Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 4. kapitola

31.01.2013 (19:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1999×

4. kapitola 

„Co tady najdu?“ optal jsem se jí, protože více na severu jsme měli soby, losy, medvědy a pumy, ale tady jsem je nepředpokládal.

„Bude to asi jiné, než na co jsi zvyklý, ale je tu hodně zvířat, které žijí v pralese, takže když si zaběhneme trošku níž, tak tam bude daleko větší výběr, než je tady,“ řekla mi po chvíli všechny možnosti, abych si mohl vybrat.

„Tak běžíme!“ křikl jsem na ni, oba jsme se dali do běhu. Možná nejsme tak rychlý jako plnohodnotní upíři, ale rychlost je to dobrá. Během hodinky jsme byli na místě. Stáli jsme na kraji velkého pralesu.

„Tak tady se rozdělíme a sejdeme se tu za tři hodinky?“ optala se mě Bella.

„Dobře a dávej na sebe pozor.“ Usmál jsem se na ni, Bella protočila oči, ale mou poznámku nekomentovala a rozběhla se do lesa. Nechal jsem jí náskok a vyběhl taky. Bylo to něco, co jsem ještě nezažil, jelikož jsem žil vždy s rodinou a ta vyhledávala místa, kde tolik nesvítí slunce, takže jsme bydleli vždy na severu. V lese byla spousta zvířat a hlavně spousta hmyzu. Před námi zase tak zvířata neutíkala, takže dokud nepocítila ve mně nějaké nebezpečí, lítala si jen tak kolem. Mou mysl zaměstnala až vůně, která my vehnala sliny do úst. Rozběhl jsem se za ní a začal jí pronásledovat, byl to jeden z jaguárů, takže jsem si přišel na své. V rychlosti jsem ho zardousil a vysál do poslední kapky krve. Už dlouho jsem na lovu nebyl, protože ho tolik nepotřebuji, ale je pravda, že zítra nastupuji do práce, takže musím být najedený. Po jednom jaguárovi jsem ještě chytl nějakou vysokou zvěř, kterou jsem ani neuměl pojmenovat. Byl jsem úplně sytý. Hodinky mi ukazovaly, že mám ještě půl hodiny, než se mám s Bellou střetnout, tak jsem to vzal pouze poklusem a vyběhl jsem z lesa na místo, kde jsem měl s Bellou sraz. Měl jsem ještě několik minut, takže jsem si sedl pod strom a zavřel oči. Ani nevím kolik bylo, když jsem uslyšel, že se Bella přibližuje.

„Už jsi skončil?“ Usmála se na mě.

„Jo, už tady na tebe čekám.“ Úsměv jsem jí vrátil.

„Zalovil sis?“ zeptala se mě zdvořile.

„Je to něco jiného, ale zalovil jsem si dobře.“ Vrátil jsem jí úsměv.

„Neprojdeme se?“ navrhla mi a já s tím samozřejmě souhlasil, protože jsem si její přítomnost užíval. Šli jsme směrem, kterým jsme přiběhli. Byl jsem na rozpacích, Bella se ke mně chovala tak nějak vyzývavě, jakoby čekala, že se něco stane, ale já jsem si nebyl jistý, jestli bych ji tím akorát nevystrašil. Tak moc jsem se toužil dotknout jejích rtů, ale bylo zde velké riziko, že mi jednu vlepí a já ostrouhám. Mluvili jsme o všem možném, o rodině, o minulosti, o tom co máme rádi. Dozvěděl jsem se toho tolik, že jsem byl málem zahlcen, ale snažil jsem se všechno uchovat, abych o ní věděl všechno. Takhle jsme šli alespoň tři hodiny, zbytek jsme s Bellou doběhli. Bylo mi líto, když jsme stáli před jejím domem a já jsem se musel rozloučit. Popadla mě chuť přitáhnout si jí do náruče, ale měl jsem strach, co když jsem to pochopil špatně a ona ty signály nevysílala a já jsem si to jenom namlouval.

„Edwarde, jsi tady ještě?“ promluvila na mě měkce Bella a podívala se mi do očí.

„Teď nebo nikdy,“ řekl jsem si sám pro sebe.

„Jsem.“ Přistoupil jsem k ní blíž. Dělilo mě od ní asi třicet centimetrů, takže jsem cítil, jak se její dech zrychlil a její srdce udělalo to samé.

„Ještě něco chceš?“ zašeptala a sama se mírně přiblížila ke mně.

„Poděkovat ti,“ zašeptal jsem nazpět a znovu se přiblížil. Byl jsem z toho nervózní jako malý kluk, líbal jsem už spoustu dívek, ale ona byla něco extra a já jsem to nechtěl zkazit. Sklopila pohled k mým rtům, viděl jsem, jak se třese, možná nedočkavostí, možná strachem, to jsem nemohl odhadnout. Konečně jsem překonal tu vzdálenost a lehce se dotkl jejích rtů, dával jsem jí tím možnost se odtáhnout, kdyby chtěla, ale nestalo se tak, ještě víc se na mě nalepila a já obmotal svoje ruce kolem jejího pasu, tím jsem si ji natlačil ještě víc k sobě. Naše rty se navzájem mazlily a já věděl, že ona je ta, která mi je souzená. Tohle jsem ještě u žádné jiné nepocítil. Nakonec musela ukončit polibek Bella. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Stála přede mnou, žmoulala si ruce a oči upírala k zemi.

„Bello?“ optal jsem se nervózně, protože jsem byl zaskočený. Zareagovala tak nějak neutrálně, nevěděl jsem, co si o tom myslet.

„Promiň, ale musíš mi dát čas,“ zašeptala, otočila se a zabouchla dveře přímo přede mnou. Stál jsem tam jako solný sloup a snažil se vzpamatovat z toho, co se stalo.

Nemělo smysl tady dál zůstávat, takže jsem se otočil a šel do penzionu. Po celou dobu jsem nemohl zapomenout na Bellu, jak se k ní zítra budu chovat, bude mě ještě chtít vidět? Tohle byly mé otázky, které mě trápily. Zítra jdu poprvé do práce, takže jsem si nachystal věci, abych nemusel ráno spěchat. Bylo půl jedenácté, když jsem se dostal do postele. Naposledy jsem si vzpomněl na Bellu, na svou rodinu, a potom jsem usnul.

Ráno jsem se probudil odpočatý, rychle jsem se nasnídal, osprchoval a vyrazil jsem směr kavárna. Do kavárny jsem došel ještě s předstihem, takže mě majitel seznámil se vším, co jsem měl znát. Měl jsem tu ještě kolegyni jménem Mia, takže kdybych něco potřeboval, tak jsem mohl požádat ji. Za celé dopoledne jsem neměl problém. Nebylo tolik zákazníků, takže jsem měl na všechno čas. Mia byla příjemná holka, a myslím, že jsem se jí líbil i já, takže nám bylo dobře a čas nám rychle utíkal. Byl jsem domluvený s majitelem, že budu pracovat do čtvrtka od rána do večera a volno budu mít pátek, sobota, neděle. Na víkendy měl najaté nějaké jiné pomocníky. Mně to vyhovovalo, vydělám si celkem dost peněz a budu mít prodloužený víkend.

Celé čtyři dny jsem jenom pracoval, na pokoj jsem se vracel pozdě večer, byl jsem rád, že se osprchuji, najím a padnu do postele jako hruška. Když jsem zrovna neměl co dělat, tak moje mysl byla u Belly. Několikrát jsem přemýšlel, že ji navštívím, ale odrazovalo mě to, že jsou Joshua i Mary už doma a já bych neměl Bellu samotnou. Takže jsem to pokaždé zavrhl, a doufal jsem, že ji někde potkám. Bohužel se tak nestalo, takže dnes je pátek deset hodin odpoledne a já stojím před jejich domem, a doufám, že všechno proběhne dobře.

PROSÍM O KOMENTÁŘE, TŘEBA JENOM SMAJLÍKA :)

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 4. kapitola: