Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 1. kapitola

29.12.2012 (16:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2037×

1. kapitola 

„Cože?“ divil jsem se, když mě nařkli z toho, co jsem nemohl ani pochopit. Jmenuji se Edward Cullen, jsem poloupír a jsem syn Esme a Carlislea Cullenových. Ještě mám několik sourozenců, ale to jsou upíři stejně jako moje matka a otec. Jmenují se Alice, Jasper, Emmett a Rosalie. Moje matka byla přeměněna, když mě porodila. Byl to těžký porod, ale ona za mě byla schopná obětovat život. Jako poloupír mohu spát, nejsem tak rychlý jako úplní upíři, netřpytím se na slunci a nemám žádnou moc. Nejsem jedovatý, takže se nikdo na upíra nepromění. Jsem také odolný vůči všem upírským mocím, to však není žádná moc, ale tu mají všichni poloupíři.

„Já nikoho nezabil,“ hájil jsem se, protože mě moje rodina nařkla ze zabíjení lidí. Mám černou minulost, nelíbilo se mi živit se zvířecí krví, tak jsem na nějaký čas přesedlal na lidskou krev. Jím i lidské jídlo, ale krev potřebuji také.

„Edwarde, nezapírej, tohle je tvůj styl, takhle zabíjíš,“ utrhnul se na mě otec a začal mě neprávem obviňovat. Ostatní tam jen stáli a přikyvovali. Nikoho nenapadlo, že by se mě mohl zastat, nikdo mě nehájil.

„Vypadni z domu, už nebudeme tak shovívaví.“ Vyhodil mě na ulici jako psa. Byl jsem ohromen, že jsem neměl chuť sbalit si věci, pouze jsem si skočil pro doklady a klíčky od auta. Neměl jsem náladu koukat se na jejich obličeje. Stále jsem byl ohromen, že mě vyhodili, že mě obvinili z něčeho, co jsem neudělal. Nenapil jsem se lidské krve už několik let, ale u nich jsem byl ten poskvrněný já, takže já to musel udělat.

Nastartoval jsem auto a vyjel. Ani jsem se neohlédl, nevěděl jsem, jestli tam stáli a koukali na mě nebo mě úplně zazdili. Cestou jsem nakoupil nějaké oblečení do začátku.

Nevěděl jsem, kam jedu, vzal jsem to tedy po dálnici někam do tepla. Jel jsem s přestávkami na jídlo a spaní několik dní, až jsem zastavil v malém městečku jménem Bluerice. Už na pohled bylo hezké. Malé domky lemovaly silnici a za nimi byly jen lesy a pole. Dojel jsem až na malé náměstí, kde stál malý hotýlek. Měl jsem ušetřené nějaké peníze, tak jsem se rozhodl, že se tady ubytuji a zkusím si najít práci.

„Mohl bych si pronajmout pokoj?“ zeptal jsem se hubené postarší recepční.

„Jistě,“ koukla na mě mile a dala mi pokoj. Jeden malý pokoj s postelí, skříní na šaty a stolek s židlí. Vedle byla koupelna se vším vybavením. Nebylo to nic moc, ale bylo to čistě a já se spokojím s málem.

„Prosím vás, jsem tu nový a chtěl bych se zeptat, kde bych tady mohl dostat práci,“ začal jsem na ni, když jsem sešel dolů po vybalení těch mála věcí, které jsem měl, a doufal, že mi pomůže.

„Zkuste se zeptat ve zdejší kavárně.“ Usmála se na mě a já se vydal podle jejích instrukcí do kavárny.

„Dobrý den, mohl bych se vás zeptat na práci?“ zeptal jsem se, když jsem přišel do malé kavárničky.

„Máte nějaké zkušenosti?“ zeptal se mě muž, který postával opodál.

„Nemám, ale snadno se učím,“ dodal jsem a doufal, že mi dá šanci.

„Tak se stavte v pondělí a zkusíme to.“ Usmál se na mě. Navzájem jsme se představili a já mu dal svoje iniciály.

„Děkuji a na shledanou,“ rozloučil jsem se a šel se projít. Jelikož byl dneska pátek, měl jsem ještě tedy celý víkend volno. Rozhodl jsem se, že se podívám po okolí, městečko bylo malé a nádherné. Všude byly houpačky pro děti a hodně lidí mělo zvířata.

Bloumal jsem po malém městečku a musím uznat, že čím déle jsem tady byl, tím víc se mi tady líbilo.

„Parchante!“ slyšel jsem za sebou, tak jsem se otočil, abych se ujistil, na koho to vlastně bylo. Naštěstí to nebylo na mě. Ten, kdo to řekl, byla dívka stejného druhu jako já a křičela na kluka, který stál u dveří domku a strašně se smál. I on byl poloupír. Ta dívka byla nádherná, byla kouzelná a vyzařovala z ní energie. Když se ten chlapec přestal smát, tak si uvědomil, že tady nestojí sami.

„Kdopak se to přistěhoval?“ Usmál se a vylezl ze zahrady. Dívka mezitím střelila pohledem ke mně. Naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči.

„Já jsem Joshua,“ podával mi ruku.

„Já jsem Edward a právě jsem se přistěhoval.“ Vzal jsem jeho ruku a potřásl si s ní.

„Nechceme tu nějaké problémy, takže…“ Nedopověděl, protože jsem ho zarazil.

„Jsem vegetarián,“ odpověděl jsem rychle, a tím ho snad ujistil. Hned, jak jsem to řekl, tak se usmál.

„Tak to tě tu vítám.“ Opadla z něho nervozita z nějakého střetu názorů na potravu, takže jsem pochopil, že i oni jsou vegetariáni.

„Joshuo!“ křikla na něho dívka, která se objevila ve dveřích.

„Mary, tohle je Edward, právě se přistěhoval,“ představil mě dívce ve dveřích. Tahle byla jiná než ta první, která se mezitím někam vypařila. Mary byla stejně vysoká poloupírka jako byl Joshua, byla blondýnka a měla modré oči. Na rozdíl od té druhé, která byla hnědovlasá a měla hnědé oči.

„Edwarde, tohle je moje žena,“ přestavil dívku ve dveřích i mně. Celkem jsem se zarazil, protože tak vypadala spíše ta první.

„A ta první?“ optal jsem se. Vím, že není slušné mluvit o někom, když tady není, ale mě to vážně zajímalo.

„Jistě, to byla moje sestra Bella.“ Usmál se. Takže je to jeho sestra, nevím proč, ale byl jsem rád, že to není jeho přítelkyně. Něco ve mně se radovalo.

„Nechceš jít dál?“ přišla mezitím k nám jeho žena. Až teď jsem si všiml, že je těhotná, nebyla v pokročilém těhotenství, asi ve čtvrtém měsíci. Malé bříško se jí rýsovalo v úzkém tričku.

„Gratuluji,“ poblahopřál jsem a koukal se při tom na její břicho.

„Děkujeme,“ poděkovala. Joshua se přitiskl ke své ženě a zamilovaně se na ni koukal.

„Nechci rušit,“ odpověděl jsem mu na jeho otázku, kterou mi položil ještě před tím, než jsem si všiml jejího těhotenství.

„Ale nerušíš, jen pojď.“ Málem mě dotáhl ke dveřím a jeho žena šla za námi. Byli milí už na pohled.

„Tak děkuji.“ Nechal jsem se. Jejich dům byl malý, ale útulný a velmi vkusně zařízený. Dole měli obývák s kuchyní a koupelnou. Nahoře jsem to sice neviděl, ale předpokládám, že tam byla jejich ložnice, možná ještě jedna koupelna a pokoj Belly.

„Kam se vypařila?“ zeptal jsem se jich, když jsme se usadili na sedačce.

„Myslíš Bellu, tak ta někde běhá, nepatří zrovna k důvěřivým poloupírům, ale není zlá, jen si nerada pouští někoho nového k tělu,“ vysvětlil mi a já jsem na to jen kývl.

„Tak, Edwarde, copak tě sem převádí?“ optala se mě Mary. Byla neuvěřitelně nadšená, jako bych byl nová atrakce. Ale i já jsem byl rád, že jsem někoho jako oni potkal.

„Byl jsem vyhozen z domu, tak jsem si musel sehnat nové bydlení daleko od nich.“ Pravda byla nejlepší, tak jsem ji také řekl.

„Proč tě vyhodili, jestli se můžu zeptat? Nechci vypadat jako drbna, ale moc poloupírů tady nežije.“ Zasmála se. Byla velmi milá a i Joshua byl sympatický, ale já toužil poznat tu, která tady zrovna nebyla.

„Myslí si, že jsem se vrátil k pití lidské krve. Přiznávám se, že jsem dříve pil lidskou krev, ale teď už jsem čistý, dlouho jsem ji neokusil a už se k tomu taky nehodlám vracet,“ vysvětlil jsem jim situaci.

„To je mi líto,“ litovala mě Mary.

„I my s tím máme zkušenosti,“ dodal Joshua.

„Já ani Mary jsme lidskou krev neochutnali, ale má sestra se na ní krmila dlouho. Měla těžké období a taky velkou smůlu, ale dostala se z toho. To proto bydlíme v malém městečku, čím méně lidí kolem sebe máme, tím lépe pro Bellu,“ vysvětlil mi. Takže Bella byla na lidské krvi, a podle toho, co říkal Joshua, tak celkem dlouho.

„Nedáš si něco, Edwarde?“ usmívala se na mě mateřsky Mary, až mi připomněla Esme. Sice nepůsobila tak matkovsky, protože byla mladší oproti Esme, ale vyzařovala z ní stejná láska.

„My máme den otevřených dveří?“ objevila se ve dveřích Bella. Na tváři jí pohrával ironický úsměv, ale pro mě byla okouzlující. Mohla by si ze mě dělat srandu, ale mně by připadala krásná. Musel jsem zahnat myšlenky, protože se na mě tázavě podívala. Asi čekala, že jí odpovím.

„Pozval jsem ho já, tak si nech svůj názor pro sebe,“ zpražil ji její bratr.  

„Fajn,“ odpověděla mu s naprostým klidem. Musela k němu mít velký respekt, protože se přestala ironicky usmívat.

„Neber si to tak, musí tě nejdřív poznat,“ pošeptala mi Mary do ucha, aby to Bella neslyšela.

„Tak já už půjdu.“ Zvedl jsem se z gauče.

„Konečně,“ slyšel jsem Bellu zpovzdálí, když šla do svého pokoje.

„Jsme rádi, že jsi tady, Edwarde, konečně nějaké vzrušení. S lidmi se moc nekamarádíme, takže se povětšinou nudíme.“ usmívala se na mě Mary. Byla vážně milá a těhotenství jí náramně slušelo. Jenom nechápu, jak mohou být Bella a Mary tak odlišné.

„Zase se stav, Edwarde,“ potřásl mi Joshua rukou a vyprovodil mě ze dveří.

„Zase se uvidíme.“ Zamával jsem jim a šel zpátky k penzionu.

„Našel jste práci?“ obrátila se na mě žena za pultem v penzionu.

„Našel, děkuji.“ Usmál jsem se, abych na ni nepůsobil jako nezdvořák, a vyběhl schody do svého pokoje.

Musel jsem přemýšlet nad tím, co jsem právě zažil. Mary i Joshua jsou velmi milí, ale ta, co mě tak přitahuje, je nepřátelská a sobecká. Jak říkal Joshua, měla to v životě asi těžký a asi se z toho ještě nedostala. Na jedné straně mi jí bylo líto, ale na té druhé jsem ji nechápal. Vždyť to období je již za ní, tak jak si to může stále přenášet?

Vlezl jsem do sprchy a vypustil všechny myšlenky pryč. Už jsem neměl náladu nad něčím přemýšlet. Potom jsem padl do postele a okamžitě usnul.

Prosím, pište komentáře, jestli se to vyplatí psát......

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 1. kapitola: