“ ptala se mě Kate.

Sice jsem s ní chtěla být sama, ale když chtěla do školky, nemohla jsem jí to zakazovat, tak jsem kývla, ale já si hodlala dopřát další den dovolené.

Spolu jsme se najedly a než jsem sklidila nádobí, Kate se uvelebila u televize. „Zlatíčko, běž se vykoupat. Zítra jdeš do školky,“ popohnala jsem ji, když se setmělo.

„Dobře,“ vyskočila z pohovky a běžela do koupelny.

Než se vykoupala, přichystala jsem jí oblečení na zítřejší den. Potom jsem jí popřála dobrou noc, zapnula jsem jí pohádku a nechala jí odpočívat. Sama jsem se vykoupala a s knížkou jsem si šla lehnout.

Další den jsem odvedla Kate do školky. Nakoupila jsem pár věcí, jako jídlo, které nám pomalu docházelo, a vrátila jsem se domů. Musela jsem se nějak odreagovat, abych pořád nemyslela na Viktora, tak jsem začala pracovat.

Zrovna jsem procházela nějaké rozvodové materiály, které jsem musela poslat k soudu, když mi zazvonil telefon. „Smithová,“ zvedla jsem to, aniž bych se podívala na jméno volajícího.

„Ahoj Bello, tady Edward,“ představil se.

„Ahoj,“ zašeptala jsem. „Co potřebuješ.“

„Mám podepsané ty papíry, tak jestli se za tebou můžu zastavit.“

„Nejsem v kanceláři.“

„Aha. A kdy tam budeš?“ zajímal se hned.

„Nevím,“ zašeptala jsem a do očí se mi začaly hrnout slzy. „Není mi dobře, tak jsem doma.“

„Nebudu tě rušit. Ještě se ozvu,“ odpověděl zklamaně a zaraženě.

Ani jsem se s ním nerozloučila a telefon položila. Napadlo mě, že bych mohla zavolat Terese, tak jsem rychle, než jsem se rozplakala úplně, vytočila její číslo. „Ahoj Bello,“ pozdravila nadšeně. „Co potřebuješ?“

„Ahoj, napadlo mě, jestli by ses u mě nechtěla večer stavit na skleničku. Popovídaly bychom a tak,“ navrhla jsem.

„Dobře. Určitě přijdu. Tak v osm u tebe?“

„Díky, budu se těšit, tak ahoj,“ rozloučila jsem se a její bezstarostný tón mě úplně rozběsnil.

K práci už jsem se nevrátila. Místo toho jsem se natáhla na pohovce a plakala, dokaď mě někdo nevyrušil zvoněním. Byla jsem rozhodnutá to ignorovat, ale on otravoval pořád.

S povzdechem a velkým přemáháním jsem se zvedla a už na chodbě jsem cítila nezaměnitelné aroma návštěvy. „To snad ne,“ pomyslela jsem si a snažila se co nejrychleji dát do pořádku.

Utřela jsem si oči, narovnala jsem si zmuchlané oblečení, nasadila jsem úsměv a otevřela jsem.

5. kapitola - 7. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 6: