Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 16

15.04.2011 (11:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3911×

„Ahoj, Kate, já jsem Veronica. Moc ráda tě poznávám.“ Podala mi ruku s úsměvem.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem plaše a rychle jsem jí ruku podala, než se stačil tatínek rozzlobit.

„Říkej mi Veronico.“ Pohladila mě po tváři a pořád se usmívala.

„Kate, máme pro tebe překvapení,“ promluvil na mě táta a Veronica se normálně postavila. Táta na ní mrknul a společně zavolali: „Všechno nejlepší k narozeninám.“ Na stole jsem uviděla dort se svíčkami a táta s Veronicou měli najednou v rukách dárky.

„Kate, všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví a dárků,“ popřál mi táta a dal mi pusu na tvář. Potom mi podal dárek a odešel.

„Všechno nejlepší,“ popřála mi i Veronica a dala mi další dárek.

„Děkuju,“ zamumlala jsem.

„Tak pojď sfouknout svíčky.“ Postrčil mě táta k dortu a postavil mě na židli. „A přej si něco.“

Zhluboka jsem se nadechla a foukla jsem. Všechny svíčky jsem sfoukla a seskočila jsem ze židle. Byla jsem zvědavá, co jsem dostala, tak jsem roztrhla papír. Uviděla jsem novou panenku Barbie. Ještě jsem roztrhla druhý papír na větším dárku a uviděla jsem panenku Baby Anabell. Tu, co na ní dávali reklamu v televizi a já jsem ji tolik chtěla. Nadšeně jsem ji vybalila z krabice a nemohla jsem se na ni vynadívat.

„Kate, pojď si vzít dort,“ zavolal na mě táta.

„Nechci,“ odpověděla jsem a dál jsem si hrála.

„Ale pojď,“ nenechal mě být, tak jsem se i s Kate zvedla. Posadila jsem se ke stolu a Kate jsem si posadila na klín. Veronica mi nandala kousek dortu a já se do něj pomalinku pustila. Byl dobrý. Pomalu jsem krmila i Kate, ale ta nechtěla. Asi jí to nechutnalo.

„Už nechci, jdu si hrát.“ Odstrčila jsem talířek a šla jsem si sednout na koberec před televizi. Seznámila jsem Kate s mojí novou Barbie, kterou jsem pojmenovala Julie.

„Kate, je pozdě. Nechtěla by ses jít vykoupat,“ promluvila na mě Veronica.

„Ještě chvilku,“ zakroutila jsem hlavou a neměla jsem v plánu ji poslechnout.

„Neodmlouvej,“ napomenul mě táta, tak jsem položila Kate a zvedla jsem se.

„Tak pojď, princezno. Zvládneme to spolu?“ zeptala se Veronica a vedla mě do koupelny.

„Hm,“ odpověděla jsem a začala jsem se vysvlékat. Veronica mi pomohla se vykoupat a pak mi ještě namazala neštovice. Už to byly jen takové malé pupínky a vůbec nesvědily.

Večer jsem si ještě hrála, ale pak mě taťka nahnal do postele. Popřál mi dobrou noc a odešel. Vůbec jsem nemohla usnout. Myslela jsem na maminku a začalo se mi stýskat. Převalovala jsem se a stejně jsem nemohla spát. A když jsem na chvíli usnula, zdály se mi zlé sny. Všude byla tma a ani jsem neslyšela televizi. Byla jsem unavená, ale stejně jsem pořád nemohla usnout. Z očí mi vyhrkly slzy a odhodlala jsem se jít za tatínkem. Potichu jsem otevřela dveře od pokoje a otevřela jsem druhé dveře, kde měl spát on.

„Tati?“ zašeptala jsem. „Já nemůžu spinkat.“

„Kate? Co tady děláš?“ zeptal se mě nazlobeně a já sklopila hlavu.

„Nemůžu spinkat,“ zopakovala jsem tiše. „Můžu tu zůstat s tebou?“

„Pojď,“ povzdechnul si a vedle něj se posadila Veronica a rozsvítila lampičku.

„Ty jsi plakala?“ zeptal se.

„Jo,“ vzlykla jsem lítostivě a schoulila jsem se mu do náruče.

„Tak tu budeme spát spolu, ano?“

„Jo,“ kývla jsem a Veronica se zvedla.

„Půjdu si lehnout vedle. Dobrou noc.“

„Dobrou,“ zašeptal táta a nechal si dát pusu. Když Veronica odešla, táta si mě položil vedle sebe a zhasnul lampičku. Víc se semnou nebavil a já konečně usnula.

„Tati, půjdeme ven, prosím?“ škemrala jsem po obědě. „Už jsem úplně zdravá.“

„Tak se pořádně obleč, protože je tam zima a neříkej to mamince. Zlobila by se, že jsem ji neposlechl.“

„Jasně, jasně.“ Kývala jsem a už jsem si běžela pro oblečení.

Venku bylo hodně sněhu. Nemohla jsem odolat a začala jsem si hrát. Válela jsem se a koulovala tátu s Veronicou. Oni se tomu smáli a opláceli mi to.

„Kate, brzdi. Nemyslíš, že už by to stačilo? Už máš úplně modré rty,“ okřikl mě táta.

„Není mi zima,“ zakroutila jsem hlavou a dál jsem si hrála.

„Kate, máš úplně promodralé rty, tak nelži.“

„Ale opravdu mi není zima.“

„Kate!“ podíval se na mě ošklivě. „Jdeme domů.

„Hm,“ povzdechla jsem si a vylezla ze závěje. Táta mě vzal za ruku a šli jsme domů.

„Okamžitě se sebe sundej ty mokré věci a převlékni se do suchého, abys nenastydla.“ Pomáhal mi sundat bundu.

Převlékla jsem se a Veronica mi uvařila čaj. Položila mi ho na stůl, tak jsem se vyškrábala na židli. Usrkla jsem si a šla jsem si hrát s Kate a Julií.

Bella Smithová:

„Ahoj, Kate,“ přivítala jsem nadšeně svoji dceru, které se mi vrhla kolem krku.

„Maminko, tolik se mi stýskalo.“ Objala mě, ale hned se zase odtáhla. „Ale koukej, co jsem dostala od tatínka k narozeninám,“ usmála se a ukázala mi dvě panenky. „Mami, to je Kate a Julie. Kate, Julie, to je moje maminka.“

„Tak to jsi musela být hodná,“ usmála jsem se na ni. „Kate, běž do obýváku, já hned přijdu za tebou.“

„Jasně,“ kývla a odešla.

„Tady jsou její věci,“ podal mi Viktor tašku.

„Jo, díky“ zamumlala jsem a on bez dalších slov odešel.

Tašku s Kateinými věcmi jsem hodila do koupelny k pračce a šla jsem za ní do obýváku, kde si hrála se svými novými panenkami.

„Tak jak si se měla?“ Posadila jsem se k ní na koberec.

„Dobře,“ kývla a posadila se mi do klína. „Dostala jsem dort, a víš, že táta má novou kamarádku? Veronicu. Ale nebuď smutná, máš přeci Edwarda a miminko.“

„A mám taky tebe.“ Objala jsem ji.

„A jak se bude to miminko vlastně jmenovat,“ odtáhla se.

„Ještě nevím. Máš nějaký nápad?“

„Hm… budeme mu říkat Shrek nebo Melmen,“ navrhla a já dusila výbuch smíchu.

„A co když to bude holka?“

„Holka? Tak třeba… Glorie nebo… Doris. No jasně, Doris,“ vypískla a vyskočila na nohy. „Chtěl bych plavat, chtěl bych plavat, chtěl bych plávat, plávat, plávat,“ zpívala a šíleně tancovala.

„Dobře,“ smála jsem se a ze sedu jsem si lehla. Pozorovala jsem skákající Kate a smála jsem se, když skočila na mě.

„Kate,“ zasyčela jsem bolestně a zvednul se mi žaludek. Rychle jsem ji ze sebe sundala, stoupla jsem si a běžela jsem na záchod. Hlučně jsem se vyzvracela a vyčerpaně jsem zůstala ležet na zemi.

„Maminko, nezlob se na mě.“ Přišla za mnou se sklopenou hlavou a přisedla si. „Já jsem nechtěla.“

„Už jsem v pořádku,“ usmála jsem se stále vyčerpaně. „Jen se mnou teď musíš zacházet trochu opatrně, víš? Abychom neublížily miminku. Ono je teď hodně křehké a neumí se bránit, jak je malé. Pořád se vyvíjí a bude nějakou dobu trvat, než se bude moct bránit.“

„Já už budu opatrná, slibuju. A už se na mě nezlob.“ Podívala se na mě smutně a já ji pohladila po vlasech.

„Počkej na mě v obýváku, hned za tebou přijdu.“ Postavila jsem se na nohy a vyčistila jsem si zuby.

„A, mami, proč je to miminko tak křehké?“ ptala se Kate, když jsem se posadila na pohovku.

„Protože je ještě malé, nevyvinuté. Ty jsi byla taky křehká, když jsme tě s tatínkem čekali,“ vysvětlovala jsem.

„A jak vlastně takové malé křehké miminko vznikne,“ vyzvídala dál.

„No…“ přemýšlela jsem, jak jí to nejlépe vysvětlit. „Když se mají dva lidi rádi, tak se mají rádi tak hodně, až z toho vznikne malé a křehké miminko.“

„To je zajímavé,“ zahučela a nad něčím přemýšlela. „A jak dlouho trvá, než vyroste a vyklube se?“

„Devět měsíců, ale někdy je to dřív nebo i déle. Záleží, jak se miminku u maminky v bříšku líbí.“

„A myslíš, že tomu našemu se u tebe líbit bude?“

„Určitě ano. Vždyť tobě se tam taky líbilo, ne?“

„Asi jo, nepamatuju si to,“ zamumlala a zatím se na nic dalšího neptala.

Když jsme tak mluvily o miminku, položila jsem si ruku na bříško a lehce jsem si po něm přejela prsty. Přejela jsem si po něm ještě jednou a znovu a znovu, až jsem pomalu začala věřit, že vyboulenina, kterou jsem cítila, je skutečná. Byla jsem si ale jistá, že ještě včera tam nic takového nebylo.

„Podívej.“ Vzala jsem Kateinu ruku, aby se i ona mohla vybouleniny dotknout. „Vidíš, už trochu vyrostlo.“

„Vážně? Už je větší?“ zeptala se užasle.

„Ano, ale jen malinko.“ A teď jsem na sto procent věděla, že miminko není úplně obyčejné. Jenže to jsem Kate říct nemohla. V zájmu zachování tajemství jsem nestála o to, aby všude vyprávěla, že její sourozenec nebude úplně obyčejný, protože jeho rodiče jsou upír a poloupír.

„Víš, mami, já ti musím něco říct.“ Odtáhla od mého bříška ručku.

„Co?“ zeptala jsem se zvědavě a ona sklopila hlavu. „Kate, co mi chceš říct?“

„Já jsem o miminku řekla tatínkovi,“ zašeptala. „A o Edwardovi taky. Neposlechla jsem tě.“

„Aha,“ povzdechla jsem si. „A ptal se tě na něco?“

„Ne,“ zakroutila hlavinkou.

„To nevadí,“ pohladila jsem ji po vláskách. „Nemusíš si s tím dělat hlavu, stejně by se to dozvěděl.“

„A myslíš, že mu to nevadí?“ ptala se a já nevěděla co odpovědět.

Nemohla jsem jí říct, že už mezi námi nic není a že mě její otec vůbec nezajímá. Nepochopila by to. Bohatě mi stačilo, když jsem ji měla u sebe a on mi neměl jak víc ublížit. Že by mi ji vzal? To těžko. On, který mě skoro celé naše manželství podváděl a musel mi volat pokaždé, když Kate vyzvedával ve školce, protože nevěděl, co jí má obléct? A teď, když tu byl Edward a naše společné dítě, Viktor byl pro mě naprosto uzavřená kapitola.

„Mami,“ zatřásla mi rukou Kate netrpělivě.

„Promiň, promiň, zamyslela jsem se.“ Zatřepala jsem hlavou a usmála jsem se.

„Bude tatínkovi vadit, že máš s Edwardem miminko?“ zopakovala svoji otázku.

„Nic mu do toho není,“ odsekla jsem podrážděně a zvedla jsem se. „Máš hlad?“

„Ne,“ odpověděla potichu. „Je mi zima.“

„Vždyť je tu teplo,“ zamumlala jsem.

„A chce se mi spát.“ Tohle už bylo divné. Nikdy nechodila spát dřív, než musela nebo než jsem ji donutila.

Otočila jsem se a Kate byla celá zachumlaná do deky. Vrátila jsem se na k ní na pohovku a sáhla jsem jí na čelo. Nevypadalo to, že by měla teplotu, ale stejně mě to vyděsilo.

„Bolí tě něco?“ ptala jsem se.

„Ne,“ zakroutila hlavou.

„Tak víš co? Převlékneš se do pyžámka a půjdeš spát.“

„Dobře,“ kývla a stoupla si.

Přinesla jsem jí čisté pyžamko, ona se převlékla a šla si do pokoje lehnout. Když jsem se na ni šla za chvíli podívat, už spala. V obýváku jsem si tedy pustila televizi a počítač a chvíli jsem pracovala. Potom jsem se umyla a s přáním krásných snů, které mi poslal Edward, jsem šla zkontrolovat Kate. Tvrdě a spokojeně spala, ale když jsem ji pohladila po čele, úplně hořela. Moje plány se spánkem se zhroutily.

Nechala jsem ji ještě chvíli spát a doběhla jsem do kuchyně pro teploměr. Potom jsem letěla zpátky a snažila jsem se ji vzbudit.

„Kate.“ Třepala jsem s ní a přitom druhou rukou zapínala elektronický teploměr. „Kate.“ Třásla jsem s ní stále a ona zamžourala do světla od lampičky. „Změřím ti teplotu,“ oznámila jsem jí, než stačila něco říct.

Teploměr jsem jí strčila pod ruku a netrpělivě jsem čekala. Těch pár minut bylo nekonečných. Když teploměr konečně zapípal, celá nervózní jsem ho vyndala a koukala na čísílka. Měla skoro čtyřicet. Vyděšeně jsem se zvedla a běžela jsem pro mobil. Vytočila jsem Viktora a bylo by mi jedno, jestli spí nebo bdí.

„Tak to zvedni!“ Přecházela jsem nervózně po ložnici, ale pořád to jenom vyzvánělo. Zkoušela jsem to neustále, dokaď to nezvednul.

„Slyším,“ ozval se konečně rozespale.

„Kate má teplotu,“ vychrlila jsem rychle.

„Tak jí dej Paralen,“ zchladil mě.

„Viktore, má skoro čtyřicet,“ zaúpěla jsem.

„Dej jí Paralen a nech jí vyspat,“ zopakoval.

„Přijeď. Mám o ní strach.“

„Bello, já jsem v nemocnici. Nemůžu se jen tak zdekovat.“

„Jestli nepřijedeš, postarám se o to, aby ses s ní nevídal ani o víkendech,“ začala jsem mu vyhrožovat. Když se něco týkalo Kate, byla jsem ochotna jít přes mrtvoly.

„To mi neuděláš,“ odpověděl a hovor mi ukončil. Naštvaně jsem telefon hodila na postel a šla jsem se podívat zpátky za Kate.

15. kapitola - 17. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 16: