Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manipulující mrcha - 2. kapitola

22.08.2011 (17:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1395×

2. kapitola – Vábení moci

„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se a zvedla se. Když jsem se ale zvedala, bylo to až moc velkou rychlostí. Kouknula jsem se na svoje ruce a viděla, že je mám skoro celé bílé. Riley vzal moji ruku a zvedl ji blíž k mým očím.

„Máme je stejně zbarvené,“ řekla jsem udiveně.

„A to není jediné, co máme společného,“ řekl a podal mi zrcátko. Kouknula jsem se do něho a viděla osobu, která se mi vůbec nepodobala. Ano, už od přírody jsem byla krásná, ale ta žena v zrcátku byla někdo úplně jiný. Tolik mě vábila, chtěla jsem být jako ona. Potom jsem se podívala na oči a viděla, že je má červené stejně jako Riley. Jsou to kontaktní čočky?

„Co tomu říkáš?“ zeptal se vesele. Potom jsem si uvědomila, že ta žena v zrcátku jsem já a že to, že jsem cítila skoro tři dny oheň ve svém těle, má něco společného s Rileym. Upustila jsem zrcátko a to se po dopadu na zem rozbilo. Střepy se rozprostřely po celé místnosti a já šla pomalým krokem dozadu od Rileyho.

„Co jsi mi to udělal?“ zeptala jsem se.

„Uklidni se!“ řekl.

„Co jsi mi to udělal? Co se to se mnou stalo?“ zakřičela jsem.

„Uklidni se!“ křičel. Hladil mě ve vlasech a šeptal mi krásná slova, ale já cítila, že to nemyslí vážně. Už mě nemiluje. Miluje tu dívku s rezavými vlasy? Kdo je to? Nemůže být krásnější než já? Co když se ale změnil? Co když se změnil a patří mezi ty kluky, kteří mají na holce rádi její nitro a nevadí jim, že je ošklivá? Odstrčila jsem ho neuvěřitelnou silou a hledala východ.

„Nepustím tě odtud do té doby, než se nenakrmíš!“ zakřičel. Zvedl se a odešel. Nechal mě tu? Co myslel tím, že než se nenakrmím? Po chvilce se vrátil a na ramenou nesl člověka. Najednou mě začalo šíleně pálit v krku. Nadechla jsem se a ucítila tu sladkou vůni. Riley ho hodil přede mě.

„Večeře,“ řekl a usmál se. Cítila jsem jeho srdce, krev, jak proudí v jeho těle, a měla jsem pocit, jako by všechno ve mně ožilo, když slyším jeho krev. Šla jsem pomalu k němu a usmála se. Co se to se mnou děje? Ten člověk vstal a kouknul se na Rileyho.

„Kde to jsem? Riley?“ zeptal se.

„Otoč se!“ řekl Riley. Člověk se otočil a já ztuhla. Brian? Co ten tu dělá?

„Kristie? Všichni tě hledají, musíme odsud vypadnout!“ řekl vystrašeně.

„Pořád mluvíš dívčím hlasem, když jsi vystrašený?“ zeptal se Riley a zasmál se. Pomalu jsem k němu šla a usmála se.

„Ráda tě vidím, Briane,“ pověděla jsem a zajela mu svými prsty do vlasů.

„Jsi tak krásná,“ řekl zasněně.

„To ona byla vždycky,“ řekl Riley a já se koukla na Rileyho. Usmál se na mě. Možná mě přeci jen miluje. Ohnula jsem Brianovi hlavu a zakousla se do jeho krku. Chvilku se vzpíral, ale potom už byl mrtvý. Vysála jsem ho jako houbu a pohodila na zem. Odtrhla jsem si kousek ze svého trička a utřela si pusu.

„Užijeme si spolu tolik legrace,“ řekl Riley a já se usmála.

„Jsem upír, že?“ zeptala jsem se.

„Jak jsi to poznala?“ řekl vesele Riley. Šťouchla jsem ho do ramene a on trochu zaskučel.

„Promiň, nevěděla jsem, že mám takovou sílu, já… naučím se to ovládat,“ slíbila jsem mu.

„To doufám, protože všichni se to naučili ovládat,“ řekl a já ztuhla.

„Všichni?“

Po pár dnech mě přivedl do skladiště a já je poznala. V tom skladišti to vypadalo příšerně. Všude samá špína, všude samá krev a lidi bez krve a asi tak deset upírů. Všichni se na mě dívali jak na boha.

„Tohle je Kristie,“ řekl Riley všem.

„Ahoj, jsem Jen,“ řekla a podala mi ruku. Potřásla jsem si s ní a usmála se.

„Za pár hodin se vrátím. Zatím se tu porozhlédni, myslím, že tak den vydržíš bez krve, takže bych byl rád, kdybys zatím nikam nešla, dokud ti neřeknu. Jen?“

„Dohlédnu na ni,“ řekla Jen Rileymu. Usmál se a během sekundy byl pryč.

„Už teď se mi nelíbí,“ řekl jeden kluk za mnou.

„Co to meleš? Je to kus,“ řekl druhý kluk a ten první zavrčel.

„Jak myslíš, chlape,“ pověděl druhý kluk a šel od něho pryč.

„To je Raoul, nevšímej si ho. Tamten se jmenuje Casey. A támhle to je Adam, Doug, Diego, Kevin, Sarah, Shelly a Steve,“ řekla.

„Dík, že jsi na mě tak milá,“ řekla jsem.

„Není zač,“ pověděla vesele a sedla si na pohovku. Pohovka byla skoro celá ohořelá a ani barva už nebyla poznat. Sedla jsem si k ní a přemýšlela.

„Takže, jak dlouho jsi tu?“ zeptala jsem se jí.

„Něco málo přes dva měsíce,“ pochlubila se.

„Jak si to tu mohla vydržet?“ zeptala jsem se jí.

„Stěží. Je tu příšerně a Riley nás nechává vycházet ven jen v noci na lov, protože slunce nás spálí,“ řekla mi.

„To vím, to mi říkal,“ přiznala jsem se jí.

„Vážně? Většinou si s tím takové starosti nedělá a přenechá nám tu práci, abychom zacvičili nováčka,“ řekla a zasmála se. Takže mu na mně přeci jen záleží.

„Co tady normálně přes celý den děláte?“ zeptala jsem se.

„Většinou se pereme nebo… například Diego si čte knížky, kouká na filmy, je na internetu a tak, ale nikoho tam nepustí, takže se ani nesnaž,“ pověděla a já vstala.

„Sleduj!“ řekla jsem jí a šla za Diegem, který si zrovna četl nějakou knihu.

„Ahoj,“ řekla jsem, ale on stále nespouštěl oči ze stránek.

„Jsem Kristie,“ řekla jsem a všichni se na mě začali dívat jako na blázna.

„Halo?“ zeptala jsem se a stále žádná odezva. Odhodila jsem tu jeho knihu, otočila jeho židli i s ním tak, abych mu viděla do tváře a usmála se. Dívali jsme se navzájem do očí a pak jsem to vyzkoušela.

„Půjčíš mi notebook?“ zeptala jsem se mile.

„Jo, určitě,“ řekl, vytáhl z batohu noťase a dal mi ho do ruky.

„Ještě něco?“ zeptal se.

„Řeknu si,“ informovala jsem ho, „můžeš si zas číst.“

„Dík,“ řekl, vstal z křesla, vzal si knížku a znovu se začetl. Přišla jsem k Jen a ta se na mě koukala jak na ducha.

„Tohle mě musíš naučit. Jak jsi to udělala?“ zeptala se.

„Zmanipulovala jsem ho,“ řekla jsem, jako by to byla normální věc, kterou dělá naprosto každý člověk i upír na planetě, „dobře jsem manipulovala s lidmi, i když jsem byla člověk.“

„Vyzkoušej to na mě,“ prosila a já se usmála.

„Líbíš se mi,“ řekla jsem a Jen se usmála.

„To jsem ráda,“ řekla.

„Uděláš to?“

„Nechce se mi, za pár hodin možná,“ řekla jsem, zapnula si noťase a kouknula se na pár stránek. Zvedla se a odešla. Asi je uražená nebo co, ale když přišel Riley, znovu si ke mně sedla a zkoušela to.

„Uděláš to?“ prosila.

„Fajn, prosím, mohla by si políbit Caseyho?“ zeptala jsem se a Casey se otočil. Jen vstala, přišla k němu a vášnivě ho políbila. Riley se ke mně otočil.

„Kristie, pojď se mnou, hned!“ vykřikl a já vstala a šla. Šli jsme do malé místnůstky, kde nebylo žádné světlo.

„Co jsi to udělala,“ zeptal se mě.

„Normálně jsem ji zmanipulovala,“ řekla jsem.

„Tohle by normální upír nedokázal. Ty máš schopnost,“ řekl nadšeně.

„Cože mám?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Schopnost. Většina upírů dostane do vínku i dar... schopnost. Něco výjimečného, co ostatní nemají,“ vysvětlil mi.

„Chceš mi říct, že to, že jsem manipulovala s lidmi jako člověk, se s proměnou ještě zesílilo a já to mám teď jako dar? Já totiž nerozeznávám žádný rozdíl. Tohle bych dokázala i jako člověk,“ pochlubila jsem se a zasmála.

„Ty to asi nechápeš, co? Máš dar, který se postupně rozvine v něco víc,“ sliboval.

„A nemůžeš mi říct, v co se to rozvine a kdy se to rozvine?“ zeptala jsem se.

„Někdy to trvá roky, jindy pár měsíců. Záleží na tom, jak cvičíš. Takže chci, aby si cvičila,“ řekl.

„Fajn,“ řekla jsem.

„Chci, abys to praktikovala na každém,“ pověděl.

„Na každém?“ zeptala jsem se.

„Vždyť jsem to teď řekl.“

„Fajn, mohl bys mi prozradit, kdo je ta holka s rezavými vlasy?“ zeptala jsem se mile a on se usmál.

1. kapitola - 3. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manipulující mrcha - 2. kapitola: