Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 11. kapitola

12.05.2013 (18:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2116×

11. kapitola

Edward:

Když jsem došel zpátky na místo, kde jsem Bellu nechal, už tam nebyla. Vyděsilo mě to, ale lidé se chovali normálně, žádný rozruch. Okamžitě jsem šel najít Joshuu a Mary, protože o těch jsem věděl, kde je najít.

„Bella je pryč,“ křikl jsem na ně hned, jak jsem je uviděl.

„Cože?“ vypálila Mary a okamžitě vstala z lavičky. To samé udělal i Joshua.

„Šel jsem na záchod a nechal jsem ji tam stát, museli jsme vyzkoušet, jak na tom je. Když jsem přišel, tak tam nebyla, ale kolem nic nenasvědčovalo, že by někoho odtáhla,“ vychrlil jsem na ně v rychlosti a doufal, že to pochopili z mého výkladu.

„Najdeme ji, tak asi utekla,“ zkonstatoval Joshua. Vydali jsme se ji hledat, smůla je, že se necítíme, takže jsme museli natahovat uši i zrak.

„Slyšíš?“ šeptla Mary, když jsme byli už celkem daleko od lidí. I já to slyšel, bylo to slabé vzlykání a podle všeho to byla Bella. Rychle jsme se tam rozběhli. Mary za námi běžela pomaleji, protože měla malého v rukách.

To, co jsem pak uviděl, mě nahněvalo. Bella seděla na lavičce a fňukala, okolo stála moje rodina a dívala se na ni.

„Co se tady děje?“ zahřměl jsem, protože jsem byl vážně dopálený.

„Tvoje žena málem někoho zabila,“ vyřkl ta slova můj otec a díval se na mě vyčítavě.

„To není pravda,“ ozvala se moje Bella a podívala se svýma očičkama na mě.

„Já jsem to zvládala, možná to tak nevypadalo, ale zvládala. Nikoho jsem napadnout nechtěla. Vážně. Věř mi,“ dodala a rozbrečela se. Přešel jsem k ní, klekl si a vzal její hlavu do svých rukou.

„Neměla jsi na ně chuť?“ optal jsem se jí, protože jsem věděl, že ona by mi pravdu řekla. Nikdy si nevěřila, takže by věděla, jestli to zvládala nebo ne.

„Měla jsem na ně chuť, ale měla jsem to pod kontrolou,“ fňukala. Setřel jsem jí slzy a vzal ji do náruče. Obmotala mi nohy kolem pasu a ruce kolem krku a naplno se rozplakala.

Vedle sebe jsem viděl, jak to v Joshuovi vře.

„Nechápu, jak jste vy mohli porodit takového skvělého syna. Montujete se mé sestře do života a to já nedovolím,“ vrčel Joshua.

„Klid, tohle si vyřeším sám. Běžte napřed domů, já vás doběhnu,“ uklidňoval jsem ho. Nikam se mu nechtělo, ale Mary ho odtáhla. Když jsem osaměl se svou rodinou a s plakající Bellou v náruči, naplno se to ve mně vzdmulo.

„Tak já vám něco řeknu. Před čtyřmi lety jste mě vyhodili, já jsem si zařídil svůj život. Jsme na sebe pyšný a na svou ženu taky. Nezajímá mě, jak to vypadalo a jak ne, ale já jí věřím. Prožili jsme toho spolu tolik, že vím, že by mi nelhala. A teď vás žádám o jediné, odjeďte a nechte mě žít. Naši rodinu jste zničili, a i když vás mám rád, tak nenávist je teď větší. Moje rodina je teď Bella a nikdo jiný. Odjeďte z tohohle města, nebo se stěhujeme mi. Doufám, že budete tak solidární a necháte mě žít svůj život,“ dokončil jsem svou řeč a nečekal na jejich odpověď. Nechal jsem je tam stát a odešel jsem od nich. Ještě jsem slyšel, jak můj otec chlácholí mámu, ale víc už nic. Teď jsem slyšel už jenom Bellino fňukání.

„Pšš,“ tišil jsem ji, ale nevedlo se mi dobře. Bella byla jak v transu.

„Já ti to chtěla dokázat,“ vyfňukala mi mezi vzlyky.

„Já vím, že bys to zvládla,“ uklidňoval jsem ji, ale moc se mi to nedařilo.

„Nevíš,“ stála si za svým. Domů jsme to měli ještě dlouhou cestu, takže bych ji mohl přesvědčovat ještě dlouho.

„Pusť mě,“ zavelela po chvíli. Nechal jsem ji sesunout se na zem, ale stále jsem ji přidržoval.

„Sedneme si tady.“ Ukázala na lavičku. Když jsme se posadili, položila si na mě hlavu a zavřela oči.

„Zlato, já ti věřím, vím, že jsi to zvládla.“ Pohladil jsem ji po tváři a pootočil jsem se k ní.

„Ale já ti to chtěla dokázat a teď jsi ještě víc s rodinou pohádaný než předtím a můžu za to já.“

„S mou rodinou to bylo špatný už před tím, ale teď mě to donutilo jim konečně něco říct, musí pykat za to, že se ve mně mýlili,“ uklidňoval jsem ji.

„A už neplakej.“ Setřel jsem jí slzy a políbil ji na její líčka.

„Miluju tě,“ zašeptala a přitáhla se mi do náruče.

„A já tebe.“ Odtáhnul jsem se od ní a políbil ji na čelo.

„Já vím.“ Koukla se na mě svýma uplakanýma očima a já věděl, že je krize zažehnaná.

„Nezajdeme si na lov?“ navrhla, když jsme se asi po půl hodině sezení na lavičce, vydali znovu na cestu domů.

„Můžeme, ale musíme to oznámit Joshuovi, ten byl naštvanej, když tě tam tak viděl. Mary ho musela odtáhnout,“ objasnil jsem jí.

„To víš, to on si se mnou prožil všechno a viděl, jak jsem na tom byla špatně. Možná mu to tohle připomnělo.“ Vzala mě za ruku a trochu jsme zrychlili.

„Bello,“ volal Joshua už od dveří. A během další sekundy ji už objímal a drtil v náruči. Pustil jsem Bellinu ruku a přešel k Mary a Mikeovi. Mary se usmívala a já jí naznačil, že je vše v pořádku.

„Zajdeme si s Bellou na lov, tak jestli se chce někdo přidat?“ zeptal jsem se Mary, protože Joshua stále drtil Bellu.

„My zůstaneme tady a vrátíme se na jarmark. Mike se uklidnil a usnul, takže budeme moct ho konečně projít. Ale vy dávejte pozor, ať už na tvou rodinu nebo na lidi v lese.“ Mary věděla, že kdyby teďka Bella v lese napadla nějakého člověka, asi by to psychicky nevydržela.

„Tak jdeme,“ zavelel jsem. Bellu jsem musel Josuovi skoro vytrhnout z náruče. Bydlíme přímo u lesa, takže nám netrvalo dlouho a už jsme byli hluboko v lese.

„Mám jít s tebou na lov nebo to zvládneš sama?“ optal jsem se jí.

„Zvládnu to,“ odpověděla mi.

„Hlavně běž tímto směrem a ne k městu.“ Ukázal jsem tím správným směrem. Ještě jsem zkontroloval, jestli tady necítím nějakého člověka a nechal Bellu běžet.

Sám jsem lovil poblíž tohoto místa. Chytnul jsem jen vysokou zvěř, ale i tak mi to stačilo. Asi po hodince se objevila Bella. Vypadala spokojeně a už plně vyrovnaně.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 11. kapitola: